Abych trochu rozředil mé klasické recenze, říkal jsem si, že to chce zase nějakou drobnou změnu. Od kluků z našeho servisu vzešel nápad, že bychom se mohli pochlubit nějakou zajímavou zbraní z našeho pracovního kolektivu. Takže jsme si nakonec každý vybrali jednu, dvě vlastní zbraně, které vám představíme. A dneska se podíváme na člena našeho servisu.

Michael „Kiks“ Šafr

Kiks je v BASu už třetím rokem zaměstnán jako servisní technik a airsoftu jako takovému se věnuje něco málo přes deset let. Je členem týmu Scheisse Katze a stále je aktivním hráčem. Jeho hlavní zbraní je velmi výrazně upravená a upgradovaná SRC SR36E gen.III aktuálně stará 7 let. A vypadá přesně tak, jak byste si představovali zbraň servisního technika.

Kiksův „Pan Tchi Tchi“ (Pan Či Či)

Ano, je to zvláštní přezdívka pro zbraň, ale jistě není jediný, který má pro svoji zbraň jméno. Na první pohled to je G36 v nejdelší verzi s maskovacím nástřikem, osazená puškohledem a mnoha dalšími doplňky. Z původní SRC G36 už toho ale mnoho nezůstalo. Zbraň je stříknutá krylonem ve čtyřech odstínech s viditelným síťovaným vzorem. Kamufláž je stylizována do zeleno-hnědé barvy, aby dobře seděla k německým flecktarnům, které Kiks nosí. Je samozřejmě znát, že zbraň už má něco za sebou. Koukneme popořadě na jednotlivé části.

Tělo zbraně zůstalo původní plastové z SRC SR36E a s výjimkou pažbičky je celé v kamufláži. Na pažbičce také najdeme gumový návlek od ASG. Zvláště na kovových dílech je znát opotřebení. Natahovací páku zdobí stylizovaný nápis „Scheisse Katze“. Na levém boku těla najdeme našroubovanou dodatečnou kovovou montážní lištu, původně určenou pro kameru, nyní už spíše na ozdobu.

Další dva hlavní díly si ale Kiks vzal od plynové WE36. A to konkrétně nosné ucho s R.I.S. lištou a sklopnou/výsuvnou pažbu. Nosné ucho je vyrobeno z plastu a oproti standardnímu se liší neseřiditelnými kovovými sklopnými mířidly. Na liště nechybí omotávka maskovaným paracordem. Z části pro lepší úchop, z části proto, že to líp vypadá.

Výsuvná pažba od WE je mnohem praktičtější než klasická pro G36. A také překvapivě pohodlná, přestože patka není gumová, ale z tvrdého plastu. Lze ji sklopit, měnit její délku a také nastavit výšku lícnice. Zatímco nosné ucho nebylo až tak problematické, tak pažba od WE na SRC tělo vůbec neseděla a bylo nutné s s ním hodně hrát a upravovat ho. I tak nesedí úplně ideálně, což poznáte podle rozdílných rozměrů pantů těla a pažby. Byl to asi nejproblematičtější vnější díl.

Přední část zbraně byla prý také velké dobrodružství. Vnější hlaveň je původní SRC, kovové předpažbí je značky ARES a ani to moc dobře nepasovalo. Ve finále muselo být předpažbí pro stabilizaci vnější hlavně provrtáno a osazeno menšími centrovacími šrouby, které přesně zapadají do drážek v přední části vnější hlavně. Díky tomu bylo docíleno velké pevnosti předpažbí i vnější hlavně a stále zůstalo dost prostoru pro baterii. Předpažbí lze sejmout stejně jako u klasické G36. Předpažbí je vybaveno čtyřmi montážními lištami, které jsou z většiny zakryté plastovými a gumovými krytkami. Nechybí ani trendy AFG pažbička pro lepší úchop. Přímo životní nutností bylo také ocelové oko na popruh. Dvě gumičky na předpažbí pak slouží jen pro, cituji: „zvýšení indexu krutopřísnosti, protože si za ně můžeš dát třeba vegetaci, nebo jakejkoliv jinej bordel, kterej dobře maskuje“.

Výrazným doplňkem zbraně je replika puškohledu ELCAN Specter se čtyřnásobným přiblížením a rychlo montáží. Přestože se jedná o čínského výrobce, má puškohled pěkný průhled, čistý obraz a tenký záměrný kříž. Dovoluje sice přísvit, ale ten prý nefunguje moc dobře a divně osvětluje záměrný kříž. Takže ho Kiks používá zcela výjimečně. Kiks si ho oblíbil hlavně díky ohniskové vzdálenosti, protože to je prý jeden z mála puškohledů, do kterého se mu dobře kouká.

Součástí puškohledu byl i mikrokolimátor. Ten má automatickou regulaci jasu záměrného bodu dle osvětlení. Je to super že na to nemusíte myslet, ale i když ho máte zcela zakrytý, pořád trochu svítí, takže jednou za čas je nutné měnit baterku.

