Zdroj: https://airsoft.cz/zajimavosti/airsoft-a-zakony-v-zahranici • Vydáno: 7.10.2016 20:31 • Autor: Alfred

Airsoft a zákony v zahraničí

Airsoft a zákony v zahraničí Ačkoliv se to nezdá, airsoftové zbraně se obtížně zařazují. Lze si je vyložit jen jako pouhé modely zbraní, hračky, nebo též jako zbraně určené k výcviku či prosté vzduchovky. Všechny tyto charakteristiky by mohly být platné současně. Pokud bychom řešili airsoft jako komplexní zábavu, může jít jak o sport, sběratelství, stejně tak o tréning se zbraní či brannou výchovu. Každá země zkrátka airsoft vnímá zcela odlišně a to jak co do jeho legislativního zařazení, tak i do stylu jeho pojetí. Ale jak moc?

Já sám rozděluji airsoftový svět (respektive Evropu, protože přístup v Asii a Americe je od toho evropského přeci jen jiný) z hlediska přístupu legislativy k airsoftovým zbraním na východní a západní. A to přesně tak, jak to zní. Zatímco v zemích bývalého východního bloku a severských zemí má střelecký sport tradici, a desetiletí měl i určitou podporu (nebo spíše dozor) státu v rámci branné výchovy či volnočasových aktivit, na západě šlo zpravidla v období po druhé světové válce jen o zábavu pro veřejnost, která nebyla rozhodně masová. U nás nemusí být střelecký sport či střelba jako taková nějak zvlášť „super populární“, ale v podvědomí ho máme. Vezměte v úvahu, že každý z nás někdy za život střílel ze vzduchovky. Já, vy, váš i můj táta, máma, dědeček, babička, strejdové i tety. Prakticky všichni narození před rokem 1989 či 2000 drželi alespoň jednou v rukou vzduchovku ať již díky SVAZARMu či jeho nástupcům. U těch později narozených to bude o něco méně, ale taky jich bude dost. Střílelo se s nimi na táborech, dětských dnech, poutích a podobně. A pomineme-li vzduchovky, máme tu obří komunitu myslivců a samozřejmě lidí, co střílí z malorážek nebo ostrých zbraní, protože prostě můžou. Nezapomínejme na skutečné sportovní a soutěžní střelce. Každý kdo splní příslušné podmínky si u nás může koupit zbraň a je na něm, zda půjde o zbraň volně prodejnou pro zábavu, nebo zbraň pod zbrojním průkazem. Je také jedno, zda se věnujete střeleckému sportu, nebo chcete jen jednou za čas znehodnotit papírový terč na střelnici či vaší zahradě. Zkrátka střelectví je u nás, a dle mého i v jiných státech bývalého východního bloku, dostupné a díky tomu i vcelku populární.

Například na wikipedii píší, že je to prý třetí nejpopulárnější sport u nás, což se mi úplně nezdá, protože tuhle statistiku jsem nikde nenašel ověřenou a tak tomu příliš nevěřím. Nebylo ani napsáno co je myšleno nejpopulárnějším, zda počet střelců, nebo diváků a tak. To jen tak pro zajímavost.

Což je ale opak toho, co znamená střelectví v zahraničí. Ne, že by šlo o něco tak exkluzivního, to rozhodně ne, ale v některých státech se hlídá každá zbraň, každá licence, v jiných zase tolik ne. Například ve Francii si můžete zbraň samozřejmě pořídit, ale zákon jasně stanovuje kolik zbraní můžete vlastnit. Navíc střelectví nebylo od druhé světové války nikdy žádným státem, snad s výjimkou Švýcarska a jeho brané výchovy, cíleně podporováno. V západních státech je střelecká zábava doménou sportovců, bývalých vojáků a policistů a samozřejmě nadšenců do zbraní, střelců a sběratelů.

Mimochodem, víte, že států, které dovolují nosit skrytě zbraň u sebe, v Evropě zase tolik není? Opět na východ od nás to většinou zákony umožňují nějakou formou, naopak na západě spíše ne, a když už, musíte mít speciální dokument opravňující ke skrytému nošení. A ještě perla - údajně u nás nosí více lidí skrytou zbraň než v USA, přepočítáno na procenta v poměru k populaci celého státu, přestože v počtu zbraní na člověka jsme na tom mnohonásobně hůře.

Vzhledem k tomu, že si spokojeně žijeme na naší malé české airsoftové hroudě, nemáme obvykle potřebu řešit co jinde. U nás je z hlediska airsoftu zatím ještě více než dobře – tedy než se zase pánům v Bruselu něco rozleží v hlavě, jako při nedávném návrhu na kontrolu všeho co vypadá jako zbraň, byť by to nikdy ani nemohlo vystřelit – pravda nápad, který si mnoho nezadal se šíleností teroristů, se kterými měl údajně bojovat. Ale čím dál častěji se na domácích akcích setkáváme se zahraničními hráči a tak máme možnost porovnání.

Tito hráči mají zcela jiné standardy, zvyky a často i zbraně. Nejde jen o výkon, ale o různé modifikace a úpravy, které musí dodržet, aby je mohli mít ve své vlasti. Ale proč by sem vůbec kdokoliv jezdil, nebo vážil takovou cestu? Důvodů je spousty.

Níže je seznam kapitol, které článek obsahuje. Kliknutím přejdete přímo na danou kapitolu.

Airsoft v ČR a zákony

Zajímavosti z jiných států

Airsoft v ČR a zákony

Prvním je fakt, že zákon v ČR, podobně jako mnoho jiných států, vnímá airsoftovou zbraň jako plynovou zbraň (vzduchovku) kategorie D a tedy kromě podmínky plnoletosti a právní způsobilosti speciálně neřeší její vlastnictví nějakou další formou registrace, což se nedá říci o všech státech. Pochopitelně jako v řadě dalších zemí je v ČR i omezení týkající se komerční činnosti v této oblasti, které stanoví povinnost držení příslušné koncese, takže například na prodej, servis či výrobu airsoftových zbraní, střeliva a dílů zkrátka nestačí mít jen obyčejný živnostenský list. Tím druhým je skutečnost, že česká airsoftová komunita má ve svých řadách řadu vojáků, policistů a dalších zkušených hráčů a organizátorů, kteří dokáží připravit atraktivní akce v atraktivním prostředí, které u nás vzniklo v prostorech opuštěných po odsunu sovětských vojsk či v důsledku z dnešního pohledu až katastrofální redukce naší armády.

K držení airsoftové zbraně u nás tedy není nutné žádné oprávnění, pouze doklad o plnoletosti, v našem případě 18 let a právní způsobilosti – tedy občanský průkaz. Protože náš zákon řeší zbraně kategorie D – tedy ty volně prodejné jako celek, stanovuje i pro airsoft poměrně benevolentní limit 16 J (je zde ještě limit 10 J nad který musí být každá zbraň individuálně ověřena). Pro porovnání, airsoftové zbraně mají obvykle výkon 0,5 – 3 joule. Na druhou stran český zákon nezná minimální energii pod kterou by airsoft nebyl zbraní, což naopak umožňují zákony v některých jiných zemích.

Cizinec z EU si sem může zpravidla svoji airsoftovou zbraň, kterou v EU legálně drží pro krátkodobé použití přivézt a nemusí nic řešit, podle některých výkladů zákona by tedy měl zajít se zbraní na Český úřad pro zkoušení zbraní a střeliva, aby mu vydal potvrzení o zařazení zbraně do kategorie D. Ani, kdyby ho zastavil policista, tak se pak nemusí se bát a je schopen doložit, že zbraň odpovídá požadavkům našeho zákona.

To samé platí i pokud si vy sami dovezete či necháte poslat airsoftovou zbraň ze zahraničí. Každá zbraň, která je uvedena na trh v ČR totiž musí projít takzvanou homologací či kusovým ověřením, jinak je její použití a držení nelegální. V případě, že si zakoupíte zbraň od prodejce v ČR, řeší homologaci či kusové ověření u Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva on (respektive firma, která ji dovezla). To, že je zbraň řádně homologována, poznáte na jejím spotřebitelském obalu a v návodu k použití, které musí být označeny zkušební značkou („H“ v pavéze). Pokud nechal dovozce zbraň kusově ověřit je tato přímo označena značkou zkušebny (zpravidla na skrytém místě) a musí vám být ke zbrani předán i příslušný protokol. To je i důvod, proč musí každý majitel airsoftové zbraně v ČR uschovat její obal a technickou dokumentaci. Obdobně i airsoftové kuličky musí projít zkušebnou. V tomto případě se k nim vydává takzvaná typová kontrola střeliva, která je opět vyznačena na obalu.

