Pušku M14 asi každý dobře zná, není ji třeba dlouze představovat. V podstatě pokus o přezbrojení americké armády na přelomu 50. a 60 let, který skončil hned s úvodem války ve Vietnamu, kdy byla puška M14 rychle nahrazena puškou M16 a tak nějak postupně zapadla. Jenže co čert nechtěl, armáda po čase zase zjistila, že nějaká ta výkonnější bojová puška by se hodila. M16 a její deriváty byly totiž ideální pro konflikty budoucnosti, odehrávající se v městech, ve vzdálenostech kolem 300 metrů. Samozřejmě se stavělo na zkušenostech z proběhlých konfliktů a války ve Vietnamu. A právě tam se tato úvaha potvrdila jako správná. Proto na tuto koncepci a podobné smýšlení brzo přešel zbytek světa. No a pak přišla sladká 90. léta a počátek nového tisíciletí. Místo konfliktů v moderních velkoměstech přišly války na blízkém východě či v Afghánistánu. Americký voják měl problém. Boje náhle probíhaly při vzdálenostech výrazně nad 300 metrů. A to byla opět příležitost pro M14. Její klasické i modernizované verze se opět dostaly do zájmu řadových jednotek (do té doby si ji hýčkali spíše různé zvláštní či speciální síly americké armády). A samozřejmě kromě jejich zájmu se dostaly i do jejich rukou jako DMR pušky (Designated Marksman Rifle), určené pro ty nejlepší střelce v družstvu. Takový střelec mohl, díky pušce s optikou a výkoným nábojem, poskytnout podporu přesnou střelbou na vzdálenosti kolem 800 metrů i dále. A tím se dostáváme k verzi EBR, tedy Enhanced Battle Rifle.

Počátky této verze hledejme v roce 2000, kdy jednotky US Navy SEALs poptávaly kompaktnější verzi pušky M14. Bylo potřeba spojit potřeby ostrostřelce s bojem na blízko. O rok později požadavky konkrétně zahrnovaly výsuvnou pažbu a duralové tělo s montážními lištami. První pokusy se ukázaly jako slibné, byť ne dokonalé, ale to vše se brzo vyřešilo. V roce 2004 se tak do výzbroje mnoha útvarů armády i námořnictva dostávají pušky M14 EBR v několika verzích a jsou více než chváleny. A právě o airsoftové verzi EBR od J.G.Works si dnes promluvíme.

Já sám jsem fanoušek všech bojových pušek, byť jejich modernizované verze moc nemusím. Bojové pušky totiž reprezentují kombinaci staré školy druhé světové války s potřebami bojů poválečných let. Je to znát na jejich designu i technickém pojetí. Především jsou to ale poslední skutečné pušky v rukou vojáků určené pro boj. Všeobecně se za bojové pušky považují zbraně řad HK G3, FN FAL a M14. Ale velmi často se počítá i jejich předek M1 Garand. Od útočných pušek je odlišuje především to, že bojové pušky používají plně výkonný puškový náboj 7,62x51 mm či jiný podobný (např. Ruský 7,62x54R) a jsou schopny automatické střelby.

JG W14 EBR je jedna z mála zbraní od JG, která k vám dorazí v klasické hnědé lepenkové krabici, na které je jediná plnobarevná samolepka s pěkným obrázkem pušky. Zbraň i příslušenství k ní jsou uloženy v pěnovém výlisku. Uvnitř krabice pak najdete zbraň, k ní jeden zásobník, baterii SP 8,4V 1100mAh, jednoduchou nabíječku, vzorek kuliček a velmi přehledný anglicko – čínský návod.

Model JG W14 EBR vychází z původní verze pušky M14 od Tokio Marui z roku 2005. Většina věcí, jako jsou například vnitřní díly či zásobníky, by tedy měly být kompatibilní, ale není to pravidlem. Zároveň je toto provedení zbraně licencováno ASG díky jeho licence Sage International Ltd. Tedy americké firmy, která vyrábí desítky variant pažbení a montážních systémů pro M14, M1 Garand a různé brokovnice. A právě jeden z jejich modelů pažbení zde byl použit.

Velmi zvědav jsem se rychle jal zbraň vyjmout z krabice a zkusit si s ní pohrát v rukou. První dojem nelze zakrýt. Jakmile JG W14 EBR vezmete do rukou, máte pocit, že váží tunu. Konkrétně 5,3 kg. A to je hodně i na airsoftovou zbraň. Osobně mě to velmi překvapilo. Samozřejmě jsem čekal, že puška bude něco vážit, ale při rozměrech 90 – 102 cm (dle vysunuté pažby) se člověk ještě chlácholí, že by to nemuselo být tak hrozné, protože by mohl mít i delší verzi. Ale bohužel je. Ergonomie je víceméně průměrná, jenže váha zbraně nejen že je velká, ale i těžiště je hodně vpředu. Vysunutí pažby zbraň nijak nedováží, naopak vložený zásobník plný kuliček vám to celé ještě znepříjemní. Tenhle drobek není nic pro začátečníka, nebo kohokoliv, kdo nerad tahá těžké zbraně. Berte v úvahu i fakt, že k této těžké a špatně vyvážené zbraní dáte skoro určitě puškohled. Takže dvojnožky jsou pak skoro nutnost. Jenže ty ještě více posunou těžiště vpřed a společně s optikou přidají na váze. Ale jinak je lícení s touto puškou dobré. Dobře se lící, míří, jen se člověku trochu rychleji (vlastně o hodně dříve) unaví ruka.

