Fórum
Kategorie: ZARAGUA I. - 2013, Airsoft akce

Operace Zaragua z pohledu velitele LOF

Operace Zaragua z pohledu velitele LOFRok s rokem se sešel a byl tu další ASportal, tentokrát s pořadovým číslem pět. Oproti předchozím ročníkům letos nemělo jít o obyčejnou bitvu zleva doprava, ale naopak o vcelku takticky zaměřenou akci, která kladla mnohem větší nároky na spolupráci a komunikaci, než tomu bylo v předchozích letech.

Asportál 2013, s podtitulem Operace Zaragua, měl tentokrát velmi zajímavý systém hry. Cílem nebylo obligátní dobytí nepřítelových pozic, ale úkol na první pohled mnohem prozaičtější. Na bojišti se měli pohybovat čtyři herní strany, každá zhruba stejně silná, a všechny měli stejný úkol. Vydělat co nejvíce peněz. Ty se získávali za pomoci pašování surovin na hranice území či do domovských základen, případně pak jejich zpracováním v laboratoři. Nicméně zdroje surovin (Diamanty a Koka) byly volně přístupné všem stranám a tedy bylo nutné si je vybojovat. Aby to bylo zajímavé, tak pro čtyři strany byly jen dva zdroje surovin a k tomu navíc jedna laboratoř na zpracování koky, která dovolila vydělat peněz výrazně více. K tomu přidejme vcelku náročný terén, zalesněný s častými hustými porosty. Když se to vše sečetlo, vycházelo mi, že tohle bude sice akce střílecí, ale s většími nároky, než tomu je u obyčejné bitvy. A i letos budu velitelem jedné ze stran, konkrétně strany LOF – Lidové osvobozenecké fronty…

A už tu byl den konání akce. Vše bylo připraveno, zbraně otestovány, registrace uzavřeny a všichni jsme byli připraveni na hlavním nástupu u sobotního brífingu. Tam jsem se dozvěděl dvě špatné zprávy a jednu dobrou. První špatnou zprávou bylo to, že oproti plánu, kdy mělo jít o čtyři vyrovnané strany, byla realita velmi vzdálená. Strany LOF, COPROX a AJN měli sice něco málo přes 30 lidí, ale kartel El Mosto měl lidí skoro 70. To by nebylo ještě tak špatné, kdyby tuto stranu netvořili převážně kluci z Liberce, kteří mi stále nemohou zapomenout zradu z minulého ASportalu, kde jsem jako velitel Bluelandu dal rozkaz k útoku na jejich stranu v době, kdy to byli naši spojenci. Takže kluci byli řádně nažhaveni, aby se mi alespoň trochu pomstili a opět ulovili moji hlavu. Ale byla tu i dobrá zpráva. Nejvěrnější spolupachatelé mojí zrady, tedy tehdejší příslušníci strany Blueland, jeli i letos, opět pod moje vedení. Takže kromě kluků z mého týmu (Deratizátoři), přijeli opět i kluci z Fatal Victory, AS-Tex, Anarchy a další. Pod mým velením se tak opět ocitl Kirk-Hoff a Shaker. Tedy v podstatě náš tým tvořili známé tváře. To mi dodávalo jistotu, že velení bude o něco jednodušší. Každopádně všechny herní strany byly v patřičné bojové náladě.


Po úvodním nástupu, kde nám bylo vše potřebné vysvětleno, se každá strana postupně odebrala na svoje startovní pozice. Moje strana měla svoji základnu na prostoru Wold village. Tedy měli jsme k dispozici tři malé baráčky schované v houští. Sama pozice je ve skutečnosti na obranu nic moc, protože baráky skoro nemají okna a skrz houští není téměř vidět. Už z toho důvodu mi bylo od začátku jasné, že nějaká zuřivá obrana tohoto místa nemá smysl. Když jsem dorazil společně se svými spolubojovníky do naší základny, ihned jsem provedl potřebnou přípravu.

