Operace Zaragua, pátý ročník oblíbené airsoftové akce ASPortál, se konala v bývalém vojenském areálu poblíž města Písku. Pro mnohé hráče se jednalo o poměrně vzdálenou lokaci, ale nemyslím si, že by někdo váhal nepřijet. V pátek, den příjezdu většiny hráčů, bylo ideální počasí. Mnohé týmy přijely už krátce po poledni a chopily se stavění ubikací. Spalo se kousek od budoucí Offzony na posekané louce (dalo by se tomu říkat i jinak než louka, ale my airsofťáci nejsme nároční na místo přespání). Hráči měli v pátek také možnost připravit své budoucí základny. Odměnou jim byl vyšší žold následující den. Z pohledu herní strany COPROX bylo výborné, že se všechny týmy do ní zaregistrované sjely ještě v předvečer akce. Mně, Krbec jméno mé, byla svěřena funkce nejzodpovědnější – vést do boje skupinu žoldáků Coproxu. Zaúkoloval jsem tady své budoucí spolubojovníky a poslal je do lesa budovat základnu. Cestou na ni měli vykonávat i zpravodajskou činnost v podobě okukování herního prostoru, především pak surovinových polí. Airsoft Club Bystré byl ještě následně požádán, zda by nepostavil jednu z herních kulis – varnu kokainu. V atmosféře akce bez alkoholu a návykových látek to pro nás bylo vítané zpestření. Dlouho jsem musel některým svým kolegům vysvětlovat, že v balíčcích co neseme je pouze sůl. Základny byly postavené a začala registrace. Noční můrou spousty českých hráčů, měřením úsťové rychlosti, prošli všichni bez výjimky (nutno dodat, že měřák byl řekněme shovívavý, když prošla i Tomášova Tanaka). Pravdou je, že 80% všech hráčů mělo rychlost kolem 110m/s, což mě vede k příjemné myšlence, že na tom v ČR nejsme ještě tak špatně. V pátek byl teplý večer, a tak se u stánku s občerstvením vedli dlouho do noci diskuze na nevyčerpatelná témata s filozofickým podtextem typu: „Které kule střílí nejlíp, CO2 vs. plyn, jak silný brko do baráku, jak já přiznávám a soupeř nikdy, atd.“ S vědomím toho, že na uvedená témata neexistují odpovědi, jsme se kolem půlnoci rozešli do svých stanů. Čekal nás náročný den.

Sobota byla prvním herním dnem. Po příjemně probdělé noci (noční diskotéka u sousedního stanu nebyla dle mého gusta) jsem brzy ráno vyrazil do Offzony, kde měla probíhat registrace nově přijíždějících hráčů. Nálada celého našeho mužstva byla veselá a všichni se už těšili do lesa. Trošku nám zatrnulo v okamžiku, kdy do brány Offzony vjel autobus a z něj svižně vyskákalo přibližně 50 hráčů z Liberce. Při pohledu na registrační archy mi bylo hned jasné, že počty hráčů v jednotlivých stranách nebudou tak úplně vyrovnané. Aliance Liberec byla registrována za herní stranu kartel El-mosto, která měla základnu jen pár stovek metrů od nás. V duchu jsem okamžitě začal překopávat herní strategii, kterou jsem minulou noc ve spacáku tak usilovně sestavoval za poslechu posledních hitů Evropy 2. Ranní opozdilci se úspěšně zaregistrovali a nás čekal nástup. Ten jsem kvůli organizátorským povinnostem skoro nestihl, neboť jsem měl na přípravu do boje necelou půl hodinu (ano, patřím mezi ty, jimž hodina nestačí). Když jsem doběhl na místo nástupu, moji spolubojovníci byli již nastoupeni a připraveni vyrazit do boje. Před samotným briefingem nás Honza Šulc rozdělil podle herních stran. Důlní korporace COPROX v kšiltovkách, Armáda generála Joseho Nera v helmách, Lidová Osvobozenecká Fronta v baretech a drogový kartel El-mosto s šátky na hlavách. Během nástupu byly vysvětleny základní pravidla hry, cíle hry (nashromáždit na konto co nejvyšší počet dolarů z prodaných surovin) a v neposlední řadě představeni velitelé jednotlivých herních frakcí. Naše strana byla představena jako skupina hráčů z Východních