Fórum
Kategorie: Zajímavosti

Riddick - druhá cesta do Asie

Riddick - druhá cesta do AsieAhoj, jsem Riddick, aktuálně český kapitán ICS a už to jsou dva roky co jsem navštívil pár míst v Asii. Chvíli mi ale trvalo, než jsem našel vhodný čas pro sepsání mých vzpomínek. Samozřejmě se pokusím zmínitm hlavně to, co se týká airsoftu, protože i to byl jeden z mých důvodů tohoto výletu. A protože fotky nejsou vždycky ideální, tak přihodím i odkazy na videa a fotky z mojí cesty.

Původní plán byl navštívit Taiwan, Hong Kong a Thajsko. Hong Kong jsem nakonec z mého plánu smazal, kvůli tehdy probíhajícím protestům a z toho plynoucí nebezpečné situaci. Plánoval jsem navštívit továrnu Cytac a také One Tigris.
Zrušil jsem to, přestože mě kamarádka z Senchenu ujišťovala, že je to bezpečné a že v případě nutnosti je čínská vláda odhodlána nasadit proti nepokojům armádu. Zrovna tohle mě moc neuklidnilo. :D

Prvním cílen byl tedy víkend na Taiwanu. Letěl jsem nejprve z Vídně do Pekingu. V Pekingu jsem musel projít prohlídkou a protože se mi prohlídka od soudružek líbila, tak jsem chtěl ještě jednou, ale měl jsem smůlu. Místo toho jsem musel čekat 4 hodiny na další let. Tak jsem si alespoň vyfotil svítání v Pekingu a prohlédl letiště. Po prohlídce letiště jsem trošku spal. Konečně jsem nasedl na letadlo do té “vzbouřené provincie jménem Taiwan”, kde mám mnoho přátel a chystal se tam pobýt celý víkend.

V letadle jsem se rozhodl, že si dám i snídani. Moje volba ale nebyla úplně nejlepší. Nikdy nechtějte „Classic China“. Lepší obyč kuře, fakt. Skoro jsem po tom brečel hlady, protože se to vážně nedalo jíst. Skládalo se to z rýžové kaše, nějakého druhu zeleniny a nakládaného vejce...a nic z toho nechutnalo jako rýže, vejce nebo zelenina. :D

Na letišti v Taiwanu už na mě čekal kámoš Stu (Angličan žijící na Taiwanu) a náhle bylo vše super. Nejprve jsem vyměnil nějaké peníze, koupil simku do telefonu na neomezený internet. Ceny jsou tu važně luxusní a lze si koupit jednorázovou sim na určitý počet dní.
Konkrétně na 3, 7, 16, 30 dní, pár měsíců či celý rok. Ta roční stála tuším okolo 1000 TWD (necelých 800 kč), ale už si nejsem jistý. Každopádně čím delší životnost karty koupíte, tím levnější je celková cena za opravdu neomezený internet.

Potom jsem uložil nějaké peníze na Easy kartu kterou mi daroval Stu. Ukázal mi pár triků a tipů jak funguje a jak se s ní pohybovat v městské džungli zvané Taipei.
Ta Easy karta je docela vymakaná věc. Funguje na celém ostrově a platí se s ní v celé síti MHD a metru (vyjma meziměstských vlaků a autobusů). Můžete s ní také platit v obchodech s potravinami jako Family market a 7-Eleven (obdoba naší žabky). Tyhle obchody jsou tam vážně všude. Na Easy kartu si můžete půjčit kolo, koupit jídlo nebo pití v automatech, zaplatit taxi a mnoho dalšího. Easy karta se dobíjí v metru nebo právě ve Family Marketu či 7-Eleven. Proste to je taková elektronická peněženka, která vám ušetří na Taiwanu dost starostí a peněz.

