Proč jsou airsoftové zbraně takové, jaké jsou?Zdroj: https://airsoft.cz/co-je-to-airsoft/o-airsoftovych-zbranich • Vydáno: 5.11.2018 11:45 • Autor: Alfred
Proč jsou airsoftové zbraně takové, jaké jsou?
K tomuto článku mě inspirovala jedna nedávná příhoda u nás na firmě. Přišel zákazník, reklamoval nějakou zbraň, snad nějaké čínské AK, možná odstřelovací pušku nebo tak něco. Není podstatné. Přímo u jednání s reklamací jsem nebyl, za to jsem zpovzdálí slyšel jak se s kolegou zákazník pře. Snad ani tak né o reklamaci jako takové, ale o tom, proč jsou airsoftové zbraně vyrobeny tak jak jsou a proč nevydrží víc, rozbíjí se, a že když se takhle vyrábí „nekvalitně“, že by se neměli vyrábět či prodávat vůbec. Na první pohled klasická diskuze zákazník - servis, ale když jsem se dobře zaposlouchal, kladl zákazník zajímavé otázky, které si zcela jistě klade více lidí. Napadlo mě, že by stálo za to, odpovědět na některé z nich, vysvětlit pár mylných představ a možná rozbít i pár mýtů. Vezmeme to popořadě, tak jak na airsoftové zbraně nahlížejí někteří zákazníci.
Airsoft vznikl jako simulace reálného boje!
Nevznikl. Airsoft se vyvinul z nestřílejících modelů a hraček. Vzešel z touhy Japonců, vlastnit zbraň. Běžní Japonci skutečné zbraně už dlouhá léta mít nemohou (resp. Jen za velmi ztížených a specifických okolností), takže se rozhodli, že si to budou kompenzovat takto. A začali domů na stěnu sbírat modely zbrani. Postupem času naučili své kapslíkové modely střílet projektily ve formě kuliček a až v průběhu vývoje přišli na to, že by mohla být legrace střílet jeden po druhém. Sami japonští konstruktéři toužili pouze po tom, aby se jejich modely zbraní chovali co nejvíce jako ostré zbraně a vypadali tak. Boj jako takový už ale rádi provozují Japonci spíše ve formě soutěží a krátkých přestřelek ve stylu sportovního paintballu a pojmy jako Mil-Sim jim nic moc neříkají. Stále je v Japonsku mnoho lidí, kteří se ale soustředí na výsledný vzhled a realistickou funkci, nikoliv střelecké parametry. I proto je velmi populární Reenacting.
Věděli jste, že na počátku se vyráběly v Japonsku modely zbraní velmi jednoduše, z měkkých kovů a dřeva, jako mnoho starých hraček?
Později začali výrobci využívat pevnější materiály jako lité slitiny hliníku a ocel a naučili zbraně se hýbat a používat kapslíky. Japonská vláda se chtěla vyhnout tomu, aby si někdo tyto velmi přesné a realistické modely zbraní doma upravoval a tak začala regulovat materiály pro tyto modely zbraní. V 70. letech byli výrobci nuceni přejít na výrobu z plastů, protože ocelové modely měli nařízené barvy, které směli a nesměli používat. Bylo tehdy skoro nemožné vyrobit realistický model z oceli. Muselo se přejít na měkké kovy a plasty, se kterými tehdy moc nikdo neuměl, vyjma hračkářských a modelářských firem. Aby se zvýšila atraktivita zvláště plastových zbraní, naučili je výrobci střílet první projektily. Od toho už byl jen krok k tomu, aby se airsoft oddělil od původních „modelových zbraní“ a šel vlastní cestou. Jeho cílem bylo pořád přinášet co nejreálnější vzhled a funkci, ale za použití povolených materiálů a dodržování zákonných norem. Dodnes se tento přístup v Japonsku drží. Naopak na Taiwanu a Hong Kongu už začíná být produkce orientovaná na hráče a tedy střeleckou funkčnost zbraně.
