Zdroj: https://airsoft.cz/airsoft-akce/zaragua-iii-lof  •  Vydáno: 27.8.2015 15:38  •  Autor: Alfred

Operace Zaragua III z pohledu velitele LOF část 1.

Když jsem byl před lety požádán, abych na ASportalu velel celé jedné straně, nečekal jsem, že o pár let později budu stále někomu velet. Především proto, že ač herních zkušeností mám po deseti letech relativně dost, tak velení není to, co bych obvykle provozoval. Ale jednou za rok neuškodí si to zkusit z té složitější a zodpovědnější strany. Rád bych upozornil, že jako velitel jsem na mnoha místech nebyl přítomen a jednotky řídil z dálky. Proto nedokáži přesně popsat či vyhodnotit některé situace tak podrobně, jak by bylo třeba. I proto píšu vše tak, jak jsem vnímal. Proto se v následujícím reportu mohou objevit mírné rozpory, nebo nepřesnosti oproti zážitkům jiných účastníků.

Z pohledu velitele LOF a občas z pohledu organizátora

Na místě konání samotné akce jsem byl již v pátek dopoledne. Přes několik drobných komplikací jsme rychle dali do kupy off-zone a posléze i připravili herní prostor (což se asi nevíce líbilo Kiksovi, který si tak mohl vyzkoušet jízdu terénem ve firemním Pajeru). Už někdy kolem poledne začali dorážet první účastníci. Vlastně někdy od 12ti hodin začalo přijíždět množství lidí. To úplně nebylo obvyklé, o to více mrzelo, že dohodnuté občerstvení nepřijelo krátce po poledni, ale až v pět hodin. Páteční odpoledne tak pro mě bylo ve znamení postávání u měřáku a kontrolování úsťových rychlostí.

Ač se to možná nezdálo, tak ve hře bylo 85 - 90% zbraní bílých, tedy do 130 m/s. Sniperek bylo jen poskrovnu a modrých zbraní taktéž. Což je ale dle mého dáno i zkušenostmi z předchozích ročníků, protože pro tento typ terénu je skutečně automat nejvhodnější. S každým dalším ročníkem ubývá modrých i červených zbraní.

Když bylo po všem, změřil jsem si i já vlastní zbraň (i velitelům se zbraně měřili), zbaštil jednu a půl grilované klobásy a šel někdy před půlnocí spát. Dle sčítání registrace přijelo kolem 90ti lidí už v pátek večer. Bohudík...

...protože sobota ráno byla ve znamení velkého náporu hráčů u registrace. Vstal jsem chvilku před sedmou a bez snídaně jsme se hned musel vrhnout měřit zbraně. Registrace ani měření se nezastavili až do ranního nástupu. Rychle jsem na sebe naházel něco málo výstroje, naplnil čutory a spěchal na nástup. Ten naneštěstí proběhl relativně podle plánu. Honza Šulc jako vždy všechny přivítal, popřál hodně štěstí a pak bylo všechno na nás velitelích.

Na postech velitelů proběhlo jen málo změn. COPROX měl pod palcem tradičně Krbec, LOF jsem dirigoval já (Alfred), kartelu El Mosto velel Tomáš Hnízdil a ZFOR měl na starosti opět Jiří, ovšem tentokrát posílen o Kikse. Letos se registrovalo 214 hráčů a nakonec skutečně dorazilo 206 lidí. Což je největší účast za tři roky, co Zaraguu pořádáme (pro představu, minulý rok bylo jen kolem 120 lidí). Jsem moc rád, že svůj stranický závazek, tedy aby na akci dorazilo 200 lidí jsem splnil. Snad tomu pomohla i moje, místy jistě velmi švihlá, propagace. K počtu lidí za jednotlivé frakce: COPROX 64, LOF 65, El Mosto 46 a ZFOR 31. A samozřejmě ve velké míře se jednalo o dobře známé týmy a tváře. Ale přijela i řada nových týmů.

