Fórum
Kategorie: Zajímavosti

Historie airsoftu - Airsoftová L85

Historie airsoftu - Airsoftová L85Po delším čase se pojďme podívat na trochu té airsoftové historie. A tentokrát to bude dlouhé.

Ano, je tu jeden z těch extra dlouhých Alfredových článků o zbraních, které nikoho nezajímají, ačkoliv jim musel věnovat mnoho času, aby vznikli. Po předchozích nezáživných článcích o historii airsoftových řadách pušek M700, Galil, AUG, AK je i řada L85.
A pokud vás tyto články nenudili, zkuste se nudit u historických článcích o blowback pistolích (
část 1 a část 2), odstřelovacích puškách (část 1 a část 2) a nakonec i o svatém grálu airsoftu, Asahi M40 a M700. Nezdržujme ale předmluvou a přejděme hned k samotnému článku.

Né vážně, doufám, že snad někomu tyto články rozšíří airsoftové obzory a jsem rád za každého z vás, kdo dnes má ještě zájem číst poněkud hlubší, troufnu si říci odbornější, texty. I po letech stále nacházím mnoho zajímavých informací o airsoftu...jen si člověk občas není jist, co by mohlo být pro čtenáře z airsoftové historie zajímavé. Takže jestli máte někdo nějaký tip, klidně pište do komentářů, nebo na akce@airsoft.cz.

Britská L85 (též jako SA80) patří do vcelku moderní kategorie zbraní systému bulpup (zbraně se zásobníkem za spouští). Bohužel si vysloužila označení „Nejhorší moderní útočná puška všech dob“ nebo též „Poslední Enfield“. Výroba v královské zbrojovce totiž nebyla vůbec zvyklá vyrábět zbraně s takovou přesností, jaké si tato moderní zbraň žádala. Mnoho zbraní bylo vyrobených už jako zmetek, nemluvě o následných problémech při jejich provozu z důvodu špatné volby materiálů zbraně.

Bylo to skutečně tak zlé? Krátce po svém uvedení do služby si L85 rychle získávala špatnou reputaci. Když zbraň fungovala, byla prý úžasně přesná...jenže ona moc často nefungovala. Vynikala obrovskou nespolehlivostí, v boji některé části zbraně dokonce odpadali a třeba verze LSW nedokázala vystřílet více než čtyři zásobníky po sobě, protože hlaveň se přehřívala (LSW měla fungovat jako lehký kulomet). Už při nasazení této zbraně v Perském zálivu v roce 1991 se ukázalo, že situace je velmi špatná. V teplém podnebí konfliktů na středním východě se totiž projevily nedostatky L85 o to více. O exportu L85 nemohla být řeč. I proto třeba britské zvláštní jednotky raději používali M16 či dokonce letité, ale spolehlivé Sterlingy, později M4 a MP5. A které jednotky mohli, nechali si ve výzbroji starší a prověřené L1A1, britské verze belgické pušky FN FAL. V Královské zbrojovce se snažili, ale vše bylo marné – způsob a přístup zaměstnanců byl zkrátka nevyhovující. Alespoň tak se to traduje. Kvůli ceně se navíc dost dílů nevyrábělo přímo u Enfieldu, ale dodávali je subdodavatelé. Kolísala tak nejen kvalita a přesnost ale nakonec i kontrola výroby.

