Jako by to bylo včera, když jsem se před čtyřmi lety po řadě vnitřních sporů dostal do čela Lidové osvobozenecké fronty, zkráceně LOF. A právě tehdy jsme dokázali, že i různé skupiny lidí dokáží velké věci, pokud ovšem mají stejný cíl. A tím naším byla svoboda Zaraguiského lidu, který jsme chtěli osvobodit z područí diktátora José Nera. A my jsme uspěli, když diktátor v roce 2013 padl.

Netrvalo ale dlouho a objevila se zcela nová hrozba v podobě mocné korporace COPROX, která že nejen začala drancovat nerostné zdroje naší země, ale svými kapitalistickými chapadly začala ovládat i místní samosprávu. Aby toho nebylo málo, zahraniční imperialisté poslali do naší země „mírové“ síly ZFOR, které měly naoko v Zaragui pomáhat, ve skutečnosti se však stali jen posluhovači COPROXu. Navíc se místní kartel El Mosto pokusil nastalého chaosu využít a začal do svých nelegálních aktivit okolo obchodu s drogami zatahovat nebohé občany Zaragui, kteří v této těžké době neměli na výběr, pokud chtěli přežít. Vždyť co může být horšího? Pomáhat COPROX drancovat bohatství vlastní země, kolaborovat se ZFOR a zradit vlast, nebo snad riskovat život pro El Mosto, třídního nepřítele? A právě proto jsme museli pozvednout zbraně ve jménu míru v Zaragui, abychom opět osvobodili lid z područí kapitálu a dali mu zpět jeho svobodu, sílu a hlas. Právě LOF dal lidu možnost bojovat za jeho svobodu. Protože jediný LOF to dělá pro lidi!

Tento rok vypadalo vše dobře. Rok 2016 byl totiž plný zpráv o budoucím míru, probíhajících i plánovaných vyjednávání. O znovu budování Zaragui. To vše ale byla falešná přetvářka, kterou na nevinný lid ušila místní buržoazie se zahraniční podporou. To vše jen pro mrzký peníz, který přislíbil COPROX. A my to věděli už do začátku, že tam, kde je zahraniční kapitál, tam je imperialistický přisluhovač a nepřítel státu. Zkoušeli jsme chvíli hrát stejnou hru, s nadějí, že třeba nebudeme podvedeni. Ale opak je pravdou. Ano soudruzi. Byli jsme opět podvedeni! Opět přišly sliby, ale ústupky žádné. Kázali nám odzbrojit se, sami ale zbrojili. Chtěli, abychom opět měli všichni práci, sami pracovat nechtěli. Říkali, že budou volby, že si zvolíme vládu, ale tu už za nás vybrali v zahraničí a poslali ZFOR aby dílo vykonala.

A my jsme řekli NE! Řekli jsme DOST! A vyrazili do boje, jako již mnohokrát předtím, beze strachu o naše životy, protože jsme věděli, že pokud padneme, položíme je na oltář vlasti a svobody Zaragui!

Neměl jsem proto jinou volbu. Nebyl čas rozlišovat kdo je dobrý či špatný, přítel či nepřítel. Ujal jsem se opět velení naší Lidové osvobozenecké fronty. Nejprve jsem vyřadil slabé a nespolehlivé kádry, pak posílil staré a nakonec povolal všechny, kteří jsou ochotni bojovat za naši věc. Obratně jsem zosnoval plán na vytlačení cizinců ze Zaragui a jal se ho provést. Celá akce měla zabrat jen dva dny. Tak perfektní plán to byl.

Už v pátek jsem byl potěšen, kolik hrdinů se rozhodlo připojit k našemu boji. Ani jsem se nenadál a v sobotu v 10:00 jsem měl na své straně 78 statečných. Právě oni se stali budoucností našeho lidu. Ačkoliv jsem naplánoval překvapivý útok, zdálo se, že jsme byli zrazeni a ve stejný čas zaútočili i imperialisté. Naneštěstí, útok byl dost překvapivý, že ani jedna z frakcí neměla pro počáteční boj k dispozici více než pár pistolí a brokovnic. Během prvních dvou hodin jsem i tak měl v plánu splnit několik úkolů.