Oproti minulému roku jsem si pořídil praktický mapník, protože poslední ASportal jsem mapu pořád tahal z různých kapes či z poza výstroje a téměř nemohl bojovat. Takže první bylo všem ukázat, kde to vlastně na mapě jsme, kde je naše základna a kde je vše ostatní. Poté jsem si udělal soupisku týmů, abych zjistil, že mám k dispozici celkem pět útvarů z toho AS-tex měl 11 lidí. Zbylé týmy měli kolem pěti lidí. Tohle bylo fajn, nebudu muset složitě ovládat hromady malých uskupení. Velmi jsem byl potěšen zjištěním, že všechny týmy měli k dispozici vysílačky a často i více než jednu. Byly tedy přiděleny frekvence. Kluci se mezi s sebou tak nějak znali, takže nebyl moc problém se jmény a názvy v komunikaci. Hned po tomto organizačním úvodu jsem klukům předestřel svůj plán.

Při pohledu na mapu je naše základna nejblíže drogové laboratoři a poté plantáži koky. Tedy naší nejlepší alternativou bude získat koku, uvařit jí a prodat překupníkovi kokain. Bude to časově náročné, bude zde o něco větší riziko, že se něco nepovede, ale výtěžek bude velmi vysoký. Naší výhodou bude především to, že budeme postupovat ze svahu směrem dolů, navíc v hustě zarostlém terénu. Takže se dostaneme velmi blízko k poli s kokou a i laboratoř se bude dobře bránit. Bojovat o bednu s diamanty nemělo podle mě smysl, protože to bylo daleko a především to bylo území mezi Coproxem a kartelem El Mosto. Do takového mlýnku na maso se mi skutečně nechtělo kluky posílat. Už takhle je otázkou, na kolik Coprox zaměstná El Mosto a zda budeme schopni El Mosto zadržet, pokud se na nás vrhne větší silou. Našimi nejbližšími sousedy byli vojáci generála Joseho Nera a na druhé straně pak právě kartel El Mosto. To je dohromady nějaký cca 90 lidí. To není dobré jako výchozí situace. Uvidíme. Naplánoval jsem to tedy tak, že se zkusíme dostat co nejblíže k poli koky, poté toto pole těsně obklíčit, zajistit a hned poté, co koku ukořistíme, s ní utíkat do laboratoře. Hlavní je udržet celou jednotku pohromadě a využít přesily na jednom místě.

Mapa 2

Akce před chvíli začala. Nechal jsem tedy kluky vlastní iniciativě a pouze rozhodl, kdo z jaké strany pole obklíčí. Kluci vyrazili směrem k laboratoři, od které pak ve dvou skupinách směřovali k poli koky. Jedna část to vezme korytem řeky, druhá po svahu. Obě se pak sejdou v korytě kousek od pole koky. Naneštěstí, hned jsme se na hlavní cestě střetli s vojáky Joseho Nera. To mi hned v úvodu zaseklo jeden tým kousek od laboratoře v korytě řeky. Rozkázal jsem zbytku nezastavovat postup a dotyčná skupinka měla přikázáno bojovat s vojáky co nejdéle a držet pozice. Jakmile se však zbylé týmy dostaly do koryta pod polem koky, spustila se mohutná palba. Po našem svahu se blížili jednotka kartelu El Mosto a mohutnou palbou si razili cestu vpřed. Teď jsme bojovali na dvou frontách. Kluci od Postradatelných a Anarchy teď čelili jasné přesile, ale já stále doufal, že plán vyjde. Pokus dostat se přes cestu na pole koky a obklíčit jí se nedařil. Z protějšího svahu na nás vedli palbu další vojáci, kteří se po hřebenu přesunuli nad pole. Jejich pozici jsme nedokázali překonat. Ani nás pořádně nepustili z koryta. Náhle mě napadlo, podívat se vlastně na hodinky, zda už je pytel koky k mání. Bylo pozdě. Minimálně před pěti minutami ho už musela vyzvednout armáda, která měla kolem pole rozhodně lepší pozice, než my. Z vysílačky bylo zřejmé, že první skupinka se sice držela, ale nemohla se nikam pohnout. Kluci od AS-texu utrpěli ztráty při pohybu z koryta směrem k poli a kartel se tlačil více a více. Nemělo smysl dál bojovat, a proto jsem zavelel ústup k laboratoři, kde jsme se mohli v klidu přeskupit. Tohle nebylo úplně povedené, ale měli jsme možnost prohlédnout si terén, ve kterém jsme měli povětšinou bojovat a odhadnout sílu nepřítele.

