Fórum
Kategorie: Zajímavosti, Sniperky

Historie airsoftu - Airsoftová M700

Historie airsoftu - Airsoftová M700Od roku 1962 vyrábí americká zbrojovka Remington jednu ze svých nejlepších zbraní. Tou zbraní je lovecká puška M700, která si našla cestu nejen mezi lovce, ale také k policii a armádě (pod označením M40 a M24). Dodnes je považována za kvalitní a spolehlivou pušku, která má velký potenciál v úpravách na míru. Vyrábí se v mnoha rážích a s různě velkými zásobníky. A jak je vidět, i k airsoftu si svojí cestu našla.

Repliky pušky M700 se objevovaly po celou dobu existence airsoftu. Takže zákonitě musí přijít moje oblíbená exkurze do minulosti.

První airsoftový model této zbraně je už z roku 1984 (někdy uváděno i 1982) a překvapivě je z Japonska. Kokusai Super weapon Remington M700BDL byla na svojí dobu překrásná zbraň, vyráběná v manuálním proveden. Ačkoliv z pohledu tehdejších výrobců šlo v podstatě o hračku, rozhodně to nebylo na provedení této pušky znát. I hračky se v totiž v Japonsku vyráběly na špičkové úrovni. Minimálně v té době. Krásné plastové pažbení věrně imitovalo dřevo a lícnice byla pogumovaná. Na první pohled jste nepoznali, že se jedná o plast. Zbytek zbraně byl také převážně plastový.

Vlastně kompletně plastový. A to včetně původního puškohledu a montáže. To se ale obvykle dokupovalo zvlášť – později lidé pořizovali kovový. Dříve bylo také zvykem, že puškohledy u airsoftových zbraní a modelů nebyly funkční. Nevím, zda tomu bylo v případě i tohoto modelu.

Vzhled byl i tak skvělý. Jak bylo na tehdejší dobu zvykem, cílem bylo zprostředkovat realistický model, takže kromě plastových kuliček puška vyhazovala i nábojnice. A tady se objevuje velmi zajímavé technické řešení. Kdo z vás očekával, že zbraň měla kuličky v patronách, což bylo v té době obvyklé, velmi se mýlí. Zásobník a také mechanismus zbraně byl uložen až v přední části zbraně. Tam kde se obvykle nachází dvojnožka byla usazena přídavná část, ve které byly kuličky a nad ní zbytek mechanismu. Ten se natahoval klasicky pákou. V praxi tak měla zbraň výkon podobný jako manuální pistole. Byla to prostě ještě doba, ve které nebyl výkon důležitý a stačilo, že zbraň sestřelí na necelých 10m plastový kelímek (no spíš méně). Takže myslím není nutné se pokoušet tipovat úsťovou rychlost.

Na druhou stranu, toto provedení umožňovalo teoreticky dávat do zbraně skutečné vystřelené patrony. To pocit z tohoto modelu ještě umocnilo. A o to tehdy šlo především.

Tento překrásný model ovšem nabízela Kokusai ve více variantách. Kromě airsoftové varianty na kuličky byl k dostání také ve verzi na kapslíky (tzv. Model gun, nebo též Cap gun – o tom někdy příště). Nicméně se nejedná o nijak zvlášť zajímavý model z pohledu airsoftového hráče. Takže popojedem.

V roce 1986 přichází další japonská značka s novým systémem. Marukoshi se svojí sérií zbraní řady UX. To byla řada manuálních zbraní, která až na jedinou výjimku používala patrony s kuličkami uvnitř. V rámci této série vzniká i puška Marukoshi UX-9, která se právě podobá nejvíce puškám Remington. Tuto pušku v dnešní době známe jako UHC Super 9, což je už vylepšený model. Právě UHC tehdy pro japonskou Marukoshi tyto pušky vyráběla. K modelu od Marukoshi není potřeba zase tolik co dodávat. Celoplastová zbraň, s několika kovovými díly a kovou hlavní nabízela výkon kolem 85 – 90 m/s zaujala především nízkou cenou, na svojí dobu skvělou přesností a také možností používat patrony. Ač se to nezdá, ve své době to byla skvělá zbraň a v Japonsku se na ní dodnes dělají zakázkové upgrade díly. Ty vylepšují spíše vzhled a životnost zbraně, nikoliv její výkon.

