Fórum
Kategorie: Co je to airsoft

Jak na první airsoftovou akci? (díl. 4)

Jak na první airsoftovou akci? (díl. 4)Předchozí díly našeho seriálu hovořili především o přípravách na samotnou akci a o cestování. Dnešní díl se bude věnovat přímo dění na akci samotné.



Na začátku akce jsou dvě věci, které musíte udělat nejdříve po příjezdu. První je registrace, respektive nahlášení se organizátorovi o tom, že jsme dorazili. Pokud akce začíná v sobotu a my jsme dorazili večer, tak je registrace často až druhý den, takže náš dotaz se omezí především na to, kde můžeme přenocovat (již předtím vám organizátor určitě řekl, že se bude spát třeba v budově, nebo v lese, ale konkrétní místo vám ukáže až nyní). Co se stanování a nocování týká, je často zvykem, že páteční večer je čas příprav (pokud se začíná už o půlnoci) nebo časem seznamování (pokud se začíná ráno). Myslete na to, že druhý den chcete fungovat, takže by bylo vhodné i něco naspat. Co se ohně týče, většinou je omezen jen na pár míst, kde smí být, takže doporučuji lihové vařiče na vlastní vaření. Ohně slouží spíše k družení a ohřátí. Jako vždy, dodržujeme zásady chování v přírodě a pokud možno po sobě nenecháváme bordel. Ta samé ale platí, máme-li možnost nocovat v nějaké opuštěné budově. Není od věci se dotázat, kde seženeme vodu, pokud tedy byla před akcí slibována. No a nakonec, upevnit celtu, nebo rozložit stan, zvládne snad každý (to mi připomíná, že pokud plánujete někam věšet celtu, hodilo by se mít i nějaký kus provázku či lanka na uchycení).

A hlavně se nezapomeňte zeptat v kolik se druhý den začíná! Akce se občas posunou, třeba jen o hodinu, nebo se změní harmonogram z různých důvodů.

 

Druhý den hned po probuzení, je nejvhodnější se ustrojit a konečně se jít registrovat. K registraci je ideální dorazit už připraven v kompletní výstroji a klidně o trochu dříve. Registraci není vhodné vynechat. Jednak často dostanete identifikační označení, že jste účastník akce, k tomu i doplňující informace (kam máte jít, co máte dělat, kdy se začíná atd.). Hlavně se ještě můžete na leccos zeptat. Někdy můžete dostat další věci, jako mapy, herní peníze, osobní dokumenty, či různé rekvizity určené ke hře. Tak jako tak pak budete asi i obráni o účastnický poplatek, pokud jste ho neplatily předem. K tomu se vám na některých akcích ještě změří zbraň. Po tomto všem jste už konečně připraven účastnit se akce.

Když registraci vynecháte, může se stát (obvykle se stane), že vás v průběhu akce můžou organizátoři vyloučit ze hry a vykázat z pozemku. Takže to skutečně ani nezkoušejte.

Jste registrováni, co teď? Prvořadým cílem by mělo být nalezení vašeho velitele/velení, který vás bude organizovat. Ten vám patrně řekne, jaké jsou vaše úkoly, kde bude vaše mrtvoliště, občas s vámi i projede zásadní body pravidel. Vás ale zajímá především:

1) úkol, tedy cíl mise

2) vlastní základna, takže kde si můžete nechat vaše věci, případně kde později hledat velení a ostatní hráče.

3) vlastní respawn/mrtvoliště, tedy kam budete po smrti chodit se oživovat a jak dlouho respawn trvá.

4) komunikace, čímž je především myšleno, zda se používají vysílačky a jaké jsou frekvence, případně za kým jít, když není velitel k dispozici.

 

Toto a všechno ostatní se dozvíte během prvního brífingu.