Čech s velitelem Tomášem. Což hráče z ostatních týmu Coproxu určitě nepotěšilo a soupeřům to strach také nenahnalo. Naštěstí to kluci (a slečna) z Big Small Boys, S.A.O.S, Task Force 7X a 3rd German Legion přenesli přes srdce a na mě a můj tým Airsoft Club Bystré nehleděli od samého začátku skrz prsty. Pravidla byla vysvětlena, nesrovnalosti srovnány a my jsme mohli vyrazit do herního prostoru. První byl do lesa vypuštěn kartel El-mosto. To mě moc nepotěšilo, neboť to měli na základnu blíže než my (jednotky začínaly hru ze svých základen) a mohli tak zaujmout lepší „startovní“ pozice. My jsme se na naši základnu dostali až v 10:05 – což bylo 5 minut po oficiálním začátku hry. Neztráceli jsme tedy čas a po rychlém nástupu, kde jsem vysvětlil především pravidla komunikace přes PMR, jsme vyrazili k prvnímu cíli – obsadit a uhlídat diamantové doly. Doly byly od naší základny vzdáleny přibližně 400 metrů a první krabici se surovinou měly vyprodukovat v 10:45. Ještě před tím, v 10:15 byla na kokových polích první produkce koky. Pytle koky jsem se však rád vzdal s představou ukořistěné bedny diamantů (diamanty se prodávaly za 200 tisíc USD, zatímco koka za 100 tisíc USD). Obával jsem se toho, že utěrkáři (interní kódové označení kartelu El-mosto) budou mít stejné plány jako my, neboť to měli k dolům ještě blíže než my. Naštěstí mi maše průzkumná jednotka po chvilce hlásila, že doly jsou volné a my je můžeme bez boje odsadit. Po příchodu celé naší skupiny jsem vydal rozkaz vytvořit obranný perimetr kolem diamantového dolu. Útok jsem předpokládal ze dvou stran. Od základny utěrek, kteří to měli k dolům rovnou z kopce. Po přilehlém hřebeni, který se táhl přes celý herní prostor, jsem očekával útok Armády generála Joseho Nera. Tyto dvě pozice jsme zajistili primárně. První přestřelky začali zanedlouho. Ale naštěstí jsme se nedočkali sedmdesáti utěrek rozběhlých z kopce rovnou k nám (mimochodem, nás bylo přesně 33). Přestřelky byly jen lokálního charakteru a my při nich neztratili snad jediného hráče. První krabice diamantů byla naše. Mohli jsme ji prodat na naší základně za výše uvedených 200 tisíc dolarů. Nabízela se však i varianta prodat ji za 400 tisíc na místě určeném překupníkem. Našemu týmu jsem od samého počátku věřil, a proto byla varianta B jasnou volbou. Zavolal jsem překupníkovi a požádal ho o upřesnění místa předání. Bohužel jím navržené místo bylo přesně na druhém konci herní plochy. Krabici jsem svěřil klukům z S.A.O.S. Ti se však nedaleko od dolů setkali s těžkým odporem a museli se stáhnout zpět. Zažádali jsme tedy o jiné místo předání. Těžko říci, zda bylo přívětivější, neboť leželo za zády kartelu El-mosto a LOF (Lidové Osvobozenecké Fronty). Nechtěl jsem předání podcenit a tak jsem s krabící poslal více než polovinu našeho mužstva. Zbytek naší jednotky jsem shromáždil u obsazeného dolu. V tuto chvíli bylo zbytečné tuto pozici držet, neboť pro nás byla až do 11:45 bezcenná (další produkce diamantů). Vyslal jsem tedy skupinu přibližně deseti hráčů ke kokovým polím. Bylo mi jasné, že v tomto počtu nemají velkou šanci pytel koky (produkce 11:15) vybojovat pro naši stranu. Před odchodem jim bylo zdůrazněno, aby se zaměřili především na průzkum kokových polí. Já a zbytek jednotky (cca 5 hráčů) jsme nadále drželi diamantové doly. Moje předpoklady ohledně koky se vyplnily. Naše průzkumná jednotka se dostala do přímého kontaktu s Armádou a LOF. V této přestřelce neměla málo početná jednotka velkou šanci a tak se hráči začali mrtví vracet zpět na základnu. Na druhou stranu my bylo sděleno, že předávka diamantů byla úspěšná a nám přišlo na herní účet prvních 400 tisíc.

