Ruční zbraně československých vojáků patřily v rámci Varšavské smlouvy svým způsobem k unikátu. Na rozdíl od všech ostatních států si totiž Československo jako jediné dokázalo, navzdory sovětskému tlaku, podržet v této oblasti vlastní konstrukci a nezávislou výrobu místo toho, aby přešlo na klony kalašnikovů a různých ruských kulometů a pistolí. Jen díky tomu mohla vzniknout unikátní rodina celosvětově respektovaných zbraní, jakými jsou SA vz.58, SA vz.61 Škorpion či pistole CZ-75, na které můžeme být dodnes právem hrdí.

Konkrétně samopal vz.58 zkonstruoval tým pod vedením Jiřího Čermáka v tehdejší Konstruktě Brno. Práce na projektu SA vz.58 započaly pod krycím názvem „Koště“ v roce 1956 a již o dva roky později byla zbraň schválena do výzbroje tehdejší ČSLA. Jiřímu Čermákovi bylo pouhých 33 let, když se v Uherském Brodě v roce 1959 naplno rozeběhla sériová výroba osmapadesátky. Do definitivního ukončení výroby v roce 1984 spatřilo světlo světa více než 920 tisíc kusů SA vz.58 ve třech modifikacích – SA vz.58P (pěchotní, s pevnou pažbou), SA vz.58V (výsadkový, se sklopnou ramenní opěrkou) a SA vz.58 Pi (v provedení s pevnou pažbou a nočním zaměřovačem).





Mnoho cizinců a nezasvěcených mylně považuje osmapadesátku za klon AK-47, ale to není vůbec pravda. SA vz.58 je diametrálně odlišné konstrukce od AK-47. Jediným společným jmenovatelem je vlastně jen shodný, v rámci Varšavské smlouvy standardizovaný náboj ráže 7,62 x 39 mm. Jsme-li u vyvracení omylu o osmapadesátce, pak také pojmenování samopal je ve skutečnosti u zbraně nesprávné, protože SA vz.58 náleží dle soudobé terminologie do kategorie útočných pušek.

A v čem spočíval úspěch a obliba osmapadesátky, která se z ČSSR vyvážela do mnoha dalších zemí? Český „samopal“ se proslavil především vysokou přesností střelby, spolehlivostí a také extrémně nízkou hmotností zbraně (2,9 kg). Kromě Československa a později České a Slovenské republiky byl a je SA vz.58 zaveden do výzbroje i v mnoha dalších zemích. Během Vietnamské války jej například používala vedle AK-47 i armáda komunistického Severního Vietnamu, vyvážel se na Kubu, do Guatemaly a také do mnoha dalších především afrických a asijských zemí. Třeba v Indii je dodnes standardní zbraní pro speciální armádní jednotky. Osmapadesátka se postupně dočkala i mnoha modernizací – především doplnění o RIS předpažbí a upgrade pažbení odpovídající lépe dnešním podmínkám a potřebám vojáků i o přestavbu na sportovní kulovnice či do jiných ráží.
O předloze ostré zbraně to snad stačí a podívejme se raději na airsoftovou W58, která nás zajímá víc. W58 se v současné době nabízí ve dvou provedeních - W58 s pevnou pažbou a W58S se sklopnou ramenní opěrkou.





Velkou devizou W58 je skutečná 100% rozměrová věrnost. Ač se to nezdá, mnoho airsoftových zbraní, jak manuálů, tak i elektrik totiž ve skutečnosti není modelem v měřítku 1:1. Obvykle si zbraně zachovají jen některé hlavní rozměry, jako jsou celkové délky, ale drobnosti, například rozměry pažbičky, nebo třeba vlastních těl se velmi často opomíjejí z důvodu usnadnění konstrukce a výroby.

