Když jsme jako Bohemia Air Soft minulý rok poprvé zkoušeli akci „9 hour“, netušili jsme, jaký bude mít úspěch. Kromě již tak omezujících limitů na výkon, jsme nechali povinné i tlačné zásobníky, což neděláme ani na naší letní Operaci Zaragua. Přesto bylo znovu vidět, že i tento formát akce si své fanoušky našel. Navíc z nezdarů minulého roku jsme se poučili a pro letošek leccos vylepšili a zjednodušili. Především jsme ale zvolili mnohem zajímavější prostor bývalé raketové základny u Přelíce, která našemu scénáři vyhovovala lépe než Bezno v minulém roce. Celá akce nakonec proběhla 21. dubna a všechno úsilí a úpravy se nakonec bohatě vyplatily. V rámci děje jsme navíc použili více rekvizit, včetně těch, které byli plánovány už na minulý rok, ale nestihly se dodělat.
Samozřejmě bylo i objednáno vypečené počasí, které nás všechny málem upeklo.

Letošní jednodenní akci ze světa Zaragui jsme pojmenovali jako „Next 9 hours“ tedy Dalších 9 hodin. Vše mělo odkazovat na neúspěšný předchozí pokus o svržení generála Nera. Ten proběhl neúspěšně, a tak se letos nabízela další šance. Ale zatímco minulý rok byl Nero jen jakousi virtuální postavou, letošní rok jsme ho oživili a udělali z něj herní postavu. On i jeho protivník, Alberto Ramirez, se tak stali důležitými postavami a zároveň motivátory celé akce, což bylo znát. Roli generála Nera si střihnul Honza Šulc a Ramireze zase já (Alfred). Hráči si tak užívali povzbuzování od nás, jakožto ideových vůdců, zatímco velitelé frakcí se mohli plnohodnotně věnovat velení. Celá bitva tak byla ve znamení zápolení Ramirezových Rudých Mantikor proti Nerovým Bílým Jaguárům.
Abychom si to ujasnili, ani José Nero, ani Albreto Ramirez, nebyli skuteční veliteli frakcí. Byli pouze herními postavami. Veliteli Mantikor a Jaguárů byli Kaan (velitel LOF) a Kirkhoff (velitel ZFOR).

Hráči se začali scházet už krátce po osmé hodině. Než začal v půl desáté nástup, měli všichni hráči hotovou registraci a změřené zbraně. Nakonec se sešlo celkem 81 účastníků. Když jsme na úvodu vyrovnali počty, vysvětlili pravidla, všechny scénáře, které budou hráče ten den čekat, a osvětlili chování v herním prostoru, mohli jsme vyrazit do akce. Už jen samotný fakt, že akce začala jen s 15 minutovým zpožděním, oproti původnímu plánu, nás jako organizátory naplňoval optimismem.

Zde nám trochu udělalo čáru přes rozpočet změněné uspořádání areálu, které zapříčinilo, že v jedné části herního prostoru (zákopy) se prakticky nehrálo a ani to technicky nebylo možné, neb tato část ležela hned vedle „mrtvoliště“ jedné herní strany. Ale poradili jsme si s tím.

První úkol byl jednoduchý. Na herní ploše byly tři místa, kde byly uložené dokumenty z archivů generála Nera. Tyto seznamy nepohodlných osob, stejně jako spolupracovníků režimu, byly velmi důležité a uložené v celkem 15ti bednách. Jednotlivé strany museli tato místa obsadit a dle času uvedeného na bednách je museli odnést. Jaguáři se do tohoto úkolu pustili se vší vervou a velmi rychle důležité lokace s archivy obsadili. Naopak Mantikory se jen pozvolna dostávali do tempa. Více než archivy je totiž zachvátil mamon a někteří jednotlivci začali na „mrtvoliště“ nosit zlaté cihly z Nerova trezoru. Několik bezvýsledných pokusů zaútočit na pozice archivů tak skončilo jen s velkými ztrátami Mantikor. Sice se jim ke konci této fáze podařilo dobýt prostor trezoru, v jehož blízkosti archiv byl, ale už bylo příliš pozdě. Jaguáři zvládli téměř všechny bedny odnést. Bylo jasné, že v této fázi Jaguáři jasně vyhráli, aniž by museli vyvinout zvláštní úsilí.

