Kdesi daleko, za jedním kontinentem a jedním mořem, leží japonské souostroví. Tam přebývá v prefektuře Saitama, jeden starý pán. Po letech práce pro velkou společnost se rozhodl začít s vlastním podnikáním. Chce zúročit svoje bohaté zkušenosti a nechce být omezován. Jeho velkou vášní je navrhovat airsoftové zbraně. První model pod svojí značkou nabídl už v roce 1994. Druhý model, který chce uvést na trh, bude replika velmi populární pušky Ruger 10/22. Tak spatřila v roce 1999 světlo světa puška Tanio Koba 10/22, navržená jedním z nejlepších návrhářů airsoftových zbraní, Tazuo Kobayashim, přezdívaného též „Otec airsoftu“. Velmi rychle se jí začne přezdívat „Kobaten“ nebo „Ten Two Two“ a bude se až do dnešních dní pyšnit jedním z nejsilnějších zpětných rázů, jaké může blowback plynová puška vytvořit v souladu s japonskými limity na výkon.

I dnes má Tanio ve svých 83 letech stále dost práce a čile provozuje svoji firmu Tanio Koba. Pravidelně na trhu uvádí nové modely zbraní, které sám vylepšil či zkonstruoval. Jak sám kdysi řekl, v současné době je jeho cílem výroba blowback plynové pistole, která by skvěle střílela i ve velmi nízkých teplotách. To je také důvod, proč jeho poslední model BM-45 využívá k pohonu CO2 bombičky. Přesto právě model 10/22 se stal tím, který se udržel dodnes pro svojí skvělou efektivitu a spolehlivost. Když pak Tanio Koba navázal spolupráci s Taiwanskou zančkou KJ Works, pro kterou navrhl blowback plynovou repliku pušky M4A1, jistě byl se spoluprácí spokojen. Dlouho neváhal a svěřil KJW i výrobu modernější verze 10/22. Nová verze se objevila v roce 2011 pod označením KC02 a o dva roky přišel i designově vylepšený model KC02 V2. A právě druhá verze KC02 V2 bude předmětem mé dnešní recenze. Snad ale ještě bleskově k předchůdcům KC02. Historie replik pušky Ruger 10/22 totiž není příliš dlouhá. Čítá jen pár modelů, nepočítáme-li dva zmíněné modely z předchozích odstavců.

První model je z roku 1986 a má ho na svědomí japonský Maruzen. Jeho Ruger Mini-14 byla manuální pumpovací zbraň střílející kuličky z imitací patron. Pro sběratele skvělé, ale na hru už tak moc ne. Pro představu pěkné video ZDE.

Další model má na svědomí věhlasné MGC. V roce 1988 se objevuje první plynová verze, model MGC Ruger 10/22. Tento model má krásné zpracování a výměnný zásobník, ovšem nedisponuje blowback mechanismem. Pro vaši představu jsem našel i pár obrázků. Je docela dost možné, že se na jeho vývoji podílel i samotný Kobayashi, protože tou dobou navrhoval mnoho plynových systémů a zbraní pro MGC právě on.

V roce 1999 přichází na trh zmíněná puška Tanio Koba 10/22 obdařená blowback mechanismem. Pár obrázků mám, ale vás spíš zaujme japonský článek se srovnávacími fotografiemi rozborky a dílů, ze kterých vyplyne, že KC02 není pouhá kopie, ale spíše pokračovatelem této zbraně. KC02 se stala plnohodnotným nástupcem na jehož zrození dohlížel i sám Kobayashi, který navíc dodal KJW i své původní originální formy na výrobu, které se k výrobě současné KC02 používají. KC02 má tak téměř všechny díly shodné s původní verzí TK 10/22. Dva roky po uvedení KC02 se navíc objevila designově vylepšená KC02 V2, jež se oproti první verzi liší jen zásobníkem a odnímatelnými mířidly. Jsem za KC02 vděčný, protože původní kousky Tanio Koba 10/22 se dnes cení na několik stovek, ale i tisíc dolarů v závislosti na dané verzi. Nová verze od KJ Works má mnohem dostupnější cenovku.
Zapomněl jsem zmínit originální předlohu, model Ruger 10/22. Tato poloautomatická puška se začala vyrábět v roce 1964 a dnes má nespočet verzí. Vycházela z klasické M1 karabiny, kterou měla evokovat. Označení 10/22 poukazuje na dvě věci. Patentovaný rotační zásobník na 10 ran a ráži .22, jež zbraň používá. Zásobník lze ale pořídit i schránkový na více ran. Je to nejdéle nepřetržitě vyráběná puška v historii. Je stále oblíbená mezi mnoha střelci, protože na ni lze sehnat nespočet dílů a libovolně ji modifikovat různými doplňky, kterých je na trhu nepřeberné množství