Co se mého bydlení týče, bylo totálně strategické na hlavní třídě v hostelu, což zní trochu strašidelně ale není se čeho bát. Zpravidla jste jako evropan větší a mohutnější, takže se oni boji spíše vás.
Navíc když máte všude po těle vojenský kérky a na pokoji rozbalíte svůj vak, kde je vojenský vybavení, tak jsem potom denně jsem slyšel otázku: “You are from US Army?“ nebo „You are from army?“. No někdy je potřeba si svoje vojenský historky trochu přibarvit abych byl zajímavý a ne jen obyčejný voják z veterinární základny, kde jsem byl na vojně. :D

Mé bydlení bylo navíc jen 500 m od hlavní stanice metra, ke které vedla snadná cesta, kdy jsem musel jen jednou odbočit. Z letiště navíc jezdí jediná fialová linka metra, takže jedete z konečné na konečnou. Jede tuším jen 45 minut, když chytnete express. Víc easy to být nemohlo, takže i na hostel jsem se dostal bez problém.
V hostelu chtěli v přepočtu cca 250 kč za noc a o víkendu trošku víc. Furt je to perfektní cena na to, že to bylo v centru a cca 5 min chůze od prezidentského paláce, poblíž kterého je i Čankajškův památník (Chiang Kai-shek Memorial Hall).

O víkendu jsme se Stuem a jeho přáteli šli do vyhlášené CQB areny v Taipei. Je to moc pěkná vícepodlažní CQB arena (Alfred doplní níže). V podstatě promakaný podzemní hřiště. Stu měl na návštěvě kromě mě i pár jeho blízkých kamarádů z Anglie, takže nás bylo na hraní dost. V době mojí návštěvy ale bylo k dispozici jen jedno podlaží pro hru. Neměl jsem samozřejmě sebou vlastní zbraň, ale Stu mi půjčil svoji G36 v plynu, protože on vlastně jede jen v plynu. ;)

Ke hře můžu jen říct že úžasný, skvělý, super, prostě nářez (video ZDE , ZDE a pár fotek ZDE). Nejdřív jsem sice odmítl ochranu obličeje, protože se hrálo jen na semi a výkony byly v poho, ale jejich semi není jako naše semi. Takže jsem samozřejmě dostal čočku do ksichtu, jak jde vidět ve videu a postupně s každým zraněním jsem přidával ochranné doplňky. No alespoň jsem se pak mohl nechat ošetřit od kamarádky Kym :D Každopádně skvělý adrenalinový zážitek, který jsem pak večer zakončil návštěvou mrakodrapu Taipei 101, kde jsem si udělal i pár selfie.

Alfred: Action Bunker Airsoft je skutečně asi nejvyhlášenější a nejhezčí indoor arénou v Taipei. Množství překážek, střelnice, dobrý servis a tak vůbec. Místo povídání vám připomenu video z výletu BAS do Asie, kde jsme tuto arénu také navštívili. Jen mě trochu mrzí, že jsme tehdy neměli možnost si tam plnohodnotně zahrát airsoft, ale jen zablbnout s NERFkama. ;-)

V pondělí jsem odletěl z Taiwanu do Thajska, kde mě čekala návštěva NSP Hobby v Bangkoku, což je obchod s ICS zbraněmi a taky RC modely. Jenže jsem malinko zaspal. Takže jsem si ani zuby nečistil a žvejkačku, kterou jsem to maskoval, mě donutila paní v metru plivnout do koše. V metru se totiž nesmí nic jíst pít ani žvýkat. Jenže i když jsem se hodně snažil, uletělo mi letadlo.
Musel jsem si koupit novou letenku, teď už jen jednosměrnou, která mě stála skoro stejně jako ta původní zpáteční (ta stála v přepočtu 3000kc). Samozřejmě s tím měli problém, že mám jako cizinec jednosměrnou. Tak jsem jim vysvětlil, že mi uletělo letadlo a že zpáteční mám. Letenku jsem měl, čas taky, tak mě napadlo si dopředu vyměnit taiwanské dolary za thajské bathy. Samozřejmě to byla další chyba. V letadle jsem si totiž nemohl nic koupit. Bahty ani karty nebrali, takže zase celej let hladovej. :D

