Galerií k této akci naleznete zde.

Počasí se vyvedlo, obloha byla zatažená, ale nepršelo a bylo bezvětří. Teplota se pohybovala v rozmezí od cca 16 do 20 stupňů. Jedinou vadou na kráse v podzimních barvách oděného lesa tak byla poměrně vydatná rosa a vlhko, které se udrželo po celý den. K zahájení boje se sešlo celkem 35 hráčů, aby si společně znovu po letech oživily vzpomínky, jaké to je zahrát si s manuály. K rozlišené herní stran byly použity klasické červené a modré pásky na rukávech.

Hra byla v terénu koncipována jako postupné přenášení boje mezi deseti různě se měnícími očíslovanými body (základnami). Tím bylo zajištěno, že každý chvíli bránil i útočil a akce měla plynulý spád. Jednotlivá kola trvala vždy 30 minut a každý tým měl během nic za úkol vždy udržet vlastní základnu a zároveň se i pokusit dobít tu protivníka. Byl-li někdo v průběhu boje zasažen, odcházel automaticky na mrtvoliště. Mrtvolištěm byla vždy základna s o číslo vyšším označením, tedy zároveň i výchozí bod následujícího kola, na kterém všichni hráči s jeho začátkem automaticky ožili.

Běžnou strategií obou stran bylo zanechat na základně menší skupinku cca 4 až 6ti hráčů určenou k její bezprostřední obraně a cca další dvojici až trojici hráčů pohybujících se v jejím okolí, která byla určena k napadení případných útočníků z boku či zezadu. Zbytek týmu pak tvořil útočný hrot mířící na bázi protivníka.

O něco úspěšnější se nakonec ukázal být v boji tým modrých, ale to nebylo až tak podstatné. Hlavní na akci totiž byla pohodová atmosféra a dobrá zábava. Z počátku však na hráčích byla znatelná „elektrická“ deformace. Styl hry s manuálem a elektrikou se totiž dramaticky liší. Zatímco v případě souboje elektrik je snadné protivníka přikovat dávkou k zemi, u manuálů zůstává stále hodně prostoru pro dynamickou akci, přeběhnutí a likvidaci protihráče z výhodného postavení. Také se v boji musí víc mířit, kdy je nutné zasáhnout první ranou, protože korekce „dlouhou dávkou zde není k dispozici“ a na druhý výstřel již nemusí být čas, protože než hráč znovu natáhne vypálí jeho protivník. Často tak docházelo i k současnému vyřazení obou bojovníků, kteří zároveň zahlásili „mám“. Tak jak se ale „manuální“ návky vracely zpět do žil, byl boj postupně akčnější a zajímavější.

Ostřelovači byť s omezením úsťové rychlosti na 120 m/s (měřeno s kuličkami 0,20g, ostatní zbraně omezeno na max. 100 m/s) se ukázali být v boji výhodou ani ne tak pro „větší dostřel“, ale spíše přesnost s níž zasahovali na první ránu. V tom se osvědčili i přesnější dlouhé manuály. Brokovnice ať již klasické či „trojranky“ byly dobré spíše při bližším kontaktu a u „trojranek“ na prostřelení křoví. Několik hráčů bojovalo i jen s pistolemi a ani u nich to nebyl díky členitému terénu zásadní handicap. Pro každého tak sice byl nutný trochu jiný styl boje, ale nelze říci, že by se některá z kategorií zbraní ukázala jako „nebezpečnější“ protivník, spíše se vzájemně v poli doplňovaly.

Na závěr pak proběhly klasické napoleonské řady, tedy „souboj“ přesné mušky při postupném přibližování se vždy o krok po sérii výstřelů a na akcích BASu tradiční malá tombola. Jako prezentace pro hráče pak byl na akci i prodejní stánek chrudimské firmy AS-Tex, která také přispěla do tomboly.

A co říci závěrem? Světe div se, dobrá akce se dá užít i s manuály. Upgrady ani prostřelená kůže a jiná zranění při tom nejsou potřeba… Na jaře proto připravíme opakování.

Honza BAS