 

brifing.jpg

 

První Brífing
Pravidlo číslo jedna. Když mluví organizátor nebo velitel, tak jsme ticho a posloucháme. Opět to je pro mnoho lidí problém a pak se ptají a ptají a ptají. Nevykecáváme s kamarádem, protože pak nám může uniknout důležitá informace a na vykecávání máme zbytek dne. Obvykle nám je sdělena herní legenda a počáteční informace. Rozmístění našich a nepřátelských sil (pokud se o nějakých ví) a jejich cíle. Bude nám obvykle vysvětleno jaký je předpokládaný vývoj herní situace a co se bude dít. Také se zmíní důležité informace, tedy respawny, důležitá místa, komunikace. Obvykle následuje přidělování úkolů jednotlivým týmům a rozdělování zbylých hráčů. Prostě organizace vlastních sil. V tuto chvíli je často možnost prodrat se tam kam chcete. K průzkumným týmům, rizikovým patrolám, do bojů v přední linii, na opevněné pozice, prostě tam kam je zrovna potřeba, nebo chcete. Platí, že pokud se nepřihlásíte, dostanete obvykle nějaký méně zajímavý úkol, nebo ten, který nespěchá. Úplně nejjednodušší je se už před brífinkem zeptat nějakého týmu, zda nemůžete jít s nimi, minimálně na první úkol. Zvýší se tak vaše šance, na lepší pozici. Stejně tak, pokud vidíte někde nějaké osamocené hráče, není lepší volby, než spojit své síly a byť jen třeba na jeden úkol, utvořit tým.

Úkoly jsou obvykle pěti druhů:

 

-útok na určité místo či určitým směrem

-obrana určitého místa či směru

-patrola po určené trase či do určeného místa/hlídka určitého prostoru (oproti obraně je hlídka založená na tom, že se po určitém prostoru pohybujete, protože může být přiliž veliký, pro klasické bránění z pevné pozice)

-průzkum

-rezerva, tedy vyčkávání na to, až budete odveleni na místo, kde vás bude potřeba. Obvykle je to v zázemí na velmi klidném místě

 

Toto rozdělení je samozřejmě mírně subjektivní, ale podle mě výstižné. Je mnoho typů úkolů, ale obvykle se budou vejít do jedné z těchto charakteristik, či se mírně kombinovat. Klasické Najdi a znič je víceméně průzkum kombinovaný s útokem, nebo Doprovod, který je v podstatě patrolou, Průzkum bojem je zase jen forma útoku. Opět zohledňuji podmínky airsoftových akcí, nikoliv reálný význam vojenského žargónu.

A ještě k přidávání se k týmům na akci. Smiřte se, že týmy jsou různé. Některé jen neradi berou další hráče, které neznají a považují je za zátěž. Jiné týmy naopak velmi rádi vezmou někoho pod svá křídla, klidně i na většinu akce. Rád bych řekl, že záleží na vašich schopnostech, ale z praxe vím, že záleží dost i na tom, jak vypadáte. Chlapec v kompletní výstroji ACU bude vítanou pomocí, bez ohledu na to, že je to jeho první akce, na rozdíl od hráče, který přijde jen v BW blůze, kalhotech a samopalem a už něco umí. Ač všichni hráči tvrdí opak, většina z nás jsou modelky a chtějí vypadat co nejlépe a působit „profesionálně“. Takže hledají i podobně působící lidi. Řekl bych vám důvody, ale je jich hodně. Ale abych nekřivdil, je i dost lidí, kteří to neřeší. Mimochodem dejte si pozor na týmy, které tyto začínající hráče využívají jako tzv. potravu pro děla. Nechávají vás chodit v čele, či jako první do budov, a jinak využívají toho, že raději když umřete vy, než oni. Není to zrovna fér play, ale těžko se s tím dá něco dělat. Nejlepší je se pokusit přidat k menším týmům kolem 3-5 lidí, protože ty vaši pomoc ocení a hlavně vědí, že čím více jich bude, tím větší je šance, že dostanou úkol, jaký budou chtít. Ale popojedeme.

 

Když velitel skončí, můžete se ptát. Je prostor na dotazy. Můžete se zeptat na cokoliv, co vás zajímá. Samozřejmě i na to, čemu jste nerozuměli, či velitel nezmínil. Když je vše dohodnuto, je rozchod a akce začíná.

 

Chování na akci.
Když už tedy plníte svůj první úkol, jdete se svými spolubojovníky, je dobré vědět, co máte dělat. Tady si probereme pár věcí, na které si dát pozor a které spousta jiných hráčů nemá rada. Bude vám to trochu připadat jako poučování pro děti a hloupé, ale věřte, že hodně věcí z toho vadí i mě a mnoho z toho se vám bude hodit. Jsou to často velmi důležité věci, takže si je zapamatujte. Bude toho možná trochu více.