Naštěstí, Královskou zbrojovku v Enfieldu (Royal Small Arms Factory) koupil britský koncern BAE Systems v rámci privatizace, aby pak přizval na pomoc firmu H&K, jež také patří pod křídla BAE a která měla být schopná opravit nedostatky L85. A skutečně, po úpravách provedených H&K se situace výrazně zlepšila a L85 začala být funkční zbraní. Přesto to ještě nějaký čas nebylo zcela srovnatelné se soudobými konkurenty. Zkrátka, tahle puška se nepovedla víc, než kterákoliv jiná na světě.
První verze L85A1 byla skutečně špatná. Za všechny poruchy uveďme například: Leptání plastových dílů zbraně po použití repelentu proti hmyzu. V džungli a vlhkém prostředí zbraň rychle korodovala. Mechanismus špatně snášel jak prašné a písečné prostředí pouští, tak arktický chlad. L85A1 fungovala špatně v poloautomatickém režimu, L86A1 (LSW) se zase zasekávala v automatickém. Pojistka zásobníku byla velmi citlivá, takže o ní stačilo zavadit a zásobník vypadl. Jednotlivé části zbraně odpadali, pokud se člověk ke zbrani choval trochu hruběji, nebo byla vystavena nepříznivým povětrnostním vlivům. Kvůli slabým pružinám se do 30 raných zásobníků dávalo jen 26 – 28 nábojů...a mohl bych pokračovat dál. Po první bojovém nasazení zbraně v Perském zálivu se objevilo přes 50 kritických nedostatků, které měli přímý vliv na střelbyschopnost zbraně. Revize L85 a L86 a jejich úpravy provedené
H&K na verzi A2 (upravovali se již vyrobené zbraně)udělali své a spolehlivost se zvýšila natolik, že se o pušce začalo hovořit jako o nejspolehlivější zbrani tehdejší doby – což samozřejmě nebyla zcela pravda. V běžných evropských podmínkách byla zbraň skutečně velmi spolehlivá a i v dalších extrémnějších podmínkách si vedla výrazně lépe, než verze A1. Přesto v horkém a suchém podnebí stále vykazovala známky nespolehlivosti, byť už se nejednalo o tak tragické poruchy, jako u verzí A1. První pušky verze A2 dočkali svého bojového křestu v Afganistanu, kde se na puškách začali objevovat i verze s RIS předpažbím. Afganistan definitivně prověřil verzi A2 a na základě zkušeností z tohoto bojiště čekal pušku L85A2 ještě definitivní upgrade na verzi A3 v roce 2016, taktéž provedený firmou H&K. L85A3 se do výzbroje dostala v roce 2018 a je hlavní pěchotní zbraní britské armády dodnes. Naopak L86A2 byla v roce 2019 definitivně stažena z výzbroje a nahrazena kulometem L7A2 (licenční moderní derivát kulometu FN MAG).

Nicméně zpět k airsoftovému modelu. Ten má také zajímavou historii a množství provedení, od levných, možná méně spolehlivých, až po skutečně zajímavé unikáty se skvělými parametry.
První a relativně snadno doložitelnou airsoftovou replikou L85A1 je model od japonské modelářské značky Military Model Corporation (MMC). Problém mám trochu s datováním, protože některé prameny tvrdí, že byla uvedena na trh v roce 1986 (což ukazují některé japonské zdroje), jiné naopak, že až v roce 1990 (na což poukazují zase zdroje západní). Toto jsou jediné dva roky, zmíněné jako rok uvedení na trh.
Aby to nebylo tak jednoduché, ve stejném období je zaznamenáno, že se na trh dostala i značka LS (Light Sports), jejíž model údajně nebyl tak pěkný, jako ten od MMC. Která značka byla dříve a v který rok přesně to už se mi nepodařilo dohledat, možná i díky tehdejší provázanosti mezi různými značkami v Japonsku, jak se dočtete níže. Zkrátka, berte to tak, že tyto dvě značky dělali první repliky L85.

