Fórum
Kategorie: Airsoft akce

Vyhodnocení akce Gangy Zaragui 2

Vyhodnocení akce Gangy Zaragui 2S manuálními zbraněmi je pořád dost legrace!

A přesně toto se potvrdilo i letos. Stejně jako minulý rok, i letos na podzim jsme se sešli na hřišti Bullet Farm Klecany, abychom si zastříleli jako za starých časů, kdy elektriky byly velkou vzácností. Oproti minulému roku bylo počasí přívětivější. Bylo krásně jasno, nefoukal vítr, ideální počasí pro airsoft.

Boj s manuálními zbraněmi má několik specifik, oproti klasickému boji s elektrickými zbraněmi. Asi nejvýraznější je kratší bojová vzdálenost, která vás nutí bojovat s protivníkem skutečně tváří v tvář. Dostřely většiny dlouhých manuálů jsou srovnatelné, přestože jejich palebná síla a přesnost se může lišit. Je pak otázkou, zda dát přednost rychlopalné brokovnici se třemi ranami, nebo výrazně pomalejší odstřelovací pušce, která má skvělou přesnost. Nebo zvolíte střední cestu univerzálního dlouhého manuálu ve formě repliky nějaké útočné pušky či samopalu? Každá volba má své. Na letošní přestřelce ale jasně co do počtu dominovaly právě brokovnice.
Dále je to fakt, že při střelbě s manuály musíte skutečně umět mířit. Vyhrává skutečně ten, kdo svoji zbraň lépe ovládá. Takříkajíc, je takový boj více o schopnostech než o zbraních. Nakonec absence automatické/poloautomatické střelby znamená, že jeden nepřítel není tak velkou hrozbou pro skupinku nepřátel. Přesto by bylo chybou si myslet, že boj s manuály nemůže bolet, nebo že by byl méně intenzivní. V této formě boje jsou hráči velmi často mnohem odvážnější a i začátečníci si troufnou podnikat samostatné útoky, jít první do dveří či do schodů. V manuální přestřelce se mnohem méně váhá, na spoustu věcí je méně času. Častěji se přebíjí a více hýbe. Boj takřka nikdy není statický. A to je to, co se nám všem fanouškům manuálních přestřelek líbí.

A právě přes 40 hráčů se v sobotu 20. října sešlo, aby prověřili své schopnosti a zároveň se i pobavili. Hřiště v Klecanech je pro takovou přestřelku ideální a své kvality v tomto ohledu prokázalo při Gangách Zaragui již podruhé. Spousta překážek, budovy a jasně ohraničené území. Víc člověk ke štěstí nepotřebuje.

Okolo osmé jsme dorazili na místo my, jako organizátoři, tedy, Já (Alfred), Honza Šulc a Pavla. Hráči se začali scházet někdy na devátou a registrace tak proběhla v poklidu. Stihli jsme dokonce předat dvě výhry divákům našich streamů, kteří se shodou okolností akce účastnili. Co mě potěšilo, tak že kromě známých tváří a kamarádů ze Zaragui jsem viděl i pár nových lidí a také, že i účast mých kolegů z Bohemia Air Soft byla hojná. Za prodejnu přijel Petr, Robert i Miloš, ze servisu Lukáš a z kanceláře Jindra. Bylo hned jasné, že si budeme chtít všichni zastřílet proti sobě. Já se ujal velení žlutých a Honza červených.

Celá akce byla koncipována jako několik krátkých samostatných her, které rozhodně nepatří k běžnému repertoáru airsoftových hřišť. Nebo určitě většina z nich. I díky včasnému příchodu hráčů jsme mohli akci zahájit přesně v deset hodin, tak jak jsme plánovali. Hráči se rychle rozdělili na stejně početné strany a tak mohla začít přestřelka 21 vs. 21, červení proti žlutým.