Podařilo se nám unést unést reportéra José Jalapeňa, který nám měl zajistit větší vliv v médiích. Aniž by se ho kdokoliv pokusil zachránit, podařilo se nám ho během únosu přesvědčit aby bojoval za naši věc a tak jsme ho mohli po chvíli propustit.

Dalším cílem bylo dobytí diamantového dolu, který vlastnil COPROX. Na poprvé jsme vzali kopec přímou ztečí. Posílal jsem vlnu za vlnou, ale žoldáci COPROXu znovu a znovu dokazovali svému zaměstnavateli, že neplatí žádné nováčky. Nebudu lhát soudruzi, vylámali jsme si na nich zuby a mnoho našich druhů padlo. Jak kluci od Deratizátorů, tak od AS-Texu či Sabotage neměli šanci. Zkusil jsem tedy útok ze tří směrů. Útok vedli Wikingové s podporou chlapců od GOS. Ačkoliv to zpočátku vypadalo dobře, objevili se nám v zádech komáři kartelu El Mosto a rychle redukovali naše síly. Chtěl jsem své muže z poslední bojující jednotky odvolat, ale oni řekli že neustoupí a budou bojovat do posledního muže. A jak řekli, tak udělali. Né nadarmo se jim říká Postradatelní. Takoví hrdinové to byli.

Bohužel, první část mého plánu kompletně ztroskotala. Nejen že jsme neobsadili diamantový důl, ale taktéž jsme si nechali před nosem ukrást pytel s kokou. Na plánovanou sabotáž policejní stanice v místní vesnici ani nedošlo. Nebudu lhát, byl jsem zklamán. Pokáral jsem tedy své podřízené, exemplárně jednoho z nich potrestal a opět nabudil morálku svých bojovníků. Rozhodl jsem se pro zastírací manévr a velel útočit na tiskárnu, abych vázal část nepřátelských sil.

Jako další úkol jsem si vytyčil ostrahu přilehlé Rebel Village, abych lidem ukázal, jak moc si jich vážíme. A naše činnost byla odměněna vděkem místních. Naše snažení zaujalo natolik, že jeden velmi bohatý cizinec se rozhodl, že by se chtěl po Zaragui podívat v našem doprovodu. Obvykle na peníze neslyším, ale v tomto případě šlo o peníze určené pro náš boj a tedy vlastně o peníze pro lid Zaragui. I on byl velmi spokojen s tím, co děláme. Během těchto činností jsme dostali zprávu, že je nutné přepravit zásilku velkého významu přes území, na kterém se válčí. Byl to úkol těžký, ale nakonec se povedl, byť trval déle, než jsem očekával. Poslední věc, která zbývala, bylo vyhodit do povětří hangár na místním letišti. Ano, podařilo se nám odpálit jeden z těch luxusních letounů, jaké používají bohatí vykořisťovatelé jako svůj odznak bohatství. I to nám přineslo příslušné politické body. Tou dobou už jsme ale byli opět plně vyzbrojeni, tak jak jsme zvyklí. Množství pušek a lehkých zbraní bylo plně dostačujících pro naše potřeby.

Zde si dovolím malou odbočku pro pobavení, abych ukázal i veselou tvář revolučního vůdce. Po dvanácté hodině jsme přijali tři úkoly současně. Překupník nám měl přivézt bohatého cizince, trhavinu na sabotáž a zásilku pro přepravu. Jeho časový harmonogram nás však nutil jednat zbrkle a místo předání bylo taktéž daleko. Vyslal jsem rychlou spojku tří běžců aby byli na místě předání včas (museli se proplížit okolo Diamond hillu) a jednotku Wikingů z okolí jsem stahoval k dosahu. Bohužel, překupník spěchal, takže se místo předání posléze dvakrát změnilo. Až náhle mi obchodník volá, že všechno předal. Jenže běžci nemají vysílačku, Wikingové zase o ničem netuší. Komu překupník vše předal jsem nedokázal zjistit. Na všech kanálech jsme volali co to šlo. Můj hlavní komunikační důstojník, soudruh Jindra, přezdívaná Kaan, zkoušel všechno možné, ale ani on neuspěl. Až asi po hodině najednou přišla informace, že cizinec byl s prohlídkou spokojen. Taktéž zásilka dorazila na místo určení a i trhavina se dostala tam kam měla. Všechno bylo zásluhou soudruhů od GOS. Bez rozkazů, bez spojení, uvědoměle převzali neznámé úkoly, které jim byly svěřeny pouhou náhodou a jali se je splnit s horlivostí vlastní těm nejlepším bojovníkům za svobodu. Patří jim velký dík, protože právě jejich úspěch dovolil naší frakci vyzbrojit automatickými zbraněmi tak rychle.