Zhodnotili jsme, že armáda se hned z počátku projevila jako né příliš vynalézavá, ale přesto velmi rychlá. Drželi se hlavní cesty v údolí u koryta a vrchní cesty na hřebeni. Na hlavní cestě jsme je dokázali držet dlouho a většinu jich pobít. Na kopci jsme ale dostali na frak především díky jejím opevněným pozicím a výhody postavení. Teoreticky nám mohli udělat i větší ztráty, ale bohudík nás nechali v klidu ustoupit.

Naopak kartel byl obří parní válec. V rojnici se jeho členové hnali vpřed a stříleli hlava nehlava obrovské množství munice. Palba to byla vcelku děsivá, ale často nepřesná a především na slepo, jelikož jen s obtížemi v hustém porostu hledali naše pozice. I s pár dobře umístěnými a schovanými lidmi se dařilo je držet. Nicméně přes jejich obrovský počet nebylo možné je zatlačit k vlastní základně. Tam kde jeden padnul, zastoupil ho druhý, což my jsme praktikovat nemohli. Měli jsme trochu štěstí, že se hned zpočátku nepustili do nějakého velkého obchvatného manévru směrem k nám. Pravděpodobně sváděli těžké boje s Coproxem u dolů.

Mapa

Celá jednotka tedy ustoupila zpět k laboratoři a posléze opět k základně. Bylo tedy potřeba poupravit náš plán na získání koky v následujícím časovém úseku a vše provést rychleji. Po krátké poradě s veliteli týmů a jejich názorem na možnosti naše i cizích stran, ale především na možnosti terénu, jsem připravil nový plán a trochu zariskoval. Tentokrát naše síly více rozdělíme a využijeme výhod terénu a našich zbraní. V podstatě jsme měli pouze kratší zbraně a jen dvě (včetně mojí maličkosti) dalekonosnější dlouhé zbraně. Měli jsme i pár kulometů. Takže boj zblízka pro nás byl ideální. Jádro plánu zůstane stejné. Zajistit koku a dostat ji do laboratoře. Utvořil jsem tři skupiny. Deratizátoři budou krýt stranu v korytě směrem k armádě. Fatal, Anarchy a Postradatelní budou naopak držet pozice u kartelu. AS-tex se pak z koryta pokusí opět obsadit kraj kokové plantáže a svah nad ní. Jak jsem zavelel, tak bylo vykonáno.