Když začala zbraň vyrábět UHC pod vlastní značkou, dočkala se zbraň většího ohlasu a známosti. A také trubičkového zásobníku na kuličky, který byl praktičtější pro airsoftovou hru. Celkově byla vylepšena jak po technické, tak modelářské stránce. Zhruba do roku 2005 se jednalo o plně konkurence schopnou odstřelovací pušku. V zemích s limity na výkon je však stále populární a používaná dodneška. Navíc bylo možné v pozdějších letech pořídit konverzi na plyn, což přidalo zbrani na výkonu a tím byla atraktivní i mimo Japonsko. O nejmodernější manuální verzi této zbraně od UHC si můžete přečíst ZDE.

Rok 1992 přinesl zvláštní hybridní pušku. Byl to sice model Remington (spíše vzdáleně se podobající), ale s kratší hlavní a bez pažby. Sun Project Remington XP-100. V podstatě klasická manuální puška (karabina), nebýt toho zvláštního zjevu. Možná by stálo za to toho o ní napsat trochu více, ale za pozornost stojí spíše model této značky z následujícího roku, který šel ve šlépějích tohoto předchůdce.

V roce 1993 se totiž objevují dva významné modely pušky Remington M700. Tím prvním je legendární model Asahi M700. Pokud se chcete dozvědět více „o té pušce co jí v Japonsku zakázali a zničili“, koukněte SEM. Ale v tomto článku se zaměřím na jiný model.

Tím druhým modelem z roku 1993 je manuální puška Sun Project Remington M700. Ta byla postavena na bázi tehdy nového mechanismu pušek Maruzen APS-2. Podobně jako jiné pušky této éry, patří Sun Project M700 mezi ceněný sběratelský artikl. Vyrobeno bylo jen omezené množství v rámci každého typu v cenách okolo 600 USD (cca 18.000 Kč v tehdejším kurzu – okolo roku 2000 byla k dostání již za poloviční cenu). A není překvapením, že na svojí dobu zaujala jak provedením, tak i střeleckými parametry (tovární výkon cca 120 m/s). A právě její střelecké možnosti z ní dodnes činí žádané zboží pro všechny pravé (a znalé) airsoftové snipery.

M700 od japonské Sun Project byla velmi kvalitně modelářsky zpracována. V závislosti na jejím provedením jste mohli mít všechny existující verze. Od lovecké M700, s dřevěným pažbením či jeho imitací, přes vojenskou M40 (verze M40 – vyrobeno 1000 kusů) až po námořní verzi M40A1 s černým plastovým pažbením. Nechyběla ani montáž na optiku. Vše bylo vyrobeno z kovu. Jediné co bylo na zbrani plastové byl vnitřní mechanismus zásobníku a pár drobných dílů. Ale vždy záleželo na konkrétní verzi. Tahle zbraň totiž byla dimenzována nejen pro modeláře ale i hráče airsoftu. První verze pušky pravděpodobně neměla hop-up mechanismus, později měla pouze neseřiditelný hop-up. Přesto byla puška vcelku přesná i díky velmi kvalitní hlavni. Měla navíc spoustu zajímavých inovací. Jednou z nich byl třeba záchyt závěru při prázdném zásobníku. Když došly kuličky, nebylo možné dorazit závěr. Museli jste vyjmout zásobník. Ten byl mimochodem na 26 ran.

Záchyt závěru? To nenajdete u manuálních pušek ani dnes!

Díky svému technickému provedení jí bylo možné upgradovat a zvyšovat výkon. A to nejen silnější pružinou a dalšími potřebnými upgrade prvky na cca 140 m/s, ale také možností předělání na plyn pomocí konverzního kitu. Plynová verze na slabší japonský plyn 134a stále dávala kolem 130 m/s. Ovšem velmi záhy se našly způsoby, jak z pušky vytáhnout lepší výkon. Použitím klasického Green a Red Gasu šlo dosáhnout výkonu 150 m/s a více. Mělo to ovšem dvě nevýhody. Stejně jako dnes, i tehdy byl limitujícím faktorem nedostatek těžké munice. Více než 0,30g kuličky prostě nebyly (a i ty byly drahé) a chvíli trvalo než se na trh dostaly nové druhy munice. Druhým problémem bylo to, že puška dala při takovém výkonu jen pár výstřelů na jedno naplnění (velmi často se uvádí 6 – 8 ran). A to taky není žádné terno. Přesto se tato puška nesmazatelně zapsala do dějin odstřelování v airsoftu. V dnešní době nejčastěji potkáte novější verzi Sun Project M40 BX.