Jako každý rok se začínalo s krátkými a manuálními zbraněmi. Je to taková dobrá rozcvička do začátku. Na elektrické a jiné zbraně si musíme nejprve vydělat. Náš tým tedy vyrazil z off-zony, společně s ostatními. Zde se bohužel objevil jeden jediný nedostatek a to ten, že společně se ZFOR jsme museli přejít celé herní území a předat zbraně do zbrojnice. Což o to, do zbrojnice jsme dorazili někdy v 10:05, tedy už po zahájení hry, ale než se vše vyřídilo a předali zbraně do úschovy, měl jsem na hodinkách 10:22. Jediných pět lidí, které jsem hned jak to šlo poslal na Grass coca field mi hlásilo, že koka už byla dávno vybraná. Bylo jasné, že jediný, kdo byl blízko, je El Mosto a že určitě bude drogu hned vařit, aby za ní dostal více. A tak jsem rovnou ze zbrojnice, 20 minut po oficiálním začátku hry všechny poslal na „varnu“ jak laboratoři říkáme. No asi za pět minut jsme skutečně narazili na El Mosto. Kartel jsme zastihli přesně ve chvíli, kdy bylo napaden silami ZFOR od koryta řeky. Ačkoliv ZFOR útočili velice nekompromisně, oproti kartelu jich bylo méně a reálně postupovali jen pozvolna. Naopak moje jednotky se přes El Mosto převalili a zároveň se hned pustili do ZFOR. To byly sice nuceno ustoupit, ale přesto nám obě strany udělali citelné ztráty. Odměnou nám byla získaný Kokain.

V této úvodní fázi došlo k organizačnímu nedorozumění, na úkor hráčů El Mosto, za což se jako organizátor samozřejmě omlouvám. Vše však bylo posléze vyřešeno a vykompenzováno. Z organizačního hlediska si do příštího roku odnášíme ponaučení, že bude nutné více času pro přesun a přípravu frakcí před začátkem hry. Půl hodiny je prostě málo pro týmy se vzdálenější základnou. Což byl hlavní důvod, kvůli kterému vzniklo toto nedorozumění.

Po této akci jsme varnu zajistili a postupovali ze svahu do koryta řeky. Osobně jsem vedl první vlnu útoku na Diamond hill. Jenže dobýt kopec s diamanty, bráněný COPROXem v plné síle, v situaci, kdy moje strana už měla ztráty bylo téměř nereálné. Přesto jsme se nějakým zázrakem na kopec vyšplhali. K naší nelibosti jsme zjistili, že bedna už je dávno fuč, neb jsme se na něj vyšplhali skutečně velmi pozdě. Stáhl jsem tedy zpět jednotky k varně, protože další drogy se objevili na druhé straně herního území, kam jsem se nemohli úplně dostat, pokud jsme nechtěli být odříznuti kartelem, či převálcováni COPROXem. Navíc pokud bude chtít COPROX vařit, musí jít přes nás. Na refresh tou dobou čekalo množství našich mrtvých na oživení.

Velmi nepříjemným zjištěním bylo to, že námi uvařenou drogu vykoupí překupník až na off-zone. Takže jsem vyslal jeden velmi malý tým, který se pokusil drogu tajně pronést, což chvíli trvalo, ale podařilo se. To vše díky klukům od Postradatelných.