Když měly tehdy zbraně vypadat a chovat se co nejreálněji, měly by tedy i reálně něco vydržet!
Ano i ne. Spousta lidí si to neuvědomuje, ale ani k ostré zbrani se nelze chovat hrubě a nepečovat o ni. Není nic neobvyklého, že ostrá zbraň, upuštěná na zem, se může poškodit, nebo následně vykazovat známky nějaké poruchy. Samozřejmě, pokud zavadíte pažbou třeba o stůl nebo strom, nemělo by to ihned vést ihned k jejímu zlomení.
Z druhé strany, airsoftové zbraně jsou pouhým „modelem“ reálné zbraně. Jsou vyráběny z jiných materiálů a jejich mechanismus je mnohem složitější, než u ostrých zbraní.
Věděli jste, že původní modely zbraní nebyly určeny pro venkovní použití?
Z takové zbraně jste se doma těšili podobně, jako z vaší sbírky známek, nebo plastových modelů letadel a lodí. Cílem bylo zbraně obdivovat, sbírat, nebo si je po domácku upravovat, aby vypadali ještě lépe, než standardní sériová produkce. Vždyť některé nestřílející modely zbraní (později i airsoftové zbraně) byly dodávány jako stavebnice, stejně jako tomu bylo u jiných plastových modelů vojenské techniky. Samozřejmě jste si museli zbraň i nabarvit. Nejinak tomu bylo i u některých modelů s kapslíkovým pohonem.
Tak je mají vyrábět z kvalitních a odolných materiálů!
Většina výrobců se o to už pokouší. Ačkoliv pro výrobu většiny zbraní (takřka 90% produkce) se stále používá technika litých lehkých kovů a vstřikovaných plastů, objevuje se v současnosti více modelů zbraní, pro jejichž výrobu jsou použity kvalitní a pevné hliníkové slitiny, jako například třeba slitiny hliníku 6065 a 7075, které jsou obráběny na CNC strojích. Postupně se také rozšiřuje využití lisované oceli. Přesto za výrobou airsoftu stojí v drtivé většině firmy z „hračkářské“ branže a ty prostě mají své výrobní technologie.
Proč se tedy zbraně nevyrábí z oceli nebo jiných podobně odolných materiálů standardně?
To je trochu složitější otázka, na kterou je hned několik důvodů.
1. Tím prvním je cena materiálu a jeho zpracování. Frézování a další zpracování oceli je sakra drahá záležitost. Uvažte, že reálné zbraně mají často už roky zavedenou výrobu a technologie a přesto se cena obyčejné pistole pohybuje od 15000 Kč a výše. Útočné pušky pak stojí v řádech několika desítek tisíc. Dovedete si představit, že vaše základní sériově vyráběná elektrická puška, střílející pouhé kuličky, by mohla stát třeba 30000 tisíc korun? Manuální pistole by vycházela třeba 5000 korun. Rozdíl oproti ostrým zbraním by byl navíc v tom, že místo vcelku jednoduchého mechanismu ostré zbraně, musíte do zbraně montovat složitý mechanismus s převody a elektronikou. To by cenu dále zvedlo. S tím souvisí i ochota zákazníků, investovat peníze do takové zábavy. Skutečně byste si koupili repliku útočné pušky, když byste za téměř shodné peníze mohli pořídit ostrou? Nevím jak vy, ale já asi ne. Ocel se proto používá u zbraní jen u některých dílů, kde to model zbraně či výrobní postup a cena dovolují.