Blížil se čas další produkce diamantů a my jsme stále drželi důl. Jednotka, která předávala předchozí bednu, se však nevracela a kluci z S.A.O.S. byli stále na mrtvolišti. V pěti lidech jsme začali odrážet stále větší počty útočících utěrek. I přes příchozí posily jsme se museli stáhnout z původních pozic. Na základně se nám podařilo znovu plně seskupit k ofenzivě, ale v okamžiku zpětného dobytí dolů již byla druhá bedna pryč. Nestihli jsme to tak o 5 minut. Trochu nás to zamrzelo, ale příští várku diamantů jsme si již sebrat nenechali. Její získání bylo natolik snadné, že jsem po jejím zajištění nařídil místo stáhnutí zpět na základnu okamžitý útok na koková pole. Díky znalosti terénu jsme se rychle dostali na hřeben těsně nad pole. Jejich následné získání bylo pak velmi snadné. Odpor kladený při získávání pytle koky byl slabý a neorganizovaný. O to větší byl však problém s dopravou pytle zpět na základnu. Při eskortě koky jsme totiž potkali větší počet vojáků armády vracejících se z jejich mrtvoliště. Pozičním bojem jsme neztráceli čas – důležité bylo dopravit pytel na základnu. O pár hráčů jsme přišli, ale pytel byl náš a v bezpečí. V okamžiku příchodu na naši základnu jsem dostal přes vysílačku zprávu, že i druhá bedna diamantů byla bezpečně předána. Ukořistěný pytel koky jsme následně prodali v bezpečí naší základny.

Vím, že je nebezpečné opakovat stejnou strategii stále do kolečka, ale vše se nám zdálo natolik snadné, že jsme vyrazili zpět k dolům. Ano, doly jsme získali. Snad bychom je i ubránili před drogovým kartelem, ale brzy jsme se měli dočkat prvního velkého překvapení. Na naše obranné pozice začala útočit armáda a utěrkáři v takřka stejný čas. Ihned nám bylo jasné, že se strany spojily a jdou si pro diamanty společně. I přes heroickou snahu celé naší skupiny jsme nemohli takřka 100 lidí udržet. Zahnali nás až k opevněnému postavení naší základny. Všichni do jednoho jsme byli mrtví a diamanty říkali pane někomu jinému.

V okamžiku oživení celý tým vyrazil proti nepřátelům, kteří se nestihli stáhnout z prostoru mezi základnou a diamantovými poli. Jeden po druhém odcházeli mrtví a my se zastavili až u diamantů. Čekali jsme následnou ofenzivu, ale nic se nestalo. Zdálo se, že spojenectví armády a drogového kartelu bylo zrušeno. Po ukořistění třetí bedny diamantů jsme houfem vyrazili na koková pole. O koku nám příliš nešlo, chtěli jsme spíš armádě vrátit to, co jsme ji byli dlužni. K našemu překvapení bylo pole prázdné. Nikdo nikde, ani LOF, kterou jsme tu potkali zatím pokaždé. Počkali jsme si na produkci koky. Pytel byl náš, ale když jsem viděl ve tvářích kolegů tu chuť bojovat, vydal jsem rozkaz: „Jdeme si to uvařit!“ Ano, z taktického pohledu to byl hřích (varna kokainu byla na druhém konci herního pole), ale v ten okamžik to nešlo jinak. Pytel koky jsme přivázali Kytkovi na záda a šlo se. Po pár minutách jsme stáli na kraji hustého porostu, uvnitř něhož byla ukryta varna kokainu. Zde náš pochod zastavil větší počet hráčů LOF. Lidové Osvobozenecká Fronta měla varnu kokainu kousek od své základny, takže ji brala jako své výsostné území. Také ho nedala zadarmo – boj nás stál většinu jednotky. Varnu jsme však dobyli. Po obsazení varny bylo třeba 30 minut udržet pozici (doba vaření kokainu). Bez větších komplikací jsme kokain uvařili a vyrazili zpět k základně. Jak už se nám stalo jednou, problémy začaly až při návratu. Teprve teď jsme začali pociťovat, jak daleko to máme „domů“. Balíček kokainu dostal na starost jeden z kluků od S.A.O.S. Bohužel neznám jeho jméno, abych ho zde vyzdvihnul. To, co dokázal, nechápu dodneška. Napíšu to jednoduše – celý náš tým rozprášili a on jediný zůstal naživu s balíčkem za 600 tisíc dolarů. Jeho samotného zahnali do koryta potoka, odkud se snad nedalo vylézt. Nevěřil jsem svým vlastním očím, když došel zpět na základnu – živý. Vysvětlil nám to tak, že vylezl na hlavní cestu, která vedla středem herního prostoru, a prostě přišel. Tím, že byl natolik drzý a štrádoval si to po silnici, nikdo si ho nevšímal a mohl v klidu projít. Kdyby tak nepřátelé věděli, co nese.