Začněme tedy nejprve verzí MMC. Celá zbraň byla vyrobena z plastu, jak bylo tehdy zvykem. Přesto ve své době nepůsobila nijak lacině. Na plastovém těle totiž byly všechny funkční prvky kovové a to včetně těch, které byli jen imitační, jako například napínací páka. Navíc byla se zbraní dodávaná na tehdejší dobu pěkně provedená jednoduchá replika zaměřovače SUSAT, jehož záměrný trn byl namalován přímo na průhledovém sklíčku. Dnes nám to přijde komické, ale tehdy neexistovali repliky takových puškohledů. Šlo o plynovou automatickou zbraň, používající zásobníky vyrobené z plastu, ale zpracované přesně podle předlohy. Nešlo o klasické STANAG verze.
Právě výše uvedené nás uvádí do polemiky. Do zbraně se dával vnitřní BV mechanismus od Asahi, tedy asi ten nejlepší systém tehdejší doby, vyvinutý v roce 1985, takže by to pasovalo na rok 1986, kdy se tento systém už masivně rozšiřoval. Ovšem s ohledem na to, že L85 byla do služby zavedena v roce 1985, si nejsem jist, že by výrobci reagovali tak rychle a uvedli na trh v tak krátké době repliku nové a málo známé zbraně. Tudíž kdy přesně to bylo, těžko říci.

Narazil jsem na zmínky, že tato zbraň existovala i v manuálním provedení, ale jediné obrázky dochovaných MMC L85 jsou vždy ve verzi na plyn...dumal jsem proč a nakonec jsem, pokud jsem dobře studoval různá fóra a prameny, na to přišel. Když jsem hovořil o komplikovanosti vztahů výrobců v Japonsku, tak z forem pro L85, které měla MMC, byly některé výlisky dodávané i značce LS, kterou jsem zmínil v úvodu. Což je zajímavé, uvážíme-li, že oba výrobci vyšli ze svými modely ve stejném roce. V čem byl ten fígl, že obě značky vydali své modely ve stejný rok? Jak je to možné?

Verze od LS totiž byla dodávána nejen jako hotová verze v plynu, ale také jako stavebnice s manuálním pohonem. Jo, tehdy prostě nebylo moc neobvyklé si svoji zbraň sestavit jako obyčejný model. Takových se vyráběli mraky. Svým způsobem to bylo chytré, protože zcela vynecháte výrobní řetězec. Něco jako nábytek od Ikea, jen tady si pořídíte rozebranou zbraň. V tomto případě bylo na zbrani vše plastové, vyjma lučíku a dalších asi dvou částí plus šroubků, i proto byla asi replika od MMC hodnocena lépe – a je možné, že i manuální verze od MMC se lišila třeba tím, že už byla sestavena. To už ale trochu spekuluji.
Zajímá-li vás více fotek plynové verze LS 85A1, doporučuji tento článek z Hyperdouraku.com. A když použijete překladač z japonštiny do angličtiny, i si něco počtete.

LS později formy na L85 odkoupila od MMC, když MMC v první polovině 90. let zkrachovala, podobně jako mnoho jiných značek éry klasického airsoftu.
V roce 1992 se pak ve spolupráci značek MMC/KSK objevuje další vylepšená plynová verze, která se ale liší jen v detailech, třeba zásobnících. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak formy po pár letech putovali dál, od LS ke značce Arii. To už byl rok 2000. Arii už pak dělala již jen manuální verzi zbraně.

Občas lze na internetu narazit velmi obstarožně vyhlížející zbraně, nápadně se podobající L85 ze stejného období. Jsou na BV systém s hadičkou se stlačeným vzduchem či na plyn. Přes určitou podobnost je nejedná o repliku L85, ale o repliky pušek Bushmaster M17S, Bushmaster Arm pistol a upravené verze vycházející z těchto zbraní. Tyto airsoftové repliky vyráběla v několika variantách legendární japonská Asahi a JAC. Opět pro zajímavost o jedné z nich článek na Hyperdouraku.com.