Dalším, co dělá airsoft v ČR atraktivní, je již zmíněný fakt o zajímavých prostorech a skutečnost, že nemusíme hrát na uzavřených hřištích, ale volně pokud splníme související náležitosti dané zákonem o zbraních a střelivu a budeme mít povolení majitele pozemku.

Posledním již zmíněným plusem je i pojetí airsoftu v Čechách, který je provozován zpravidla jako vojenská simulace. Zkrátka, většina airsofťáků u nás si hraje na vojáky. V tom dobrém i zlém slova smyslu. A to zahraniční účastníky láká o to více, protože na západ od nás se těžko zúčastníte akce s vojenskou technikou v otevřeném prostoru či tak velkých a tak propracovaných mil-sim akcí.

Naši sousedé

Jak to tedy vypadá s airsoftem okolo nás? Je to až tak jiné? Někde to mají stejné či podobné jak my, jinde je to až smutné, jaké martirium musíte pro tento „plastový“ koníček podstupovat. Samozřejmě vše, co bude napsáno dále, berte tak, že tak by to mělo být dle zákona. Podíváme se tedy nejprve na naše nejbližší sousedy. Právě ti se u nás objevují velmi často. Především Rakušané a Němci.

Slovensko se nijak zásadně neliší od nás. V zásadě se jejich zákony shodují s našimi, co se airsoftu týče. I na Slovensku jsou airsoftové zbraně v kategorii D, volně prodejné od 18ti let se stejným limitem na maximální výkon jako u nás, tedy 16 J. Použití airsoftové zbraně je taktéž podmíněno věkem 18ti let, případně dozorem osoby plnoleté. Podobně jako u nás - v případě transportu či zneužití zbraně si je airsoftová zbraň rovna s ostrou zbraní. Lasery na zbraních jsou samozřejmě zakázány. A nejnověji od 1.5.2016 už není možný nákup airsoftových zbraní, jejich dílů a příslušenství ze států mimo EU, pokud nemáte patřičnou licenci.

Polsko to má vesměs stejné jako ČR či Slovensko. Pro nákup je potřeba 18 let, pro použití už ale limity nejsou a tak hraje i mnoho mladších hráčů. Maximální výkon může být 17 J. Podobně jako u nás se airsoftová zbraň bere jako vzduchovka, ale legislativně se s ní zachází jako s ostrou zbraní. Airsoft se v Polsku provozuje stejným způsobem jako u nás či na Slovensku a Poláci, kromě velmi silné komunity, mají i atraktivní areály. I to je důvod, proč se u nás moc polských hráčů neobjevuje, protože vlastně nemají proč.

Rakousko to nemá až tak hrozné. Všechny airsoftové zbraně s výkonem po 0,08J se berou jako hračky, pokud se nejedná o zbraně poháněné plynem. Vše s vyšším výkonem se musí prodávat jen ve specializovaných obchodech se zbraněmi a k nákupu vám stačí plnoletost, tedy 18 let. Zajímavostí je, že kategorie zbraní se v Rakousku rozlišují podle typu pohonu zbraně. Airsoftové zbraně se řadí ke vzduchovkám a tedy do kategorie C.

Dalším zajímavým faktem je, že všechna hřiště a herní oblasti v Rakousku vyžadují používání bio munice. S ničím jiným si v Rakousku už zkrátka nezastřílíte. Rakušané k nám jezdí kvůli velkých otevřeným hrám v terénu, kterým se jim u nich doma příliš nedostává. Výhodou je, že v Rakousku nejsou limity na výkon a tedy jsou Rakušané plně konkurence schopní i nám.

Přestože na jednotlivých hřištích se s limity na výkon můžete setkat, podobně jako při mnoha akcích u nás je stanovují organizátoři v zájmu bezpečnosti a vyrovnanosti herních stran.

Německo je z našich sousedů nejsmutnějším případem. Airsoftové zbraně s výkonem do 0,5J jsou volně prodejné od 14ti let a v podstatě se považují za hračky. Zbraně s vyšším výkonem se považují za vzduchovky, lze taktéž volně pořídit bez zbrojního průkazu, ale musí vám být samozřejmě 18 let a takové zbraně se smí prodávat jen ve specializovaných obchodech (tedy v obchodech se zbraněmi). Airsoftová zbraň musí splňovat několik podmínek.

První je ta, že zbraň na sobě musí mít značku F v pětiúhelníku, která značí, že zbraň má nižší výkon než 7,5J. Dále musí mít označenu ráži a dovozce. To vše musí být na zbrani. Koukněte někdy na zbraně značek ASG, Cybergun či Umarex. Ve své podstatě nic závažného, na druhou stranu, některé zbraně se do Německa dostávají velmi složitě. Horší je, že bez této značky se zbraň bere jako ostrá zbraň a vy k ní musíte mít veškerou dokumentaci, podobně jako u nás. Jak někdo řekl: „V takovém případě je fuk zda sis dovezl airsoftovou nebo ostrou M4... čekají tě totiž velmi krušné chvíle.“.

Nemusím vysvětlovat, že jen tak si dovézt ze zahraničí zbraň, aniž by prošla nějakou kontrolou/homologací, je nelegální ve většině státech, včetně České republiky.

Druhá podmínka je ovšem mnohem zásadnější. Všechny zbraně silnější než 0,5J nesmí být schopné automatické střelby. Ano, čtete správně, v Německu se prostě dávkou nestřílí a nehraje. Naši západní sousedé střílí jen jednotlivými. To se odráží i na nabídce domácího trhu, nebo na požadavcích při importu do Německa. Automatické zbraně musí být znehodnoceny tak, aby střílely jen jednotlivými.

Aby toho nebylo málo, je na zbraních zakázáno používat nejen lasery, ale i svítilny. Přesněji řečeno, jakoukoliv formu světla na zbrani. Je jedno, zda jde o drahou svítilnu s montáží, nebo světýlko připevněné lepenkou. Jakmile je to upevněné ke zbrani, máte problém.

Cokoliv co se podobá reálné zbrani je samozřejmě zakázáno nosit na veřejnosti. A třešničkou na dortu je fakt, že všechny zbraně musí být přepravovány v uzamykatelném pouzdře. Je ale velmi zajímavé, že na pouzdru sice musíte mít zámek, ale samotné pouzdro může být klidně textilní.

Such logic Germany.

Ohledně hraní je na tom Německo taktéž bídně. Je zakázáno provozovat airsoft na místech veřejnosti přístupných. Musíte hrát v soukromém, uzavřeném areálu. A uzavřeným areálem se má namysli to, že by měl být zcela oddělený od vnějších diváků/pozorovatelů s definicí, že: „žádná kulička nesmí být schopná opustit herní prostor“. Takže skutečně nestačí natažená páska na louce jako u nás. Většina hřišť je proto v halách, nebo obehnaná stěnami a sítěmi. To je důvod, proč jsou Němci vyděšeni, když hrají u nás. Dělá jim problém nejen pohyb v terénu, na který nejsou zvyklí, ale i na jejich poměry vysoké výkony našich zbraní a samozřejmě fakt, že se střílí automatem. I proto stále většina Němců preferuje například Francii, kde jsou omezené výkony a není to pro ně takový kulturní šok, nebo akce v Rakousku, kde pro ně padá jazyková bariéra. Hráči, kteří hrají se silnějšími zbraněmi (nad 0,5J) ani v Německu prý moc nehrají a jezdí jen do zahraničí. Za hranicemi otevřou kufr a šup předělávají vše zpět na dávku a po cestě domů zase naopak. Traduje se, že v CQB jsou Němci překvapivě velmi dobří a je pravdou, že kdysi v Milovicích jsem na vlastní oči viděl, že to skutečně v budovách umí.

A poslední věc. Německo není jednotný stát. Je to spolek států a tak se některé zákony o držení či nákupu zbraně mírně liší napříč Německem. Například Bavorsko řeší i použití zbraně.

Německo je, poválečnou destrukcí jakéhokoliv militarismu, krásnou ukázkou toho, jak by to s trochou smůly, pokud nebudeme hájit svá práva, mohlo vypadat i u nás. To že mnoho hráčů z Německa na domácích hřištích zas tolik nehraje a raději jezdí do zahraničí, je ale jasným dokladem, že zákonem zájem o zbraně omezit nejde, jen se vše posune do šedé či černé zóny, což je zpravidla na škodu věci.

Maďarsko považuje airsoftové zbraně za vzduchovky. Nijak zásadně tedy neřeší jejich výkon (maximální výkon 7,5J airsoft netrápí), ale nošení na veřejnosti je samozřejmě zakázáno (můžete vyfasovat 2 – 8 let ve vězení). Zákon při zneužití těchto zbraní postupuje stejně, jako by šlo o ostrou zbraň. Zákon nijak neomezuje doplňky na zbrani, jako jsou lasery či svítilny.