Balíček kokainu jsem okamžitě vyslal na místo předání. V okamžiku, kdy mi jednotka nesoucí zásilku nahlásila, že čekají na překupníka, přišla zpráva od hlavního velení akce: „Na souřadných XY leží bonusová bedna – kdo ji donese do Offozony, dostane 600 tisíc.“ Nemusíte dlouho hádat, ano souřadnice XY byly přesně na místě předání našeho kokainu. Stejná zpráva samozřejmě přišla všem velitelům frakcí. Zvláštní, jak kdyby někdo chtěl nahnat co nejvíce lidí na místo, kde byli zalezlí naši kluci s kokainem. Zprávu jsem ihned přetlumočil celému týmu. Jsem si na sto procent jistý, že to klukům nesoucím kokain nebylo po chuti. Jedinou odpovědí, kterou jsem od nich slyšel, bylo: „Máme tu kontakt!“ Pak se na dlouho dobu odmlčeli. Byl jsem zrovna na mrtvolišti, když jsem v dáli spatřil vracet se první členy eskortní skupiny s nasazenými červenými vestami. Dozvěděl jsem se, že narazili na početnou a dobře organizovanou jednotku LOF. Co se stalo s kokainem a bednou nikdo z nich nevěděl. V okamžiku, kdy jsem s povzdechem sklápěl hlavu, uviděl jsem vylézat z husté trávy jednoho z členů Big Small Boys. Musel jsem se začít smát, když jsem viděl, co nese. V jedné ruce nesl krabici a z taktické vesty mu čouhal balíček kokainu. Bez diskuze to byl hrdina dne a já před ním hluboce smekám. Teď bylo potřeba dopravit obě věci překupníkovi na Offzoně. Tohoto úkolu jsem se zhostil já. Opřel jsem svoji plynovku o strom, vzal jsem krabici a šlo se. Doprovod mi dělali Jelen z AS Bystré a onen klučina z Big Small Boys (myslím si, že se jmenuje Prochi – omlouvám se, pokud tomu tak není). Kontraband jsme pronesli podél kraje lesa až do Offzony. Tam nám na účet připsali 1 200 000 dolarů. To už bylo docela dost J. Nebyl ovšem čas otálet. Rychle jsme se museli vrátit k jednotce, kterou jsme bez varování opustili. Kluci, dodatečně se omlouvám, ale snad mi to prominete. Po návratu do lesa jsem členy Coproxu našel roztroušené mezi diamantovými doly a kokovými poli. Po rychlém přeskupení byl zahájen útok na koková pole. Po krátkém boji jsme ukořistili náš poslední sobotní pytel koky. Ten byl eskortován na naši základnu – bylo v plánu prodat ho zde překupníkovi spolu s bednou diamantů. Když jsem se po dlouhé době vrátil na naši základnu a začal se poohlížet po bedně diamantů, která zde měla být, nevěřil jsem vlastním očím. Bedna byla pryč! Okamžitě jsem se zeptal, kde je. Z hloučku postávajících hráčů se někdo zahlásil: „Říkal jsi, že ji máme někde dobře zakopat.“ Ano, skutečně jsem při eskortě bedny na naši základnu do vysílačky hlásil ať ji: „Schovají – zakopají“. Ale že mě budou kluci brát natolik doslova, to jsem nečekal. „No, když zakopat, tak zakopat!“ – To se stalo hláškou dne naší jednotky. Bednu jsme vyhrabali a spolu s kokou ji připravili na předání překupníkovi. Než však stihl přijet, dostal jsem zajímavou nabídku do velitele LOF, Alfréda. Utěrkáři prý na své základně ukrývali dvě bedny, na které byla vypsána odměna milion dolarů. Než jsme však dokázali zorganizovat útok na kopec Powder hill (základna El-mosta), utěrkáři ukončili hru a stáhli se do Offzony. Tím pádem však nebylo ten den již o co hrát, protože jedna z herních stran nadobro skončila a my byli ve spojenectví s LOF. S Alfrédem jsme se dohodli, že hru pozastavíme a pokračovat se bude až v neděli. Vždyť v nejlepším se má skončit. Svolali jsme jednotky a v houfech vyrazili do Offzony. Tak skončil první herní den, po kterém měla herní stana COPROX náskok přes jeden milion dolarů před druhým kartelem EL-MOSTO.