Mantikory se teprve rozjížděli. V další části hry bylo totiž nutné obsadit čtyři opěrné body a držet je co nejdéle. K určení času sloužily šachové hodiny. Ten, kdo držel opěrný bod, zastavil své stopky a uvedl do chodu protivníkovy. Tomu tak začali naskakovat trestné body. Přestože na počátku Jaguáři ovládli tři body ze čtyř, končila tato fáze zcela obráceně. Mantikorám se podařilo pozvolným postupem dobýt dva kopce v držení Jaguárů. Ztráty byly velké na obou stranách, nicméně 20ti minutový „refresh“ dovoloval do boje vrhat další a další síly. I díky osobním příkladům velitelů Mantikor byli Jaguáři z vrcholů vytlačeni a Mantikorám se nakonec povedlo dobýt i prostor Trezoru, který ležel uprostřed herního pole. Když tato fáze skončila, Mantikory jen těsně prohráli na čas a bylo jasné, že Jaguáři už se museli o dost více snažit, aby získali čas. Přesto tato fáze končila remízou, protože většinu území základny ovládali Mantikory. Vypečené počasí si ale vynutilo herní pauzu.

Bylo skutečně horko, ani mráček na nebi, a hráči byli za odpočinek rádi, přestože před zahájením celé akce chtěli hrát nonstop. Nikdo z nás nečekal, že by se v druhé půlce dubna spálil na sluníčku, ale stalo se. Vody jsme všichni vypili více než dost.
Hráči se v klidu naobědvali, trochu si odpočinuli a po cca půl hodince se znovu připravili do boje. Tentokrát se „mrtvoliště“ obou stran prohodila. Hlavním úkol ležel přímo uprostřed herního pole. Trezor! V něm je Nerovo zlato. Jako první budovu dobyli Jaguáři. Bránili ji zuby nehty a i když byli neustále napadáni, dařilo se jim vynášet cihly ven. Jenže v herním poli se nacházeli i tajné skrýše plné peněz a drog. Mantikorám se povedlo obě skrýše najít a vyplenit. Zpočátku nechali trezor na pokoji, což se ale později projevilo jako velká chyba. Jaguáři totiž vynesli takřka půlku zlatých cihel, než se podařilo Mantikorám probít dovnitř. Jaguáři se nevzdávali jen tak bez boje, ale bylo znát, že jim dochází síly a pomalu se začali stahovat. Horko sobotního dne doléhalo na všechny. Nicméně Mantikory povzbuzené svým postupem opanovali prostor trezoru a rychle vynesli vše co zbylo ven, než byla tato předposlední část hry ukončena. Zlata více získali Jaguáři, ale množství peněz a drog dorovnalo schodek Mantikor. Ani tato část neměla jasného vítěze, přestože Jaguáři byli ti, kteří tentokrát ovládali bojiště.

V poslední fázi hry se každá ze skupin sešla na svém „mrtvolišti“. Nyní přišla rozhodující chvíle. Posledním úkolem bylo zajmout nepřátelského velitele. Start této fáze byl určen na 15:55. Jako za první světové války odpočítával Kaan na hodinkách vteřiny do startu, aby celá frakce Mantikor vyběhla vstříc svému osudu. Tentokrát to byli Mantikory, které převzali iniciativu na bojišti. Bleskově popoháněni svými veliteli, obsadili strategické kopce a nechali Jaguáry, aby si vylámali zuby o jejich pozice. Jaguáři byli překvapeni a jen ztěžka postupovali. Tato část byla už na jeden život, bez „refreshe“, takže hráči byli opatrnější, stejně jako postavy Nera a Ramireze. Po půl hodině intenzivních bojů ale žádný z velitelů nepadl a palba už se ozývala jen ojediněle. Je jasné, že i přes velké ztráty Jaguárů Nero opět uprchl a přežil. Mantikory tuto část ovládli zcela s přehledem a použili předchozí taktiku Jaguárů proti nim. Po půl hodině bojů bylo dobojováno.

Nakonec to byla krásná přestřelka. Po ukončení hry jsme se znovu všichni sešli u registrace a udělali si malou tombolu, kde bylo v cenách mnoho zajímavých předmětů od velkých airsoftových značek jako bylo ASG, ICS, G&G, LCT nebo Umarex, stejně jako pár cen přímo od Bohemia Air Soft. Ve srovnání s tombolou na Zarague byla tato malá, ale o to více potěšila. Hráči i organizátoři odjížděli spokojeni. Scénář až na dvě situace běžel tak jak měl a hráči si zastříleli, jako už dlouho ne. Především si všichni velmi chválili měření zbraní na začátku hry a rozumné limity výkonů, které dali akci určitou kulturu. V pět hodin jsme akci Next 9 hours definitivně ukončili. Bylo to sice o hodinu dříve, než bylo v plánu, ale počasí bylo nemilosrdně krásné a horké. Nikdo si proto nestěžoval. Takže jestli vše dopadne dobře, určitě se znovu sejdeme při další přestřelce příští rok, třeba i v hojnějším počtu než letos!

Odkazy

Fotogalerie na FB

Kompletní galerie všech 650 ke stažení