Věděli jste, že airsoftové zbraně vyrobené z oceli existují, ale jejich cena a pracnost výroby jim neumožňují větší rozšíření? Jedná se obvykle o malosériovou nebo kusovou výrobu. Ceny airsoftových pistolí vyrobených z oceli se pohybují mezi 15 – 20 tisíci a ve všech případech jde o limitované edice či konverze z jiných airsoftových modelů. Dlouhé zbraně se z oceli občas také objevují, ale ceny začínají obvykle od 20000 Kč a jdou výše. Téměř vždy jde o limitované edice. Světlou výjimkou je například ocelové LCT AK47, které stojí „pouze“ 15000 Kč a to na úkor toho, že jsme u této výjimečné zbraně prakticky rezignovali na jakoukoli naší marži. V dřívějších dobách, rané éře airsoftu 90. let a počátku tisíciletí, příslušeli celoocelové verze zbraní jen airsoftovým kulometům, které například vyráběla dnes již neexistující japonská Asahi. Samozřejmě, bavíme-li se o zbraních z lisovaného ocelové plechu, tak těch už se vyrábí vcelku dost a za rozumnou cenu.
2. Druhým důvodem je praktičnost výroby a již zmíněné dědictví minulosti. Měkké kovy a plasty se zpracovávají vcelku jednoduše a jsou levné. Navíc výroba airsoftových zbraní je plná dávno zavedených výrobních postupů, vymyšlených výrobci už v 60. a 70. letech. Právě tehdy vzniklo množství postupů pro výrobu modelových zbraní a později v 80. letech i airsoftových zbraní. Na mnoha těchto postupech není co vylepšovat, protože už zkrátka jsou dokonalé. Původní firmy z té doby, které vyráběly modely zbraní, se zaměřovali na zpracování kovů nebo dřeva a plastů. V 80. letech se přidaly i firmy zaměřené na obrábění kovů, což byla pro tyto účely už docela drahá výroba. Když se z čistě ekonomických důvodů začala přesouvat výroba z Japonska na Taiwan a Hong Kong, dostalo se tam samozřejmě i veškeré know-how. Jakmile se Taiwanské firmy začaly profilovat jako samostatní výrobci a nikoliv jen subdodavatelé a výrobci pro Japonsko, používali již ověřené výrobní postupy dál, bez nutnosti jakékoliv invence. Dokud nebyla na trhu velká konkurence a rozšiřoval se, nebyl pro žádného výrobce důvod tyto věci řešit a vylepšovat něco, co skvěle fungovalo. V poslední době se ale výrobci musí vyrovnávat se silnou konkurencí a zcela novými požadavky hráčů. Aby se ale změnil přístup k výrobě airsoftových zbraní v globálním měřítku, chce to ještě hodně času s ohledem na ekonomickou stránku věci, jak jsem zmínil v úvodu.
Věděli jste, že formy na výrobu airsoftových zbraní v Japonsku se stěhovali mezi jednotlivými výrobci, podle toho jak vznikali a krachovali jednotlivé značky? Výroba nové zbraně byla totiž velmi složitou a nákladnou záležitostí. Tehdejší trh s modelovými zbraněmi byl totiž tak rozdělený, že mnoho zbraní vyráběl třeba jen jediný výrobce a pokud ukončil činnost, vždy se našel jiný, který převzal štafetu a formy odkoupil. Ne vždy se to ale podařilo. Legendární je například forma pro zbraň AK od Japonské firmy Hudson. V roce 1995 se při výrobě nešťastně poškodila a po 24 letech tak byla výroba Hudson AK ukončena a už se nikdy nerozběhla. Na poli modelových zbraní tak od té doby AK47 chybělo – možná ještě stále chybí. Mimochodem v této formě bylo vyrobeno více než 80000 kusů této zbraně...jen pro tu představu, že nešlo o žádný špatně prodávaný model.
3. Třetím důvodem je technická proveditelnost. Tím, že v airsoftové zbrani musí být jiný vnitřek, než vcelku jednoduchý mechanismu střelné zbraně, musí se i jednotlivé díly zbraně přizpůsobit. A to není vždy snadné. Někde se musí materiál upravit, jinde se musí vyrobit z méně odolného materiálu, aby díl šlo ekonomicky vyrobit atd. Proto některá místa na zbrani nemohou snést takovou zátěž, jako jejich ostré protějšky. Opět, pokud nemá firma zavedenou určitou technologii, pokusí se dané díly vyrobit tak jak je schopná nebo zvyklá. Také nelze opomenout fakt, že výrobci musí zachovat princip, který znemožní úpravu airsoftové zbraně na ostrou a i zde jsou materiály klíčové.