lof 5

Deratizátoři byli v korytě jako první a spustili palbu na armádu, která se snažila jít pro další pytel koky. Kartel narazil na naše pozice o chvíli pozdějia začal se s námi přestřelovat. Když byl čas, kluci od AS-texu společně se Shakerem vyrazili přes cestu. Tentokrát se dostali nad pole koky podporováni palbou z naší strany svahu. Neohroženě postupovali vpřed a vrhli se do líté bitvy. Z jedné strany na ně útočila armáda, která se pokoušela vpadnout Deratizátorům do zad, a zároveň získat koku, z druhé strany jsme se poprvé střetli s Coproxem, který byl skutečně oříšek a nešlo ho tak snadno zatlačit jako armádu. Vše ale probíhalo tak jak mělo. Linie jsme drželi a já počítal každou sekundu do okamžiku, než jsem mohl zavolat a zažádat o pytel koky. Dostali jsme ho! Bleskově jsem vyslal hrdinného revolucionáře, aby uzmul správný pytel (byly označeny) a utíkal k laboratoři, kam jsem ihned povolal kluky z Anarchy. Jakmile se dostali do laboratoře, bylo nutné čekat 30 minut, než se koka uvaří a bude z ní ceněný kokain. Tedy 30 minut musíme bránit laboratoř zuby nehty. Ihned jsem stáhnul veškeré síly od bojů s kartelem k laboratoři, aby rozšířili obranu. Armáda tlačila, co to šlo, a posílala do boje další lidi, ale nedařilo se jim Deratizátory vytlačit. Naopak poslední tři zbývající obránci linie proti kartelu hlásili polevování nepřátelského útoku a tedy i možnost, že by mohli být staženi k laboratoři, což jsem také učinil. Plán se dařil. Rozmístili jsme se okolo laboratoře a na nějaký čas byli naším nepřítelem pouze vojáci a výjimečně se objevilo pár lidí od Coproxu na hlavní cestě. Shaker s kluky od AS-texu dostával pořádně zabrat a nijak jsem se nedivil, když mi 15 minut před vypršením limitu na vaření Shaker ohlásil, že byli rozstříleni na hadry a snad nikdo nepřežil. Mluvil trochu sklamaně, protože měl pocit, že je to špatně, ale právě to, že se tam musela armáda s coproxem vypořádávat s jeho jednotkou, dávalo čas naší varně. Když se vrátili oživění spolubojovníci, zbývala jen chvíle do limitu 30 minut. Jakmile byla koka hotova, vyrazil kurýr s malým doprovodem k naší základně a pak mířil dál na jih, kde mělo k předání kokainu dojít.

lof 4

Držel jsem pozice laboratoře co nejdéle, aby to vypadalo, že stále vaříme a nehrozilo, že by nám kokain vojáci vzali. Naše řady ovšem postupem času začali řídnout, až se všechny oddělené jednotky stáhly k samotné laboratoři. Mezitím mi překupník nahlásil čas předání. Předání mělo být jižně od naší základny na malém kopečku se zákopy. K naší smůle to ale mělo být až za dvacet minut. A nebyl to jediný problém. Kurýr s ochrankou nahlásili, že Coprox má své lidi na místě předání. Nařídil jsem jim se schovat a čekat. Buď naši schůzku někdo vyzradil, nebo tam také něco předávali. Druhá varianta se potvrdila vzápětí, kdy mi bylo nahlášeno, že tam je náhle větší množství lidí od Coproxu a mají tam bednu diamantů. Bylo to lákavé, získat bednu a prodat ji společně s kokou, ale počty Coproxu nebyly úplně jasné a já tam měl příliš málo lidí s příliš cenným zbožím. Rozkázal jsem, ať se kryjí a čekají na příchod posil z dalšího refreshe. Než se tak stalo, předali lidé od Coproxu svoji bednu a zmizeli. Takže když jsem tam pak dorazil s většinou svých lidí, mohl jsem jen konstatovat, že kluci od Coproxu jsou fakt dobří, když se dostali okolo kartelu s tolika lidmi a ještě nám do zad. Ale na tom teď nezáleželo. Prodali jsme první balík kokainu a rázem se naše konto zlepšilo, stejně jako morálka v našem týmu. Pochválil jsem chlapce za skvělou komunikaci ve vysílačkách (byla ukázková, to se často na akcích neděje, abych věděl, kdo mluví, koho volá a o čem mluví). Ač se to nezdá, byla to operace, co nám zabrala dost času.

Opět jsme zhodnotili, že vojáci jsou špatně koordinovaní, útočí sice v týmech, ale často jako jednotlivci. Jeden vyleze, zastřelíme ho, pak vyleze odjinud jiný atd. Žádná velká spolupráce. Alespoň nám to tak připadalo. Kartel se pro nás stal jen takovým nebezpečím z dálky, s Coproxem fakt museli bojovat tvrdě. Ale Coprox, to už zavánělo mnohem většími problémy. Podle toho co jsem sledoval situaci na bojišti, spolupracovali velmi dobře. A hlavně byli asi tvrdými protivníky.