 

-Když jde někam moje jednotka, jdu s nimi, pokud mi není řečeno jinak.

Není co říci. Držím se pohromadě a nikde se netoulám sám. Pro nepřítele jste sám snadné sousto a riziko od vlastních hrozí často také.

 

-Když mi velitel něco řekne, udělám to a složitě nediskutuju.

Samozřejmě nejsme ve skutečné válce, takže když máte lepší nápad, nebojte se projevit. Hlavu vám nikdo neutrhne a v mnoha situacích je dobrý nápad k nezaplacení. Nicméně v rychlé bojové situaci není na povídání čas, takže když někdo volá „běéééžž!“, zatímco vás kryje palbou, tak nečekáme, až dostřílí, nebo umře, ale běžíme a neptáme se. Mnoho útoků shořelo na tom, že se dvacet lidí schovává a řeknou si, že společně zaútočí. Nakonec však v praxi vyběhnou jen ti tři, které to napadlo a kteří samozřejmě nedoběhnou.

 

-Organizátora poslouchám, ať si myslím cokoliv.

I když se vám může zdát, že organizátoři často nemají některé akce pod kontrolou (bohužel občas to tak je) tak tomu vždy pravda není. U bitev je snahou organizátorů vyvolávat střety, u scénářů zase dávat důležité úkoly. Pokud je neplníte, či sabotujete, kazíte tím hru i ostatním. Modelový příklad.

Organizátor vám řekne, abyste šli na průzkum do vesnice, kde by snad nikdo neměl být. Říká vám to, protože tam jiným rozkazem třeba poslal nepřítele. Takže vás žene do střetu, který vy chcete. Jenže vy se místo toho vydáte jinam a kašlete na rozkazy. A tak místo jednoho týmu je otrávený i ten tým, který vás tam měl přepadnout, protože vy jste nedorazili. A kdo to nakonec odskáče? Organizátor, protože na jeho akci se přeci nic nedělo a nebojovalo? Smutná pravda. Když není vůle hráčů, často nepomůže ani rozkaz organizátora. Ale jsou samozřejmě i akce, kde vinu i organizátoři.

 

-Když se plíží všichni okolo mě, plížím se také.

Tím je myšleno, že se především pohybujeme pomalu, potichu a co nejméně děláme hluk. Samozřejmě minimálně nebo vůbec nemluvíme. Není od věci si ztišit vysílačku, pokud nemáte headset.

(ano, tohle je jedna z věcí, co sám skutečně nemám rád)

 

-Není nutné vždycky střílet.

Tohle je často chyba pouze začínajících, a nezkušených hráčů. Vidím, jak se pohnulo křoví, už tam pálím, co to jde. To, že tam třeba nikdo není, přeci není důležité. A když už, tak se nic nestalo ne? Omyl. Právě jste širému okolí řekl, kde jste a pokud vás někdo viděl tak už i ví, jaký je váš dostřel. Stejně tak palba na nepřátele, kteří jsou očividně mimo váš dostřel. Jediné, čeho docílíte je to, že nepřítel teď ví, jak daleko od vás musí být, aby byl v bezpečí a chraň vás bůh, pokud má větší dostřel než vy. Přemýšlejte také, že nepřítel, kterého jste viděli, nemusí nutně vědět o vás, takže vám to dá možnost vyhnout se mu, nebo se naopak dostat do lepší/bližší palebné pozice. Zvláště na průzkumech si toto hlídejte.

 

-Já tam nejdu, je tam sniper.

Airsoft je tak trochu psychologická hra a snipeři jsou stále velmi respektovaní a tato hra jim jde. Rozbijme pár mýtů. Většina sniperů má manuální nebo plynové odstřelovací pušky. Ani jedno není až tak hrozivé, pokud o sniperovy už víte. Myslete na to, že bez ohledu na výkon, on má jednu ránu, pak musí natáhnout páku závěru (nabít) a znovu vystřelit. Z praxe mohu říci, že kadence i u nejrychlejších sniperů je maximálně jedna rána za vteřinu. A to už musí být přeci jen trochu lepší sniper. Takových ale není zase tolik. Sniper nemá v airsoftu takovou převahu a často se přeceňuje. Jeho výhoda je v přesnosti, tichosti. Ale pokud je odhalen, není často zase takový problém ho zlikvidovat zvláště, pokud nejste sám. Navíc čím silnější má zbraň, tím pomaleji střílí (tedy to platí u manuálních pušek, u plynovek naštěstí ne, ty jsou ale zase hlučnější). Opět výhoda pro vás. Jedna rána na větší vzdálenost stejně tolik nebolí a i šance na zásah není tak velká, jak se všeobecně myslí. Zvláště pokud nejdete čelně a jen přebíháte pod palbou. Toto téma je na dlouho, takže ho nebudu dál rozebírat. Možná v jiném článku.