Airsoft se jinak smí provozovat pouze a jen na oficiálních střelnicích či soukromých pozemcích obehnaných plotem.

Jako bývalá komunistická země, má Maďarsko mnoho pěkných prostorů ke hře. V praxi lidé hrají kde se jim chce a kde je nikdo neobtěžuje. Míst mají prý dost a na soukromé pozemky či nějaké nahlašování se zase tolik nehledí. Asi jako v počátcích airsoftu u nás.

Komunita je ovšem vcelku dobře organizována různými spolky, především z okolí Budapešti. Tyto spolky nastavily vlastní pravidla pro hry, limity výkonů a tak dále. Lidé z jiných koutů země údajně tyto spolky až tak nemusejí, ale nepopírají fakt, že pokud zorganizujete akci s příliš odlišnými pravidly od jejich, mnoho lidí vám na akci nedorazí a všeobecně ji ani nikdo moc propagovat nebude. Takže se nějaký zlatý průnik pravidel ctí podobně jako třeba v Rusku (viz dále). Pravidla řeší bezpečnost, výkony, co se počítá jako zásah, co dělat když někdo nepřizná (no prostě vystřelíte znova), také řeší oživování, mediky nebo i povolené maximální kapacity zásobníků atd. Limity zbraní závisí na kategorie reálné předlohy zbraně a limity jsou si i velmi podobné (snad jen odstřelovací pušky mají vyšší výkon).

Mimochodem největší organizace MASZ, která tyto pravidla ustanovila, povoluje hru jen hráčům nad 16 let, mladší na akce obvykle nepouští. Dle mých informací mají i větší akce pod 150 účastníků.

Západní Evropa

Naši nejbližší sousedé jsou tedy většinou v pohodě. Je ale na čase si přiblížit, jak vypadá airsoft na západě a východě. Začneme západem, protože odtamtud, k nám airsoft přišel.

Velká Británie byla první evropskou zemí, kde se objevil airsoft, tehdy dovezený z Hong Kongu a Ameriky někdy v 80. letech. V Anglii je airsoft dnes velmi přísně regulovaný a dozorovaný na základě zákona VCRA z roku 2006 (The Violent Crime Reduction Act 2006 – upraven pak ještě v roce 2007). Dohledu pomáhá i organizace UKARA (United Kingdom Airsoft Retailers Association), která sdružuje prodejce airsoftových zbraní. Ta si udržuje přehled v měřítku jednotlivců. Hlídá kdo zbraně má, co s nimi dělá a zkrátka zaštiťuje dozor a garanci nad správným použitím airsoftových zbraní z hlediska zákona. Díky UKARA si prodejce může snadno ověřit, že nakupující je legitimní. Ale půjdeme postupně, protože tohle bude na delší vysvětlování.

Airsoftové zbraně a kuličky nelze v Anglii prodat osobě mladší 18ti let, ale vlastnit airsoftovou zbraň či vzduchovku lze i od desíti let. A to buď tak, že zbraň dostal dotyčný darem, nebo mu byla pořízena se souhlasem rodičů. Nicméně použití airsoftové zbraně je dovoleno až od 14 let. Mladší jen s dozorem. Se zbraní je nutné manipulovat stejně jako u nás, tedy neukazovat jí na veřejnosti, nepoužívat ji k páchání zločinů atd. Takže pokud si chcete v klidu pořídit airsoftovou zbraň, stačí vám plnoletost... nebo ne? A právě zde vstupuje na scénu UKARA.

Jste-li plnoletí a chcete-li si koupit airsoftovou zbraň, která vypadá jako skutečná (v angličtině RIF – Real Imitation Firearm), musíte nejprve najít odůvodnění jejího vlastnictví v rámci zákona VCRA. To není až tak složité, protože ačkoliv VCRA leccos zakazuje, tak v rámci seznamu dovolených aktivit a výjimek je i provozování airsoftu. V tomto ohledu je nutné dokázat, že jste airsoftový hráč.

Problém je v tom, že pokud nejste hráč a airsoftovou zbraň chcete třeba jen pro radost do vitrínky, nemáte šanci. Co je myšleno být airsoftovým hráčem, to osvětlím za chvíli.

Druhou podmínkou pro vlastnění imitace reálné zbraně je členství v UKARA. Nebo spíše, tuto podmínku si klade velká většina prodejců airsoftových zbraní, v praxi ale všichni významní dovozci bez výjimky.

Nejste členy UKARA nebo použití vaší zbraně nevyhovuje požadavkům VCRA? Nezoufejte, pořád si můžete koupit airsoftovou zbraň. Jen už nebude realistického vzhledu. Můžete si totiž koupit tzv Two-Tone (Dvoubarevná zbraň). V praxi jde o zbraň která má 51% a více svého povrchu průhlednou, nebo natřenou výraznou barvou, aby bylo jasné, že se jedná o repliku. Konkrétní povolené barvy jsou syté odstíny červené, oranžové, žluté, modré, zelené, růžové a fialové. Velkou výhodou oproti RIF je to, že tuto zbraň smíte za určitých podmínek na veřejnosti ukázat, ale nesmíte s ní samozřejmě střílet ani na nikoho mířit.

Je to hnus velebnosti, viděl jsem to na vlastní oči, když jsem tam byl...

Zní to jako žádná velká obtíž, holt se zaregistrujete do té UKARA a bude ne? Jenže tohle není registrace na nějaké webové stránce, kde jste za pět minut hotovi. Tady je to složitější.

Abyste se mohli do UKARA registrovat, musíte doložit, že jste opravdu hráč airsoftu – a tím je myšleno skutečně hráč. Což znamená, že musíte pravidelně hrát na některém z hřišť pod záštitou UKARA. Musíte být na takovém hřišti samozřejmě vedeni a registrováni, aby se vám to započítalo. A musíte odehrát minimálně tři hry v období delším dvou měsíců. Není ale nutné na stejném hřišti.

Takže nestačí tři hry za tři týdny. Což mi připomíná, v Anglii se smí hrát pouze a jen na hřištích a místech, kde k tomu dostanete povolení od majitele. Nelze hrát na veřejných pozemcích a tak podobně.

Dále musíte bezpodmínečně mít „Pojištění zákonné odpovědnosti“. Prostě obdobu pojistky na blbost, jak se lidově říká.

Splněno? Pojďte se registrovat. Musíte si vytisknout speciální formulář, vyplnit ho a donést na hřiště, jehož jste členem, společně se dvěma doklady totožnosti pro ověření bydliště a plnoletosti. Tam vám tohle vše představitel hřiště zkontroluje, orazítkuje a podepíše. Tohle všechno pošlete či odnesete k nějakému prodejci zbraní registrovaného u UKARA. Ten to vše zpracuje a do dvou týdnů byste se měl objevit v národní databázi UKARA. Po tomto všem jste na 12 měsíců členem UKARA. Po dvanácti měsících vám přijde dopis/email s žádostí o znovu potvrzení členství. Pokud ho budete chtít, dojdete na hřiště, požádáte o jeho prodloužení a zbytek zařídí už představitel hřiště... a takhle vás budou otravovat co 12 měsíců navždy.

No a je z vás pravý anglický sofťák gentleman.

Hřiště jsou skutečnými svatostánky pro hráče. Jednak potvrzují vaše členství v UKARA, jednak hlídají dodržování limitů na výkon a přeměřují zbraně. Standardně se hraje s výkonem 350 fps (106 m/s), ale některá hřiště dodržují i přísnější limit 290 fps (88 m/s). Na jejich obranu nutno říci, že hřiště mají pěkná, co jsem koukal na fotky. Naneštěstí angličané nejsou líní cestovat, plus jsou v Anglii i hřiště, která sice nejsou pod UKARA, ale díky tomu neřeší výkony zbraní. Koukal jsme na soupisku registrovaných hřišť v Anglii a je jich tak kolem 200 po celé Anglii.

Mimochodem zákonem povolený limit bez registrace vzduchové zbraně je 12 ft.lb (16J) u dlouhé zbraně a poloviční (8J) u pistolí. Jo a pokud vám je mezi 14 – 18 lety, tak byste měli mít při přepravě zbraně (samozřejmě v přepravním obalu) doprovod ve věku 21 let a výše.

Itálie byla jedním z prvních států Evropy, odkud si mohl český hráč dovézt před mnoha lety airsoftové zbraně. Zákony nejsou v Itálii zas tak přísné, jak to na první pohled vypadá. Výkon zbraní musí být pod 1J (cca 100 m/s s 0,20g) a taková zbraň musí být při dovozu i prodeji opatřena červenou koncovkou/kroužkem, označující ústí hlavně a jasně říkající, že tohle není ostrá zbraň. Zní to nic moc, co by na tom mohlo být dobrého?