Ačkoliv celá soustava vypadá cool, faktem je, že už samotný puškohled je docela vysoko nad osou hlavně zbraně, a co teprve kolimátor. To vše má za následek, že při střelbě ze zákrytu máte přeci jen výrazně výše vystrčenou hlavu, než u jiných zbraní s puškohledem. Navíc je puškohled neuvěřitelně těžký. Ale funguje, má styl a vypadá na zbrani dobře. To je hlavní.

Na tom se shodnu já i Kiks.

Nicméně je mi jasné, že i když je vzhled zajímavý, zajímá vás, zda je i vnitřek podobně veselý. A já vám mohu říci, že snad ještě více než vnějšek. Ve zbrani je APS Silver edge mechabox verze 3 s rychlovýměnou pružiny. Asi nikoho nepřekvapí, že do těla od SRC vůbec nepasoval. Zde se nedá hovořit o tom, že bylo nutné si s tím jen „pohrát“, ale bylo nutné leccos úplně předělat. Pažbička k tělu proto úplně dokonale nelícuje a zadní část těla se dokonce musela odstranit a vybrousit, aby se mechabox vešel a zároveň byl přístup k výměně pružiny. Ale nakonec se kouzlo podařilo. V samotném mechaboxu najdeme vzduchotechniku od ASG, zátěžová kola Systema 18:1 a vše to pohání motorek Magnum Systema. Jelikož dnešní akce mají různé požadavky na výkon, používá Kiks ve zbrani pružiny značky ICS od M120 až po M150.

Jak je vidět, opět se jedná o pestrou směsici značek, ale ruce šikovného technika zvládnou i takový složitý oříšek.

Nesmíme opomenout hlaveň a hop-up komoru. Vnitřní teflonová hlaveň s průměrem 6,04 mm značky KM Head patří k tomu nejlepšímu, co si lze v současnosti pořídit. Usazená je pak v hop-up komoře značky DEVGRU (vyrobeno Classic Army). Jak Kiks říká, zvolil ji proto, že si chtěl ověřit, zda jsou hliníkové hop komory skutečně tak úžasné, jak se o nich říká. Asi nepřekvapí, že komora opět vůbec nepasovala, protože byla určena pro blowback verzi CA36. Takže bylo nutné celý vnitřní prostor vybrousit a upravit. A to velmi radikálním způsobem, aby bylo možno komoru vůbec nějak upevnit a pojistit. Nakonec zjistil, že si nijak nepomohl a rozdíl oproti původní komoře nezaznamenal. Provedení přítlačného válečku a ramínka se mu nezdá úplně ideální a chtěl by ho ještě předělat. Uznává ale, že mu velmi vyhovuje regulace s pojištěním proti otočení. Při seřizování krásně přecvakává jednotlivé polohy a lze ji tak precizně seřídit, takže této úpravy nijak nelituje. S hop-up komorou se mu ale objevil ještě jeden problém a tím byla tryska. Potřeboval atypickou, trochu delší, než byla původní. Po mnoha pokusech si ji nakonec musel sám vyrobit, což nebylo úplně snadné.

A třešničkou na dortu je integrované nasvětlování v hop-up komoře. Lze tedy používat i nasvětlovací munici. Že je ve zbrani kabeláž s teflonovou izolací (která dává větší mechanickou odolnost) a mos-fet vlastní výroby asi už není nutné zmiňovat. Trochu jsem opomněl i zmínit, že Kiks používá pouze tlačné 50ti rané zásobníky.

Pokud vás zajímá, kolik to všechno stálo, tak vás zklamu. V případě takové přestavby totiž velmi rychle přestanete počítat peníze, protože to snad ani sami nechcete vědět. Kiks uznává, že jeho zbraň je velký bastl a rozhodně nikomu nedoporučuje se do něčeho takového pouštět. Příliš mnoho nervů, peněz, nemluvě o mnoha poruchách a problémech, které celou přestavbu provázely. Je nutné si také ujasnit, že se nejedná o jednorázovou přestavbu, ale výsledek několikaleté práce, tak jak to zrovna vyšlo. Byly to draze nabyté zkušenosti a dnes by asi leccos udělal jinak: „Pokud bych si měl v současnosti vybrat zbraň, už bych se do podobný přestavby nepouštěl a pořídil bych si nějakou hotovou G36 od ARESu“.

Kiks se drží hesla, že je jedno co člověk dělá, hlavní je aby u toho dobře vypadal. A tak lze charakterizovat i jeho přístup k celkové úpravě jeho zbraně v průběhu těch sedmi let co ji má. To co jste viděli, je asi nejlepším příkladem toho, co všechno lze, když se chce. A samozřejmě když jste schopným airsoftovým technikem, jakým bezesporu Kiks je.