Pro začátečníky, kteří si volí první zbraň, to dle mého názoru není vůbec dobrá volba, čistě kvůli váze. Klasická útočná puška (AK, M16) váží okolo 3,5 kg, samopaly (MP5) pod 3 kg. To jen pro představu, jak moc velký rozdíl v hmotnosti budete držet.

Základem zbraně je celokovové duralové tělo. A to je skutečně masivní. Nedovedu si představit, že by bylo možné ho nějak poškodit. Na mnoha místech je odlehčeno vrtáním a frézováním. Vše vypadá velmi moderně a futuristicky. Ale nedokáži odhadnout výslednou váhu, kdyby se tělo nijak neodlehčilo. Spodní díl těla je z jednoho kusu a plynule předchází až do předpažbí. Je to tedy velký a hezky opracovaný odlitek, ke kterému jsou teprve připevněny zbylé části zbraně. Povrchová úprava je bezchybná, nikde žádné stopy po nástroji či lití.

Až mě to trochu zaskočilo. Ne že by zbraně od JG byly obvykle ošklivé, jen je prostě znát když stojí zbraň 10000 Kč nebo 3000 Kč. Tady ovšem nikoliv. Skutečně, tentokrát se JG překonalo a zbraň je svým zpracováním rovnocenná i dražším značkovým modelům.

Spodní středový díl těla je prakticky rám zbraně a leccos vydrží. Do něj jsou zapasovány či k němu připevněny veškeré další díly a části zbraně. My se ale přesuneme k hornímu dílu pouzdra závěru. A jako první vás zaujme zcela odporné ražení Sage International Ltd. Proč odporné? Protože, a bůh buď milostiv tomu, koho to napadlo, je celé provedené ve fontu Comic Sans. Jeden z nejošklivějších fontů, který je dobrý leda pro nápisy „Všechno nejlepší“ na dětské narozeniny. Skutečně jsem nevěděl co na to říci.

Nicméně je nutné podotknout, že tento font je dodnes považován za nejoblíbenější na světě. Byl velmi rozšířen v době, kdy fontů nebylo tolik, ale mnoho lidí nemá rádo, když se tento komixový, až dětský font používá v případech, kdy se popisuje něco seriózního. Takže byly i iniciativy aby se tento font zakázal, protože některé státy v Americe jím psaly třeba oficiální úřední listiny a tak podobně.

O to více jsem nějak nechápal, proč je ražení na horní části pouzdra závěru už v klasickém fontu, jako je tomu na jiných zbraní. Horní ražení pak obsahuje popis, který dává tušit že se jedná o airsoftovou zbraň a kde naleznete i sériové číslo. Na pravé straně je pak natahovací páka závěru, kterou lze natáhnout skutečně až do krajní polohy. Zbraň má navíc záchyt závěru, takže výhozí okénko zůstane otevřené, dokud nezmáčknete pojistku na levé straně. Pod výhozím okénkem není nic schovaného, tedy jeho natahování nemá žádný význam a jde jen o snahu zachytit věrně původní předlohu.

Je to tak, hop-up se reguluje jinde. Zde jen upozorním, že nikdy, opakuji nikdy, nenechejte závěr a páku závěru jen tak po odjištění plnou rychlostí dorazit do původní polohy. Riskujete buď poškození tohoto okénka, nebo ulomení páky. Takže vždy když budete chtít okénko odjistit a vrátit do původní polohy, chytněte si nejdříve páku a pak zmáčkněte pojistku závěru.

Na těle pak najdeme po pravé straně přepínač režimu střelby a také plně seřiditelné hledí, které lze nastavit skutečně velmi přesně. V zadní části nechybí ani ocelové oko na popruh, vhodné pro praváky i leváky. Velikost ok na popruh je dle mého dostačující.

Co je velmi důležité, je mechanismus okolo spouště. Vše je samozřejmě ocelové. V lučíku před spouští je pojistka zbraně. Ta funguje mechanicky. Pojistka zásobníku funguje stejně jako u zbraní typu AK, což platí i pro vkládání zásobníku. Co vás asi překvapí je fakt, že v zásobníkové šachtě je schována regulace hop-up mechanismu, který je vyroben z plastu. Toto řešení je velmi nepraktické, protože vás nutí při každém seřízení vyjmout zásobník.