V roce 1992 ovšem přichází na trh jedna z legend elektrického airsoftu. Elektrická L85 od jihokorejské Academy. Jejich L85A1 je titulována jako první klon AEG, jak ho známe dnes. L85 od Academy měla totiž kovový mechabox. Šlo o kopii mechaboxu verze 1, která se objevila ve FA-MAS od Marui. Bylo to jednoduché a funkční.
Tohle tvrzení je ale možná mírně nepřesné, protože dle některých informací byla první verze od Academy vyrobena atypicky. Byl v ní systém podobný marui, ale byl zabudován přímo do těla zbraně, nikoliv v samostatném mechaboxu. Bohužel, tuto informaci se mi už nepodařilo potvrdit, až na pár skazek na internetu. Tak jako tak, právě verze s mechaboxem verze 1 je ta, která se proslavila nejvíce.

Celá L85 byla vyrobena samozřejmě z plastu, s lacině vyhlížející imitací zaměřovače SUSAT. Celkově působila bytelně, přestože bylo znát, že se jedná o plastový výrobek – tomu odpovídala nejen váha 2,7 kg ale i velmi příjemná cena. Ještě v roce 2001 se v Anglii nabízela za 170 GBP (v tehdejším přepočtu cca 9000 Kč). To byla tak polovina ceny běžné AEG v té době. Sem tam sice šroubek, který naznačoval, že jde pořád jen o zbraň smontovanou ze dvou dílů, ale jinak byla kvalita slušná, což podpořili i kovové ovládací prvky. Stejně tak i bohaté příslušenství (třeba brýle, baterie, nabíječka, zaměřovač,druhý zásobník a 1000 kuliček) a zdobná krabice, ve které byla L85 dodávána.
Ještě malá zajímavost. Traduje se, že L85 (ale také FA-MAS) od Academy byla dodávána ve formě stavebnice. Přiznám se, ať jsem pátral, jak jsem pátral, nic tomu nenasvědčuje. Což neznamená, že by to nemohla být pravda, protože Academy je proslulá velmi pěknými plastovými modely letadel a jiné techniky a množství jejích airsoftových a modelových zbraní bylo dodáváno jako plastová modelářská stavebnice, podobně jako verze od LS. Díly bylo nutné si vylámat z rámečků, začistit a poté sestavit/slepit, některé i nabarvit.

Co moc slušné nebylo, byly střelecké parametry Academy L85. Výkon byl vcelku malý, okolo 50 - 60 s 0,2g kuličkami. Zbraň navíc neměla ani hop-up, takže reálný dostřel byl maximálně takových 20 metrů. To bylo málo i na tehdejší poměry. I proto byl pro provoz zbraně dostačující akumulátor Ni-Cd 7,2V zajišťující i vcelku vysokou (a taky hlasitou) kadenci. Částečně to bylo i díky atypickému převodu kol. Člověk mohl už použít i tu 8,4V baterii i když se do předpažbí vešla jen tak tak. Hop-up už pak bylo něco, co si člověk do zbraně později také dodělal. Přesto myslete na to, že v této době se ještě pořád používali zbraně s hadičkami, které měli přeci jen vyšší výkon. Bylo sice možné vyměnit pružinu a výkon zvýšit, ale stále nepřekonala nějakých 85 - 90 m/s s 0,2. Zajímavé je, že tento model byl populární ještě na přelomu tisíciletí, protože na další elektrickou verzi od jiného výrobce si člověk musel počkat do roku 2005.
Aby se čekání zpříjemnilo, tak Academy vydala v roce 2004 vylepšenou verzi L85 s hop-up a vyšším výkonem (pořád ale určeným pro Japonsko, takže né více než 90 m/s), tehdy stále za krásných 190 USD. Pokud byste chtěli dobovou recenzi na tuto vylepšenou verzi i s obrázky, doporučuji třeba tuhle z Arniesairsoft.
Pro zajímavost, firma Academy v roce 2019 slavila výročí 50 let od svého vzniku. Zmíním ještě značku HFC. Ta vzniká v roce 2004 a na trh uvádí také svoji repliku L85. Je to manuální, vcelku levná zbraň, která se však dá sehnat ještě dnes. Dle mého soudu se však bude jednat jen o přebalovanou původní výrobu LS/Arii či její přímou kopii a proto ji dále nezmiňuji.