KJ Works KC02 V2 je dodávána v černé kartonové krabici s nápisem KC02 a jednoduchým obrázkem samotné pušky. Obsah balení je uložen v polystyrenovém výlisku a sestává se ze zbraně s jedním zásobníkem, přehledného návodu, katalogu KJW, vzorku kuliček a trubičkové plničky. Víceméně standardní obsah balení. Puška je zabalena v igelitu, tudíž by měla být dobře chráněna proti všem vnějším vlivům.

KJ Works KC02 V2 je poloautomatická blowback plynová puška s pohonem na green gas. Hned po otevření mě překvapilo, jak je vlastně puška malá. Pouhých 78 cm se zasunutou pažbou, při vysunutí pak 87 cm. I váha 2,6 kg je velmi nízká. Tento prvotní dojem dělá z této pušky ideální lehkou zbraň pro průzkumníka. Skutečně velmi připomíná M1 karabinu, která měla podobné rozměry a váhu. Jakmile si ovšem KC02 vezmete do ruky, máte spíše pocit, že v rukou držíte moderní útočnou pušku. Může za to nejen výsuvná pažba s pistolovou pažbičkou, ale taktéž RIS předpažbí krytkami. Kdybych zavřel oči, řekl bych, že držím M4. Přes tuto povědomou ergonomii tu zůstává nízká hmotnost a z toho vycházející reálná obratnost této pušky. Je ovšem jasné, že po vybavení zbraně nějakým optickým zaměřovačem, případně taktickou rukojetí či dvojnožkou, bude pořád váha srovnatelná či nižší ve srovnání s holou karabinou M4. Oči ale nechme otevřené a podívejme se na jednotlivé detaily, protože celkové zpracování zbraně působí na první pohled velmi pěkně.

Pažbení je vyrobeno z černého polymeru, který má matný povrch a mnoho zaoblených hran a tvarů. Po celé jeho délce je na spodní straně sice vidět otřep po výrobě, ale to je zároveň jediná nedokonalost. Všechno ostatní je totiž výrobně dokonalé. Pažbení se nijak nekroutí a je proto velmi pevné. Středovou část zdobí pěkné žebrování, přední část pak tři plastové montážní RIS lišty o délce 155 mm. Na lištách jsou nasazeny pevné plastové krytky, které tak dovolují vcelku velmi pohodlný úchop, který skutečně evokuje držení předpažbí u karabiny M4. Přední část má ještě oko na popruh.
Lišty jsou samozřejmě odšroubovat, takže pokud chcete zachovat ladný vzhled čistého pažbení, není důvod, proč to neudělat. Osobně bych si sundal boční lišty a nechal jen tu spodní.

Výsuvná pažba je na trubkovém rámu, který je našroubován do pažbení. Samotná pažba je opět klasického stylu M4, tudíž plastová, polohovatelná s jedním okem na popruh.

Na první pohled viditelný lučík navazuje na pistolovou pažbičku. Pistolová pažbička je prakticky identická s tou, jakou známe od karabin M4 a k pažbení je přišroubovaná. Naopak lučík je součástí pouzdra závěru a tedy je kovový. Kromě spouště je na lučíku i pojistka zbraně.

Pokud se podíváme na samotné pouzdro závěru s hlavní, tak to se skládá ze dvou hlavních částí, pouzdra závěru a hlavně. Celá tato část je přišroubována k pažbení za pomocí dvou velkých šroubů. Pouzdro závěru je ze jednoho dílu. Na jeho pravé straně je výhozí okénko s natahovací pákou závěru. Horní část je osazená montážní RIS lištou, která je prodloužená až do poloviny délky vnější hlavně. Výrazným prvkem je pak regulační kolečko hop-up mechanismu.