4. Nakonec, v Asii, kde se zbraně vyrábí, se airsoft provozuje trochu jinak než u nás. Lidé se se zbraněmi neválí v prachu a blátě, nelítají s nimi po lesích a nevystavují je dešti a větru, tak jak je tomu u nás. Neprodírají se skrz složitý a členitý terén, riskující pravidelné klopýtnutí či pády. Naopak hrají na hezkých, čistých a upravených hřištích. Pokud vyrábíte zbraně pro takové prostředí, nemusíte myslet na nějakou přehnanou vnější odolnost, protože v tomto případě je jen malá šance na poškození zbraně.
Dobře, pochopil jsem. Ale proč jsou airsoftové zbraně poruchové?
Důvodů je opět několik, ale lze je shrnout do definice „jsou to modely zbraní, nikoliv zbraně“.
Ostré zbraně jsou dimenzované na dlouhou životnost, procházejí složitými testy, nemluvě pak o vojenských/policejních zkouškách v případě, že má jít o služební zbraň. Tomu jsou uzpůsobeny použité materiály. U airsoftových zbraní přeci jen nejde o život. Jsou to stále jen imitace skutečných zbraní. Hlavní ale je, že u moderních střelných zbraních vše závisí na náboji. Právě náboj obstarává veškerou činnost ostré zbraně. Ten jí dává energii. Jenže mechanismy airsoftových zbraní jsou mnohem složitější. Musíte mít jeden mechanismus, který bude pohánět kuličku, k tomu další, který ji bude nabíjet a u některých zbraní ještě dalším mechanismem imitovat pohyb závěru. Teď pomineme manuální zbraně, kde v případě značkové produkce hrozí díky jejich jednoduchosti minimum poruch. Avšak mechanismy plynovek, které pracují, kromě mechanických pohybů a pružin, ještě navíc s tlakem a teplotou plynu, to už je něco jiného. A čím více složitý mechanismus, tím větší riziko poškození či problémů. Nemluvě o nárocích na určité zacházení. Zkrátka airsoftová zbraň je z principu poměrně složitá a tedy i choulostivá. Čím více máte součástek, tím více se jich může pokazit, opotřebovat,…
Neřeším plynovky a manuály, ale proč elektriky mají pořád nějaké poruchy?
Jakkoliv vypadá elektrická zbraň drsně, je to ve skutečnosti jen hybridní verze RC modelu. Ano, je to tak. V elektrické zbrani je tak mnoho prvků, u kterých je riziko poruchy či provozního opotřebení. Máme tu elektromotorek s baterií a kabeláží. Pak je tu sada ozubených kol uložených v ložiscích. Je tu vzduchotechnika s pístem a těsnícími prvky, tryska s podavačem a nakonec hop-up mechanismus s dalším těsnícím a stabilizačním prvkem. To nemluvím o pár velmi nenápadných pružinkách či elektrických kontaktech. Celý mechanismu má jen málo vůlí a tak stačí jakýkoliv problém, aby se něco poškodilo. Přidejte k tomu fakt, že někteří levnější výrobci dávají do zbraní jen základní díly a máte tu koktejl tolika neznámých činitelů, že vám nikdy nikdo nezaručí co se stane. Někdy vám zoxidují kontakty, jindy se poškodí konektor na baterii. Zbraň nasaje dvě kuličky a poškodí kulisy a tak dále. Nemluvím o zádusu, který ihned zatíží ozubení pístu a kol, nebo naopak střelba na prázdno, která namáhá písty a mechabox. A když je chladno, tak místo toho aby maziva a těsnící prvky klouzali a pružili, tak ztvrdnou a odírají se. Mám pokračovat?