První pořádný model AEG uvádí na trh v roce 2005 Hong Kongský STAR ve verzi L85A2, která byla pak následována dalšími soudobými verzemi L85, tedy L86A2, L85A2 AFV a nakonec i karabinovou vezí L85. STAR uvedl v podstatě prémiovou záležitost. Ocelové tělo, včetně hlavně, tlumiče výšlehu a lučíku. Kovové, i když už ne ocelové, bylo i nosné ucho a muška. Plastové (resp. nylonové) části zbraně byly jen tam, kde měli být po vzoru reálné zbraně a byly precizně udělané. Celkové zpracování a ražení bylo bezkonkurenční a dodnes nenajdete tak pěknou L85 jako právě od STARu.

Samozřejmě byla velmi drahá a nemohl za to jen ten masivní, velmi bytelný plastový kufr, ve kterém byla puška dodávána. V Anglii se v době vydání prodával za 420 GBP (cca 18000 Kč) včetně pěkného přepravního kufru, plus 100 liber za repliku SUSAT (cca 4200 Kč). Ovšem tehdy to byly modely vybavené kontroverzním plastovým mechaboxem (který použili i u STAR M249 nebo FN FNC) a elektrickým blowback mechanismem (u toho si úplně nejsem jist, jestli už to byla jen forma dodatečného kitu, nebo to bylo už přímo ve zbrani). Právě vnitřek byl kritizován asi nejvíce, přestože v praxi to nebylo nejen kvůli mechaboxu (ten měl mimochodem rychlovýměnu pružiny dřív než to bylo cool), ale třeba i systému vkládání baterky.

Samotná puška měla výkon takřka 120 m/s. Polykarbonátový mechabox měl v sobě plastový píst, nerezovou pružinu M120, trn s ložiskem, měděná ložiska, slušná kovová kola. STAR také nabízel speciální zásobníky přímo pro L85 (nikoliv jen obyč STANAG M4 zásobníky).Všeobecně byla STAR L85 silnější, výkonnější a přesnější, než jakákoliv základní Marui té doby. Zde zkrátka hodně udělaly pověry a domněnky zákazníků. STAR si to uvědomoval, že pokus to byl dobrý, ale nezabralo to a zákazníci plastový mechabox nepřijali.

STAR byl také velmi skoupý na náhradní díly, kterých bylo na trhu nedostatek. Nejen to ovšem vedlo k tomu, že se STAR postupně přestalo dařit a firma přestala fungovat. Naštěstí, spolupráce s tehdejším značkou ARES vedla k tomu, že ARES stihl v roce 2010 vydat vylepšenou verzi STAR L85, kde už byl klasický kovový mechabox. Bohužel, cena ještě o něco stoupla, což v éře nástupu levných čínských zbraní nevedlo k přílišnému úspěchu této pušky. V určité fázi se prodávaly STAR/ARES L85 za cenu okolo 500 liber, tedy cca 21000 Kč. Zajímavostí byla pak možnost dokoupení setu podvěsného granátometu pro L85 od ARES, což je dodnes velká rarita.

Rok 2006 byl ve znamení příchodu první konkurence pro STAR L85. Dvě Taiwanské značky chtěli zaútočit na trh se stejným modelem, jako STAR. První přichází značka G&G. Uvádí vlastní verzi L85A1, což bylo trochu překvapivé, když už armáda používala verzi A2. Opět to je celokovový model s plastovými díly pažbení a přiměřeně pěkným ražením na zbrani – přesto z vnějšku nemohl zcela dostihnout hi-end provedení od STAR. Model od G&G nebyl prostě tak pěkný a vymazlený. Bohužel i mnoho prvků neodpovídalo ostré verzi. Nemluvě o faktu, že šlo o verzi A1, jež měla několik ergonomických odlišností. Asi nejvýraznější byla odlišná natahovací páka nebo absence krytky pojistky zásobníku. Puška měla funkční záchyt závěru, gumovou patku na pažbě a zásobník na 450 ran.