Během těchto úkolů jsme zjistili, že ZFOR zahájilo svojí kampaň v boji proti pěstování koky a spálili dvě koková pole. Pro nás citelná ztráta, podobně jako pro kartel. Bohužel, vlastenecký boj si žádá prostředky a při jejich opatřování občas nelze hledět na jejich původ. Nu což, museli jsme to zvládnout i jinak. Velmi zajímavá situace nastala v oblasti tiskárny. Tu se nám totiž nakonec podařilo obsadit, ačkoliv boj měl být jen o vázání sil. Chlapci od AS-texu a Deratizátorů byli ovšem vybaveni jen krátkými zbraněmi. Dařilo se jim nepřátele dlouho statečně odrážet. A to přes fakt, že útočníků bylo jednak více, jednak byli lépe vyzbrojeni. Nová vlna komárů od El Mosta ale na ně byla příliš. Bylo nutné je pomstít, ovšem né teď. To muselo počkat.

Další fáze byla ve znamení konsolidace území a stabilizace situace. Vyslal jsme několik svých mužů na patrolu po okraji našeho území, další na obhlídku polí a poslední na získání vzorků toxického odpadu. Jak známo, COPROX se neštítí použít starý důl i na takové věci. Patrola proběhla víceméně standardně s nějakými těmi bojůvkami, naopak obhlídka polí ukázala zkázu, jakou páchali jednotky ZFOR. Byl jsme velmi zklamán. Kluci ze Sabotage ovšem při obhlídce polí našli i náhodou i nějaký ten pytel, o jehož prodej se později i postarali. I vzorky se nám nakonec podařilo ukořistit, a světu jsme tak mohli ukázat prolhanost kapitálu a odhalit křivdy, které COPROX páchá v Zaragui. Cítil jsem ale potřebu demonstrovat naši sílu a tak jsem nechal provést drobnou čistku v údolí, které bylo plné nepřátel. Byl to dobrý den pro nás a špatný pro zrádce a nepřátele Zaragui.

Mým velkým plánem v této fázi bylo i propašování drog po jedné z pašeráckých stezek. Nebudu lhát, úkol to byl těžký. Stačilo vždy donést balíček drog na určité místo, tam ho půl hodiny pohlídat a pak ho přesunout na další místo, opět půl hodinky hlídat a tak dále. K dispozici byli tři trasy, každá se čtyřmi pozicemi. Vzali jsme tu nejrizikovější. Vedla přes oblast staré varny, pak poblíž Diamond lake, pak kousek od překupníkovi křižovatky u North forrest road a končila v nejsevernější části Old forrest road. První pochod na varnu byl přerušen koncentrovaným útokem COPROX a ZFOR. I to je podle mě důkaz o spolupráci imperialistických mocností při porobení Zaragui. Postupně se nám dařilo tajně překonávat všechny překážky na stezce a s výjimkou poslední pozice u prvního balíčku vše proběhlo hladce. Tři propašované balíčky nás zajistily velmi slušně, přestože se plnění úkolu protáhlo prakticky do konce sobotních bojů.

Bylo ale na čase začít něco ještě většího. Jestliže důl odolal našemu snažení, zkusíme útok na tiskárnu, ležící na kopci přezdívaném Hamburger hill. Ačkoliv se nám ho podařilo předtím dobýt, tentokrát to bylo jiné. Žoldáci COPROXu v kombinaci s blízkou základnou kartelu El Mosto byli opět těžkým oříškem. Opět to vypadalo, že je nám vlastní spíše partyzánský styl boje a překvapivé údery, než frontální boje. Diverze, plížení, to je naše, ale na přímé boje nestačí ani naše velká převaha. Poslal jsem do boje vše co šlo. Dokonce jsem riskoval že přijdu o zásilku zbraní, ale nic nepomohlo. Když jsem viděl že po hodině nepřetržitých bojů jsme nedosáhli žádného pokroku, odvolal jsme celý útok a soustředil se na poslední dodávku zbraní, kterou jsme úspěšně předali a dostali za ni zaplaceno.