Když se naše síly opět dostatečně dali do kupy, znovu jsme se pokusili o útok na kopec. Při druhém útoku na Diamond hill jsme tentokrát postupovali o něco systematičtěji. Shodou okolností se na hřebeni už přestřelovali síly ZFOR s COPROXem a my se jen zapojili. Jednotky ZFOR sice COPROX zatlačili, ale jakmile se dostali k bednám, vpadli jsme jim do zad my. Při takovém útoku síly ZFOR vydrželi jen chvilku, protože na kopec jsme se tlačili téměř v plném počtu. Podařilo se nám obsadit Diamond hill a získat naší první bednu s diamanty. Průšvih ovšem byl, že COPROX začal také tlačit a objevili se i jednotky El Mosto, které se ihned zapojili do bojů. COPROX se stáhl níže do údolí a El Mosto rozvinulo svoje síly. Teprve teď jsem si uvědomili, že ZFOR se museli na kopci držet nějakou chvíli a my jsme si právě zavařili pěknou šlamastiku. Našemu postupnému obcházení na křídlech po svahu se nedalo zabránit, takže jsem zavelel ke stažení zpět k varně, kde jsem se chtěl opevnit. Jenže k mému zděšení jsme se i tak dostali do kleští. Nechtěl jsem ztratit bednu s diamanty. Rozhodl jsem, tedy, že další malá jednotka uzme bednu s diamanty a pokusí se ji pronést na off-zonu samostatně. Byl to risk, ale naše řady se tenčili. Zatímco bedna zmizela z našeho dosahu, vázali jsme síly nepřátel dál. Tou dobou se na Grass Coca field objevil El Mosto a tak jsem nechal jednotky z refreshe postupovat na Grass Coca field, kam ovšem dorazili s křížkem po funuse. Nepřítele snad ani neviděli, a koka byla fuč. Zároveň jsem se dozvěděl, že El Mosto získalo naší vlajku. Nechal jsem doběhnout tyto bojůvky, protože jedna hodina se blížila, a já musel doufat ve zvrat nastalé situace. V údolí jsme sice utrpěli velkou porážku, ale vyplatilo se to.

Já vím, získali jsme dvě suroviny, což není beznadějná situace, ale tou dobou jsem netušil, jak to vypadá s prodejem drog a diamantů. Drogu jsme totiž prodali teprve někdy před jednou hodinou a diamanty až skoro v půl jedné.

Jelikož už jsme měli nějaké peníze, byl čas se vyzbrojit. Stáhl jsem všechny živé do zbrojnice přesně na 13:00...a...při návratu k ní nechal se vyložit na hlavní cestě pod varnou. Že to pěšky vezmu na zbrojnici přes varnu (fakt nejsem líný chodit), mi přišlo jako dobrý nápad (byl jsem mrtev, takže mi to bylo fuk). Varnu tou dobou drželi jednotky ZFOR, které před chvíli pravděpodobně nastřelili ustupující COPROX s drogami. Byl klid a mír, když jsem okolo nich procházel a kluky zdravil.

A mě ani ve snu nenapadlo, že o 20 minut později tam stále budou...

Když jsem dorazil na zbrojnici, brzo tam byli i první mé jednotky, mnoho z nich přímo z refreshe. Rozdělil jsem peníze jak nejlépe jsem dokázal a v první várce v podstatě vyzbrojil půlku mé frakce. To vše jsem pokryl z peněz za drogy, ale stále jsem ještě čekal jak to dopadne s naší bednou diamantů. A když už jsme měli zbraně, troufl jsem opět zavelet ke zteči na kopec. A tak jsem řekl památná slova: „Zaútočte na kopec, já se k vám za chvíli přidám“. A tak všichni vyrazili...pak se náhle ozvala intenzivní palba z okolí varny a po dvou nebo třech minutách bylo ticho. Říkal jsem si, že asi nějaký nástřel, hlídka nepřátel, tak něco. No nebyla to hlídka. Od varny si to ke mně šinul v podstatě celý ZFOR. Moje jednotky naprosto neplánovaně šli přímou cestou na Diamond hill přes varnu a z většiny vyzbrojené elektrikami narazili na ještě nevyzbrojený ZFOR.

Tohle prostě nevymyslíte, já úplně zapomněl, že jsem cestou kohokoliv potkal, ani mě to nijak netrklo. Ani mě nenapadlo, že by se tam ZFOR zdržel, vždyť pokud se na varně nic nevaří, není důvod aby tam byli. No stalo se. Jak mi později řekl Kiks (velitel ZFOR), přišlo jim jako dobrý nápad, počkat na varně, jestli tam někdo nepřijde něco uvařit.