Dobrou zprávou ovšem je, že airsoftové zbraně jsou z pohledu italského zákona brány jako čistokrevné hračky. Není tedy žádné omezení na jejich nákup, prodej, dovoz či vývoz. Můžou se prodávat kýmkoliv a kdekoliv. To i včetně zahraničí. Obchod s nimi není zkrátka nijak hlídán. Dokonce není ani určen minimální věk pro jejich pořízení.

Italský ministr vnitra vydal pouze doporučení, že by airsoftové zbraně měly být prodávány osobám starším 18ti let a nebo pak osobám starším 14ti let, pokud jsou v doprovodu rodičů či zákonného zástupce, případně pokud daná replika není realistická či příliš silná. Ale oporu v legislativě to nemá, je to jen doporučení. Jako hráč si tak můžete objednat cokoliv odkudkoliv, pokud to splní limit na výkon a bude opatřeno červenou koncovkou.

Co se červené koncovky týče, majitelům zbraně je dovoleno ji samozřejmě odstranit, ale nedoporučuje se to, pokud se nechcete vystavit přehnanému zájmu policistů či neznalých osob. Samozřejmě, že cokoliv co spácháte s airsoftovou zbraní, je bráno jako byste to provedli se zbraní ostrou. Plus při použití repliky útočné pušky vám hrozí mnohem tvrdší trest, případně reakce od policie. Zkrátka když se nic neděje, střílíte s hračkou - když uděláte průšvih, máte ostrou. Mimochodem, kromě zakázaného zvyšování výkonu zbraní je v Itálii trestné i používání jiných než plastových 6 mm kuliček ke střelbě. Snad proto je Itálie i jediná evropská země, kde se vyrábí kuličky. Značku znáte - je to Super King (nezaměňovat s čínským BB King), který je mimochodem jednou z nejlepších značek střeliva jaké znám.

Airsoft je nicméně v Itálii zakázáno provozovat na veřejnosti. V soukromí lze střílet, ale nesmí to být vidět (tedy žádné střílení na zahradě, ale spíše jen v garáži). Ve větším měřítku na místech kde k tomu bylo dáno svolení majitele či úřadů, zpravidla se dává na 6 - 48 hodin s tím, že musí být uvědoměna i místní policie. Co mám informace, není až takový problém sehnat svolení pro použití nějakého venkovního pozemku, ale velmi složitě se prý shání prostory pro CQB.

Francie to má hodně podobné jako v Rakousku. Do 0,08 J je všechno hračka a koupit si ji může kdokoliv. Pro nákup zbraně s vyšším výkonem vám musí být 18 let. Maximální výkon je povolen do 2 J (140 m/s s 0,20g). Pokud je výkon vyšší, jedná se už o zbraň, která podléhá francouzskému zákonu o zbraních a musí být registrována a mít příslušné povolení.

Velká výhoda Francie je v tom, že airsoft lze provozovat kdekoliv, kde to majitel pozemku dovolí. Francie tak zdaleka není omezená jen na hřiště a i proto se tam velmi často objevují i němečtí hráči.

Švýcarsko bere airsoftové zbraně jako zbraně. Je velmi zajímavé, že pro držení zbraně není nutná licence, ale musíte jen prokázat, že je vám nejen 18 let a také, že máte čistý trestní rejstřík.

Pro nákup airsoftové zbraně si ji stačí objednat, obchod vám pošle zpět smlouvu, tu vyplníte, podepíšete a pošlete zpět s kopií občanky. Po potvrzení si můžete zbraň vyzvednout či nechat poslat. Tento postup by měl platit i v případě prodeje mezi jednotlivci.

Dovoz zbraní ze zahraničí je povolen firmám a osobám s dovozní licencí na zbraně. Soukromé osoby si mohou zažádat o speciální povolení pro dovoz až do tří zbraní s platností na 6 měsíců.

Nošení na veřejnosti je samozřejmě zakázáno, přeprava je povolena jen v přepravním obalu.

Pokud jste cizinec, musíte mít povolení k pobytu kategorie C, abyste mohli aplikovat vše výše zmínění. Pokud máte jinou kategorii, musíte si při každém nákupu zbraně zažádat o výjimku.

Co mě velmi zaujalo je fakt, že ve Švýcarsku neprodají airsoftovou zbraň osobám z albánských států (Chorvatsko, Srbsko atd.), Turecka a Srí Lanky. Netuším proč, ale není to důležité.

Nizozemí slavilo 1. ledna 2013 velký svátek. Nový zákon totiž legalizoval přímo airsoft, po čem místní fanoušci dlouho volali. Do té doby totiž stávající úprava zákona airsoft nijak nezohledňovala a airsoft byl nelegální zábavou. Místní proto museli dojíždět do Belgie, aby si zahráli, popř nakoupili zbraně (které ale po teoretické stránce nesměli ze zákona vlastnit a tedy dovézt si domů). Povoleny jsou pouze zbraně ráže 6 mm (8 mm jsou zakázány – protože se to prý už moc blíží ráži 9 mm). Pravidla se trochu podobají omezením v Anglii.

Prodej samozřejmě od 18ti let. Výkon zbraní sice může být až 3,5 J (187 m/s s 0,20g), ale pro nákup musíte být členy organizace, která nákup dozoruje. V některých případech posíláte s objednávkou i fotokopii členského průkaz. V roce 2016 byla registrována pouze jediná a to NABV – de Nederlandse Airsoft Sportbond, tedy Nizozemská sportovní asociace airsoftu. Ta funguje podobně jako UKARA, co se dozoru nad airsoftem týče. Pro registraci v organizaci potřebujete běžné údaje o věku, adresu a samozřejmě vaší fotografii. Členství v této organizaci vás ročně vyjde na 78 EUR. Někomu se to zdá moc, ale místní jsou velmi vděční, že taková organizace je a že mohou vůbec hrát. NABV samozřejmě podporuje organizaci airsoftových soutěží a akcí.

Zajímavé je, že v Nizozemí není dovoleno prodávat „výbušniny“ ve smyslu granátometů či jiné imitační pyrotechniky. Resp. granátomet ano, patrona do něj už nikoliv. Nehledejte logiku, tak to prostě je. Naneštěstí, i granátomet je často problém a není výjimečné, že ho celníci zabaví. V tomto ohledu je přítomnost NABV důležitá, protože ona se často domáhá práv hráčů.

Airsoft se v Nizozemí provozuje převážně na hřištích. Abyste se mohli her účastnit, musíte být členy asociace. Pokud nejste členy, můžete si zahrát, ale jen šestkrát do roka. Vzhledem k tomu, že asociace stejně požaduje informace o každém hráči ve chvíli, kdy se pronajímá jakékoliv hřiště, zařizují si lidé členství obvykle ve chvíli, kdy si pořizují zbraň. Pokud nejste občanem Nizozemí, můžete hrát, ale musíte od asociace dostat výjimku.

Zde jsem si ovšem nedokázal ověřit, zda musí být všechny akce pod záštitou NABV, či jak to s akcemi funguje.

Oproti Anglii je tedy v Nizozemí velká výhoda v tom, že pro nákup zbraně nemusíte být nutně airsoftový hráč a můžete si ji koupit jen tak pro radost, či jako dárek.

Belgie byla dlouhou dobu útočištěm pro hráče z Nizozemí. V praxi je tam volně prodejná jakákoliv zbraň, která nepoužívá k pohonu střely spalování/oheň/výbuch. Pro nákup volně prodejných zbraní stačí prokázat věk na 18 let a můžete nakupovat. Jedinou výjimkou je seznam zakázaných zbraní. Na tomto seznamu jsou dokonce i některé airsoftové i paintballové zbraně. Všeobecně ale platí, že za střelnou zbraň podléhající registraci se považují všechny zbraně, které jsou kratší než 60 cm, nebo mají hlaveň kratší než 30 cm, nebo pokud mají energii vyšší než 7,5J (výkon se měří 2 metry od hlavně).

Komerční prodej probíhá samozřejmě s licencí, nekomerční prodej je dovolen komukoliv nad 18 let, stejně jako u nás. Belgičtí prodejci mají ze zákona zakázáno prodávat online (resp. Prodat ano, ale poslat nesmí), nicméně údajně ze zahraničí si objednat a poslat zbraň lze, pokud odesílací adresa není belgická.

Akce se pořádají na pronajatých pozemcích s vědomím majitele a úřadů (policie, hospodáři lesů a občas i místních ekologických organizací). Někde není problém fungovat celoročně, existují i státlá hřiště, jinde se pozemky kvůli ochraně životního prostředí pronajímají třeba jen dvakrát či třikrát do roka. Vzhledem k velmi přísným zákonům, týkajících se životního prostředí, se v Belgii na všech akcích používají pouze bio kuličky.