V případě Sun Project Remington M700 se už dá hovořit o skutečné hi-end airsoftové zbrani. Nezapomínejte, je rok 1993. Když pomineme zbraně na stlačený vzduch, nemá model od Sun Project moc velkou konkurenci. Tehdejší jedinou konkurencí na poli manuálních pušek byl model Marukoshi UX-9, tehdy model starý cca 7 let. A vlastně i Maruzen APS-2, byť z něho Sun Project vychází. VSR-10 od Marui vychází až v roce 2003 – deset let po Sun Project a Maruzenu Takže se po dlouhou dobu jednalo o skutečně bezkonkurenční zbraň (i když, je fakt, že Maruzen byl zdatnou konkurencí – po upgradu). A minimálně do roku 2010 by se dalo říci, že jen málo zbraní jí bylo rovno.

Na bázi pušky M700 od Sun Project později vyrobili speciální edice jiné menší značky jako například Sheriff či Endo.

Endo M700 je vcelku neznámá záležitost z roku 1994. Zjistil jsem o ní jen málo informací, o to zmatenější jsou. Takže následující odstavec berte s rezervou.

Endo M700 by měla být postavena na bázi M700 od Sun Project ovšem s několika vnitřními díly systému UX-9 od Marukoshi. Zde jsem nedokázal nikde dopátrat co je tím přesně myšleno. Údajně celá závěrová část by měla být kompatibilní s UX-9, vyjma trysky a páky závěru. Oproti Sun project bylo na zbrani několik zátěžových dílů už v základu ocelových, ale puška byla všeobecně dimenzována spíše pro modeláře. Systém UX-9 totiž dovoloval použití patron, takže to byl asi záměr u této zbraně. Ale to už skutečně jen hádám. Nejednalo se o nijak převratnou pušku, spíše o japonskou hříčku pro místní trh.

A v tomto článku to nebude jediná "Japan special" záležitost.

V roce 1998 představuje japonská značka Sheriff pušku M24, taktéž na bázi M700 od Sun Project. Sheriff byla značka zabývající se primárně speciálními verzemi celokovových pistolí od Western Arms či odstřelovačkami na bázi Maruzen APS-2 systému. A jednou z nich je i M24.

Ale ve svém portfoliu mají i několik speciálních plynových zbraní a jiných rarit. Mezi tyto rarity bych určitě zařadil plynový Higlander Magnum DX (replika Walther WA 2000) se speciálním plynovým mechanismem vybaveným solenoidovým ventilem. Ale i o tom si povíme až jindy.

Jinak se omlouvám, ale prostě se mi žádnou rozumnou fotku M700 od Sheriff nepodařilo najít, přestože je o ní vcelku dost informací.

M24 od Sheriff byla vylepšena především co se zátěžových dílů týče. Vše co šlo bylo nahrazeno ocelí. To se týkalo veškerých zátěžových dílů. Sheriff dokázal zbraň dotáhnout nejen modelářsky, ale především výkonnostně. Množství vnitřních dílů bylo také nahrazeno, změnilo se pažbení a puška byla upravena tak, aby se dokonale podobala vojenské verzi v každém detailu. Vzhledem překonala i modely od Sun Project. Také byla vybavena možností montáže puškohledu, což u konkurence bylo nutné za drahý peníz dokoupit (obvykle formou originální montáže z ostré zbraně, nebo podobně drahým kouskem přímo od Sun Project). Díky velké podobnosti se systémem APS-2 pro ní bylo množství upgrade dílů, což bylo důležité pro nejaponské hráče.

Celkově to byla velmi populární zbraň. Sheriff totiž chytře zbraň označil jako verzi pušky M24 a tu Sun Project neměla v nabídce. Ačkoliv odlišnosti oproti M40 nejsou téměř žádné, běžný zákazník to neřešil. Takže si tyto dvě značky ani tolik nekonkurovaly. Sběratelé si nakonec koupili obě dvě.

V roce 2003 se objevují další dva modely, které změnily odstřelování v airsoftu na mnoho let dopředu (stejně jako Maruzen APS-2).

Prvním z nich je manuální puška od Tokio Marui, VSR-10. Tato puška byla také replikou M700. Co se mechanismu týče, v principu se nic nezměnilo. Puška byla opět manuální, pouze mechanismus se v technickém provedení lišil od Maruzenu. Předností pušky však byl hop-up mechanismus, který šlo seřizovat. To byla velká výhoda. Tokyo Marui s touto puškou slavilo úspěchy, protože stejně jako Maruzen, i zde bylo možné pušku upgradovat dalšími díly, především od firmy Guarder, která všeobecně vyráběla upgrade díly pro celý sortiment Tokyo Marui. Zatímco základní verze měla opět výkon hodný Japonského trhu, Guarder dovoloval využít potenciál zbraně na plno a opět atakovat hranice kolem 170 m/s s 0,20g. Netrvalo dlouho a čínští výrobci (Well, JG atd.) okopírovali tento model a rozšířili i designovou škálu pažbení.