Bangkok je obrovské město stejně jako Peking. Když přilétáte a jste asi jen 500 m nad zemí, že už vidíte pouliční lampy a auta, tak stále letíte obrovskou rychlosti k letišti cca 15 minut. Proste mega city, které se nedá srovnat s asi žadným evropským městem. Stejně jako Panamě (kterou jsem před lety taky navštívil) i tady musejí mít městské dálnice, které vás dovedou na druhý konec města. Vůbec bych to nesrovnával s jižní spojkou, protože tady plynule jedete nejvyšší povolenou rychlostí. Je to vážně obrovský a hodinu můžete spát, než po ní někam dojedete.
Alfred: Ve skutečnosti má Peking 10x větší rozlohu a 3x více obyvatel než Bangkok. Bankok je počtem obyvatel a rozlohou podobný Londýnu. Jen tak pro zajímavost, v Pekingu žije dvakrát více obyvatel než v celé ČR, což asi nikoho nepřekvapí.

Původní schůzku s Nickem, který je majitelem obchodu NSP a velkým fanouškem ICS a který měl mě a moje průvodce vyzvednout na letišti, jsem tedy kvůli pozdějšímu příjezdu zrušil. Přespal jsem v jednom hotelu kousek od letiště i s bazénem, večeři jsem si koupil v 7-Eleven, který v Thajsku mají taky. Jen pozor na placení kartou. ;)
Mimochodem večer jsem slyšel podivné zvuky. připomínalo to nějakou opilou kapelu na dechový nástroje. Když jsem se ptal, tak prý to jsou žáby. V zapěti přišla otázka otázka: „Vy nemáte v Evropě žáby?“. No rozhodně né takovýhle. :D
Ráno jsme vyrazili na trh, kde jsem chtěl sehnat pitayu (jedlý plod kaktusu, u nás známý jako Dračí ovoce). Jenže měli jen bílou a já chtěl růžovou. V Thajsku prý růžová není, tak jsem byl rád alespoň za tu bílou, kterou mi navíc očistili a nakrájeli zdarma. No nic, dali jsme si snídani v bistru, kterých je všude v Asii mnoho. Tady mě překvapila neskutečně nízká cena za jídlo. Opět měl můj kamarád Tim z Taiwanu pravdu. Thajsko je levnější. Měl jsem super jídlo směs kuřecího masa, zeleniny a rýže. Když jsme se najedli, zavolali jsme taxi a vyrazili do další části Bangkoku na setkání s Nickem.
Nick mi předvedl jeho shop a je to vážně moc pěkný obchod. Oni jsou opravdu velcí fanoušci ICS a je to vidět. Už v Evropě jsem komunikoval s Nickem a plánoval moji návštěvu, že si jako odskočím z Taiwanu. Taky jsem mu říkal, že bych rád nějakou večeři po prohlídce shopu, nějaké tradiční jídlo nic cenově přemrštěné. V obchodě jsem pořídil pár fotek natočil opět video. Vyměnili jsme si taky nějaké dárky (měl jsem několik nášivek od BASu, který mi je věnoval na tuhle cestu) a pak nás pozval do Hong Kongské restaurace na kachnu. Z těch cen za jídlo se mi dělalo trošku mdlo, pač jsem měl v kapse jen 5000 bathu. :D

Nick ale jako hostitel vše zaplatil a pak nás odvezl na autobusové nádraží, kde jsem pak chtěl pokračoval v další cestě. Po cestě jsem Nicka zpovídal a tak vím že nejoblíbenější zbrani v Thajsku jsou zbraně typu M4 a je to prý daný americkými filmy. Takže každej chce být americký Rambo. Oblíbený styl hry je Speed CQB (Speedsoft).
Jinak co se týče filmu tak cenzura je tu až komická. Viděl jsem kousek Titaniku a scéna kde Greis tančí dole v podpalubí s irama, tak každá cigareta nebo panák, jsou rozmazaný. Takže si herci dávaj k ústům jakési mlhové obláčky a občas z nich vyjde kouř :D