Verze od G&G měla ale hned několik předností. Předně, G&G použilo ve zbrani speciální dělený mechabox s prodlouženým válcem a pístem, podobně, jako třeba pušky SR25. V kombinaci s dlouhou hlavní to nabízelo velmi zajímavé parametry. Mechabox byl navíc dělený a tedy ze zbraně často stačilo vyjmout jen horní díl. Dal se snadno opravit i rozebrat a oproti STAR byl kovový. Také měl systém přednatažení pístu. Zbraň disponovala též elektrickým blowback mechanismem, což ale v té době nepatřilo mezi zrovna nejoblíbenější záležitost, protože se pojila především s rozličnými technickými řešeními u jednotlivých výrobců a tedy i rozdílnou spolehlivostí. Zkrátka z tehdejšího pohledu hráčů, nebyla spolehlivost všech blowback systémů zrovna nejlepší. Naštěstí nebylo problém blowback odpojit. Prodejní cena byla víc než rozumná, nějakých 280 liber (cca 11500 Kč), tedy výrazně nižší, než u ARES L85 a také byla možnost si dokoupit plně funkční repliku puškohledu SUSAT nebo repliku originálního popruhu. Lidé se velmi rychle začaly dělit na dva tábory. Ti, co chtěli G&G L85 a ti, co se těšili na druhou ohlášenou verzi od ICS. Přesto třeba právě v Anglii se G&G L85A1 stala hitem.
V roce 2006 nepatřila značka G&G zrovna mezi prémiové výrobce. G&G mělo sice několik zajímavých modelů, ale jejich kvalita nebyla valná a všeobecně byla pověst této značky mezi hráči spíše horší (vzpomeňme na hanlivou přezdívku Greedy&Garbage's guns), podobně jako třeba Classic Army, jež v této době taky neoplývalo přízní většiny hráčů, přestože třeba v ČR mají zbraně od CA velmi dobrou pověst. Ke kvalitě G&G jsem ale našel jeden hezký komentář z té doby, který správně říkal, že G&G potřebuje jen čas, než začne dělat skutečně špičkový zbraně...no nemýlil se. Nicméně nesmíme zapomenout, že rok 2006 byl pořád věkem japonských zbraní, elektrik od Tokyo Marui a mnoha dalších japonských výrobců, jako Tanaka, Marushin, Maruzen, TOP či Western Arms. Zároveň se ale začali objevovat první čínské zbraně, které začali pomalu konkurovat značkovým výrobcům na poli elektrik a odstřelovacích pušek. Ale to už je jiný příběh. Každopádně, jestli G&G mělo nějakou přednost, tak že naslouchalo přáním a připomínkám zákazníků a mělo dobrý záruční servis.

Jedna z posledních a nejznámějších verzí tak přišla znovu z Taiwanu. V roce 2006 uvádí na trh také ICS svoji, již dříve ohlášenou, verzi L85 vlastní konstrukce ve verzích L85A2 a L86, doplěnou v roce 2010 o verzi L85 Carbine. To nebylo pro ICS neobvyklé, protože ICS na počátku své existence nehodlalo slepě kopírovat konkurenci. Její L85 vynikala taktéž pěkný kovovým tělem a pěknými plastovými díly. Kovový mechabox měl zajímavý atypycký tvar a nebyl dělený jako u G&G, ale byl vybaven seřiditelným trnem. Změnou jeho pozice se mohl základní výkon měnit v rozmezí cca 100 m/s až na 130 m/s. Rozborka zbraně a vyjmutí mechaboxu bylo navíc velmi jednoduché a nevyžadovalo nářadí.

