Letos se konal třetí ročník akce s názvem Gangy Zaragui s podtitulem „Přestřelka na předměstí“. Zatímco letní Operace Zaragua si drží nějaký příběh a její pozadí se vyvíjí, tak Gangy Zaragui reprezentují pouze všudypřítomné třenice mezi gangy. Z pohledu airsoftu se pak jedná o sešlost fanoušků manuálních přestřelek. Uznávám, je to trochu oldschool hraní, ale o to více je to zábavné. Je to snad jediná akce, kterou všichni hráči opouští spokojení. Cílem je totiž především zábava. Ta je díky manuálním zbraním neskutečná. Nemusíte se bát přehnaných výkonů, lidé se nebojí akčnit a i útoky do dveří či schodišť jsou zábavné a akční. Zkrátka, je to oddychové střílení.

V sobotu 2.11. jsme se tak již po třetí sešli na hřišti Bullet Farm Klecany. Počasí nebylo zrovna nejlepší, ale mělo být sychravo jen dopoledne a postupně se mělo vyčasit. Stejně tak to byl jeden z nejteplejších dnů po celém týdnu. Nakonec dorazilo pěkných 45 hráčů, kteří se odhodlali zakusit boj s manuály i přes nevypočitatelné počasí. A rozhodně nelitovali.

Většina hráčů byla vybavena manuálními W58 a tříranými pumpovacími brokovnicemi. Našlo se ale i několik odstřelovacích pušek či krátkých manuálů. Letos byly poprvé povoleny i pružinové GBR granáty, které nesčetněkrát vyřešili některé patové situace. I díky nim si nemohl být nikdo jist svojí dobrou schovkou, či obrannou pozicí.
Celá akce je postavena na tom, že účastníci postupně odehrají několik různých her a scénářů. Každou hry si zkusí obě dvě strany, takže není čas se nudit. Po rozdělení a opáskování hráčů se zastal velení žlutých Honza Šulc a já (Alfred) jsem velel červeným. Tudíž budu dále psát spíše z pohledu červených.

Hned na začátek jsme si dali klasické Napoleony. Dvě řady střílející na střídačku proti sobě. Klasika. Trochu sebevědomě jsem nabídl první salvu žlutým, čím jsem zařídil jasnou prohru naší strany. To také znamenalo, že naše strana bude jako první v další hře útočit.

Další hra nesla název Rukojmí. Obránci drží jako rukojmí 4 hráče útočícího týmu, který je musí vysvobodit. Zatímco útočníci mají dva životy, obránci je jeden. Bránící žlutí drželi naše čtyři červené rukojmí v několika budovách. Museli jsme tak jednotlivé objekty postupně dobývat, což nás stálo hodně sil. Nakonec jsme snad posledního rukojmího nezachránili. Musím říci, že granáty se velmi osvědčili. Když se strany prohodili, vypadalo to, že žlutí svoje rukojmí zachraňují dobře, ale nakonec se jim podařilo nešťastnou náhodou zabít dva rukojmí vlastním granátem. Inu stane se.

Dobývací scénář byl zábavný, ale přišel čas využít celou plochu hřiště. Na řadu přišel scénář s výstižným názvem Bomba. Uprostřed herního pole je bomba, kterou musí tým donést k nepřátelské vlajce. Je to velmi těžký úkol. Samotné ukořistění bomby chvíli trvá, ale prostřílet se k nepřátelům je velmi těžké. Stěžuje to i fakt, že refresh je instantní, takže není čas na oddech. Tato hra probíhala až do oběda, aniž by se povedlo bombu jedné ze stran donést. Po obědové pauze pak proběhla výměna stran a scénář se opakoval. Shodou okolností druhá hra skončila ve chvíli, kdy červení měli v držení bombu a pomalu se prokousávali k nepříteli. Já sám jsem dokonce pronikl až za nepřátelské linie aby mě pak menší skupina hráčů v čele s Honzou nakonec musela zlikvidovat. Byla to legrace.

Následovala zcela nová hra, jež jsme zatím nezkoušeli. Left 4 dead. Na každé straně vzniklo čtyřčlenné družstvo přeživších, jež muselo s kanystrem dojít ke generátoru a poté se dostat k tlačítku, které spouštělo fiktivní elektrický plot a ukončilo hru. Zbytek hráčů byl neozbrojen a reprezentoval zombie. Dotykem ruky pak vyřazoval přeživší týmy. Kolikrát kdo ze zombie umřel bylo jedno, protože jste po zásahu zůstali na místě a za deset sekund mohli pokračovat boji. Přeživší měli samozřejmě jeden život. Hra to byla přes prvotní rozpaky zábavná a užili si ji nejvíc ti kdož hráli jako zombie. Najít správnou taktiku k výhře bylo ovšem těžké. Fígl totiž vězí v tom, že přeživší se nesmí zastavit a od zabitých zombie se musí vždy co nejrychleji vzdálit, jinak skončí rychle sežráni. Když jsme si dost zařádili, přešli jsme na další novou hru.

Opět nová hra, jež se v anglickém originále jmenuje Scoot and shoot, což lze volně přeložit jako útěk a střelba. Tentokrát hrají všichni proti všem. Rozptýlí se po herní ploše a na písknutí se mohou všichni pohybovat, ale nikdo nesmí střílet. Při dalším písknutí se naopak hýbat nesmí, ale můžou střílet. Je to taková trochu ztřeštěná hra, ale zábavná. Finále jedné hry bylo obzvláště napínavé, protože finální souboj posledních dvou střelců byl skutečně velkolepý.

Blížil se konec herního dne a s ním přišla asi nejzábavnější hra. Epidemie. Všichni proti všem. Každý reprezentuje svůj virový kmen a pokud někoho zabijete, smíte ho oživit a on se tak přidá do vašeho týmu. Je to úžasná záležitost, která každý rok vytváří nezapomenutelné situace. Především závěrečné části jsou nejnapínavější, protože se na poslední jednotlivce a malé skupinky valí obvykle velká horda hráčů. Touto hrou jsme zakončili herní den a musím říci, že to stálo za to. Stejně jako minulý rok, i letos odcházeli všichni nadšení a spokojení. Po krátkém poděkování hráčům za účast a rozloučení, můžeme říci, že poslední letošní akce je za námi a my se můžeme těšit zase na příští rok. Rozhodně tuto akci zopakujeme i příští podzim.

Galerie na FB ke shlédnutí ZDE a ZDE
Kompletní sada fotek, včetně nezveřejněných, ke stažení ZDE.