Aby se ale všichni rozehřáli a také určily strany pro první boj, došlo nejprve na krátkou přestřelku v napoleonském stylu. Pokud někdo netuší, o co jde, tak oba týmy utvoří dvě řady a střídavě na povel střílí. Po každé salvě se o krok přiblíží. Řady se nesmí samozřejmě porušit a tak jsou okamžiky čekání na kuličku od nepřítele správně napínavé. Nakonec vyhrál tým červených.

První scénář se jmenoval Rukojmí. Princip byl jednoduchý. Útočníci musí osvobodit rukojmí ze svého vlastního týmu, kteří jsou drženi ve třech budovách. Obránci se tak musí rozdělit do jednotlivých domů, ale už je nesmějí během hry opouštět. Samozřejmě počet životů je omezený v neprospěch obránců, kteří mají výhodnější postavení. V tomto případě byli obránci nejprve červení. Můj plán byl jasný. Budeme útočit na všechny budovy postupně tak, abychom měli co největší lokální přesilu. Plán se vyplatil a tři budovy jsme vcelku rychle pokořili. Pak se scénář otočil a my, žlutí, jsme se měli bránit. Plán obrany jsem koncipoval s tím předpokladem, že červení budou postupovat stejně jako my. Tedy že zaútočí na nejbližší budovu a pak budou postupovat dále. Nechal jsem tedy první budovu obsadit větším počtem lidí s brokovnicemi, budovu vedle ní lidmi s dlouhými manuály, aby kryli na dálku ze svých pozic první budovu a její schodiště. V poslední budově jsem se bránil já a lidé, co měli převážně pistole a krátké zbraně, neb jsem chtěl využít stísněných prostor, doufajíc, že u nás se bude bojovat už jen proti zbytkům zdecimovaných útočníků. K mému překvapení se ale červení rozdělili na dva proudy a pokoušeli se útočit na dvě budovy najednou, což nevedlo k úspěchu, zato si díky tomuto postupu zastřílelo více hráčů po celou dobu boje. Nakonec jsme budovy ubránili.

Zde musím přiznat, že hra měla velmi pomalé tempo, protáhla se trochu déle, než měla a bylo nutné ji před obědem trochu rozhýbat. Přesně pro tuto příležitost jsme měli připraven scénář s názvem Bomba. Vcelku jednoduchý úkol, kdy je v herním poli bomba a je nutné ji donést za hranice nepřátelského území. Počet životů byl neomezený a tak se lidé nebáli jít do střetů a vytrvale útočit. I přes počáteční úspěchy červených, kteří ukořistili bombu první a měli ji dlouho ve svém držení, se žlutým přeci jen podařilo bombu získat ve chvíli, kdy útočícím červených došly prakticky před cílem při zteči posledního třetího domu síly. Jeden ze žlutých bombu ukořistil a zcela sám potají propašoval na území červených, kteří v první moment ani netušili, že o bombu přišli. Takže i tentokrát jsme mohli slavit výhru a spokojeně jít na oběd.

Přes oběd jsme okusili místní občerstvení, které Bullet Farma nabízí. Nutno podotknout, že ceny jsou mírné, porce poctivé a jídlo i pití chutné. Samozřejmě zbyl čas i na popovídání s ostatními.

Po obědě následoval úkol Muniční vozík. Hra to byla opět jednoduchá. Cílem bylo dostat vozík na herním poli dál, než nepřítel. Neomezený počet životů, zákaz bojů v prvních patrech a nutnost bojovat primárně o vozík, dodalo tomuto střetu skutečně sebevražedný rozměr. Hráči se neustále vrhali proti sobě, snažíce se dostat k vozíku. Bylo vystříleno ohromné množství munice. Žlutí začínali první a po půl hodině, když se strany vystřídali, jsme byli přesvědčeni, že se nám povedl velmi dobrý výkon. Mýlili jsme se. Červení začali velmi útočně a naše palebná síla nebyla zcela dostatečná, aby je zbrzdila v postupu. Už v úvodní fázi dotlačili vozík prakticky na naši finální pozici a během následujících minut ho ještě dvakrát posunuli mnohem dál, než jsme ho měli my. Bylo znát, že červení se sehráli a tak jsme tento scénář prohráli velmi jasným rozdílem.