Mimochodem vzpomněl jsem si na něco. Určitě si neberte do Thajska IQOS. Je to nelegální. Určitě taky sebou mějte hotovost cca 8000 bathu na osobu. Já tedy měl 2000 po příletu z Taiwanu, ale asi mě zachránil průvodní dopis o kterém jsem se již zmiňoval v předchozích článcích z mých cest.
Ještě mala poznámka. Na Thajsko měla hodně vliv Britská přítomnost, takže se tam jezdi vlevo. To samé i v nákupákách a na jezdících schodech. Vše je proste obráceně :D

Z autobusového nádraží jsem odjel na sever do Nong Khai. Cesta autobusem trvala 9 hodin. Odjížděli jsme asi ve 22:30 a dorazili do cíle brzy ráno. Byl to ale luxusní autobus s obsluhou a polohovatelnými sedadly, jaké jsou běžně v 1. třídě v letadle. Pár záběrů ZDE.

Tahle cesta už ale nebyla o airsoftu. Splnil jsem si další klučičí sen. Běhal jsem kolem řeky Mekong a trénoval Muay Thai v thajském v gymu, kam turisté moc nezavítají. I na to můžete juknout v jednom z mých videí ZDE a ZDE.
Prostě když si fanoušek Jean Claude Van Damme a hltáš jeho filmy jako malej kluk :D
Jinak celé Thajsko je buddhistická země. Takže neurážejte Budhu ani krále Thajska. Mějte úctu ke všemu živému i když to kouše nebo je to jedovaté. Někteří z místních se raději nechají uštknout nebo nabourají na skútru, jen aby něco nezabili. Věřte, že vím o čem mluvím. Podobně jako v latinské Americe je tu spousta opuštěných psů. Buddhistická legenda říká, že to byli lidé opilci a jejich trest je reinkarnace do těla toulavého psa. Takže taky pamatujte na očkování proti vzteklině. ;)

Každopádně i tady na severu jsem si koupil pár vojenských suvenýrů a dokonce jsem některé i dostal. Koupil jsem si několik sportovních “funkčních” trik thajské královské armády s aktuálním digitálním vzorem a s vyšitou značkou RTA (Royal Thai Army), takže na furt. Koupil jsem si M, L a XL. M jsem si nechal, další daroval Stu a jedno přivezl mému bráškovi tady. Jinak jsem taky dostal klobouk a baracudu od kapitána výsadkové posádky v Yale a to nekecám, ke každé věci co mi daroval mi řek krátký příběh. Uniformu Thajské královské armády jsem si nedovezl pač jsem cestoval jen z batůžkem a do letadla jsem musel mít zavazadlo nějak do 7 kg. Takže i moje košile jsem tam nechal. Zpět jsem cestoval autem do Udon Thani a pak letadlem do Bangkoku. Bylo to mnohem rychlejší, ale taky mnohem dražší.
Vzpomněl jsem si taky na tu hroznou klimatizaci všude. Mám s tím špatné zkušenosti jak z latinské Ameriky, tak východní a jihovýchodní Asie. Všechno to jsou horké země, ale s tou klimožkou to vážně všude přehaní. Jim pak klesne teplota pod 20 stupňů a najednou je všem zima a shání přímotopy. :D

Po návštěvě krásného ráje, jakým Thajsko je, jsem se vrátil na Taiwan. Blížil se slavnostní den Taiwanu. Výročí pádu Čínského císařství dynastie Čching a založení Čínské republiky. Takže různé oslavy, proslovy, přehlídky vojáků, všude vlajky...