Spoušť zbraně měla speciální spínání na principu relé s magnetem. Zajímavě byla řešená i regulace hop-up mechanismu. Regulace neměla totiž koncovou polohu, ale byla udělána tak, že po dosažení koncové polohy vedlo další pootočení regulace ke skoku na nejnižší přítlak. Zařídila tak hráči (třeba mě) nejednu horkou chvilku při seřizování hop-up, než na tento fígl přišel. Celkově šlo o zdařilou konstrukci, navíc za vcelku přívětivou cenu, srovnatelnou s běžnými AEG té doby. Zbraň se stala velmi populární a vyráběla se ve třech verzích. L85A2, L85A2 Carbine a L86. Navíc bylo možné koupit ke zbrani různé doplňky, včetně montážní lišty pro puškohled, tudíž jste nebyli odkázání jen na optiku typu SUSAT. V době svého vydání šlo jednoznačně o nejlepší L85 na trhu, pokud jste chtěli zbraň na airsoft a né do vitrínky. Co se vzhledu týče, pořád tam byly rezervy oproti STAR, ale s G&G verzí byla plně srovnatelná, co se zpracování týče.

Osobně si mylsím, že verze od ICS se nakonec po mnoha letech prosadila lépe a získalo lepší reputaci, než model od G&G. Minimálně co se rozšíření mezi hráči týče. Možná to bylo dáno i dlouhodobě lepší cenou, která se u ICS zvýšila až před pár lety a dorovnala cenu modelu od G&G nebo lepší reputací, kterou ICS v té době měla. Nicméně zatímco ICS už na svém modelu přestalo dávno pracovat, G&G ho stále upravuje a vylepšuje, takže do budoucna má jejich L85 stále potenciál a nabízí něco nového.
Uvážíme-li zájem taiwanských výrobců o L85, bylo by zvláštní, když by se neobjevila nějaká čínská kopie některé z těchto zajímavých zbraní. A skutečně se tomu brzo stalo.

Už v roce 2007 čínská značka Army Armamament uvádí na trh svoji L85A1, označovanou jako R85. Je to teprve druhá elektrika, kterou tento výrobce uvedl na trh. Předchozí AK47 nemělo tak velký dopad v soudobé konkurenci značek JG a Cyma, které měli srovnatelnou kvalitu, shodnou cenu ale lepší jméno. Tudíž se značka pokusila prorazit v segmentu zbraní, kde mohla zaujmout cenou. R85 je v podstatě kopii modelu od G&G, ovšem za výrazně nižší cenu. R85 už bylo možné sehnat v ceně okolo 4000 Kč. Kvalita sice nedosahuje takových kvalit jako u G&G a funkčně taky nebyla nejideálnější, ale jako levná varianta ke značkovým zbraním byla ideální. Mezi hráči si určitou popularitu získala, byť stále platilo, že kdo chtěl kvalitnější zbraň, připlácel si za ICS, případně G&G. Jenže verze od G&G I Army používali prodlouženýválec a píst, tedy mírně atypické díly, což vedlo k tomu, že ICS verze byla přeci jen populárnější.

G&G Armament si to uvědomovalo a když v roce 2010 svůj model upravilo a představilo i verzi L85A2, tak vylepšilo i pár dílů, například kovový hop-up nebo píst o běžné délce 15 zubů, vybavený hliníkovým prodlužovacím nástavcem a další drobné úpravy, které jsou ve zbrani integrovány dodnes. V současnosti se už prodává pouze verze s elektronickou spouští ETU.