V podstatě jsou dvě varianty pušek M14, lišící se jednak systémem regulace hop-up, provedením zásobníků a především provedením mechaboxu, byť shodně označovaného jako verze 7. Obě pušky jsou z roku 2005. Jednu vymyslelo Tokyo Marui, tedy s regulací v zásobníkové šachtě. Tento systém přejali později všichni čínští výrobci (KART, CYMA, JG), ovšem někteří provedli i vlastní úpravy na mechaboxu, který není úplně vždy identický s původním Martui. Druhou naopak vytvořilo G&G, kdy je regulace hop-up mechanismu umístěna pod výhozím okénkem. Stejný systém jako G&G má i M14 od Classic Army z roku 2007. Jejich mechaboxy jsou provedením odlišné od verze Marui.

V těle jsou vyfrézovány drážky pro výsuvnou pažbu. Samotná pažba se sestává ze dvou trubek, patky pažby a lícnice. Pojistka pro odjištění pažby se nachází v zadní části zbraně, schována pod lícnicí. Pažba je plně seřiditelná se šesti polohami a vysunutí lícnice je fixováno jednoduchou páčkou po pravé straně botky pažby. Samotná patka pažby je gumová a tedy skvěle sedí v rameni. Zadní část ještě tvoří pažbička, která má velmi podobný tvar jako pažbička u zbraní typu M4.

Předpažbí je stále součástí těla. K němu je přišroubován jak plastový díl ve spodní části, tak horní díl s R.I.S. lištou. Nechybí ani boční R.I.S. lišty. To vše je krásně přišroubováno.

Já se nejprve zaměřím na horní díl. Ten je po technické stránce zpracován velmi dobře. Šest šroubů ho pevně drží, takže se není nutné bát. Opět jsem byl překvapen precizností výroby. A to u na horní R.I.S. liště. Ta má oblé vybrání, aby přes ní šlo pohodlně mířit. Nicméně, jeden neduh jsme našel. Nevím jak na jiných kusech, ale laserové ražení písmen a čísel na liště bylo výrazně mimo osu a vlastně skoro do zatáčky. Na funkci žádný vliv, estetický dojem to ale kazí. Po levé straně pak najdeme ocelové oko na popruh, které však lze přendat i na pravou stranu.

Spodek předpažbí zdobí další R.I.S. lišta a také plastové pažbení. To je přišroubováno třemi šrouby a ukrývá prostor pro malou baterii typu SP s malým konektorem. Výměna baterie tedy vyžaduje odšroubování předpažbí, ale jinak je pro ni prostoru dost. Jinak není k předpažbí moc co říci, drží se dobře, přestože je trochu širší, než je obvyklé u běžných pušek.

Poslední částí je vnější hlaveň. Samozřejmě je celokovová, a to včetně bloku mušky a tlumiče výšlehu. Hlaveň jako taková je pevně ve zbrani ukotvená, naopak plynová trubice na hlavni víceméně jen visí, takže se lehce kýve. Ale při běžném užití si toho nemáte jak všimnout. Muška je plně seřiditelná a pod tlumičem výšlehu se ukrývá 14 mm pravotočivý závit.

Zásobník je plechový na 400 ran. Samozřejmě to je vysokokapacitní točák. Nemohu říci, že by na něm bylo cokoliv zajímavého.

Vnitřek JG W14 EBR je tedy postaven na bázi mechaboxu verze 7 vycházejícího ze standardu Tokyo Marui. Tento mechabox je vymyšlen s ohledem na dobrou spolehlivost a snadnou údržbu. Ložiska 6mm, vnitřní díly jsou pak převážně základní, tedy z většiny plastové. Přesto tato puška podává hezkých 130 m/s s 0,20g kuličkami i díky bronzové hlavni o délce 460 mm.

Co na to vše říci? Základní zbraň, se slušným výkonem, kterou však můžete upgradovat. Rozměry dovolují použít pušku jako dalekonosnou, stejně jako trochu delší zbraň pro boje zblízka. Množství R.I.S. lišt z ní dělá velmi modulární a moderní pušku, která díky pevnému středovému tělu i leccos vydrží. A to vše jen za poloviční cenu oproti značkové produkci, při udržení velmi dobrého technického zpracování a modelářské kvality. Za mě velké překvapení co se zpracování týče. Jediné mínusové body si dle mého zaslouží za velkou hmotnost, špatné vyvážení a regulaci hop-up mechanismu, která je v šachtě zásobníku.

Warrior JG W14 EBR lze pořídit za 7020 Kč ve standardní záruce, nebo pak s dekorační slevou 300 Kč. Na Bohemia Air Soft ale najdete i jiné verze pušky M14 od jiných výrobců, pokud vás zrovna toto moderní provedení nezaujalo.