Montážní lištu zdobí dvojice odnímatelných sklopných mířidel. Ta jsou výrazně odlišná od mířidel na první verzi KC02. U V2 je hledí je plně seřiditelné, světlovodná muška taktéž. Velmi se mi líbí, že mířidla se vyklápí pouhým zmáčknutím pojistky mířidel.

Vnější hlaveň je pouhou hladkou kovovou trubkou na jejímž konci je 14 mm levotočivý závit pro montáž tlumiče.

Kovový zásobník je taktéž odlišný od první verze. V2 totiž používá rovný, delší zásobník, který pojme 28 ran a větší množství plynu. Je to dvojřadý zásobník. Má takový trochu zvláštní tvar, ale do běžné sumky se vejde.

Teď něco k funkci KC02. Vnitřek je prakticky identický s původní verzí od Tanio Koba. Snad jen u Tanio Koba bylo více znát pečlivější provedení vnitřních dílů s ohledem na kusovou výrobu. Reálně ale najdete jen pár rozdílů, které ale pro koncového uživatele nejsou důležité. Pouzdro závěru lze rozebrat na dvě hlavní části. Spodní se spoušťovým mechanismem a horní s pístnicí a hlavní. Vše ve spoušťovém mechanismu je kovové, v horní části je zase všechno z tvrdého plastu. Všechno krásně sestavené. Nejvíce úžasné je to, že princip funkce a provedení mechanismu KC02 je prakticky identický s běžnou blowback plynovou pistolí standardu Marui. Je to velký rozdíl, oproti jiným dlouhým plynovkám, kde se obvykle vytváří speciální systémy a mechanismy. To dává pušce jednak dobrou spolehlivost a také velmi efektivní využití plynu, či potenciál na další úpravy. Nesmím ovšem opomenout i velmi dobrou regulaci hop-up mechanismu a kvalitní hop-up komoru. Všechny tyto díly mají totiž vliv na výsledný výkon 125 m/s. To je moc pěkný výsledek, uvážíme-li, že dílka vnitřní hlavně je pouhých 250 mm. Celkově je pak pocit ze střelby skvělý. Zpětný ráz je velmi citelný a chod plynulý. Zbraň se nezasekává, střílí i přesně, pokud se nesnažíte vyprázdnit zásobník v co nejkratším čase. Velkou novinkou je i možnost pořízení CO2 zásobníků.
Proč KJ Works nenainstaloval v KC02 vnitřní hlaveň v plné délce vnější hlavně, je všem záhadou. Jistou nápovědou nám ovšem mohou být limity zbraní na Taiwanu. Při použití delší hlavně totiž výkon stoupne a tedy by překračoval povolené limity.

Jak bych tedy měl shrnout tuto reinkarnaci staré klasiky? Chcete-li obyčejnou dlouhou plynovou odstřelovací pušku, jděte do KJ Works M700. Pokud ovšem chcete mít něco kompaktnějšího, poloautomatického nebo zkrátka originálního, s možností montáže doplňků, pak je KC02 V2 přesně pro vás. Lehká, výkonná a dobře vypadající. Co víc si můžete přát, preferujete-li plynové zbraně a nechcete zbytečně řešit atypické mechanismy dlouhých plynovek. Právě to je velká přednost i co se týče údržby. Pokud jste si osahali blowback plynové pistole, pak KC02 reprezentuje přechod k dlouhým plynovkám, aniž by vyžadovala změnu vašeho přístupu či údržby. Osazená zaměřovacími doplňky je pak skvělou variantou pro ty, kteří nechtějí tahat rozměrnější a těžší zbraně.

KJ Works KC02 V2 lze zakoupit na Bohemia Air Soft za 7081 Kč ve standardní záruce, nebo pak s dekorační slevou 300 Kč.
V nabídce samozřejmě najdete i starší verzi, která se liší pouze zásobníkem a mířidly. Nechybí ani různé typy zásobníků, včetně CO2.

FOTO: Ondra