V roce 2011 už dlouhou dobu trhu s L85 dominují elektrické modely od ICS a G&G. Je s podivem, že za těch několik let se neobjevil ani jeden výrobce s plynovou verzí. Až doteď! Taiwanská WE L85 se stala vhkým snem všech těch, kteří chtěli více realistický model L85 se zpětným rázem, blowback mechanismem a třeba i pěknou rozborkou. Vyrobeno bylo v první várce jen 200 kusů. Celokovové tělo, gumová patka pažby a plastové díly pažbení nikoho neohromili, ale provedení mechanismu v populární verzi open bolt už bylo opravdu něco. Výkon byl okolo 120 m/s, což je pro většinu zemí ve světě plně dostačující. Jako u mnoha zbraní od WE, bylo kamenem úrazu vcelku rychlé opotřebení vnitřních dílů v případě, že jejich údržbě nebyla věnována dostatečná péče. Zjevnou nevýhodou byla i vyšší pořizovací cena zásobníků a také horší dostupnost náhradních dílů. Naštěstí, lidé fandící plynovkám jsou obvykle zruční a s mnoha problémy této zbraně si poradili. Zbraň to sama o sobě nebyla špatná, ale byla vhodná spíše pro fundované a zkušené hráče, nikoliv začátečníky, ostatě jako je tomu u většiny dlouhých automatických plynovek. WE se ovšem poučilo a v současné době už pár let nabízí druhou generaci této zbraně, kde nejeden nedostatek poladili.

Na začátku jsem hovořil o extrémně špatné L85A1, jež byla vylepšena na velmi slušnou verzi A2. V současnosti už britská armáda používá verzi A3, která je hodnocena velmi kladně a dočkala se několika vylepšení. Univerzálnějšího systému pro montáž optiky, lehčího kovového předpažbí kombinujícího RIS i Keymod a nakonec i moderní polymerové zásobníky. Vzhledem k tomu, že verze A3 je vcelku nová záležitost, čekalo se, kdo první se ujme výroby tohoto modelu v airsoftové verzi. V posledních letech se objevovali pouze kity, sestávající se z předpažbí a montážní lišty, které bylo možné namontovat na stávající L85 od ICS, G&G či Army. Jednalo se o vcelku drahé kosmetické doplňky, které vám však zajistili unikátnost. Až teprve letos, v roce 2021 byla na trh uvedena první L85A3.

ARES L85A3 je nejnovějším přírůstkem do rodiny airsoftových L85. Osobně jsem ji ještě neviděl, ale z toho co vím, půjde o velmi kvalitně zpracovaný kousek v celokovovém provedení, s moderním mechaboxem s rychlovýměnou pružiny a elektronikou. Zbraň by měla mít i elektrický blowback. Dodávána bude se dvěma 130 ranými zásobníky vyrobenými z plastu a kromě základní verze v ceně okolo 9000 Kč (cena pro asijské trhy) se bude nabízet i ve verzi Deluxe, která vás sice bude stát o dalších cca 4500 Kč více, ale k pušce dostanete i funkční repliku puškohledu Elcan Spectre včetně kolimátoru a taktickou rukojeť s dvojnožkou. Obě verze pak budou dodávány v pěkném plastovém kufru. Schválně koukněte na stránky výrobce a pokochejte se detailními fotkami.

Dočkáme se nějaké další verze této pušky? Těžko říct. Jako airsoftový hráč doufám že ano, protože to je dle mého názoru stále velmi zajímavá platforma.


Vydáno: 25.6.2021 15:33 | 
Přečteno: 650x

Autor: Alfred
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif banner_airsoftshop_2.gif

Komentáře rss

Přidat komentář >

, L85A1 ARMY odpovědět
Velice zajímavej článek.
L85 Academy si pamatuju z letáku, kterej sme měli ke stavebnici S&W M29.
Jinak používám L85A1 Army a přes pár výtek (záchyt zásobníku, ale už mam vytištěnou ochrannou ohrádku) sem velice spokojen. Mam tam v podstatě kompletní upgrade, takže i výkon je na slušný úrovni. Největší výhodu vidim právě v bullpup systému, zbraň je dlouhá jako M4, ale hlaveň má jako M16. Navíc jak je všechno těžký vzadu, tak i při váze skoro 4Kg je krásně manévrovatelná jednou rukou.
A hlavně sem jich na akcích moc neviděl.

Menu

Odkazy

Přihlášení

Kalendář

Archiv článků