Mimochodem obráceně. Sniper nevyřeší vaše problémy. Je to podpora, ale nikoliv hlavní síla. Nespoléhejte na ně, nebo se nedivte, když vám řeknou, že někam nepůjdou. Oni sami ví, co zvládnou a co ne.

 

-Pokud se někde maskuje vlastní sniper/spolubojovník, nechoďte k němu. Prozradíte ho.

To je třeba důvod, proč nejsou tolik vidět fotografové v prvních liniích. Už jen tím, že vás někdo uvidí, bude se koukat i okolo vás a snáze si dotyčného všimne. Ještě horší je, když se s takovým člověkem pokusíte mluvit. Každý pozorovatel pozná, kam koukáte, nebo že tam je někdo, s kým mluvíte.

 

-Zbytečné mluvení.

Tohle nemají rádi spíše militantněji založení hráči, ale v jistých momentech i obyčejní hráči. Jsme na hlídce lesem a poslední co potřebujeme, aby každý slyšel už z dálky, že jdeme. Hodně to vadí i v budovách, kde se právě hodně zvuk rozléhá. A to dokonce i šeptání. Taktéž vybavování v první linii není moc na místě. Když je klid, proč ne, ale pokud se máte soustředit na hru, je důležité v některých momentech mlčet. Zase, když se jen lesem přesouváte k přední linii, abyste posílili spojence, je to jedno. Ale průzkum by měl být tichý a komunikace jen pokud je důležitá.

 

-Když střílí všichni okolo mě, musím i já a obráceně.

Není to vůbec pravda. Přemýšlejte, jaký je rozdíl, když po jednom nepříteli střílí deset lidí, nebo jen jeden? Skoro žádný. Častokrát opravdu stačí, aby po cíli pálil jeden až tři lidé. Není důvod plýtvat munici a baterii, pokud vás nepřítel přímo neohrožuje. Naopak když jste obránce a proti vám běží útok, je záhodno, aby pálili pokud možno všichni, minimálně v první vlně.

 

-Nestřílím nikdy přes vlastní spolubojovníky bez upozornění.

Jako ve skutečnosti. Pokud před vámi někdo leží, je dobré ho upozornit, že chcete zahájit palbu. Už jsem viděl, jak se někteří lidé nemohli dostat ze své pozice, protože byli přikováni palbou vlastních k zemi.

A viděl jsem i situace, kdy se někdo zvedl ve chvíli, kdy ten za ním pouštěl dávku. Velmi nepříjemné, protože první co zvednete je buď zadek, nebo hlava.

 

-„Tos dostal!“ aneb on nepřiznává.

Tohle je téma také na dlouho, ale ze zkušenosti mohu říci jen to, že je zbytečné to řešit. Buď přizná, a když ne, tak střílím dál. Ale myslete také na to, proč nepřiznal. Že by vaše milovaná zbraň nedokázala prostřelit to křoví? Ano, to se může stát. A třeba střelci přes optiku, kteří jsou bez zkušeností, mají často pocit, že cíl trefili, i když jim nic nepřekáželo. Jenže puškohled občas klame a sám už jsem poznal, že začátečníci nedokáží přes optiku odhadnout, kam dostřelí a jak daleko kulička letěla.

Kdysi jsem znal jednoho chlapce, který ve chvíli, kdy zmáčknul spoušť, začal hned řvát „tos dostal“. Smutné.

Také běžící cíle si často ani neuvědomí, že zásah dostali. Prostě v tom návalu adrenalinu, nebo i hluku při probíhání třeba křoví, si dotyčný jedné či dvou kuliček nemusel všimnout. Jednoduše berte, že často ani neuvidíte, kam vaše kulička letí, pokud budete mít výkonnější zbraň. Platí úměra:

Čím dál střílím, tím se zvyšuje riziko nepřiznání, bez ohledu na upgrade.