V neděli ráno se začalo nástupem v prostorách Offzony. Byl avizován déšť (čemuž jsem osobně nechtěl věřit), takže tombola, která měla proběhnout po skončení hry, byla slosována už ráno. Tombola byla hezkým zpestřením herního víkendu. Cen bylo hodně, takže si spousta lidí domů odvezla něco na památku. Jelikož Aliance Liberec odjela domů už v sobotu večer, byla strana EL-MOSTO sloučena s Armádou generála Joseho Nera. Z nenápadné a bezzubé sobotní Armády byla teď nejpočetnější herní strana s novým velením. Hra se tedy zredukovala na tři herní strany. Z toho důvodu bylo změněno i umístění diamantových dolů. To nyní více nahrávalo nově zformované Armádě. Po rozchodu do lesa a startu hry se všechny herní strany vrhly na koková pole, kterážto produkovala surovinu jako první. I já jsem rozkázal útok na pole. Než jsme se však k poli dostali (měli jsme to z herních stran nejdále), bylo již v obležení početné Armády, na kterou útočili hráči LOF. Začala první velká bitva dne. S minimálními ztrátami jsme se prokousávali blíže a blíže k poli. Čas byl však neúprosný a my jsme věděli, že pytel koky už nezískáme. Nařídil jsem tedy stáhnutí celé skupiny a okamžité přemístění k nově umístěným dolům s diamanty. Jelikož Armáda a LOF stále bojovali od koku, doly jsme obsadili bez ztráty jediného muže. Doly se nyní nacházely v části lesa s hustým mladým porostem. Vytvořili jsme obranný perimetr a čekali na produkci diamantů. V tuto dobu začalo poměrně hustě pršet. My měli tu výhodu, že jsme mohli zůstat pod stromy a nemuseli se nikam přemisťovat. Tato půlhodina čekání a „nemoknutí“ sehrála v další fázi hry důležitou úlohu. V okamžiku, kdy jsme sebrali bednu s diamanty, zavolal mi velitel LOF, že jeho stana končí z důvodu špatného počasí. Hrát zůstal pouze Alfréd a pár jeho nejvěrnějších bojovníků. Navrhnul jsem mu spojenectví s naší stranou. Jelikož neměl moc na výběr, můj návrh přijal. COPROX a zbytek LOF se měli sejít na kokových polích. Tam jsme se skutečně potkali a společně vyčkali na produkci další koky. Co se týče herního skóre, měli jsme už dostatečný náskok – nebyl tedy důvod nezkusit koku proměnit v čistý kokain. Za podpory LOF jsme vyrazili k varně kokainu. Stejně jako v sobotu nás čekal nelítostný boj uprostřed hustých křovin. Tentokrát však stálo LOF po našem boku, a tak nebylo těžké varnu obsadit. No, zas tak lehké to nebylo, ale varna byla naše (dodatečně se omlouvám vše těm, které jsme tak neskutečně prokropili). Nastavili jsme minutku v podobě berušky na čas třiceti minut a čekali jsme. I přesto, že pršelo, panovala dobrá nálada. Nic moc se nedělo, jen jsme občas uslyšeli tichý výstřel Hlavovi L96 a následné hlasité, bolestivé zařvání „Mám!“ z nedalekého křoví. Jediný kdo bral obranu varny skutečně vážně, byl Jelen z AS Bystré. Jeho aktivita mě udivovala tak, že jsem mu dal rozkaz: „Za pět minut je na kokových polích další produkce. Běž dobýt pole a dones pytel.“ Jelen málem zakopl, jakou rychlostí vyběhl směrem k polím. Celá naše jednotka se dobře bavila na Jelenův účet – padaly různé úvahy, jak bolestivou smrtí asi zahyne. Jaký byl náš údiv, když se z vysílačky ozvalo: „Mám pole, jaký mám vzít pytel?“ Jelena jsem prohlásil za hrdinu dne a začal mu diktovat číslo pytle. V tu chvíli se z nedalekých kokových polí začala ozývat střelba. Nechtěli jsme v tom Jelena nechat samotného. Rozběhala se operace, kterou jsme později označili jako: „Zachraňte vojína Jelena.