W58, zde tedy věrohodností jednoznačně boduje a je skutečně jednou z několika málo zbraní, u kterých byly dodrženy veškeré rozměry ostré předlohy, od celkové délky zbraně, až po rozměr čepu držícího nadpažbí. To ostatně poznáte hned, jak vezmete zbraň do ruky. Klasická útlá pažbička krásně sedí v dlani, navyklé na „obtloustlé“ pažbičky z elektrik. Je prostě malá, ale přesně tak malá, jak má být. Přesným rozměrům byla věnována pozornost do posledního detailu, takže i kroužek na popruh je stejný, jako u originálu. Rozměrově je přesný také zásobník, žádný klon AK-47, ale tvarově přesný kus.

Jediným rozdílem je skryté tlačítko pro rychlé odejmutí podpažbí. Někdo si říká, co je tak důležitého na tom, že je zbraň až tak přesná? Nejen pro sběratele je na to jednoduchá odpověď.
 

Veškeré díly jsou vyráběny nově, ale když rozměrově sedí každý detail, znamená to, že mnoho dílů půjde zaměnit s originálem. Není problém nasadit na zbraň například originální bodák (využijí zvláště ti, kteří rádi fotí svoje zbraně) a po lehké úpravě i jako upgrade set originálního pažbení (s ohledem na úpravu uchycení podpažbí otevíratelného tlačítkem je nutný malý zásah). Ano, právě v tom je kouzlo W58. Konečně si můžete zbraň osadit originálními dřevěnými, nebo dřevoplastovými díly. Pocit při držení takové zbraně je pak skutečně úžasný. Vlastně úžasnější je ten pocit, že se z ní dá střílet, protože realistickou osmapadesátku si můžete koupit i jako znehodnocenku. Samozřejmě, že manuál nebude tak dokonalý, jako skutečný znehodnocený kus. Když si vezmete zbraň do ruky, tak bohužel neváží tolik, kolik by si člověk představoval. Pevná pažba je sice dovážena závažím a sklopná kovová pažba váží sama o sobě dost, ale není to stále úplně ono. Na druhou stranu, na manuál má W58 váhu standardní a pro hru i možná vhodnější. Rozhodně se váhový dojem zlepšil ve chvíli, kdy byla zbraň osazena originálním dřevěným pažbením, to už bylo trochu jiné kafe. Ale pojďme si vnější provedení rozebrat podrobněji.

Tělo W58 je u manuálu v obvyklém celoplastovém provedení, ovšem je vyrobené z velmi kvalitního matně šedomodrého plastu, aby se co nejvíce blížilo originálu.

Nejedná se přitom o žádný lak, ale přímo o barvu materiálu, takže se nemusíte bát, že se po pár použitích ošoupe, nebo se bude barva odlupovat. Odstín těla se velmi povedl, ti kdo už zbraň viděli například na Bahnech, nebo ji drželi v ruce ve vzorkovně Bohemia Air Soft, mi jistě dají za pravdu. Samotné tělo je vyrobeno z jediného kusu bez nevzhledných a nerealistických spojovacích šroubů a je i více bytelné a rozhodně nehrozí jeho zlomení. Vnitřek byl ještě dále konstrukčně vyztužen, takže veškeré obavy o odolnost zbraně jsou zbytečné. Navíc má zbraň imitaci reálného ražení, včetně zkřížených mečů, čísel a popisů velmi se blížících skutečnosti. Pažbení W58 je samozřejmě také plastové, opět udělané z příslušného odstínu ABS plastu. Ač se mi na první pohled odstínpažbení moc nezdál, čím více jsem si W58 prohlížel a srovnával s různými sériemi ostré, tím více mi připadalo přirozené a barevně ladící. Co se u běžného plastu asi nedá snadno udělat je typická struktura třísek dřevoplastu, takže pokud někdo nebude s pažbením spokojen, fantazii a kutilství se meze nekladou. Jde si buďto žíhání na plast domalovat a vše přelakovat, nebo proč si nepořídit rovnou originální pažbení, když to jde… Malou zajímavostí a u manuálu asi zbytečností je fakt, že spodní díl předpažbí se dá snadno odejmout, odcvaknutím pojistky, která ho drží. Že by příprava na elektrickou verzi, nebo úložiště pro nějaké drobnosti? U manuálu by se tam dala dát nouzová várka kuliček v sáčku nebo další závaží, ale moc jiného mne nenapadá.