Nebyl čas truchlit, silný protivník, znamená hodně zábavy. Další úkol byl prostý. Ve dvou prvních patrech jsou Vlajky. Limit na jejich získání je 30 minut. Uvidí se kdo to zvládne lépe. Zde bylo jasné, že ten kdo lépe zvládne útoky do schodů, bude vítěz. První hru jsme útočili a povedlo se nám obě vlajky získat za 25 minut. Když se obrátili strany, snažili jsme se klást aktivní obranu, ale naše první vlajka padla po necelých deseti minutách. Červení byli ve finále jen těsně úspěšnější a obě vlajky získali za 22 minut. Rozdíl to byl těsný, ale nezpochybnitelný. Červení znovu vyhráli a vraceli nám dopolední porážky. Skóre v hlavních bojích tak skončilo 2:2. No a to už se blížil konec akce. Byla třetí hodina, čas na závěrečnou disciplínu, která byla minulý rok nejzmatenější a zároveň nejzábavnější. Epidemie.

Epidemie je hra, na kterou jsem narazil na jednom zahraničním airsoftovém hřišti, byť v trochu jiné podobě s ohledem na podmínky konkrétního hřiště. Já jsem ji jen drobně upravil a minulý rok s úspěchem vyzkoušel právě v Klecanech. Letos jsem ji vylepšil k dokonalosti a musím říci, že lepší závěr dne si nikdo nemůže přát. Jednoduše, hra začíná všichni proti všem. Na herní strany se už nehraje. Když umřete, čekáte na místě, dokud vás někdo z hráčů neoživí. Kdykoliv vás někdo oživí, stáváte se automaticky jeho spolubojovníkem. Logicky se tak rychle objevují skupinky, které si jdou po krku. Princip hry navíc není vhodný pro statický boj, ale naopak pro neustálé přesuny a hledání nových hráčů, které můžete nakazit/oživit a přidat na svojí stranu – tedy šířit váš virový kmen. Nakonec vám logicky zůstane jen jedna velká skupina hráčů, která nahání poslední jednotlivce, kteří nemají šanci. I když má hra vždy pozvolnější rozjezd, nakonec se zrychluje a končí davovým šílenstvím. Nechtějte být v kůži posledních hráčů, které pronásleduje třeba 30 lidí najednou. Bylo to velká legrace stejně jako minulý rok a díky jedné drobné úpravě i mnohem přehlednější. Mimochodem sláva číslu 27!

Část hráčů chtěla dát opakování hry, část zase napoleony. Nakonec i tyto poslední napoleony žlutí prohráli. Ale co se dá dělat, je to jen hra. Touto poslední hrou celá akce končila. Zbývalo rozloučení, krátký pokec s účastníky, balení a hurá domů.

Ovšem nebyla by to naše akce, kdyby na ní někdo něco malého nevyhrál. A tak právě hráč, který byl ve hře epidemie prvním původcem nákazy číslo 27, dostal během poděkování slevu 27% na jeden nákup u Bohemia Air Soft. Samozřejmě si může u nás koupit cokoliv, co ho napadne.

Nu a to bylo vše. A naše dojmy? Bylo to skvělý den, na kterém se sešlo hodně přátel. Jako vždy, člověk dostal pár nepříjemných zásahů, ale s tím se musí počítat. Měli jsme skvělou možnost si společně zastřílet a všichni zjistili, že s manuálními zbraněmi vystřílí možná i více munice, než z elektrických zbraní. A přitom je to o tolik větší zábava...

Kompletní galerie fotek jsou na FB a jejcih odkazy najdete níže:
Červení
Žlutí
Epidemie a mix ostatních fotek


Vydáno: 23.10.2018 11:40 | 
Přečteno: 229x

Autor: Alfred
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Odkazy

Přihlášení

Kalendář

Archiv článků