“ Takřka polovina naší jednotky vyrazila na pomoc. My ostatní jsme stále čekali, než se “dovaří“ kokain. Oslabení počtu hlídajících hráčů bylo cítit k okamžiku dovaření kokainu. V tu dobu totiž začala opravdu silná ofenziva Armády. Bylo patrné, že čekali na okamžik „dovaření“ a chtěli nám sebrat už hotový kokain. Naštěstí nás neobklíčili a my měli volnou únikovou cestu. Balíček vyrazil na předání za překupníkem a zbytek jednotky běžel podpořit Jelena na kokových polích. Po krátké přestřelce byla surová koka naše. Mohli jsme s ní vyrazit k diamantovým dolům a čekat na další bednu, ale nám se ten den zalíbilo v drogové laboratoři. Věřím, že nás tam armáda nečekala tak brzy po našem „úprku“ s balíčkem kokainu. Nově zformovaná jednotka COPROX neměla příliš práce se znovudobytím varny. Hráče armády jsme tím museli natolik otrávit, že se od té doby u varny už neukázali. My jsme už tradičně začali s vařením kokainu. Půlhodina se tentokrát nekonečně vlekla. Tím, že se nic nedělo, upadala bojová morálka celé naší skupiny. I já se dostal do fáze, kdy jsem rozmýšlel, zda hru neukončit. Přece jen už bylo kolem poledne a stále pršelo. Po krátké poradě s členy Coproxu jsme se rozhodli ještě naposled potrápit Armádu a na závěr herního dne dobýt jejich základnu. Nepočkali jsme ani na dovaření kokainu a vyrazili jsme. Útok měl zahájit náš odstřelovač. Bohužel však skupinka hráčů hlídajících základnu Armády neměla nasazené ochranné brýle. Hlavsík tedy poslal jednu kuličku do dřevěné barikády poblíž stojícího hloučku obránců. Ty naštěstí okamžitě napadlo nasadit si brýle a my je mohli rychle poslat na mrtvoliště. Základna byla naše. Zaujali jsme obranné pozice a čekali, zdali se ještě někdo nepokusí o znovuzískání základny. Přišel pouze jediný hráč. Ten však ale nějak nepobral, že nejsme jeho spoluhráči a základna je v držení nepřítele. Klidný krokem k nám přišel (naschvál jsme na něj nevystřelili) a nastalou situaci si uvědomil až v prostorách základny. Jeho výraz v obličeji, v okamžiku kdy na něj zamířilo 20 hráčů, se nedá zapomenout. Řekl jenom: „Aha, tak já si jenom vezmu batoh a půjdu na mrtvoliště.“ Naše odpověď přišla rychle: „Vaše základna, batohy a ženy jsou naše!“ Člena armády jsme nakonec nechali v klidu odejít na mrtvoliště a my se rozhodli ukončit hru. Čerstvě uvařený kokain jsme už neprodali, neboť padl na oslavu vítězství. Hlavnímu velení akce jsme oznámili konec. Triumfálně jsme se vyfotili před dobytou základnou a s pocitem dobře odvedené práce jsme opustili herní plochu.

Druhý herní den nezískala jednotka COPROX mnoho herních bodů, o to více si užívala hru. Špatné počasí nám chuť do hry rozhodně nesebralo. Škoda jen, že v neděli odpoledne nehrála už ani polovina z původních 180 hráčů. Pokud mám akci s názvem Operace Zaragua hodnotit jako celek, nemohu šetřit chválou. Pár drobností (například nerovnoměrně rozložené herní strany) by se dalo určitě vytknout. Vím však, že o nich organizátoři ví a do příštího roku je napraví. Za mě osobně chci poděkovat všem, co hráli férovou hru – a že jich byla naprostá většina. Skláním se před členy herní strany COPROX. Bylo mi ctí vás vést a doufám, že vás brzy potkám na některé z akci. Byli jsme dobrá parta lidí a kvůli tomu mě baví hrát airsoft.

Text by KRBEC