Samozřejmě už předtím čínští přátelé okopírovali i mechanismus od Maruzenu.

Druhou novinkou z roku 2003 je dnes velmi populární a výkonná Tanaka Remington M700 poháněná plynem. Japonská značka Tanaka Works patří mezi věhlasné výrobce a proslavila se především svojí řadou takřka dokonalých modelů westernových revolverů. Tanaka však zaujala ještě svojí řadou klasických pušek. A jednou z nich je i Remington M700. Tato puška se objevila v několika verzích, ale základní mechanismus odstřelovačských pušek zůstal nezměněn. Natáhnutím páky vzad jste natáhli úderník a pohybem vpřed i kuličku. Plyn i kuličky jsou u této zbraně ve výměnném zásobníku. Pak už jen stačilo zmáčknout spoušť. Tanaka ovšem vyvinula vlastní systém, nazvaný Pegasus, protože v té době nebylo mnoho systémů pro plynové pušky.

A přestože je původní puška dimenzována na japonská omezení (výkon máximálně 1 joule), v roce 2007 ohlásila Tanaka, že bude nabízet exportní verzi s vyšším výkonem. Exportní verze pak střílela kolem 160 – 180 m/s v závislosti na použitém plynu. A to už je skutečně královský výkon na základní zbraň. Tomu dopomohl i regulovatelný hop-up mechanismus, pro jehož seřizování nebylo třeba žádného klíče. Když pomineme výkon, mohla se Tanaka samozřejmě pochlubit špičkovým zpracováním, včetně ražení a všech popisků na zbrani. Zbraň byla samozřejmě celokovová, pažbení plastové dle verze a nechybí i příjemná váha. A velmi důležitá byla přítomnost montážní lišty pro puškohled. Zbraň zkrátka působila velmi realisticky a člověk měl pocit, že má v ruce skutečnou pušku. Hlavní předností této zbraně byl ale nakonec široký sortiment upgrade dílů a spolehlivost. Naneštěstí, stejně jako mnoho jiných plynovek, i tato puška trpěla při nízkých teplotách nižším výkonem a souvisejícími problémy. Na druhou stranu, nabízela mnoho možností pro všelijaké úpravy a to je důvod, proč se s ní člověk setká ještě dnes. Asi jedinou nevýhodou byla její skutečně vysoká cena okolo 16 – 20 tisíc korun (záleželo na době ve které jste ji kupovali).

A aby toho nebylo dost, v roce 2010 přijde Tanaka ještě s verzí M700 Police Shell ejecting, která používá kovové patrony, nemá výměnný zásobník a tedy patrony vkládáte stejně jako u originálu ručně. A to už je vrchol airsoftové modelařiny, byť pro běžný airsoft vyskakující patrony nejsou zrovna ideální a výkon byl také nižší (okolo 130 m/s).

Mimochodem, velmi známou puškou od Tanaky je také replika německé pušky Kar98. Kdo má v kapse 14 – 16 tisíc korun, může jí pořídit i dnes. To mi také připomíná, že puška Tanaka M24 SWS byla později zakázána. Ani nevím, jak jsem si na to vzpomněl a proč jí zakázali, ale je to tak.

Model Tanaky se velmi záhy stal inspirací pro jiný, také velmi známý model pušky Remington. Značka K.J. Works totiž zhruba rok po uvedení modelu od Tanaky na trh přinesla vlastní verzi této zbraně. K.J.Works M700P Jednalo se v zásadě o kopii Tanaky. Nicméně několik rozdílů zde bylo. Ty se týkaly vnitřní hlavně, jejího uchycení a hop-up mechanismu. Ale pořád se jednalo o nejlepší alternativu k Tanace a i bez zásadních úprav to byla dobrá zbraň. Mnoho dílů pro Tanaku na víc fungovalo i na model od KJW. Výměnou za drobné odlišnosti, byla puška nabízena v ceně okolo 6 – 7 tisíc korun a zachovávala si i podobný výkony od 160 do 180 m/s, opět podle plynu. Takže za polovinu ceny jste získali stejně výkonnou a stále kvalitní zbraň. A to už stálo za zvážení.

Později se objevuje i verze „Take down“ (stejně jako od Tanaky), která dovolovala pušku rozložit na dva díly. Ačkoliv se to nezdá, jednalo se o prodejní hit.

O verzi M700 od KJW bude v brzku recenze.

V následujících letech se i díky rozmachu nejaponské konkurence objevuje více modelů, ale ty už jsou obvykle jen kopiemi původních značkových výrobců. Za zmínku tak už stojí pouze jediná zajímavá verze pušky M700.