Lasery, noční viděni či funkční tlumiče je zakázáno na zbraně montovat, jinak je dovoleno mít na zbrani cokoliv.

Velmi mě zaujalo, že Belgie nemá žádný jasný předpis pro transport airsoftových zbraní a replik. Mnoho hráčů nemá šanci dohledat, co je správně a co ne. Každopádně zdravý rozum vítězí a většina je přepravuje tak, jako by to byly ostré zbraně, takže je nosí v přepravních pouzdrech a vacích tak, aby si jich pokud možno autority nevšímaly. V případě dotazu od policie ale není důvod lhát a neměl by být s převozem problém.

Dánsko je jednou z mála evropských zemí, která přímo zmiňuje airsoftové zbraně ve své legislativě. Stačí 18 let a můžete nakupovat i hrát. Na policií schválených místech mohou s povolením hrát i 16 letí hráči. Jinak ale není nezletilým dovoleno airsoftové zbraně používat.

Mimochodem dánská pošta odmítá přepravovat cokoliv, co připomíná zbraň, tedy se využívají výhradně kurýrní služby typu UPS či GLS.

Irsko si zákony okolo airsoftu vyřešilo také relativně nedávno. Teprve v roce 2006 vešla v platnost úprava starého zákona z roku 1990, která stanovila novou definici střelné zbraně. Zohlednila tak nejen existenci airsoftu, ale třeba i zbraní typu NERF, či pistolí na lepicí šipky.

Ano tyhle všechny věci byly ze zákona brány jako ostré zbraně. Stačil pouze fakt, že něco střílely a zákon už úplně neřešil co a jakou silou.

Výsledek je takový, že zbraně s výkonem pod 1J jsou volně prodejné, nad tuto hranici už musí být registrovány a opatřeny sériovým číslem. Všeobecně ale platí, že airsoftová komunita v Irsku vás nenechá nikde hrát, pokud máte zbraň s výkonem nad 1J. A jedno zda máte či nemáte licenci.

V Irsku se hraje pouze na hřištích, které jsou pojištěné a mají povolení od policie.

Jinak v Irsku není stanoven věk pro použití airsoftové zbraně, pouze věk pro její pořízení tedy 18 let. Každé hřiště ale má svůj vlastní limit na minimální věk hráče (obvykle 12, 14 nebo 16 let, záleží na místní komunitě).

Španělsko má velmi zastaralý zbrojní zákon a airsoftové zbraně vnímá pouze jako repliky zbraní. Problém je v tom, že tyto repliky nesmí ze zákona opustit váš dům. Pokud vás někdo s takovou replikou zadrží, můžete dostat pokutu ve výši 300 EUR.

Naneštěstí ve Španělsku vládne rozum a tak se svolením místních autorit je hráčům dovoleno hrát airsoft na soukromých pozemcích. Problém je v tom, že se to řeší město od města. Základem je, že se musíte dohodnout s místní radnicí. Někde se jen zeptáte a nic složitého řešit nemusíte, jinde po vás budou chtít třeba výpis trestního rejstříku, psychotesty, registraci používaných zbraní i ověření, že registrujete skutečně to, co máte. Je to skutečně různé.

Ve Španělsku je jinak airsoft legálně prodejný komukoliv, včetně veškerého příslušenství.

Co jsem se dozvěděl, ve Španělsku je to v reálu spíš volnější, obvykle se maximálně zajde na policii, aby věděli, že takovou zbraň máte, ale ani to se tam moc neřeší.

Portugalsko je další stát, který si v roce 2006 vyřídil nejasnosti okolo airsoftu novou legislativou. Tyto „repliky zbraní pro rekreaci“ a mají v zákoně vlastní kategorii jako airsoftová zbraň „Arma de softair“. Zákon jasně říká, že výkon nesmí přesáhnout 1,3J (113 m/s s 0,20g). Zbraň také musí být natřena svítivě žlutou či červenou barvou s tím, že u zbraní pod 60 cm musí být nabarveno 5 cm hlavně a celá pažbička, u delších 10 cm hlavně a celá pažba.

V praxi jsem si však nějakého zbarvení na fotkách a videích portugalských hráčů nevšimnul...

K nákupu vám musí být 18 let, ale pokud vám bylo 16 let, smíte s písemným souhlasem rodičů také nakupovat. Zároveň ještě musíte být členy APD – tedy sportovní asociace/klubu.

APD musí být zaregistrována a schválena pod IDP, Portugalským sportovním institutem, jakožto složkou státní správy. Poté co je klub APD registrován u IDP, musí se ještě zapsat do seznamu, který si vede policie. Je to tedy obdoba našich občanských sdružení. V Portugalsku jich existuje mnoho. Na rozdíl od ostatních zbraní v portugalském zákoně, pro držení airsoftové zbraně nemusíte být pojištěni proti blbosti.

Jak je vidět, západ je velmi rozdílný v přístupu k airsoftu. Je zajímavé, že častým požadavkem je omezený výkon a nezřídka i členství v nějaké oficiální organizaci.

Východní Evropa

Takže se podíváme na situaci na východ od nás. Zde by měly být země přeci jen nám o něco bližší svým vnímáním zbraní. Společným rysem východních zemí je pojetí airsoftu jako mil-sim – tedy snahy simulovat reálné boje a to včetně vojenské techniky, pyrotechniky atd. A také fakt, že i oni měří výkon zbraní v metrech za sekundu jako my. Začneme tedy tou nejvýraznější zemí.

Rusko je po pádu komunismu liberální, co se zbraní týče. Zákon o zbraních říká, že vše co je pod 3 J (173 m/s s 0,20g) se z pohledu zákona nebere jako zbraň. Takže je airsoft zcela legálně dostupný a bez omezení. V podstatě se taková zbraň bere jako hračka a k jejímu nákupu není zákonem stanovený věkový limit pro její nákup.

Nícméně co jsem se dozvěděl, tak většina ruských obchodů školákům a dětem airsoftové zbraně stejně neprodává. Myslím, že ani nemají důvod, vzhledem k silné základně dospělých hráčů.

Naneštěstí, dovoz airsoftových zbraní je velmi složitý proces, protože každá jednotlivá zbraň musí projít kontrolou na ruských hranicích. Certifikaci pak provádí ministerstvo vnitra. Společně s vysokými dovozními poplatky a VAT, jsou airsoftové zbraně v Rusku velmi drahé. Tolik k legislativě. Teď něco k místní komunitě. Abych se dozvěděl něco více, protože komunita v Rusku rozhodně patří k těm významnějším ve světě, kontaktoval jsem Maxe z Red Wolfu, který mi dal velmi podrobné informace a já si mohl udělat jasnou představu o airsoftu v Rusku.

Airsoftu se v Rusku přezdívá „Strikeball“, byť i rus pochopí, o čem mluvíte, když řeknete airsoft. Tento název se ale používá v mnoha zemích s rusky mluvícím obyvatelstvem. V Rusku je airsoft nesmírně populární, především ve velkých městech, jako Moskva či Petrohradě. Vždyť v které jiné zemi na světě najdete tolik zajímavých míst, kde si lze zahrát? A kupodivu je velká snaha o organizaci airsoftu napříč celou zemí. Různé organizace sdružují jednotlivé týmy a dá se tak vlastně hovořit o obdobě našich airsoftových aliancí. Organizace mají vlastní pravidla, ale často jsou si velmi podobná jen s drobnými lokálními rozdíly. Tato omezení se týkají úsťových rychlostí s ohledem na kategorii airsoftové zbraně jakou vlastníte. Ale každá organizace to může mít trochu jiné. Max mi popsal taková průměrná omezení (tedy nejsou všude 100% platná).

V zásadě platí, že se vesměs ctí hranice 18ti let pro hraní, mladší obvykle jen v doprovodu nějaké zodpovědné osoby či rodičů.

Organizace si hlídají výkony zbraní samy, nikdo je k tomu nenutí. Následující popis je skutečně jen takový průměrný výtah maximálního výkonu. Dle místa či akce mohou být limity trochu jiné:

Pistole – 100 – 110 m/s

Brokovnice – 120 -130 m/s

Útočné pušky a samopaly (AEG i GBB) – 140 – 150 m/s

Kulomety – 150 – 160 m/s

Odstřelovací pušky (pouze poloautomatické) – 172,5 m/s (tedy maximální zákonem povolený limit)

Některá hřiště ale nemají problém i s výkonem odstřelovacích pušek do 200 m/s.

Většina her odehrávajících se v budovách má limit pro použití v budovách 120 m/s. Pokud je herní oblast mixována s budovami i otevřeným terénem, je zkrátka zakázáno se silnější zbraní vstupovat do budovy, tedy musíte mít záložní zbraň. Limit 120 m/s platí taktéž pro většinu nočních akcí. To vše jsou tedy limity vzešlé takříkajíc od hráčů samotných, nikoliv ze zákona. Princip je to zhruba podobný tomu našemu na větších akcích.