Takže jako nůž máslem, prošli moji lidé přes varnu a ten den potřetí stoupali na Diamond hill. Ačkoliv jsem měl vymyšlený relativně dobrý plán, nedokázali jsme se přesouvat dost rychle a na svahu pod kopcem nás čekal urputný boj. A co hůře, velmi vyrovnaný. Nepřítel už měl také AEG. Nedokážu říci, kolik bylo nepřátel, ale odpor byl velký. Hlavní problém byl v tom, že na nás COPROX začal střílet už na hlavní cestě. Jen její překročení nám udělalo ztráty a postup do kopce se vůbec nedařil. Celá akce skončila velkým fiaskem. Bylo potřeba se důkladně přeskupit a na chvíli se vyhnout centru dění.

Tento čas jsme využili k dozbrojení. Jako další skvělá příležitost se jevilo získání drog z Grass Coca field, kde se opět urodila nová koka (rodila se každé dvě hodiny). Operace to byla jednoduchá, rychlá, na odpor jsme nenarazili a koku snadno získali. Bylo nutné ji už jen uvařit a pak se jí zbavit. Většina mé frakce se přesunula k varně, kterou nejprve zajistili předsunuté jednotky a teprve potom přišel zbytek. Začali jsme vařit. A bylo to napínavé. Čekali jsme zda nás někdo napadne či ne, ale kromě pár kontaktů se nic nedělo. Když jsme dovařili, bylo čtvrt na čtyři. Co teď?

Mimochodem, tou dobou už část hráčů (nejen mých) střídavě odcházela na off-zonu a aby se později vraceli. Vidina občerstvení, klidu stráveného posezením u piva (nealko) byla velmi lákavá, zvláště v těchto vedrech. Je pravdou, že horko bylo doslova spalující. Takže se mi střídavě měnili počty lidí se kterými jsme pracoval, stejně jako samotné týmy.

A to byl čas na naší spanilou jízdu. Naplánoval jsem vcelku odvážnou operaci. A díky shodě náhod se vydařila lépe než měla. Plán byl ten, že zabereme Diamond hill s malou skupinkou a mezitím nás od varny a od směru COPROX pokryjí další dvě skupiny. Měli jsme půl hodiny do nové várky diamantů. Stačilo tedy jen vystoupat na kopec a získat je. Na kopci naštěstí nikdo nebyl, takže jsem ho obsadil s několika lidmi a svolával posily v očekávání útoku COPROXu, který jisto jistě pro bednu přijde. Bohužel, spousta lidí byla tou dobou na off-zone, nebo na refresh. Takže posily se zdrželi. Do toho byli i některé mé jednotky nastřeleny lidmi od El Mosta a COPROXu jinde po herním prostoru. A přesně v tu chvíli začalo to pravé dobrodružství. Ač jsem měl na začátku pocit, že máme kopec dobře obsazený, první vlna útoku COPROX s našimi řadami pěkně zamíchala. Ale aby toho nebylo dost, COPROX nás začal aktivně obcházet zleva. Jenže COPROX neměl zpočátku tolik lidí a při obchvatu se držel spíše dál, než mu přišli posily. Rozhodně se nás však nebáli a po chvíli se začali přibližovat blíže než bychom chtěli.

Když byl čas vyzvednout bednu, stalo se to nejhorší co mohlo. Sám jsem ležel tři metry od beden v zákopu, ale přes palbu nebylo možné, aby se kdokoliv k bedně dostal. Včetně mě. Začali jsme hrát o čas. Pozitivní bylo to, že už se mi hlásila skupina, která postupovala z refreshe. Část z refreshe nakonec dorazila a pomohla nám upevnit naše chatrné pozice. V nejposlednější chvíli, kdy už to vypadalo vážně, se začali nepřátelé stahovat (bohužel netuším proč). Akce se tak povedla, bedna diamantů byla naše a zbývalo ji už jen...donést na off-zonu a tam ji prodat.