Tou poslední je puška M24 od Classsic Army. To je asi technicky nejmladší model a je z roku 2003/4. Opět se jedná o standardní manuální pušku, jakou v dnešní době dělá mnoho různých levnějších výrobců. CA M24 byla ovšem trochu jiná. Pažbení polymerové, zbytek zbraně ovšem v celokovovém provedení. Ačkoliv tento Hong Kongský výrobce později zaznamenává úspěch hlavně na poli elektrických zbraní, M24 patří mezi to nejlepší z jeho portfolia. Robustní, spolehlivá a odolná puška byla přesná a měla snadnou údržbu. Výměnný zásobník a montážní lišta pro puškohled už byly v té době standardem. Mnoho lidí navíc říkalo, že z jejího držení mají nejlepší pocit, že to je jako když držíte skutečnou zbraň.

Opět se jednalo o vlastní konstrukci Classic Army (byť se mírně podobá mechanismu APS-2), pro kterou bylo ovšem možno pořídit množství upgrade dílů od PDI a posléze i plynový set přímo od Classic Army. Zatímco v základu dávala puška cca 95 m/s, po upgradu dokázala mít až 180+ m/s a plynová verze taktéž střílela okolo 170 m/s. M24 se stala puškou, která reprezentovala upgrade potenciál a celkový směr moderního airsoftu po roce 2003. Vyšla postupně ve třech verzích a v jednu chvíli se i na chvíli přestala vyrábět. Nicméně rozběhnutí nové výroby netrvalo příliš dlouho a dnes už je tato puška velmi obtížně sehnatelná, byť se nejedná o žádnou zásadní raritu, ani technický zázrak. Classic Army M24 byla jedna z těch klasičtějších pušek s cenou přes 10.000 Kč která z mého pohledu symbolicky ukončovala éru drahých a exkluzivních odstřelovacích pušek. M24 od Classic Army byla poslední odstřelovačkou, která od majitele vyžadovala rozsáhlé investice do zbraně i dílů. Velmi záhy se totiž rozmohly nejen levnější zbraně, ale také upgrade díly. A objevily se samozřejmě kopie i této zbraně, ale přeci jen, už nebyly tak skvělé, jako tento kousek.

A bonbonek na závěr.

V roce 2013 vydává Tokio Marui velmi zajímavou hříčku, která je určena spíše pro japonské fandy a zbytku světa to moc neřekne. Jedná se o Tokio Marui "Gun sound" systém (někdy zvaná "Bakuon system"), který byl poprvé představen právě pro model pušky VSR-10 Pro Hunter G. To je varianta VSR-10 G spec, akorát hezky chromovaná, celokovová s tlumiček, puškohledem a dvojnožkou. Prostě luxusní verze pro fajnšmekry. V praxi pak jde o to, že při střelbě z VSR máte na hlavě sluchátka s přijímačem a která imitují zvuky střelby (prý i nabíjení). Kouzlo je ovšem v tom, že tyto zvuky se ozývají na základě toho co s puškou děláte. Takže když vystřelíte, ozve se vám v uších výstřel. A vybírat můžete ze čtyř zvuků výstřelu a k tomu zvuk výstřelu s tlumičem. Celé tohle je určeno pro ty, jež si chtějí užít střelby doma, či tam kde to nejde, ale když si dáte pecky do uší a vyrazíte do pole, může být váš zážitek z airsoftu mnohem větší. Teoreticky. A samozřejmě, že systém byl nabízen i na jiné airsoftové modely z nabídky Tokio Marui.

Ano, zní vám to možná divně, ale je nutné si uvědomit, že tady v Evropě, když chceme slyšet rachot střelby, tak jdeme na historickou ukázku nebo na střelnici. V Japonsku ovšem tyto možnosti pro běžného člověka nejsou. Takže jim nezbývá, než šálit smysly.


V dnešní době válcují trh výhradně čínské výrobky. Ačkoliv mnoho těchto zbraní není zrovna dokonalého modelářského provedení, současné trendy jim přesto umožňují opanovat trh, právě díky široké škále upgrade dílů, příslušenství a modifikací. A i upgrade díly, stejně jako příslušenství, jsou mnohem levnější, než tomu bylo dříve. To co byla dříve vzácnost a drahá záležitost, se dnes stalo velmi dostupným zbožím. Ať už jde o zbraně, díly, nebo jejich příslušenství. A jen těžko lze soudit, zda je tomu dobře či ne.


Vydáno: 14.1.2016 11:18 | 
Přečteno: 2880x | 


Autor: Alfred
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif
Operace Zaragua V

Komentáře jsou automaticky uzavřeny 365 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

Nebyly přidány žádné komentáře.