Co se závěru týče, tak i ten je plastový, ale je zesílený a z odolného kompozitu. Protože je to manuální zbraň, je celý natahovací mechanismus dimenzován jako zátěžový díl. Páka závěru se příjemně uchopuje, při natahování se nic neviklá a člověk se rozhodně nemusí bát, že by se zlomila, nebo poškodila. Nabíjení je pohodlné a plynulé i ve střelecké poloze se zalícenou zbraní. Pohodlnost natahování přitom rozhodně není u manuálních zbraní samozřejmostí. O to víc jsem byl překvapen, že se dá zalícená zbraň natahovat jak s pevnou pažbou, tak ale i se sklopkou, u které jsem se trochu bál o stabilitu. Ani to však nebyl žádný problém. Kovová sklopná opěrka, opět věrná originální předloze, držela W58S pevně na svém místě. Sklápění opěrky jde trochu ztuha, asi jako u ostré, ale to už je spíše otázka zvyku nás airsoftářů.
 

Vnější hlaveň je opět plastová, vyrobená z jednoho kusu. Také nosič mušky je součástí hlavně, takže nehrozí, že by se vám nějak uvolnila, nebo hýbala, jako je tomu například u airsoftových AK-47. Na koncovce neočekávejte závit pro montáž tlumiče, jako mají třeba elektrické zbraně.

Nicméně i montáž tlumiče bude do budoucna možná. Bude stačit jen nahradit stávající vloženou sériovou koncovku za jinou se standardním 14mm levotočivým závitem.
 

Již zmiňovaný zásobník realistických rozměrů má kapacitu 385 ran. Jedná se o vysokokapacitní zásobník typu „točák“, tedy provedení, které je nejčastěji užívané u elektrických zbraní. Otevřete víčko, nasypete kuličky a pak jen kolečkem na dně zásobníku natáhnete pružinu hodinového mechanismu, která následně podává kuličky. Názory se budou různit hráč od hráče. Je lepší klasický tlačák či tento vysokokapacitní? Jako negativa se obvykle uvádí, že v točácích kuličky chrastí. Pozitivem naopak je, že se rychleji a jednoduše plní, a nemusíte tak často přebíjet (u manuálu vám bude možná stačit 385 kupiček i na celou akci) a že si již od začátku při hraní s manuálem zvykáte na zásobníky, jaké se používají v AEG.
 

Tím jsme víceméně shrnuli veškeré hlavní části zbraně. U ovládacích prvků zaujme především lučík s pojistkou zásobníku, které jsou vyrobeny z kovu a jsou tvarované věrně dle ostré předlohy. Díky dobře udělané pojistce zásobník ve zbrani pevně drží a téměř se nehýbe.



Spoušť je také vyrobena z kovu. Z kovu je vyroben i přepínač střelby, který zde ovšem slouží jen jako pojistka zbraně (manuál dávkou prostě nestřílí), ale umožňuje nastavit přepínač do všech třech poloh, zajištěno je v té prostřední stejně jako u originálu. Kovové hledí je seřiditelné a kovová jsou i oka na uchycení popruhu, takže vám zbraň nespadne na zem při silnějším zabrání za popruh, jako u některých levných „čín“. Celkový vzhled umocňuje také to, že zbraň je jako taková sestavena jen z několika málo vnějších dílů, které do sebe zapadají a nejsou zde vůbec žádné šrouby, které by kazily vnější vizuální dojem. Navíc i rozborka je u W58 částečně realistická.