Zajímavý je pohled na ruský airsoft a velmi širokou škálou legálně použitelné pyrotechniky (vzpomeňme například na TAG granáty). Minomety, granáty, granátomety, miny a různé pasti dělají akce v Rusku úplně jiné než v zahraničí. Zvláště prý použití minometu, který má obvykle dostřel 2x až 3x delší než jakákoliv airsoftová zbraň dává pocítit sílu dělostřelectva a palebné podpory.

Velmi mě zaujalo, že ruská vláda proti airsoftu nic nemá a Ruská armáda dokonce podporuje organizování airsoftových akcí. Ty se proto velmi často konají v aktivních výcvikových prostorech a na armádních zkušebních polygonech, kde je k dispozici technika ve formě tanků, obrněných transportérů a další vojenské techniky, která se pro dotváření atmosféry pohybuje po bojišti střílející slepou municí všech ráží. Airsoft je drahý a kdo je v Rusku bohatý, ten má i vliv… Je snad potřeba dodávat více?

Okolní komunity z Ruska přejímají hodně zvyků, co se organizování a limitů týče. Což je podle mě dobře.

Bělorusko se na airsoftové zbraně dívá jako na hračky. Takže jeho prodej není nijak regulován. Ačkoliv je v Bělorusku taktéž organizace „Strikeball“, není samozřejmě nutné být jejím členem. Místní komunita má opět svá nepsaná pravidla ohledně výkonů a bezpečnosti, podobně jako v Rusku či Ukrajině. Jako vždy - výjimky se najdou.

Nošení airsoftových zbraní na veřejnosti se v Bělorusku nijak neřeší, ale opět ze zdravého rozumu se se zbraněmi mnoho hráčů na veřejnosti údajně neproducíruje.

Hraní probíhá ve volném prostoru jako u nás, nebo pak na soukromých pozemcích, kde obvykle platí, že když hráči nedělají bordel a dělají si své, tak je nikdo neruší. Pro běžnou praxi se u většiny hráčů očekává věk nad 18 let, v případě mladších svolení od rodičů a je pak na organizátorovi akce, zda dovolí se nezletilému účastnit.

Pokud jsem dobře pochopil, vypadá to v Bělorusku asi jako u nás před takovými deseti, patnácti lety, co se provozování airsoftu týče.

Estonsko nijak přímo airsoft nezmiňuje ve svých zákonech, ale má jasně nastavená omezení pro nošení replik zbraní na veřejnosti. Airsoftová zbraň je z pohledu zákona vzduchovka (resp. by se tak měla brát, ale není to jednoznačné). Důležité je ovšem zcela zásadní omezení, které se týká všech vzduchovek a tedy i airsoftu. Tím je stanovení maximální možné ráže vzduchovek 4,5 mm. Takže střelba 6 mm kuličkami je dle zákona nelegální. Zákony ohledně vzduchovek a podobných zbraní jsou však tak obecné a ne úplně jasné, že nikdo téma ráže airsoftu neřeší a airsoft se tak těší velké oblibě. Není tedy problém cokoliv nakupovat a objednávat. Nicméně obchod se těmito zbraněmi je samozřejmě orgány kontrolován, stejně jako v případě organizování airsfotových akcí.

Mimochodem Estonská armáda vlastní řadu airsftových zbraní pro výcvik CQB a boje v městské zástavbě.

Lotyšsko airsoft také provozuje, ale internet o airsoftu v Lotyšku je tajemný jak hrad v Karpatech. Jediné co jsem dopátral bylo to, že od 18 let si airsoftovou zbraň může pořídit kdokoliv. Bohužel, jaké jsou limity či zvyky, to se mi najít nepodařilo. Ale komunita je v Lotyšku relativně početná.

Pokud víte někdo více, sem s tím.

Litva airsoft nijak zásadně neřeší. Nákup zbraně je podmíněn 18 lety a výkon nesmí přesáhnout 2,5J. Airsoftová komunita nicméně dodržuje vlastní nepsaná pravidla ohledně výkonů, podobně jako je tomu v okolních státech.

Ukrajina je jediná země v Evropě, která nemá žádný konkrétní zákon o zbraních. Všechno co se dotýká zbraní je řešeno v nařízení č.622 ministerstva vnitra. Takže se mi toho moc nepodařilo vypátrat.
Nařízení v podstatě zakazuje bezdůvodné ozbrojení civilních obyvatel. Abyste mohli získat zbrojní průkaz, prokážete samozřejmě plnoletost, čistý trestní rejstřík. Samozřejmě žádná mentální indispozice, ať už aktuální či dřívější. A samozřejmě důvod k pořízení (terčová střelba, lov, sběratelství atd.). Každé tři roky se pak musíte dostavit na znovu ověření průkazu a registraci všech vámi držených zbraní.

Po získání zbrojního průkazu mohou občané vlastnit pušky a brokovnice neschopné automatické střelby. Pistole jsou zakázány vyjma sportovních střelců a těch, kteří mají povolení ke skrytému nošení (vydáváno jen na základě reálné hrozby ohrožení života). V praxi mají zbraně obvykle spíše lovci a lidé, kteří zbraň potřebují k výkonu povolání. Podle typu zbraně vám musí být 25, 21 nebo 18 let.

Co se vzduchovek týče, ty jsou volně prodejné, musí mít výkon nižší než 100 m/s a ráži maximálně 4,5mm – pro airsoft opět nesplnitelné. V opačném případě musíte mít povolení na zbraň.

Každopádně chladné a pneumatické zbraně mohou dle nařízení vlastnit jen osoby starší 18 ti let. Teoreticky lze předpokládat, že se hovoří o vzduchovkách a tedy že tam spadá i airsoft. Každopádně co jsme pochopil z fór, pořízení airsoftové zbraně by nemělo být až tak velkým problémem a asi to bude podobně jako u nás, volně prodejné od 18 let. Jak moc si místní lámou hlavu se zákony, těžko soudit.

Airsoft se na Ukrajině objevil stejně jako v Rusku v druhé polovině devadesátých let, je tam dodnes populární, podobně jako u nás. Velmi se mi líbí, že místní airsoftová komunita na Ukrajině má určitá nepsaná pravidla ohledně výkonů zbraní na základě toho, zda máte útočnou pušku/samopal, kulomet nebo odstřelovací pušku. Dle toho se také počítá s výkony či záložními zbraněmi. Na mnoha akcích se tyto limity dodržují, byť to není všude pravidlem.

Severské státy

Východní Evropa je tedy paradoxně dobře řízena místními komunitami, které se starají o dodržování všeho, co stát nijak nereguluje. Na severu jsou ale tři státy, jejichž vnímání airsoftu je také zajímavé.

Finsko je na tom s airsoftem dobře. Stačí 18 let a můžete cokoliv, mladší jen se souhlasem, hraní jako vždy jen na pozemku s povolením majitele.

Zajímavé ovšem je, že ve Finsku si nemůžete pořídit pistoli na Green gas. Zákon o zbraních totiž jasně hovoří o vzduchovkách na vzduch nebo CO2 (nikoliv na stlačený plyn jako je tomu jinde). A tím, že je CO2 přímo zmíněno, odpadají všechny jiná hnací média, tedy v našem případě Green gas a vše jemu podobné.

Švédsko nijak nevybočuje z řady severských států. 18 let pro nákup zbraně, ale také pro účast na jakékoliv airsoftové akci. Maximální výkon volně prodejných zbraní může být až 10 J (měřeno 4 metry od hlavně). V případě automatických a poloautomatických zbraní jsou volně prodejné jen zbraně do 3 J (173 m/s s 0,20g).

Stejně jako ve Finsku i zde byl zakázán dovoz zbraní na Green Gas, ale co jsem koukal na obchody, již tomu tak není a tuším, že od začátku roku 2015 byl dovoz povolen. Švédi jsou na svoji zdravou airsoftovou komunitu hrdí, vzhledem k faktu, že airsoft tam skutečně provozují téměř výhradně starší hráči. Díky hustotě osídlení je komunita malá.

Víte, že ve Švédsku může zbraň používat osoba mladší 18 let pouze za přímého dozoru osoby starší 20 let?

Norsko také nemá žádné zvláštní předpisy. Pro nákup a držení airsoftových zbraní stačí věk 18 let. Pokud chce někdo airsoftovou zbraň používat a je mladší 18 let, potřebuje souhlas rodičů. Vzhledem k řídkému osídlení se v praxi hraje tam, kde se zrovna chce. Prostoru je tam více než dost a airsoftová komunita jen malá.