lof 3

Hned jak jsme kokain předali a dorazili zpět na naši základnu, rozhodli jsme se plán v podstatě zopakovat. Pouze s drobným rozdílem, že kluci od Postradatelných přišli o možnost vysílat a tedy budou útočit na přímo na základnu El Mosta na Powder hillu. Plán tentokrát fungoval lépe ve své první fázi, tedy obstarání koky, kde jsme sice narazili na nějaký odpor a v podstatě jsme se nedostali za hlavní cestu, ale koku jsme ukořistili a dostali ji opět do laboratoře. Jenže tentokrát to nešlo tak hladce. Armáda na laboratoř zaútočila hned od tří směrů a kluci v korytě pod laboratoří byli rádi, že vůbec žijí. Zničehonic byli odděleni armádou, která útočila na laboratoř ze tří směrů. Vpadli nám i do zad, což jsme skutečně nečekali. Na druhé straně nám kartel El Mosto taky pěkně zatopil a postupoval k laboratoři přes naše mrtvoly. Tohle nevypadalo dobře. Palba probíhala okolo celé laboratoře a zbývalo stále 15 minut do uvaření drogy. Kirk od Deratizátorů jen suše oznámil, že už se neudrží a opět minut později okolo mě kluci od strouhy prochází jako mrtvoly. Naše mrtvoliště se plní a já volám kohokoliv, kdo může, aby spěchal bránit laboratoř. Už jen pět minut. Kluků už mám v sborce málo, i já se účastním aktivně obrany. Kruh se uzavírá. Náhle zazvoní budík. Je uvařeno! Rozkazuji třem klukům utíkat s kokainem rovnou na místo předání. Jenže překupník se nás chystal překvapit. Řekl, že kokain vykoupí na Forrest road, což bylo na druhé straně herního území, mimochodem za aktuálními nepřátelskými liniemi. Navrhnul jsem tedy, že prodám kokain za nižší částku, pokud přijede na poslední místo předání, protože jsem si sám nebyl jistý, jak dlouho bude trvat, než naše základna padne. Překupník souhlasil a my pádili vše předat. Mezitím padla laboratoř a okolo naší základny vypukly malé přestřelky. Jelikož nebyl žádný velký důvod dobíjet naší základnu, omezily se boje na samotnou laboratoř. Když došlo k předání zboží, stáhnul jsem všechny svoje lidi k základně a jal se vymýšlet nový plán.

Podle hlášení to vypadalo, že El Mosto se spojil s armádou Joseho Nera. To bylo zlé. Podle jednoho s posledních útoků, to vypadalo, že spolu úzce spolupracují. Nebyl jsem si jistý, jestli by můj plán zafungoval i po třetí. Vyrazili jsme po hluku směrem k laboratoři, ale nic se tam nedělo. Přemýšlel jsem jak dál a nebyl jsem sám. Kluci od AS-texu a od Deratizátorů navrhovali, abychom obsadili obě místa předání, tedy kopec na jih od základny a křižovatku Forrest road. Teoreticky to nebylo hloupé. Každá surovina mohla být prodána buď na základně, nebo za mnohem vyšší sumu právě na těchto dvou místech. Na druhou stranu dostat se na Forrest road znamenalo obejít armádu a pak doufat, že se dostaneme zpátky, bez možnosti zavolání posil. Nicméně znělo to odvážně, ale kdyby se to povedlo, mohli bychom si velmi pěkně přivydělat. Souhlasil jsem s jejich plánem.