A zde opět veselá vsuvka lidového velitele. Jelikož všichni bojovali u tiskárny, nebo se účastnili pašování drog, zůstal jsem v podstatě osamocen na Refresh abych byl v dosahu vysílaček všech skupin. Naneštěstí, osud tomu chtěl, abych se i já sám chopil jednoho úkolu. Překupník nabídl, že přiveze bedny se zbraněmi. Já měl ovšem po ruce jen dva lidi a další dva se měli teprve objevit. Přesto jsem poblíž toxických polí převzal společně se čtyřmi muži zásilku zbraní. Na kraji lesa jsme bedny odložili s tím, že počkáme na posily. Želbohu, nedostalo se nám těchto posil. V mojí vysílačce zní Kirk od Deratizátorů, ukrývající se poblíž jezera s posledním balíčkem drog. Je to jeho druhé stanoviště. Ve vysílačce se dotazuje, zda to jsem na křižovatce já, odpovím že já na křižovatce nejsem. On zase, že jestli jsem u toxických polí. Na to já že ano. Chvíli jsme se takto dohadovali, když se zničehonic objevili vojáci ZFOR. Z dálky mě nejprve nerozeznali, ani já je. Automaticky jsem jim zamával, neb jsem myslel, že to je Kirk. Ten ovšem ležel ve smrti v křoví, doufajíc, že si ho nikdo nevšimne. Vždyť tam byli jen tři a vojáků ZFOR bylo okolo patnácti. Když jsem si uvědomil, že mávám na nepřátele, skrz zuby jsem jen procedil k mým bojovníkům na kraji lesa: „Vezměte ty bedny pryč, já budu ještě chvíli mávat než jim to dojde“.

A tak jsem ještě 5 sekund mával, zatímco kluci mizeli v lesích a to už na mě vyběhli vojáci. Přeci jen, osamocený velitel LOF je lákavé sousto. Naneštěstí jsme se já, můj doprovod a ještě jeden soudruh rozeběhli na tři směry a tak to asi po dvou minutách vzdali. Bedny jsme dostali k naší základně a vydali se na poslední spanilou cestu přes pláně, k poslednímu kokovému poli a k místu předání zbraní.

Závěr sobotních bojů byl klidný. Proběhlo několik menších přestřelek, ale naše předávka zbraní a drog byla tím posledním aktem našeho boje. Nepodařilo se nám bohužel najít zbytky družice, které měli být na pláních, stejně jako jsme nezabránili vyvěšení propagandy ze strany El Mosta. Symbolicky jsme znovu atakovali tiskárnu, ale tu už nikdo zásadně nebránil, neb v této fázi boje to už nemělo smysl.

Noc byla klidná, do bojů se nikdo příliš nevrhal. Drobné bojůvky proběhly okolo tiskárny, ale nic zásadního. Z dálky byly pouze vidět záblesky výstřelů a světelné stopy po střelách, jež protínali temnou noc. Bůh ví, kdo proti komu bojoval.