Nicméně jako první jsem navštívil Camp 66, kde bylo snad vše, co airsoftaka nebo historika nadchne. Opravdu to bylo neuvěřitelné co to, v podstatě museum, má a skrývá. Některé úžasné věci z vietnamské války, které jsem viděl jen na kresbách z originálních příruček US, tady byly na živo. Nebyla to ale jen čistě US Army. Bylo tam potom všechno možné. Mě zaujali MRE (vojenské potravinové dávky). Měli tam japonské, korejské ale také kazachstánské, ruské a další. Osobně mám jednu dávku taiwanského MRE a s Alfredem se to chystáme otevřít a zdokumentovat. ;)

Kromě toho Camp 66 nabízí i projížďku na terénních čtyřkolkách, střelnici, taktické slaňování a jedno malé přírodní airsoft hřišť. V době mé návštěvy se tam zrovna konal nábor k námořní pěchotě (k té skutečné, taiwanské) a taky jste si mohli s mariňáky zasoutěžit ve zdatnosti. Bývaly tam i tradiční burzy vojenského materiálu, kde seženete věci o kterých jen sníte a za pakatel. Každopádně, víc uvidíte v mých videích ZDE , ZDE a fotky ZDE.
Proč bývalý? Bohužel v době, kdy tohle píšu, už má prostor jiný majitel a vše je přestěhované. Osobně doufám, že se někde na Taiwanu opět tohle úžasné a jedinečné muzeum a zážitkový park znovu otevře. Já osobně sbírám a kupuji artefakty, uniformy a vše podobné a třeba se podobné místo objeví i u nás. Kdokoliv by mě v tom chtěl podpořit tak mě prosím kontaktujte ;)

Po tom všem jsem odcestoval do města Taichung, kde jsem navštívil firmu TMC s tehdejším kapitánem ICS Francie, Hashimem. Při cestě za ním mi při čekání na autobus při větru a suchu něco vlétlo do oka a trápilo mě to půl dne. V TMC jsem se seznámil s několika novými přáteli a natočil video a samozřejmě fotil. Po cestě z TMC jsme narazili přes řeku na další malý Airsoft&RC shop, který jsme navštívili před rokem, když jsme šli do malé pobočky KUI (airsoftový obchod) vejš na sever. Jaká náhoda. O tomhle obchodě jsem se zmínil v článku Cesta na Taiwan, protože tenkrát na mě volal majitel prodejny hned co jsem vešel “I know you!“. Jo Taiwan je malý ostrov :D

Když to shrnu, tak kromě návštěvy TMC, KUI a jedné malé zastávky na nákup uniformy, byla moje cesta do Taichungu zbytečná, protože v tu dobu by bylo lepší zůstat v Taipei na oslavy, vojenské přehlídky a ukázky, jak jsem zjistil později. Pro příště, 10.10. zůstaň v Taipei ;) Chtěl jsem navštívit továrnu ICS, ale kvůli nějaké velké schůzi tam, to nešlo zařídit. Navíc jsme měl placené bydlení v Taichungu jen do pondělí. Takže vzhůru zpět do Taipei. Jen pozor na lístek v rychlovlaku. Další můj průšvih...pak se hádej u turniketu čínsky. :D
Nákup uniformy byl taky vtipný. Chtěl jsem uniformu taiwanských mariňáků. Slečna z obchodu musela sednout na skútr a dovést mi větší velikost “UBACS” s funkční částí trupu v camo aby mi seděli rukávy a byla na mě.