Mapa 3

Kirk-Hoff s Deratizátory a několika dalšími kluky od AS-Texu v krátkém čase zaujali pozice na jih od naší základny a důkladně schovaní čekali, až se objeví nepřítel. Mezitím Já a Shaker společně s dalšími sedmi kluky jsme vyrazili velmi potají směrem k Forrest road. Zbytek lidí z naší strany se pohyboval po bojišti a sporadicky napadal kohokoliv, kdo se připletl do cesty. Nejprve se moje skupina přesunula do koryta pod laboratoří. Okolo pole koky probíhala lítá bitva mezi Coproxem a armádou a dle hlášení ani kartel nezahálel. Aby plán uspěl, nesměla o nás armáda vědět, takže jsme se korytem přiblížili více k armádní základně, kde byl lepší kryt a hustší křoví. Jak se vracely mrtvoly vojáků po hlavní cestě, doufali jsme, že si nás nevšimnou. Přikrčeni ve křoví jsme čekali a ve vhodný moment. Shaker s dalšími čtyřmi kluky vyrazil v zápětí přes cestu. Jakmile se ale začali škrábat na kopec, ozvala se palba. Vojáci tím místem postupovali k poli koky a schováni za křovím jsme si jich nemohli všimnout při překračování cesty. S Shakerovou jednotkou byl učiněn vcelku rychlý proces. Pár vojáků zabili, ale pak se odebrali na mrtvoliště. V obavě aby plán úplně neselhal, jsme se korytem proplížili ještě blíže k vojenské základně. Zůstal jsem jen já a tři kluci. Snad půl hodiny jsme čekali, než vojáci postoupili opět k poli koky a tvrdě se střetli s Coproxem, který jim vyprášil kožich. Vojáci se převážně jako mrtvoly vrátili po hlavní cestě do své základny a my jim za zády přeběhli konečně přes cestu. Jak jen nejrychleji a nejtišeji to šlo, stoupali jsme vzhůru po svahu až na samotný hřeben. Vojáci si nás možná v dáli všimli, ale většina z nich musela být mrtvá, nebo my daleko, protože za námi nikdo nevyrazil. Na hřebeni jsme potkali jen dva osamocené vojáky, kteří byli značně překvapeni, protože se nám dařilo se přesunovat skutečně tiše. Chtěli jsme sejít směrem k Forrest road skrz hustý les, ale plot s ostnatým drátem nás donutil jít ještě chvíli po hřebeni a vejít do vcelku čistého řidšího lesa. Nakonec se nám však naskytnul pohled na křižovatku, kde měl překupník vyzvedávat zboží. A ještě větší radost jsme měli z toho, že jsme na křižovatce uviděli postávat tři lidi od Coproxu. To bylo dobré znamení. Bleskově jsme rozvážili situaci, rozptýlili jsme se do šíře a pomalu postupovali. Zprvu si nás nevšimli, ale jakmile zbystřili, zahájil jsem palbu. Dva ze tří šli hned dolu, o minutu později i třetí. Jenže palba neustala, protože z křoví u křižovatky na nás byla spuštěna další střelba. Nakonec tam nebyli tři nepřátelé, ale sedm. Během přestřelky přijel i překupník, což dávalo naději, že něco mají, o co bychom je mohli obrat. Naneštěstí překupník po chvilce sledování přestřelky odjel a já věděl, že nemusíme spěchat. Nakonec jsme je všechny zabili a sami přišli jen o dva lidi (včetně mě). Bohužel, štěstí nám v tu chvíli přestalo přát. Členové Coproxu mi totiž sdělili, že nic nemají, že čekají na svého člověka, co jim měl přinést Kokain, který měli prodat. Ale dotyčný se prý ztratil. Zbylí dva kluci se tedy rozhodli, že budou v hloubi nepřátelského území pátrat po dotyčném kurýrovi s kokou. Zároveň s tím se podívají po bedně diamantů, která se měla údajně osamocena nacházet v nejsevernějším čtverci herního pole. Takže někde se pohyboval milion dolarů ve formě jednoho člověka s kokou a bednou diamantů. A široko daleko nikdo v okolí. Opustil jsem tedy kluky a šel zpět na naši základnu, která byla mezitím napadena kartelem. Ten samozřejmě nic nenašel, kromě toho, že jsme se nemohli skoro hnout z našeho refreshe. Kirk-Hoff hlásil, že na jižní části herního území je klid a nikdo tam za celou dobu nepřišel. Ještě stále mi svítala naděje, že ukořistíme ten milion. Jenže ono ne. Štěstí přálo Coproxu více než bylo zdrávo. Dotyčný kurýr, kterého moji lidé pronásledovali, totiž nejenže unikal, byť byl na dohled, ale především při svých toulkách narazil i na příslušnou bednu. Takže pak už jen stačilo, aby kontaktoval svoje kolegy a já málem plakal, když mi kluci hlásili do vysílačky, kterak vidí kurýra se skupinkou nepřátel, jak míří pro bednu a hned na místo předání, kam už jsem nemohl včas nikoho poslat. Takže tato operace byla totálním fiaskem. Kluci byli posléze zabiti a tak se opět celá naše armáda sešla na základně.