Mimochodem k přestřelce na kopci a Diamond hillu. Záměrně jsme letos dali důl na kopec, hned z několika důvodů. Za prvé, kdokoliv kdo útočí, netuší, co ho čeká na vrcholu a za hřebenem. Jen těžko lze odhadnout sílu nepřítele ale ani udržovat přehled o útočících silách. Na kopci bylo i několik opevnění, ale opět záměrně jsme dali bedny mimo ně, asi deset metrů od nejlepšího úkrytu. To dovolilo vzniknout situacím, že ten kdo držel opevnění, držel sice kopec, ale nedržel bedny, protože by musel z úkrytu. Na druhou stranu, na bedny viděl a mohl komukoliv zabránit se k nim dostat. Proto byl každý střet o kopec velkou výzvou. I pětičlenné družstvo se tak dokázalo bránit větší přesile, pokud obsadilo bukry.

Dostat bednu na off-zonu se jevilo jak téměř nemožný úkol. COPROX i El Mosto věděli, že jsme teď diamanty měli. Jakmile se objevíme, vrhnou se na nás, nebo budou už minimálně čekat, kudy půjdeme, aby nastražili léčku. Napadlo mě, že zkusíme nepřátele trochu podvést. Stáhli jsme se na hlavní cestu pod Diamond hill. Dvojici našich nejvěrnějších, Postradatelným, jsem nechal bednu, aby ji sami propašovali jak jen nejlépe to dokážou obloukem mimo hlavní boje. Zbytek sil jsem nechal naskákat do koryta řeky. Mezitím se navrátivší posily z refreshe objevili pod varnou. V tu chvíli bylo vše jasné. Já s hlavní skupinou budu postupovat korytem řeky a pak South forrest road směrem k off-zone. Během toho se pokusíme nalákat na naší přítomnost tolik sil od El Mosta a Coproxu, kolik jen zvládneme, aby kluci bednu pronesli snáze.

Bedna vyrazila a zbytek naší frakce taky. Chvíli jsme postupovali korytem řeky, než se na nás spustila palba z levého svahu (Diamond hill). Palbu vedl COPROX a spíše nás jen nastřelil. Proto když jsme byli už před mýtinou pod El Mosto hacienda, nechal jsem jednu skupinu postupovat přímo na svah pod haciendu a druhou nechal přeběhnout cestu a krýt se na svahu za Diamond hill. Sám jsem šel prostředkem cesty, aby mě každý viděl. Nestalo se nic moc neočekávaného. Narazili jsme naneštěstí jen na kartel (záměrně říkám "jen na kartel" protože být v kleštích i od COPROXu, zle by se nám vedlo). Zatímco pod haciendou se jednalo o rychlý proces a z několika lidí které jsem tam poslal zbyl na živu jediný, ne levém svahu jsme byli naopak rychle hotovy my, protože tam nebyl moc velký odpor, vyjma pár předsunutých hlídek El Mosta. A tak jsem se dostal téměř k off zoně, když bylo ohlášeno, že bednu jsem úspěšně prodali. Několik lidí se rozhodlo, že si oddáchnou na off-zone. Já sám jsem bohužel na oddech neměl čas. Kousek za křižovatkou jsem se zastavil a zhodnotil, že se vrátíme zpět na Diamond hill. Už se opět blížil čas další bedny, tak proč tam opět nebýt dříve a nepočkat na posily. Ač se to nezdálo, tohle vše nám zabralo dost času. Na Diamond hill jsem se tak vraceli ve třech, doufajíc, že brzo dorazí ostatní.