Když jsem se vrátil do Taipei tak jsem zmeškal vše, co jsem mohl zmeškat. Pár dní předtím jsem sice postoval živé vysílání z přeletu Chinooků s vlajkami, ale ceremonie a přehlídky, proste to nejlepší, o to jsem přišel. Tak jsem alespoň navštívil ještě jeden airsoft obchod v Nové Taipei, kam mě pozvala kamarádka. Teď už to neřeknu čínsky, ale obchod se jmenoval v překladu Hračky Yangge, podle majitele Freda Yang, který mimochodem vymýšlí, modeluje a tiskne některé konverze a doplňky ke zbraním na 3D tiskárně. Video ZDE. Kámoška mě pak hodila na skútru přes řeku zpátky do Taipei, kde jsem bydlel. No ona je to hrozný číslo, protože ta cesta byla jemně řečeno velmi svižná, takže jsem si pak šel koupit pár piv před spaním na uklidnění. :D
Kousek od mého bydlení a vedlejšího nočního tržiště Ximen (X se čte vždy jako š) byl ještě jeden shop pro policisty a vojáky, kde šlo koupit pár zajímavých věcí a hned vedle v uličce byly další dva stánky, kde jste taky mohli koupit spoustu zajímavých military suvenýrů. Udělal jsem kromě videa i fotky. Tam jsem pořídil červené trenky žabích mužů námořní pěchoty, tričko a čepici a vlastně všechny mé super nášivky, co se žabích mužů námořní pěchoty týče. Dokonce jsme si ještě musel běžet pro hotovost dolu do metra k automatu, abych k čepici dokoupil sklápěcí, na kšilt nasazovací, brýle. Sice nejsou balistické, ale jsou proste cool. ;)
Užil jsem si ještě pár dní radosti a pár piv s kamarády a zamířil jsem zpět do Evropy. Na letišti jsem měl domluvenou schůzku s kamarádem od námořní pěchoty. Donesl mi pár dárků a super věcí, které jsem se bál rozbalit, protože jsem věděl, že si pobudu 10 hodin v Pekingu a nechci vysvětlovat, proč mám komplet úbor speciálních jednotek z Taiwanu. Za těch 10 hodin čekání znám to letiště už dokonale :D
Mimochodem na letišti je zdarma wi-fi, ale krom WeChatu se tam nechytáte. Jako chodí vám upozornění na zprávy, upozorněni že se něco děje, like a komentáře na vašich účtech, ale mrknout se na to můžete až budete mimo Čínu. Před pár měsíci jsem si psal z jedním Čechem co žije ve Vietnamu a pořádá různý turisticky zájezdy a že je zrovna je v Číně. Tak jsem se ptal, jak to, že má přístup na FB. Prý se to dá nějak obejít přes sim kartu zakoupenou v Hong Kongu, ale přesně mi ten fígl nepopsal. Takže si proste pořiďte co nejvíce kontaktů na WeChat nebo přemluvte nejbližší ať si ho po dobu vašeho cestování stáhnou. Ona taky sms stoji asi 60kč. Zaujalo mě taky, že v Číně pijí teplou vodu. Dal jsem si menu v KFC a voda byla zdarma. Ale to všude na letišti. :D
Po 10 hodinách čekání, kdy jsem si prohlídl letiště jako bych byl zahraniční špion, jsem se měl nalodit do letadla, jenže začali měnit pneumatiku u pravého křídla, což technikům zabralo přesně hodinu a půl. K mojí smůle jsem si rezervoval autobus z Vídně přesně hodinu a půl po plánovaném přistání. No a ve vzduchu bez internetu toho moc nezvládnete. :D
Opět mě zachránil můj bráška, který objednal nový lístek a já se asi po 4 hodinách dostal do Prahy. Jak vidíte, cestovat jako já je možné a levné, ale vždy potřebujete přátelé v každé zemi. I v té své své.
Já byl téměř denně v Kontaktu se s Alfredem a Speedym, takže díky kluci. ;)
Samozřejmě musím poděkovat Nickovi v Thajsku a Stu na Taiwanu, 許晶淨 z Nové Taipei, Timovi z ICS a další co mě cestou provázeli, včetně seržanta namořní pěchoty 曹 Tsao.


Vydáno: 22.10.2021 11:05 | 
Přečteno: 267x

Autor: Alfred
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif banner_airsoftshop_2.gif

Komentáře rss

Přidat komentář >

Nebyly přidány žádné komentáře.

Menu

Odkazy

Přihlášení

Kalendář

Archiv článků