Akce se zúčastnilo zhruba 180 hrajících hráčů na bojišti o rozloze 10 hektarů. Hra byla pouze inspirovaná historickými událostmi. Povolené tedy byly i moderní maskovací vzory. Zhruba tolik k základním informacím o klasické jednodenní střílečce, jakých naleznete za rok hromadu. A nebo ne?
Se svým týmem jsme na akci pořádanou Airsoftbattles dorazili poprvé. Dokonce i prostor nedaleko od Slaného jsme navštívili poprvé a i díky tomu, lze získat čisté srovnání s prostory a organizátory co již dlouhá léta známe. Počasí vyšlo ideálně: 12°C, polojasno, bezvětří a zcela minimálně rozblácený terén. Co víc by si sofťák mohl přát?
Takže všechno popořádku.
Příjezd do prostoru byl označen ze silnice a dokonce je místo zakreslené v navigacích, což zprvu ocení každý zmatený řidič, co v má v 7 ráno ještě každé oko zaslepené. Organizace parkování byla ucházející – místa moc nebylo, ale celkově normální přístup.
Ještě jsme ani pořádně nevybalili a už se k nám hnal Honza Profousek (organizátor akcí Airsoftbattles) – platba registrace a přiřazení k herní straně (rozlišení páskami). Vše slibovalo dodržení harmonogramu a rychlý začátek bojů.
Cestou na brífink ale byla bohužel značně cítit marihuana od některých účastníků – bohužel organizátory asi tiše trpěné.
Boje vypukly zhruba s 20 minutovým spožděním, které se však dá očekávat na většině akcí – zde za mě žádný problém. Scénář byl prostý. Na území bylo rozmístěno 7 vlajek, které se bojující strany pokoušely dostat pod svou kontrolu. Okolo 13. hodiny byla vyhlášená přestávka následovaná prohozením počátečních stran.
Hned zprvu mě překvapila rychlost hry a rychlý přesun našich jednotek do pole. Očividně se zde sešla velká část lidí, kteří prostor znali a věděli, jak důležitá je rychlost. Rychlosti boje byl koneckonců nastavený i refresh, který se opakoval po 20 minutách.
Velkým pozitivem akce byl férový přístup hráčů. K dohadování o zásahu probíhalo minimálně, spíš vůbec. Dále také hodnotím kladně i rozumný výkon zbraní (z naší strany jsme se nesetkali s nikým, kdo by používal AEG 160+m/s)
Jak jsem již řekl, boje probíhaly rychle. Prostor byl členitý, zahrnoval i pár budov a otevřené prostranství. Nicméně díky enormnímu množství umělých překážek (palety, okopy, pal-posty) se bojištěm dalo stále postupovat přískoky. Tento fakt obou stranám velmi znesnadňoval držení obraných pozic, neb zaútočit se dalo opravdu ze všech směrů. Díky terénu a zkušenostma ostatních hráčů se nám několikrát přihodilo, že na nás nepřítel vykoukl z pozic, které jsme měli přirozeně za vlastní a pěkně nás zaskočil.
Boje utichly zhruba v 17:00, kdy většina bojovníků uznala, že už si zastřílela dost (nebo spíše odsloužila poslední nabitá baterie). Vítězství nakonec uzmul tým modrých.
Závěrečné hodnocení:
Organizace:
+ jednoduchá, stručná, odsýpající
+ označení příjezdu do prostoru
+ koordinace parkování
- tolerance marihuany
- absence zázemí (Toi-Toi, barely s vodou)
Herní prostor
+ členitost
+ četné překážky a kryty
+ prostor obehnán vysokým betonovým plotem
+ čistý prostor bez odpadků
+ budovy a bunkry v prostoru
- absence klasického parkoviště
Hra
+ dynamičnost
+ jednoduchá pravidla vyhovující jarní jednodenní akci
+ rozumný počet hráčů na rozlohu hřiště
- jednotný úkol pro celou akci
- nevyužívání vysílaček velením
- absence nižších stupňů velení
Celkové hodnocení:
Akce nás velmi mile překvapila. Neustále jsme měli pocit, že se něco děje a pořád byly možnosti kam se posouvat a útočit. První naší zkušenost s Airsoftbattles a prostorem u Přelíce v nás nechala veskrze pozitivní dojem a pokud bude další ročník, určitě rádi znovu zavítáme.
Autor: Jindřich
Použité fotografie v článku pořídili Kateřina Šiftová, Miloslav Černý a Petr Hajný.
Komentáře
Jeden malý příklad z vlastní organizátorské zkušenosti. Na první Zarague jsme kdysi přivřeli oko nad chlapcem, který dorazil s kulometem o výkonu 145 m/s, když na automat byl limit 130 m/s. Taky jsme si říkali, že při 170 hráčích se tenhle jeden ztratí...neztratil. Naopak jeho přítomnost při útoku nebo obraně byla velmi znát a po akci si na to stěžovalo dost lidí (včetně mě, který některým útokům velel). Ale zlobit jsme se mohli jen na sebe, nikoliv na toho hráče. Od té doby už takovou toleranci nemáme.
Takže pomineme-li, že 135 s 0,30 znamená v praxi téměř 170 m/s s 0,20, tak ale v šesti lidech s takovou zbraní a výkonem to může mít na hru výrazný vliv a velmi snadno zvrátit průběh bitvy.
Na stranu druhou, a to je nutné si také uvědomit, že pokud pravidla/organizátoři dovolili použití takových zbraní/výkonů, tak není na co si stěžovat, protože s tím člověk musí počítat. Samozřejmě, pokud to je jedna skupinka hráčů a na druhé straně není podobná, co by mohlo tuto skupinku vyvážit, je to samozřejmě smůla.