Historie italské pistole Beretta M92 není příliš zajímavá. V roce 1975 je hotová nová pistole, na jejíž konstrukci se podíleli tři zkušení konstruktéři zbraní (C. Beretta, G. Mazzeti a V. Valle). Má jednoduchý, funkční design a chce se s stát služební psitolí. V průběhu následujících dvou let je pistole upravována, aby vyhověla různým požadavkům ozbrojených sil a na přelomu 70. a 80. let se Beretta 92 dostává mezi italské ozbrojené síly a policii. Zároveň se v rámci sjednocování výzbroje NATO dostává do tendru v rámci norem STANAG, kterým plně vyhoví. Účastní se i tendru pro novou standardní pistoli americké armády, kde uspěje a v roce 1985 je do její výzbroje zavedena pod označením Beretta 92FS. Přesto reputaci neměla nejvyšší.

Na počátku zavedení se objevilo několik zranění při střelbě, díky selhání závěru. Americká armáda tvrdila, že je to malou pevností materiálu závěru, Beretta naopak poukazovala na to, že americká armáda používala výkonnější střelivo než by dle specifikací NATO měla (protože právě pro normy STANAG byla pistole dělaná). Výsledkem byly úpravy rámu a podobné nehody se už nikdy neobjevili. Vojáci dále nedůvěřovali zastavovacímu účinku 9 mm střeliva, protože byli zvyklí na střelivo .45 jež je dodnes v USA populární. Navíc po nasazení v Afgánistánu a Iráku se objevilo u M92FS mnoho problémů se zasekáváním při střelbě, které se ale při zkouškách nikdy neobjevovali. Po podrobném vyšetřování se přišlo na to, že americká armáda chtěla ušetřit a místo dražších zásobníků od Beretty si objednávala zásobníky od různých amerických firem. To vyústilo ve zmíněné problémy. Armádou požadovaný fosfátovaný povrch nově nakoupených zásobníků byl v kombinaci se specifickým Iráckým podnebím velmi špatnou kombinací. Nemluvě o rozdílné kvalitě dodavatelů. Po pořízení nových zásobníků, s upravenými specifikacemi, všechny problémy zmizely. Armáda se přesto z mnoha dalších důvodů rozhodla pistoli M92FS nahradit a v roce 2014 začínají první testy adeptů na novou pistoli americké armády. Beretta ještě vládě představuje upravenou verzí M9A3 s tím, že by stačil jen upgrade zbraní. M9A3 nabízí výměnné střenky, odnímatelná mířidla, montáž na příslušenství, závit na tlumič, zásobník s větší kapacitou a další drobné úpravy, ale v roce 2015 je tento návrh definitivně zamítnut. Beretta nevyhovuje technickým požadavkům nového tendru a především je finančně výhodnější pořídit nové pistole, než upravovat staré. Tendr nakonec v roce 2017 vyhrává pistole Sig Sauer P320 pod označením M17 a M18 a pistole M92FS bude definitivně z výzbroje vyřazena.

Občas si říkám, že jsem rád, že v airsoftu se mnoho výše zmíněných věcí nemusí řešit. Naše zbraně jsou všechny s podobnými výkony i spolehlivostí. Jistě, některé jsou třeba více kvalitní, nebo mají vyšší životnost, ale nic hrozného. Licencovaná replika pistole Beretta M9A3 vyrobená taiwanskou značkou KWC pro německý Umarex (který drží airsoftovou licenci Beretta) určitě patří mezi ty lepší pistole a tak se na ní podíváme. Pro někoho jsou Beretty spíše retro, já na ně ale v airsoftu nedám dopustit.

Umarex Beretta M9A3 CO2 je celokovová blowback plynová pistole s pohonem na CO2. Váha těsně přes 1 kg a 23 cm na délku. Na dnešní poměry docela těžká a velká pistole. Celkově je totiž celá pistole dost robustní a ačkoliv je držení vhodnější spíše pro větší ruku, tvar pažbičky je dost univerzální pro téměř každého střelce. Barevné provedení je na můj vkus kapku divoké. Odlišné odstíny plastů i kovů nemám rád. Rám, závěr, vnější hlaveň a střenky mají každý jiný odstín pískové. Překvapivě pro mě je to ale v tomhle případě správně. Přesně takhle zvláštně vypadá i ostrá předloha. Ovšem zpracování materiálů jako takové je dobré. Lakování je rovnoměrné, hrany zaoblené, plasty bez otřepů. Jediné co jsem našel jsou drobounké stopy po montáži, kdy je sem tam na ostré hraně/výstupku odřená barva. Co jinak design? Ti co mají rádi klasické italské tvary Beretty M92 už na první pohled vidí, co vše je na verzi M9A3 upravené.