Balkánské země

Sever Evropy tedy není až tak zajímavý, nicméně i na jihu se airsoft hraje. Podívejme se na to, jak si Balkán našel cestu k airsoftu a airsoft k němu. Rozvoj airsoftu se v těchto zemích datuje okolo roku 2005 a jeho obliba nadále stoupá.

Nebudu lhát, zjišťovat podrobnosti o omezeních v těchto zemích bylo pro mě největším oříškem, a proto jsou v textu určité nejasnosti.

Rumunsko to má se zákony okolo zbraní z mého pohledu nejasné, pokud jde o airsoft, který by měl spadat do kategorie „nesmrtících zbraní“ nebo „hraček“. Zákon stanovuje, že zbraně poháněné vzduchem jsou v kategorii „nesmrtící zbraně“ kde pro jejich použití a nákup musí být uživateli 18 let a zbraň by měl mít nahlášenou v místě svého bydliště u místní policie.

Velmi nešťastně je také omezení použití nočního vidění a laserových zaměřovacích zařízení jen pro vojenské použití, i kdyby bylo takové zařízení použito na zbrani volně prodejné či nižší kategorie (tedy airsoftové). Bohužel už není nijak řečeno, zda lze použít zaměřovací zařízení, která nejsou určena pro vojenské využití. Opšt je to velmi nejasně napsané.

Jako vždy, použití jakékoliv imitace či repliky zbraně při páchání trestného činu se bere jako zločin páchaný s ostrou zbraní.

Airsoft ani paintball nejsou v nejnovějších nařízeních zmiňovány jako zbraně, protože jejich účel a zaměření nevykazují žádný důvod k omezení prodeje či jejich vlastnictví.

V Rumunsku se airsoft v posledních pěti letech těší obrovské popularitě.

Bulharsko také vnímá ze zákona airsoftové zbraně jako vzduchovky. Jsou volně prodejné, bez nutnosti mít jakékoliv dokumenty. Airsoftové zbraně smí nakupovat a používat jen osoba starší 18ti let, mezi 18 – 14 lety se svolením rodičů. Naopak na použití airsoftové zbraně žádný věkový limit není.

Maximální výkon vzduchovek není zákonem stanoven. Zákon také nijak neomezuje nijak nošení zbraní na veřejnosti, nicméně nikdo nic takového obvykle nedělá. Naopak je přísný zákaz střelby na jakémkoliv veřejném prostranství. Zákon neomezuje použití doplňků na zbrani (tedy lasery atd.).

Srbsko řadí airsoftové zbraně do kategorie D, tedy volně prodejné od 18ti let, stejně jako u nás. Zákon ovšem nijak nestanovuje maximální výkon či jiné limity apod. Komunita je tak velmi početná.

Chorvatsko taktéž řadí airsoftové zbraně do kategorie D, tedy volně prodejné od 18ti let, stejně jako u nás. Zákon ovšem nijak nestanovuje maximální výkon. Nějaká omezení stanovuje Chorvatská federace airsoftu, ale je otázkou, jak moc se dodržují. Nicméně v Chorvatsku je komunita velká a proto Chorvatsko pořádá i velké akce s mezinárodní účastí.

Slovinsko vyžaduje k nákupu airsoftové zbraně taktéž 18 let. Pokud má zbraň pod 100 m/s (tj. 1J) bere se jako hračka. V opačném případě se jedná o zbraň kategorie D, která už spadá pod zbrojní zákon. Jaká jsou omezení pro tuto kategorii netuším, ale všeobecně je od místní airsoftové a střelecké organizace doporučeno mít zbraně pod 100 m/s. Mnoho jsem toho o airsoftu na Slovinsku nenašel.

Řecko je zvláštní případ. Airsoft tam úplně nezapadá do škatulek zákona, takže tam je airsoft spíše undergroundovou zábavou. Airsoftové zbraně se nicméně berou jako vzduchovky, volně prodejné od 18 let. Jako vždy, použití a vlastnění těchto zbraní je zakázáno osobám mladších 18ti let, pokud nemají dozor rodičů. Zákaz nošení na veřejnosti nepřekvapuje, ale zákaz používání laserů, svítilen, optik a jakéhokoliv bodového zaměřovacího zařízení už ano.

Asie

Evropa za námi, je na čase nahlédnout trochu i do zemí, odkud airsoft pochází. Vítejte v Asii.

Japonsko je kolébkou airsoftu. Je proto občas s podivem, jaké obtíže muselo toto odvětví ve své domovině překonat. Základním problémem je to, že stát reguluje a omezuje už samotnou výrobu airsoftových zbraní. To vychází z politiky, kdy jsou střelné zbraně v Japonsku prakticky nedostupné a stát nemá ani zájem, aby bylo jejich držení nějak rozšířené. Jsou tedy jasné tabulky, jak zbraně smí či nesmí vypadat, z čeho mohou být vyrobeny a jaký mohou mít maximální výkon (0,988J) atd. Pro představu, zbraně musí být z lehce tavitelných slitin kovů, nebalistických plastů a mechanické komponenty musí být nekompatibilní s ostrými zbraněmi. Zbraně jsou pak ve státní zkušebně podrobeny testům, zda může být taková zbraň nějak překomorována či modifikována pro použití ostré munice. Na trh se tedy dostávají zbraně už plně vyhovující všem místním zákonům a není nutné je dál hlídat.

Je velmi zajímavé, že podsvětí už velmi dávno přišlo na to, že je jednodušší si opatřit nelegální zbraň, než složitě upravovat airsoftovou/modelovou zbraň na funkční ostrou zbraň. Čímž je jasné, že opatření ze strany vlády jsou úspěšná.

Realita japonského vymítání střelných zbraní má za následek to, že většina trestných činů je páchaná hrubým násilím, nebo chladnými zbraněmi. Veřejnost jakoukoliv střelnou zbraň považuje za hračku – nicméně pořád platí, že na veřejnosti se airsoftové zbraně nosit nesmí.

Málem bych zapomněl na limity. Základem je limit výkonu na 0,988J, pokud zbraň kupuje osoba starší 18ti let, pro nezletilé pak 0,135J. A CO2 je zakázáno.

Hong Kong je centrem airsoftu v Asii. Zbraně musí mít výkon pod 2J (140 m/s s 0,20g) a jsou pak pokládány za hračky. S vyšším výkonem už zbraně podléhají registraci. Je povoleno hrát pouze na soukromých pozemcích a v oblastech mimo veřejnost. Je samozřejmě jasné, že na veřejnosti nesmíte zbraň ukazovat.

Mnoho lidí v Hong Kongu se nikdy k ostré zbrani nedostane a proto je airsoft v této zemi velmi oblíben. Komunita je velká, ať už jde o sportovní střelce, hráče, nebo sběratele. Je to dáno i tím, že Hong Kong nikdy neměl vlastní armádu, takže mnoho mužů si prostě chce na vojáky hrát. Není také bez zajímavosti, že tato na první pohled ryze mužská zábava přitahuje i mnoho žen. Až 30% hongkongské airsoftové komunity údajně tvoří ženy. Země disponuje několika velkými hřišti jak indoor, tak outdoor.

Taiwan je dalším velkým výrobcem airsoftových zbraní. Situaci na Taiwanu jsem si opět nechal popsat svým dobrým přítelem Timem z ICS. Stejně jako jiné Asijské země, i zde je přístup k ostrým zbraním regulován a mnoho mužů se ke zbrani dostane obvykle jen skrz povinnou službu v armádě. Airsoft je zde legální od 18ti let a volně prodejný. Jako všude, zločin páchaný airsoftovou zbraní je tvrdě trestán.

Každopádně je dovoleno vyrábět, prodávat či vlastnit zbraň s výkonem pod 5,7J, což je testováno s 0,20g kuličkami. Policie k těmto testům ovšem používá ocelové kuličky, které střílí proti duralovému plechu a tloušťce 0,55 mm ze vzdálenosti 10 – 15 cm, bez ohledu na to, jaké kuličky se mají normálně ve zbrani používat. Pokud plech zbraň prostřelí, je to špatně a z této repliky se stává nebezpečná zbraň. Ostré zbraně na Taiwanu vlastnit nemůžete, pokud nejste lovec popřípadě sportovní střelec (a i tak máte právo pořídit jen brokovnici). Vzhledem k těmto omezení, hráči na Taiwanu obvykle nezvyšují výkon zbraní nad hranici 180 m/s s 0,2g pro případ, že by je chtěla policie testovat.

A když uvážíte systém testu za pomocí kovové kuličky a destičky, tak je to jak dýchnout do balonku.

Většina hráčů na Taiwanu nicméně dodržuje nepsané limity (jejichž dodržování si týmy hlídají sami), kdy je výkon zbraní do 140 m/s a u DMR pušek do 160 m/s. Je velmi zajímavé, že CO2 není u většiny týmů vůbec dovoleno. Některá indoor hřiště pronajímají zbraně i s výkonem kolem 80 m/s.