Víte že první elektrickou zbraň vyvinula japonská firma Tokyo Marui v roce 1991? Marui se v té době specializovala na RC modely aut. Segment airsoftových zbraní byl v té době velmi zajímavý a firma už řadu let hledala způsob, jak využít tu hromadu ozubených koleček, kabelů a elektromotorků k tomu, aby poháněli kuličku. Zároveň ale chtěli vyvinout zbraň pro běžného zákazníka, něco co by mohlo být stejně lidové jako RC autíčka. Mimochodem, trvalo to skoro deset let. První úvahy o vývoji AEG zbraní totiž přišli u Marui už v roce 1981, ale problémem byly příliš rozměrné a málo výkonné elektromotorky. Vše je také koncipované na určitou životnost a ta obvykle odpovídá například u značkových AEG zbraní 30000 ranám, u čínské produkce polovině. Ano v dobách, kdy kulička stála korunu se člověk nad střelbou dávkou zamyslel, dnes při ceně kuličky kolem 10 haléřů… zkrátka někdy sypeme moc.
Proč není AS vhodný na terčovou střelbu?
Je to dáno způsobem, jakým airsoftové zbraně střílí a také co střílí. Prakticky všechny airsoftové hlavně mají hladkou hlaveň opatřenou hop-up mechanismem. Projektil, který střílí je kulička. Ani jedna z těchto částí (hlaveň, hop-up, kulička) nepřispívá nijak zásadně k přesnosti. Kulička je zcela nevhodný projektil, což bylo u ostrých střelných zbraní zjištěno už dávno. Kulatá střela neproráží vzduch tak dobře, jako kdyby měla ostrou špičku. To samé platí o hladké hlavni, kterou dnes najdete možná tak v minometech a granátometech. Ani ta nijak projektil nestabilizuje, jen mu umožňuje získat rychlost. Nakonec tu je hop-up. Jediný stabilizační prvek, jehož cílem je dát kuličce zpětnou rotaci, aby při letu využila fyzikálního jevu, známého jako tzv. Magnusův jev a letěla co nejdále. Právě toto zařízení dovolí kuličce doletět dále a udržet si jakous takous přesnost. I tak ale výslednou přesnost ovlivní rozdílná tuhost hop-up gumičky, kvalita kuličky, rozměr hlavně a kuličky a pak celá řada vnějších povětrnostních vlivů. Bohužel, při střelbě z AS zbraní je tolik neznámých že klasická terčová střelba, je problematická. Abyste se s kamarádem předháněli kdo střelí více bodů na terči jde, ale na olympiádu to není. Nemluvě o tom, že mířidla airsoftových nejsou nijak zastřelována a pouze imitují skutečná mířidla, která jsou určena na úplně jiné vzdálenosti.
Ano, lze dát na zbraň puškohled či kolimátor, který lze pozoruhodně přesně seřídit, ale nepřesnost kuličky vám stále bude dělat vrásky na čele. Proto, trefit plechovku, nebo cíl o velikosti člověka, to není až tak těžké, ale rozptyl budou mít airsoftové zbraně vždy větší než třeba vzduchovky s drážkovanou hlavní.
A jak je to s příslušenstvím zdarma u elektrických zbraní? Proč se říká, že se nemá používat?