 

-One man army. Zapomeňte na to.

Jednočlenná armáda. Krásná akční podívaná z filmu a her, ale v airsoftu velmi výjimečná věc, závisící na zkušenostech, schopnostech a hodně i štěstí. Občas se najdou jedinci, kteří vejdou do budovy a zabijí v ní deset lidí, během několika minut. Nebo statečně vyběhnou před nepřátelské pozice, vystřílí bunkr i blízké okolí. Ale často také umřou dříve, než doběhnou. Nic takového v praxi prostě není obvyklé. Je to vždy jen kouzlo okamžiku, dobrého načasování a odhadu situace. Ale to se často nedaří.

Vy hrajete v týmu, moc toho třeba neumíte, tak využijte toho, že nejste sám. Snažte se spoléhat a důvěřovat vašemu týmu, i když ho třeba neznáte. Není nutné být všude a dělat vše. Hrajte jako tým. Kryjte se, postupujte společně a ano, umírejte i společně. Stále je to jen hra a i prohra k hraní patří. Nejde o život. (maximálně o úmornou cestu na respawn).

Historie nám ukázala, že spolupracující jednotka dokáže odrazit i silnější protivníky, nebo jim sakra zatopit.

onemanarmy.jpg

 

-Noční airsoft

Podle mě zhouba airsoftové bitvy, a pro mě i nutné zlo. Ale zato s osobitou atmosférou a napětím. Je nutné si uvědomit, že budete střílet do tmy a ze tmy a že se nikdy asi nedozvíte, koho jste zabili. Také se vám může stát, že boj bude díky viditelnosti veden na krátké vzdálenosti a může to bolet. Takže se nikam zbytečně nehrňte a buďte opatrní. Více než kdy jindy je zde nutné být často absolutně nehlučný. Tlačné zásobníky přijdou vhod. Nikdy se při nočním airsoftu nerozčilujte. Nemá to smysl.

 

-To není fér, oni jsou silnější.

Bohužel, na některých akcích se můžete dostat do situace, že takřka nemáte šanci na úspěch. To se stát může, ale nemělo by vás to zlomit. Stává se to i ve skutečnosti, že není šance na vítězství. Většinou se nepodaří vyvážit scénář, jindy je prostě převaha jedné strany příliš velká a nelze ji nijak kompenzovat. Stane se. Osobně to beru jako výzvu. Ale nenechte se oklamat. Pokud se vám několik hodin nedaří, není to konec světa. Občas jsou některé scénáře tak nastaveny a v půlce dne se může leccos zlomit. Nehledě na skutečnost, že vítězové často rychle ztratí morálku a ostražitost.

 

-Nestěžuji si

To by mělo být občas základním mottem některých hráčů. Lidé co si neustále stěžují, že jim to střílí málo, že málo lidí zabili, že jsou unavení, že je něco bolí a já nevím, co vše jsou po určité chvíli otravní. Ano, můžete si občas postěžovat, ale být já sám s někým takovým déle než pár minut, tak bych mu něco řekl. Většina z nás by už měla mít trochu rozum a především něco snést. Navíc za některé věci si často můžeme sami. Spílání na to co vás bolí, je často od nevhodné a nesedící výstroje. Zbraň je často sama o sobě jen tak dobrá jako střelec, bez ohledu na výkon. A počet zabitých? Viděl jsem lidi, co se zúčastnili za celý den dvou útoků a jinak jen posedávali, jedli a povídali a stěžovali si, že si nezastříleli a nikoho nezabili. Jak by mohli, když celou dobu nehrají.

 

-Jsem tu, abych si zahrál, né abych seděl.

Bylo by fajn si uvědomit, že nejedete na grilování, nebo kempování do přírody. Zaplatili jste si vstupné, tak hrajte, účastněte se hry. Pokud jste přišli jen grilovat, jeďte raději domu a hrajte na počítači. Je smutné, když se linie hroutí jen proto, že se půlka hráčů rozhodne obědvat v off zóně, nebo že si odjedou někam na jídlo a tři hodiny o nich nevíte.

 

-Zbytečná smrt.

Nemá smysl umírat v místech, kde to není potřeba. Když jsou dvě linie, kde se nikdo z vás nechce hýbat, proč se snažit sám prorazit, když za vámi nikdo nepůjde, nebo k tomu nemá rozkazy?