Kopec se zdál být opuštěný, stejně jako jeho okolí, ačkoliv před půl hodinou z něj na nás střílel COPROX. Opatrně jsme postupovali a střídali se ve vedení. A musím říct, že jsme byli překvapeni. Na kopci se totiž v bunkru ukryl odstřelovač od COPROXu, patrně aby dával spíše informace, než zabíjel. Palbu spustil až když jsme přišli přímo k bunkrům. Během chvilky jsme ho sice zastřelili, ale musím uznat, že byl sakra dobře schovaný a vydržel s nervy do poslední chvíle (skutečně pálil ve chvíli, kdy byl odhalen a záložkou). Bylo jasné, že stihl naší pozici nahlásit, takže se v brzku objevila malá hlídka, která postupovala od ZFOR (ale zde nemám jistotu že šlo o COPROX, mohl to být taky ZFOR) a nastřelila nás. Díky pár posilám od varny se naše obrana rozšířila a my tak mohli připravit novou obranu kopce a tento oťukávací útok zlikvidovat. A bylo dobře že dorazili. Krátce před objevením diamantů nás totiž napadl COPROX velkou silou a tvrdě začal čistit naše přední linie, které se rychle zhroutili. Když už jsem v první linii zůstal opět téměř sám, dostavili se nové posily v podobě týmu G.O.S. (Francie). A tak se obrana opět ustálila. Ale né na dlouho. Velmi brzo na nás začal útočit i kartel El Mosto. A tak po hřebeni z levé strany útočí COPROX, opět nás obcházejíc a pálící z dálky, zatímco na pravé straně na nás po svahu útočí kartel a velmi rychle postupuje. Byli jsme náhle vytlačeni od beden jen do bunkrů na kopci. Situace byla velmi vážná. Nebyli jsme schopni nepřítele odrazit. V ten moment jsem začal panikařit. Což v mém případě znamenalo, že jsem zůstal v první linii úplně sám, nejblíže u beden jak to šlo a střílel co mi nepřítel dovolil. Nebo spíše nedovolil.

Bohužel, moje střelba byla velmi neefektivní, protože se mi krátce po obědě utrhla hop-up gumička, takže moje zbraň, která uměla střílet pouze poloautomatem, nestřílela příliš daleko ale hlavně, nestřílela rovně, resp. každý výstřel šel někam jinam. Rčení, že bych netrefil ani vrata od stodoly bylo na místě. Naneštěstí se mi podařilo jednoho nepřítele zastřelit a další donutit se krýt a nebo mě obejít místy, kde jsem měl krytí. Mimochodem, většinu času jsem vůbec netušil odkud se po mě střílí, kluci od El Mosto útočili velmi rafinovaně a zkušeně.

Naneštěstí kartel náhle zaváhal, utrpěl nějakou tu menší ztrátu a zastavil se. Nyní jen opatrně postupoval a postřeloval nás. COPROX také ztrácel dech. Ale já věděl, že se blíží mé posily. A skutečně, za několik minut se kartelu objevili v zádech naše jednotky a rychle očistili pravý svah od kartelu. Očistili ho tak rychle, že nám doslova splynuly s kartelem, takže na několik vteřin jsme stříleli po vlastních (ano, jednoho vlastního člověka jsem si jedinou, šťastnou kuličkou zabil – omlouvám se). Ale hlavně, COPROX stále střílel ve stejné linii a kdybych neřekl, aby kluci překročili hřeben na druhou stranu, bojovali bychom s COPROXem dál. Nicméně následná čistící operace byla rychlá a COPROX byl nucen se stáhnout. Velmi se mi ulevilo. Měli jsme druhou bednu a poprvé ten den, jsem se dozvěděl, že není nutné ji tahat na off-zonu, ale jen kousek na Forrest coca field. Bednu jsem odtáhli, předali, během toho jsme byli nastřeleni COPROXem, ale ten když viděl, že vše je předáno se stáhl, protože už nebylo proč bojovat. Stáhli jsme se tedy ještě jednou na Diamond hill, ale rychle přišel útok COPROXu, který nás z kopce vytlačil (rozumněj, většina z nás tam umřela, včetně mě). Všem jednotkám jsem zavelel zpět na základnu, vrátilo se i množství lidí z off-zony a na refresh už také nějací byli.

Když jsme se dali do kupy (a párkrát si zastříleli kousek od varny) bylo po půl šesté. Bylo jasné, že máme šanci na poslední větší operaci.

Zmínil jsem, že někdo nechal na našem refreshi naší vlajku a když šel COPROX náhodou okolo, tak nám jí vzal?

Pokračování v druhém díle ZDE