Rám M9A3 má oproti klasickému modelu M92F RIS montáž pro svítilnu/laser. Pažbička má rovný tvar bez klasického zaoblení hřbetu u patky zásobníku. Střenky mají protiskluzové vroubkování a vzhled doplňuje nejen logo Beretta na střence, ale též ražení na rámu po obou stranách. Přední část lučíku má též mírně upravený tvar a chybí charakteristické drážky v přední části.

Ovládací prvky se téměř neliší od předchozích modelů, pouze pojistka zásobníku má větší plochu, je více vystouplá a má vroubkování. Všechny ovládací prvky jsou kovové v černé barvě. Jako u jiných výrobců, i tato varianta má vcelku dlouhý chod spouště.

Závěr je z jednoho kusu kovu a krásně odhaluje vnější hlaveň. Závěr není nijak odlišný od běžného modelu. V zadní části jsou drážky pro snazší úchop, po obou stranách je ražení Beretta a také oboustranná pojistka v zadní části závěru. Oproti klasické M92 má odnímatelná mířidla. Na této replice je jsou mířidla přišroubována. Kapku se hýbají, ale to je jen problém dotažení šroubu. Muška má stranově stavitelnou polohu, naopak hledí se nijak seřídit nemůže. Mimochodem, hledí není uloženo v drážce. Vytknul bych výrobci zvýraznění mířidel. Místo obyčejných bílých teček bych dal klidně nějakou fosforeskující barvu.

Vnější hlaveň je kovová. Na rozdíl od jiných výrobců se nijak nehýbe vpřed či vzad. Její uložení mezi pouzdrem závěru a vodícími lištami je totiž minimální. Konec hlavně je opatřen závitem na 14 mm levotočivý závit, opatřeným krytkou.

Zásobník je taktéž kovový, v pískové barvě, dvouřadý na 22 ran. Do zásobníku se zároveň vkládá CO2 bombička, která se utahuje imbusem pomocí šroubu v patce zásobníku. Vývodka zásobníku i jezdec jsou z plastu. Co mě zaujalo je to, že tělo i patka zásobníku jsou z jednoho kusu. Takže není šance, že by vám patka upadla. Přestože zásobník vypadá zcela obyčejně, nejedná se o standard Marui. Do zbraně sedí pouze zásobníky pro modely od KWC.

Rozborka zbraně je stejná jako u jakékoliv jiné podobné pistole. Vyjmete zásobník, zmáčknete pojistku na pravé straně, pootočíte páčkou na levé a vysunete závěr dopředu. Vnitřní mechanismus má obvyklé uspořádání. Rozborka a čištění jsou tedy bez problémů. Co se vám nebude líbit, je regulace hop-up mechanismu. Ne jednu stranu tu máme velmi pěkné kolečko se kterým si budete moci seřídit přítlak vcelku precizně, na stranu druhou, je tak špatně dostupné, že si musíte vnější hlaveň s kovovým hop-up vždy trochu vysunout ven, což znamená, že musíte nejprve vyndat trn vratné pružiny. Není to moc praktické a myslím, že jsou jiná, funkční řešení. Co se trnu pružiny týče, překvapila mě vcelku vysoká tuhost pružiny. U CO2 to je ale potřeba. Kombinace CO2 pohonu a tuhé vratné pružiny dává pistoli jak silný zpětný ráz, tak rychlý cyklus střelby. Celkový výkon je 110 m/s s 0,2 g kuličkami. Mosazná hlaveň má délku 100 mm.

Umarex Beretta M9A3 CO2 je v ostré verzi pěkná moderní pistole, byť nedokáže plně zamaskovat starší koncepci. Tam, kde už mnozí výrobci používají plasty, je M9A3 stále plná kovu. Na jednu stranu je to ten poctivý kus železa, na stranu druhou už tyto pistole nejsou v kurzu. Airsoftová verze nevybočuje z průměru dnešních pistolí. Má dobré zpracování, vysoký výkon a velkou kapacitu zásobníku. Navíc dovoluje montáž na tlumič. V éře airsoftových pistolí typu Hi-Capa, Glock či CZ P-09 nabízí ještě starou dobrou celokovovou konstrukci s blowbackem. Není to o tom, že by jiné pistole byli méně odolné. Jen ten pocit je jiný. Člověk si rychle zvykne na těžkou pistoli i na pohodlné míření. Přesto i já uznávám, že to kilo v pouzdře asi poznáte.

Umarex Beretta M9A3 CO2 lze zakoupit na Bohemia Air Soft, stejně jako její černá varianta a varianta v provedení Green Gas.