 

-Respektujeme se.

Všichni máme airsoft rádi a chceme si ho užít. Není důvod se zbytečně rozčilovat a kazit si den. Snažte se vše řešit s chladnou hlavou a jednat v klidu.

 

No to je jen pár věcí co bych zmínil. Asi to nebude všechno, spoustu věcí časem pochopí a pozná každý hráč. Chce to čas. Ani já po osmi letech hraní airsoftu nevím vše a nestydím se to přiznat.

 

Po akci
No a když je po všem? Je to jednoduché. Sami zhodnoťte, jak se vám akce líbila. Popovídejte na zpáteční cestě s někým z účastníků, pokud to jde, získáte často jiný pohled a leccos pochopíte. Často až po akci pochopíte smysl dění a některých situací. Zvláště po rozhovoru s nepřítelem z vašeho úseku. Koukněte na internet na fóra a reakce na akci. Napište i vlastní. Správný organizátor vám buď dodá vysvětlení, nebo to vezme jako věcnou radu. Rozhodně nikdy nesuďte žádného organizátora podle jedné akce. A airsoft jako takový rozhodně nezabalte po jedné či dvou nevydařených akcích. A tím bych asi ukončil náš malý serál o první airsoftové akci. Snad vám leccos z toho pomohlo a poradilo. A ty zkušenější z vás i trochu pobavilo.

 

Text by Alfred

Vydáno: 17.8.2012 20:39 | 
Přečteno: 16780x

Autor: Alfred
 | Hodnocení:

600x100_action-shop.gif banner_airsoftshop_2.gif


Komentáře jsou automaticky uzavřeny 365 dnů po vydání článku.

Komentáře rss

stop Uzamčeno - nelze přidávat nové příspěvky.

, Poděkování
Zdravim, chci poděkovat za tento 4.dílný článek. Pro mě jako začínajícího odstřelovače to je hodně poučný a navíc mě to zbavilo velkého stresu, protože se chystáme s kamarádem na naší 1. Akci a bez vaší rady by jsme měly velké nedostatky. Myslim si že nejvíc my pomohla rada co si vzít sebou na vícedenní akci. Ještě jednou děkuju a snad se na nějaký akci potkáme. (možná Protektor 2013) Honza 9
icon odpověděl(a)
Díky, měl to být skutečně jen takový úvod pro nováčky. Výbava na vícedenní akci, to je složitá věc. Já sám jsem se už odnaučil tahat spoustu zbytečností. Jsou dvě varianty balení. Spolehlivá metoda je tak, která velí, "Buď připraven" jak říkali skauti. Tedy přemýšlej co vše by jsi mohl potřebovat a co by se hodilo. Výsledkem je velký batoh, ale nic tě nezaskočí.
Pak je druhá varianta, která zase říká "Co nepotřebuješ, to netahej". Zde je myslím jasné o co jde. Na akci ber to co nutně potřebuješ k airsoftu a k tomu nejnutnější věci k nocování. Vše ostatní je zbytečnost, která ti překáží. To je super na cestování, ale taky vhodné pro dobrodružnější povahy.
Nějaké přesné seznamy sem dávat nemá smysl. Ale zamyslím se nad tím a zkusím příležitostně napsat nějaký ten článek, třeba právě na toto téma.
, Komunita
Zdravím, chtěl jsem se zeptat, jestli se někdo z vás často stýká s takovým pohodovým kolektivem, který si z lecjakých věcí dělá srandu, prostě pohodáři, nebo jestli se stýkáte spíše s takovými nerváky.. Sám bych chtěl v současné době s Airsoftem začít a jen jsem na toto téma zvědavý :)
icon odpověděl(a)
Je to především o lidech. Pokud nějaký nervák, tak spíše jednotlivci. Není se čeho bát. V určité situaci se z mnoha lidí stanou nerváci. Je to přeci jen adrenalinová zábava a občas člověk vydá více emocí, než by chtěl. Ale zatím jsme měl štěstí, že ve většině případů to byli lidé rozumní, nebo minimálně přístupní nějaké dohodě a argumentům.
Ale je fakt, že i magora na softu občas potkáš a poznáš to už na mrtvolišti :-)

Menu

Odkazy

Přihlášení

Archiv článků