Abych trochu rozředil mé klasické recenze, říkal jsem si, že to chce zase nějakou drobnou změnu. Od kluků z našeho servisu vzešel nápad, že bychom se mohli pochlubit nějakou zajímavou zbraní z našeho pracovního kolektivu. Takže jsme si nakonec každý vybrali jednu, dvě vlastní zbraně, které vám představíme. Tentokrát se pochlubí Jirka ze servisu jednou ze svých zbraní.
Jiří Kohout
Jirka v BASu pracuje od roku 2007, tedy už desátým rokem, jako servisní technik. Airsoftu se ale věnuje zhurba přes 12 let, nicméně dnes už airsoftu tolik neholduje jako dříve. Je členem týmu Homevles. Samozřejmě má zbraní více, ale jako první k představení si vybral své upgradované AK. Staré je něco přes tři roky a jedná se zbraň CYMA CM.40I.
Jirkovo „Risový AK“
Jiří byl vždy technik, takže vše podřizoval především funkci a výkonu. Estetika pro něj byla vždy podřadná, stejně jako model zbraně. I z toho důvodu považuje za nejlepší airsoftovou řadu zbraně typu AK. Mechabox verze 3, vysoká kapacita zásobníků a odolná konstrukce. Více není přeci potřeba. Už od pohledu je na jeho zbrani znát nejen exotický zjev (na poměr zbraní AK) ale též určitý zub času a opotřebení, protože pro Jiřího je airsoftová zbraň skutečně jen nástroj. Pouhá věc, která má střílet kuličky. Musí střílet a zároveň něco vydržet.
Jak je vidět i z předchozích dílů, každý má očividně jinou filosofii k přístupu k airsoftovým zbraním.
Základ celé zbraně zůstal víceméně stejný. Ocelové tělo z ohnutého plechu nese jak známky opotřebení, tak koroze, ale jinak mu nic není. Jak jsem se dozvěděl, prošla si snad všemi možnými podmínkami boje a jak je vidět, v rukavičkách s ní zacházeno nebylo. Aby zbraň měla styl, nechal si Jirka na zbraň vylaserovat jak týmový znak, tak své vlastní příjmení. Samozřejmě oxidace už udělala své i těmito výsostnými znaky.
Je to hrozný, vypadá to strašně. Je to pobouchané, odřené, špinavé... ale přesto to střílí. Tenhle typ zbraní se mi nikdy nelíbil, ale nejen Jirka patří mezi hráče, kteří preferují funkci nad estetikou a stylem. Takových hráčů potkávám více.
Velmi mě zaujala oboustranná natahovací páka, která rozhodně není pro AK typická. Závěr zbraně je původní, ale upraven tak, aby bylo možné vytáhnout kabely ven směrem dozadu.
Původní je i pažbička ve stylu M249. Na můj vkus zbytečně robustní, ale Jirkovi plně vyhovuje.
Co ale bylo vyměněno, tak původní pažba pro M4. Místo ní je na zbrani Magpul pažba s gumovou patkou. Na pažbě najdeme černou odnímatelnou kapsu na 9,6V Ni-Cd baterii. Také bylo přidáno kovové oko na popruh.
Volba tohoto modelu zbraně byla ovlivněna předpažbím, které je mnohem tužší a pevnější, než u běžné AK74. Původní R.I.S. kovové předpažbí se žádných zásadních změn nedočkalo. Čtyři R.I.S. lišty dovolují upnout rozličné příslušenství, ale na zbrani najdeme jen AFG grip a dvě plastové krytky lišt od SRC. Je to velmi zvláštní, ale Jiří nemá na zbrani žádný kolimátor či optiku, protože je to „jen další krám co se může rozbít“.
No, já vím jak Jiří míří a mohu jen říct, že svoji úspěšnost zásahu zvyšuje především počtem vystřelených kuliček.
Asi jedinou ozdobou zbraně, kromě zmíněného laserového ražení, je AN-PEQ box. Ten je skutečně jen na okrasu a žádný účel neplní.
Oproti původní zbrani je ale na zbrani prodloužení vnější hlavně o zhruba 10 cm a také tlumič výšlehu typu M4. To samozřejmě dovolilo prodloužit i vnitřní hlaveň.
Nakonec zásobníky. Původní vysokokapacitní zásobník byl vyměněn za plastový 160ti raný tlačný zásobník taktéž značky CYMA. Je to replika průhledného plastového zásobníku pro bulharské AK74, tzv. „wafle“. Fungují prý bez problémů už velmi dlouho.
Nevím, já prostě těmhle vysokokapacitním tlačákům nevěřím. Jak to má kapacitu nad 90 ran, už k tomu mám nedůvěru. Nicméně Jiří střílí „podle hada“ a tak je vysoká kapacita potřeba, pokud vám nevyhovují točáky.
Jako vždy není to nejzajímavější venku, ale uvnitř. Samozřejmě, že jako správnému servisákovi, nezbylo uvnitř zbraně mnoho původních dílů. Původní mechabox verze 3 s kluznými 7 mm ložisky je osazen kompletní vzduchotechnikou od ASG. Válec, píst, hlava pístu, hlava válce, trn, prostě vše značky ASG Ultimate. Zajímavé ovšem je, že sestava běží na zátěžových kolech od SHS a zátěžovém motorku JBU. Hlaveň byla prodloužena na 455 mm, ale je to pouze základní bronzová hlaveň. AK je díky tomu vcelku nevybíravé, co se munice týče. Hop-up je původní pro AK, tedy kovový, hop-up gumička modrá Madbull. Pružina je ve zbrani značky AimTop o síle M120. Výkon byl původně kolem téměř 150 m/s, ovšem po letech už je jen 130 – 135 m/s. Připisováno to je především opotřebované pružině. Jak je vidět, stáří se podepisuje i na výkonu zbraně.
Ve zbrani není nijak upravovaná kabeláž, ani mos-fet. Argument je identický jako předtím. Jen další věc, co se může pokazit.
Pokud vás zajímá cena, tak jako vždy vás zklamu. I když se tahle přestavba uskutečnila prakticky hned po koupi zbraně, tak pomineme-li díly od ASG, měl Jiří všechno už dávno doma, rozebrané z jiných zbraní. Takže teoreticky to zase tak drahé nebylo. Díky použití kompletní vzduchotechniky od ASG také nebyl problém se spasováním dílů, pouze bylo potřeba si trochu pohrát s uložením v mechaboxu a podložkováním, což není nic neobvyklého.
A to je vlastně vše, co lze říci o Jirkově AK. Zažilo s ním prý mnoho akcí a jen málo poruch. Nikdy se ke své zbrani nechoval zbytečně hrubě, na stranu druhou, rozhodně se nestaral o každé smítko, které na zbrani ulpělo. Hlavní totiž je, aby zbraň střílela. Vše ostatní je pouze podružná komplikace. Jirkovo motto zní: „V jednoduchosti je síla“. A toto AK je toho důkazem.
Komentáře