Původně se baterie a nabíječky ke zbraním nedodávali vůbec. Když elektriky vyráběla jen Marui, dodávala ke svým zbraním jen sáček s několika kuličkami. Až čínští výrobci přišli s kompletem zbraň, baterie, nabíječka. Toto příslušenství měli shodné s RC auty, na která byly firma zavedená. Další výrobci z Hong kongu a Taiwanu, kteří se na elektriky zaměřili, už ale takové zázemí neměli, takže ke svým zbraním dál baterie nedodávali a nechávali na majitelích, aby si je kupovali zvlášť. Nástup čínských výrobců tedy znamenal příslušenství ke zbrani. Problémem ovšem je to, že kvalita baterek vložených do setu už byla trochu jinde – potřebujete baterii, která bude chvíli fungovat, ne kvalitu. To samé platí o nabíječkách. U nabíječek je to větší problém, zatímco baterie vám prostě přestane fungovat, nebo bude mít jen nižší kapacitu, tak u neinteligentní nabíječky hrozí riziko, že vám při nabíjení třeba vyhodí pojistky nebo vypálí elektriku, pokud si nepohlídáte správné časy nabíjení. V současnosti už žádný značkový výrobce nedodává zbraně i s baterií a nabíječkou, vyjma některých speciálních edic a balení.
Co se kuliček u zbraně týče, u těch platí, že jsou dobré leda do granátů. Pokud nemáte zbraň od nějakého značkového výrobce z Japonska, Taiwanu či Hong Kongu, doporučuju je spíše vyhodit.
Proč bych neměl zbraň rozebírat?
Protože s velkou pravděpodobností ji už nedáte dohromady a propadne vám záruka tím, že něco poškodíte. Pokud ve zbrani vše funguje jak má, není důvod ji rozebírat. Pokud se něco poškodí, tak bez náhradního dílu ji stejně neopravíte. Vnitřní díly se u každé řady zbraní mírně liší. Přestože by se vám podařilo zbraň rozebrat a zjistíte co se ve zbrani rozbilo, může se stát, že ji pak díky vlastní nezkušenosti stejně s novým dílem nedáte dohromady.
Chcete-li se pokusit o upgrade zbraně, tak se dostáváte do situace, kdy bez měřáku úsťové rychlosti a dostatku zkušeností máte jen pramalou šanci si ověřit, že zbraň byla správně složena/upgradována.
Samozřejmě, nechci tu dělat z rozebírání zbraní nějakou přehnaně sofistikovanou operaci. Člověk s technickým talentem to nakonec nějak zvládne. Ale pokud už chcete něco rozebírat, poraďte se nejdříve s odborným servisem, případně to dělejte za dozoru někoho, kdo to umí. Koneckonců, je velké riziko, že zvolíte špatné díly a ve zbrani vám stejně nebudou sedět, ať se budete snažit jakkoliv.
Jak nebude sedět? To snad nejsou všechny vnitřní díly stejné?
Přesně tak. V dřívějších dobách existoval tzv. standard Marui, kdy se všechny díly na trhu vyráběly podle zbraní Marui, aby do nich seděli. Člověk tak věděl, že díl mu bude do zbraně pasovat. Bohužel doba pokročila, výrobci přestali Marui jen napodobovat a začali na trh uvádět vlastní verze mechaboxů a jejich vnitřních dílů, každý pak má i vlastní výrobní tolerance atd. Výsledkem je samozřejmě to, že výrobce už se neřeší kompatibilitu dílů ve svých modelech, ale upravuje si díly na míru tak, aby vyhovovaly jeho zbraním a mechanismům. No a ve finále každý přece chce, abyste si případný náhradní/upgrade díl koupili od něj. Proto se už výrobci neohlíží, aby všechny díly seděly v jeho zbraních, byť pokud jde o ty zátěžové díly, jako písty, kola, válce atd., pořád platí, že standard Marui se každý snaží dodržovat. Velmi často se ale stává, že některé značky dílů si mezi sebou tak trochu nerozumí. Například moduly ozubení na pístech od jedné značky jsou jiné, než u značky další. Oboje sety kol dáte do zbraně, protože jsou standardu Marui, ale ke každým už musíte volit píst s vhodným ozubením. A to je to o čem mluvím.
A když mluvíme o dílech do zbraní, co vnější díly? Jdou na AS zbraně dát díly z ostré?