lof 2

A to byla vlastně poslední velká sobotní operace. Po této části jsme se ještě pokusili zaútočit na laboratoř, kde vařil Kokain Coprox, ale opět jsme přišli pozdě, zhruba o pět minut, protože jsme museli čekat na refresh. To samé pak následovalo při posledním pokusu o získání koky. Ještě chvíli jsme tedy vedli nějaké bojůvky okolo laboratoře a pole koky, ale žádná další závažná událost se už nestala a nám už se nepodařilo vydělat další peníze. Ale i tak jsem cítil, že naše tři velké podniky se povedly a měl jsem z nich dobrý pocit, protože to chtělo spoustu času a spolupráce. Sobotní akce tímto skončila. Unaveni jsme se konečně mohli v klidu najíst a jít spát.

Neděle už byla spíše stínem elánu naší strany. Zhoršilo se počasí a mě se do hry z původních 34 lidí přihlásilo jen 21. I tak jsme se ale pokusili udělat útok na pole s kokou. Bohužel spojené jednotky Joseho Nera a El Mosta, kterých bylo kolem čtyřiceti, nám nedali téměř šanci se k poli přiblížit. Když už jsme se tam dostaly, bylo po pytli. Rozhodli jsme se tedy podívat na Powder hill, zda tam nechytneme Coprox na cestě k překupníkovi, ale nic se nedělo. To už mi ale další tým nahlásil, že se loučí. Nakonec jsme tedy jen uzavřeli spojenectví s Coproxem, pro který jsme byli spíše taková lehká posila, než užitečný útvar. V podstatě mohu říci, že v neděli jsme nebyli nijak důležitou výraznou stranou a spíše jsme si užívali airsoft v dešti.

Za sebe mohu říci, že se celá akce povedla. Rád bych poděkoval všem týmům z mojí strany, protože odvedli fakt skvělou práci. Velmi mě opět potěšilo, že se řídili mými rozkazy, skvěle komunikovali a vůbec se snažili, co to šlo. Stejně jako minulý rok, děkuji Kirkovi i Shakerovi za pomoc s velením. Celá Fatal Victory byla skvělá bojová síla, která byla skutečně efektivní. Kluci z Anarchy se oproti minulému ročníku velmi zlepšili jak po stránce bojové, tak po taktické a především zlepšili komunikaci, což byla jejich velká slabina. Tým Postradatelných dokázal pobít mnoho nepřátel, takže jsem byl rád, když byli poblíž a drželi linii, když šlo do tuhého. Zvláště proti El Mostu. Moc děkuji AS-texu a jejich klukům za to, že se nebáli odvádět špinavou práci a vést ty nejnebezpečnější útoky, které jsem si na ně vymyslel. No a nakonec mému kmenovému týmu Deratizátoři za to, že to se mnou přežili a pomáhali všude, kde jsem potřeboval. A především vydrželi až do deštivého konce. Díky vám všem! A sláva revoluci!

LOF

Autor: ALFRED


Vydáno: 31.8.2013 23:24 | 
Přečteno: 5097x | 


Autor: AirSoft.cz
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif
600x100_prace_bas.png
Airsoft Burza 2017

Komentáře jsou automaticky uzavřeny 365 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

, dík odpovědět
Tobě díky za super velení i za pěkný článek. M.
, fotky odpovědět
kdy budou fotky?
odpověděl(a)
Fotky z ASportal 2013 co jsme měli a dostali k dispozici jsme již umístili do galerie