Neděle byla poslední možností v nastalé situaci beztrestně zaútočit. I tentokrát jsme si ověřili naši pravdu, že ZFOR jsou jen posluhovači COPROX. Podle mých informací se měl COPROX pokusit vyhodit do povětří celé letiště za pomocí výbušnin. Nebylo by nic výmluvnějšího, pokud bychom jim tyto trhaviny dokázali ukrást. Bylo je ale nutné nechat je položit, aby s nimi nemohli utéci. Zavelel jsem soudruhům k obsazení letiště. Jedni se schovali v lese, jiní hlubokou v louce. Ještě než jsme však stihli celé letiště zajistit, objevil se zničehonic ZFOR. Ihned na nás zaútočili a snažili se nás tvrdě vytlačit. Část sil jsem ponechal v záloze, protože jsem nemohl tušit, odkud se COPROX objeví. ZFOR měli sice rychlý nástup a zabili mnoho našich bratrů ve zbrani, ve skutečnosti však skončili v pasti. Ani provokace ze strany velitele ZFOR nenarušily naši morálku. I proto jsem povzbuzoval své muže, volajíc po odplatě a osobně zastřelil několik nepřátel, kteří stáli v cestě mému revolucionářskému přesvědčení. Velitel ZFOR neměl tušení, že zatímco se přestřeluje se mnou, je obcházen údernými jednotkami. Než stihl zareagovat, byl mrtev a s ním i zbytek jeho imperialistických psů. Teď už si jen počíhat na první linii kapitalismu, korporační žoldáky COPROX. Bohužel, opět, než jsme stihli posbírat naše síly dohromady a zajistit letiště, zaútočili ze stejného směru jako ZFOR. Rychle vyčistili pole, i půlku lesa. Letiště tak bylo rozděleno ve dví. I když jsme jeho část stále drželi, měli jsme těžké ztráty. Navíc načatí z předchozího boje jsme v první fázi nemohli nasadit rovnocenný počet mužů. Já sám jsem velel obraně, ale když jsem byl raněn, nebyl kdo by organizoval naše akce a tak jsme velmi rychle začali ztrácet. Když explodovala první nálož, věděl jsem, že je vše ztraceno a velel k ústupu. Byla to potupná porážka, protože jsme nedokázali ochránit životy nevinných civilistů, které zabila chamtivá korporace s vidinou vlastních cílů. Bylo na čase se opět vzchopit.

Pod rouškou všeho dění jsem ale připlavil další plán. Založili jsme vlastní pole s kokou. Speciální odrůda, která má vysoký výnos a během jedné hodiny vyplodí dvakrát pytel s kokou. Potají jsme ji pěstovali v Rebel village v centrální budově. Všechny síly, které jsem měl, jsem postupně směřoval k ochraně tohoto pole ze všech stran. Netrvalo dlouho a objevili se ZFOR. Bylo mi jasné, že je mezi námi zrádce, který jim dal echo, ale s takovými se vypořádáme až zvítězíme. Boj byl intenzivní, ale krátký, i díky rychlému obchvatu. Nicméně v jednu chvíli to vypadalo, že o jednu budovu přijdeme. Štěstí že posily dorazily včas. Aby toho nebylo dost, tak se na Top pointu jižně od vesnice objevil COPROX s nějakým zařízením, které si tam očividně střežil. Nastala situace, kdy obě frakce vyčkávaly. Bylo jasné, že oni také něco hlídají a do útoku se jim nechce. Velitel COPROX mě dokonce kontaktoval, majíc asi pocit, že budu chtít vyjednávat. Ale moje revolucionářské srdce to nevydrželo. Vydal jsem rozkazy abychom obsadili všechny přístupové pozice okolo Top pointu a posléze zaútočili. Nějaké ztráty jsme sice měli, ale byla nás znatelná převaha a nakonec se nám podařilo pozici obsadit a žoldáky pobít. Jejich velitel Krbec ale musel vyváznout jen se zraněním neb jeho mrtvolu jsme nenašli. Nakonec jsem svoji nedělní operaci tedy zakončil posledním útokem na území kartelu a tiskárny, kde už byl odpor jen malý, protože kartel se vytratil neznámo kam.

A jak náš boj dopadl? Byl úspěšný? Jistě že byl úspěšný, protože ten kdo má podporu lidu, nemůže přeci nikdy prohrát. Ano, korporace COPROX si zachovala svůj vliv a kartel El Mosto opět vycítil správný čas kdy se stáhnout, aby šetřil síly na později. ZFOR měli těžké ztráty, protože jich nebylo dost. A je jedno, zda proto, že nás zahraniční mocnosti podceňují a myslí si, že stačí pár vojáků aby nás přemohli, nebo zda jsme jim ztráty udělali my. Důležité je, že i nadále jsme v Zaragui nejvýznamnější opozicí současného buržoazního zřízení ovládaného korporací COPROX. Příště totiž zvítězíme my. Teď jsme možná druzí ze čtyř, ale příště budeme jediní, protože v Zaragui nebude zla a všichni nepřátelé padnou. Vymýtíme třídního nepřítele, zhatíme plány imperialistů a zabavíme zahraniční kapitál v naší, vaší, Zaragui. Tak se stane soudruzi! Už brzo! To vám slibuji, já váš velitel Alfred!