To je složitá otázka. Obvykle ne, případně ne, bez výrazných úprav. Mnoho výrobců se totiž snaží vyhnout problémům se zákonem, aby nehrozilo riziko nějakých nelegálních úprav zbraní. Pravdou ale je, že jedinými díly, které hráči na zbraních chtějí a mohou reálně dát, jsou pouze části pažbení. A to nakonec vždy nějak jde, vyjma pažbiček elektrických zbraní. Jiné díly kvůli rozměrům namontovat zpravidla nejde.
Proč mi v obchodě tvrdí, že malé děti airsoftové zbraně zničí?
Protože to tak zkrátka je. Ať už chtěně, kvůli dětských experimentům, nebo nechtěně, kvůli nezkušenosti a nepozornosti, vždy je tu několikanásobně větší riziko než u dospělého. Berte v úvahu fakt, že airsoftové zbraně jsou na malé děti velké, těžké, špatně ovladatelné. U manuálních zbraní, které jsou paradoxně relativně slabé a teoreticky vhodné pro dítě, se velmi často stává, že díky nedostatku síly v rukou/prstech se dítě se závěrem zbytečně pere. Buď ho vylamuje, nebo se mu nedaří s ním vykonávat plynulý natahovací pohyb, případně nemá sílu ho natáhnout. To pak vede k vyvrácení závěru, prasknutí zbraně nebo třeba dvojitému nabití kuličky a následnému riziku poškození. U plynových zbraní zase nebudou děti schopny zbraně udržovat v dobrém stavu, nemluvě o schopnosti zvládat zpětný ráz u blowback zbraní. Elektriky? Jsou zkrátka moc těžké a velké. Když dítěti dojdou síly, klidně nechá dopadnout hlaveň zbraně na zem. Velmi snadno zbraní o něco zavadí při běhu atd. Když se zadusí zbraň, dítě v nadšení nevnímá, že je něco v nepořádku a často marně doufá, že když vystřelí vícekrát, tak se hlaveň uvolní. Celkově je ale velmi složité, naučit dítě se ke zbrani chovat. Nejčastějším problémem je neustálý prst na spoušti a nepoužívání pojistky. Nakonec, děti neznají míru a velmi často ze zbraně vystřílí za jednu hru tolik, co celý tým a tedy mnohem rychleji ji opotřebí.
Samozřejmě. Můžete i dítě naučit zacházet s airsoftovou zbraní, ale tak trpělivých rodičů jsem za tu dobu potkal velmi málo. Chcete-li, aby vaše dítě začalo s airsoftem (resp. Chce-li vaše dítě), doporučuji nejnižší věk tak od 12 let a výše. V tomto věku už mají děti, rozum, schopnosti i sílu, byť s tou silou to není vždy tak žhavé. Viděl jsem i 12 leté dítě, které nedokázalo natáhnout manuální pistoli či brokovnici. Takže v tomhle ohledu s rozumem. Pořád je to airsoft a repliky zbraní, určené pro dospělé a v měřítku 1:1, což dítě k dospělému muži bohužel není.
Proč obchody prodávají levné zbraně, které očividně nejsou zas tak skvělé?
Protože každé zboží má svého kupce a obchody se řídí poptávkou zákazníků, zvláště, pokud je na trhu silná konkurence. Bohužel, do obchodů už nechodí lidé, kteří otevřou dveře a řeknou "Chci zbraň, dám za ní klidně 10000 Kč, aby mi střílela dlouho a dobře" ale spíše zákazníci typu "Chci pro začátek něco levnějšího, aby to moc nestálo, nevím jestli mě to bude bavit". A cena zbraně je často (né vždy) odrazem i její potencionální kvality. Samozřejmě, že takových začátečníků je mnoho, ale valnou část z nich airsoft nakonec zas tolik neosloví, aby si koupili další zbraň. Avšak je i mnoho zkušenějších hráčů, kteří si navykli kupovat levné zbraně a dokud si nekoupí nějakou dražší kvalitní zbraň ze značkové produkce, patrně ten rozdíl nikdy ani nepochopí.