Vzhled je jen jedna věc, ale co střelecké parametry? I v tomto ohledu je W58 zajímavou zbraní. Pokud se chceme podívat do vnitřku zbraně, stačí, jak bylo naznačeno, vyndat zadní čep a sundat kryt závěru. Odhalí se pohled na průhledný plastový springbox (obdoba mechaboxu u elektrik) vyrobený z odolného ABS.

Tedy ze stejného materiálu jako u již osvědčené W4A1. Co zaujme při pohledu na springbox asi nejvíc, jsou dvě pružiny, uložené nad sebou. Horní pružina je vratná pružina závěru. Je dost silná na to, abyste nemuseli páku tlačit dopředu, pro nabití další kuličky. Což je dodnes u některých manuálních zbraní problém. Druhá spodní pružina je klasická AEG pružina síly M100, sloužící pro vlastní střelbu. Píst, trn i hlava válce jsou plastové z ABS a opět dostatečně dimenzované.

Spoušťový mechanismus je navíc celý kovový (tedy spoušť, táhlo záchytu a záchyt pístu), a tak není opět problém zatížit zbraň i silnější pružinou. Doporučit mohu z vlastních zkušeností nejvíce pružinu M120. Střelba je pohodlnější a spoušť není tak tuhá, jako u silnějších pružin a výkon je již na manuál víc než dostatečný. Jinak se samozřejmě dá experimentovat i dál, ale podle mne to už není potřeba.

Hlavní předností je ovšem precizně regulovatelný hop-up. Plastová hop-up komora dovoluje plynulou regulaci jednoduchým otáčením kola obdobného jako má třeba hop-up u elektrické G36. Navíc komora je průhledná, takže velmi snadno poznáte, když je v ní něco v nepořádku. Do komory je usazena hop-up gumička a hliníková hlaveň, která pro manuální zbraň plně dostačuje. S minimální úpravou je zde možné také použít i hlavně pro AEG a AEG hop-up gumičky.
 

No a jak je na tom tedy W58 s celkovým výkonem? Výkon v sériové konfiguraci dává 96 m/s s BB 6mm 0,20g, což je na manuál skutečně skvělý parametr. Se silnější pružinou výkon ještě stoupne. Hop-up mechanismus funguje velmi dobře a reaguje spolehlivě na různých typech kuliček. Obavy, že by vám zbraň takříkajíc nehopovala jsou zbytečné, jen je třeba hop-up vždy správně nastavit. Také samotná střelba je až překvapivě přesná. Co se srovnatelných manuálních zbraní týče, věřím, že je i přesnější než W4A1. Takže střelecky se můžete rovnat slušným základním AEG zbraním, tedy alespoň co do přesnosti střelby, dostřelu a spolehlivosti.

Co říci o W58 závěrem? Sice to není elektrika, ale jako manuál mne plně přesvědčila. Pokud chcete mít tuhle československou legendu doma, neváhejte a kupte si ji. Na manuálních akcích se s ní určitě neztratíte, spíš naopak. Hodit se bude i elektrikářům, například na zimu či na trénink, a to nehovořím o jejím potenciálu k přestavbám. To, že do těla zbraně je vložen springbox jistě v budoucnosti umožní jeho náhradu jiným boxem. Češi jsou šikovní kutilové… a výhodou je, že každý z cca 75 dílů, ze kterých je zbraň složena, bude možno koupit samostatně. Dobrá volba bude W58 jistě i pro sběratele, kterým umožní si bez povolení koupit střelbyschopnou a plně pohyblivou osmapadesátku.

A za tu cenu? 1.650Kč je podle mne hodně slušná nabídka na to, co zbraň umí a jak je povedená…

PS: BAS už představil na Facebooku i další provedení, budoucí W58RIS, která by se měla začít prodávat ještě letos. RIS set bude v prodeji i samostatně, takže postačí mít klasickou W58 a RIS set a můžete si zbraň rychle měnit, jak zrovna budete potřebovat.
Informace na facebooku