Většina zbraní v továrním základu, které lze na Taiwanu koupit, má výkon 120 m/s, což je pro hru bohatě dostačující. Navíc více a více hráčů zjišťuje, že pro velký dostřel není nutné mít vždy vysoký výkon.

Čína. Tady se občas traduje, že airsoft je v Číně nelegální, ale není to úplně přesné. Airsoft je velmi přísně hlídán a regulován. Je zakázáno nakupovat/prodávat imitace zbraní, které mají výkon nad 1.8 J, nebo které jsou svým zjevem nerozeznatelné od ostrých zbraní tvarem, velikostí či barvou. Což samozřejmě logicky zahrnuje airsoft. V praxi to ovšem zase tolik lidé neřeší a zbraně si i tak kupují, byť to není bez rizika. Prodej mnoha zbraní probíhá podpultově na smluvená hesla. Výroba airsoftových zbraní je mimochodem na kontinentální Číně nelegální (teď hovořím o výrobcích, kteří nemají vládní koncesi pro výrobu zbraní).

Není to ironie, že většina airsoftových zbraní se vyrábí právě tam?

Ale Čína si umí poradit.

Jižní Korea řadí airsoftové zbraně do dvou kategorií. Jedna je určena pro vyslovené hračky, druhá naopak pro realistické repliky zbraní. Aby zbraň byla hračkou, musí mít výkon pod 0,14J. Takovou zbraň si může zakoupit kdokoliv pod 20 let.

Ale pokud jste starší 20ti let, můžete si zakoupit airsoftovou zbraň s neuvěřitelným výkonem až 0,2J (42 m/s s 0,20g). Testování výkonu se provádí během 20 – 30 výstřelů a testovány jsou skutečně všechny zbraně, protože si je vyzvedáváte přes policii. Takovou zbraň musíte mít samozřejmě opatřenou oranžovou koncovkou, která nesmí jít sejmout. Tady třeba oranžový tlumič výšlehu, pevně zalepený, nikoliv jen našroubovaný. Pokud cokoliv z toho porušíte, držíte v rukou střelnou zbraň a máte velký problém.

Korea asi nebude země airsoftu zaslíbená. Přesto tam komunita hráčů je, protože pár značek má část své výroby právě v Jižní Koreji.

Víte že před pár týdny jsme posílali jednoho BRENa právě do Jižní Koreje (ano prováděli jsme nikoliv upgrade, ale velmi razantní downgrade)? Dle vyjádření našeho zákazníka se zákony v Koreji velmi striktně dodržují a tedy počítá s kontrolou svojí zbraně ještě než ji obdrží. Paradoxně, jak jsou prý zákony striktní, je airsoftová komunita dle jeho slov v Koreji veliká.

Severní Amerika

A co za velkou louží? Tam je to velmi komplikované.

V USA se nařízení liší nejen stát od státu, ale i město od města. Někde je airsoft legální, jinde není legální vlastnit ani nestřílející repliku zbraně. Někde se nařízení týkají jen určitého typu zbraní v závislosti na jejich pohonu, nebo velikosti. Většinou je ale nutné mít zbraň opatřenou oranžovým či červeným tlumičem výšlehu, někde dokonce mít i barevně odlišenou či průhlednou celou zbraň (například New York City – tam je v podstatě airsoft nelegální). To je důvod, proč je v některých místech populární NERF.

Pozor, zákon jasně říká, že při prodeji musí být zbraň takovýmto tlumičem výšlehu či kroužkem opatřena, ale nikdo vám už nebrání v jeho sundání. Všeobecně se to však nedoporučuje. Přeci jen, Amerika...

Opět i to, zda se airsoftová zbraň považuje za hračku, repliku zbraně, model nebo ostrou zbraň se liší stát od státu. Nemusím připomínat, že chodit s airsfotovou zbraní na veřejnosti je otázka vašeho života a potencionální smrti.

Výkon obvykle není omezen. Rozbor zákonů v USA by byl na dlouho a je toho hodně.

Kanada trpí na velmi zastaralý zbrojní zákon. Ten airsoftové zbraně vnímá velmi příbuzně s ostrými zbraněmi, přestože se řadí ke vzduchovkám.

Výkon vzduchových zbraní nesmí překročit rychlost projektilu 500 fps (152 m/s) nebo energii 5,7J. Pokud je jedna z těchto hodnot překročena, zbraň se zabaví. Zbraň prostě musí vyhovovat oběma limitům. Airsoftové zbraně překračující oba limity se berou jako zbraně podléhající plné registraci stejně jako ostrá zbraň.

Dovoz je samozřejmě omezen jen na firmy s koncesí pro obchod se zbraněmi. Jednotlivec si zbraně nemůže objednávat ze zahraničí. Pokud si airsoftovou zbraň objedná, riskuje její zabavení a zničení při celní kontrole. Toho využívají někteří kanadští prodejci, kteří drží ceny airsoftových zbraní výše, než v USA.

A důležité, je zakázán jakýkoliv soukromý dovoz zbraní a replik. Takže když náhodou vyrazíte se svojí replikou zbraně/airsoftovou zbraní mimo Kanadu, bude vám při návratu zabavena a zničena. Protože prostě do země soukromou cestou zbraně jít nesmějí. Neptejte se mě, jak to tam řeší, ale je to skutečně tak.

Zahraniční prodejci mohou do Kanady airsoftové zbraně prodávat, pokud dané zbraně splňují daná nařízení. Takové zbraně jsou samozřejmě v rámci celního řízení testovány. To může trvat dva týdny až jeden rok (neoficiálně). Zakázán je i dovoz replik tlumičů.

Našel jsem jednu diskuzi starou zhruba rok, kde kanaďan osvětloval praxi. Ta je taková, že zákon je tak špatně napsaný, že airsoftová zbraň nemůže v praxi střílet méně než 366 fps (111 m/s) a ne více než 500 fps (152 m/s). Když je zbraň slabá, musí mít průhledné pažbení či tělo. Při nákupu mimo Kanadu je nutný vyplněný formulář o dovozu a potvrzení výkonu zbraně od dodavatele pro celní řízení. Velkým problémem jsou prý pistole, které legálně bez obchodní licence do Kanady nedostanete. Jednak musí být ze zákona jen na CO2 (takže podobný případ jako dříve v severských zemích, jen opačný) a obvykle se dodávají s tlumičem, kvůli omezení minimální délky zbraně (pokud jsem pochopil dobře). Mají to divoké, chlapci kanadští.

Zajímavosti z dalších států

Chile - Airsoft byl roku 2011 uznán jako regulérní sport a je veden v národní databázi sportů.

Austrálie – Mnoho let bojuje za legalizaci airsoftu a to na politické úrovni. Zatím marně.

Indonésie – Místní komunita řeší airsoft s vládními orgány, k oboustranné spokojenosti. Sama si reguluje výkony a prodejnost zbraní. Nad 100 m/s s 0,20g nikdo nestřílí a komunita to ani nedovolí. Také se obvykle nedovoluje hrát nezletilým hráčům.

Indie – Airsoft je téměř neznámý sport, ale je pravděpodobné, že by ani nebylo možné ho nijak napasovat do právního řádu. Aktuálně ho provozují malé skupinky movitějších nadšenců.

Izrael – Airsoftové zbraně jsou brány jako „nebezpečné hračky“. Ale lze ho tam rozumně legálně provozovat mimo veřejnost, včetně oranžových koncovek na hlavních.

Singapur – Lze provozovat pouze airsoftové kluby soutěžní střelby IPSC s povolení čínské vlády.

Filipíny – Airsoft se zde organizuje od roku 1985 a je velmi populární. Bohužel, má své pravidelné vzestupy a pády, dle jednotlivých vlád, co se restrikcí týče. Aktuálně stačí mít svoji zbraň jen registrovanou na příslušném úřadě či organizaci.

Nový Zéland – Airsoftové zbraně nesmí střílet dávkou, tedy podobně jako v Německu.

VAROVÁNÍ:

A jedno upozornění na závěr – veškeré zde obsažené informace jsou zpracovány jen z veřejných nevládních zdrojů a diskuzí. Není tedy žádná garance že je z hlediska legislativy vše uvedeno 100 % přesně a správně. V materiálu také nejsou obsaženy žádné změny, ke kterým došlo v jednotlivých státech po zveřejnění tohoto textu. Proto než budete někam cestovat se svojí zbraní či ji posílat na výlet mimo ČR, tak se vždy raději přeptejte na podmínky jak v cílové, tak i v tranzitních zemích. Pomoc se získáním informací či odkazem na příslušné vládní autority vám mohou například naše ambasády (www.mzv.cz).