Asi není realističtěji fungující zbraně, než je tzv. „blowback plynovka“. Systém pohonu zbraní za pomoci stlačeného plynu na bázi propanu je velmi populární, nabízí realistickou funkci zbraně, zároveň je bezpečný a výkonný. Mechanismus plynovky lze teoreticky zabudovat do jakéhokoliv modelu zbraně a záleží jen na fantazii samotného konstruktéra, jakým způsobem daný model zbraně přivede k životu. Typickým dnešním zástupcem plynové airsoftové zbraně je krátká pistole s pohyblivým závěrem, ale v současnosti jsou velmi populární i modely útočných pušek a samopalů na plyn a samozřejmě plynové revolvery. Ale abychom si mohli říci o plynovkách něco víc, musíme trochu chronologicky. Začneme tedy od začátku, od času jejich zrození...

Airsoftová historie je obsáhlá záležitost. Pro lepší přehlednost článku i tentokrát budu muset vynechat některé zajímavosti a informace. Přesto vás čeká trochu delší počtení, které rozdělím na dvě části. A tahle bude asi o trochu kratší, než ta druhá.

A Tanio řekl: „Budiž plněna plynem, ale hadičky ať se jí nedostává“

Je rok 1985. Jsme v Japonsku a „Druhý zbraňový boom“ japonských výrobců modelů zbraní už dávno odezněl. Vláda přikazuje nová a přísnější omezení vzhledu, materiálu a výkonu zbraní. Obliba zbraní klesá, protože s novými pravidly není o co stát. Výkon je omezen, barva zbraní musí být bílá nebo zlatá, chrom a černá barva jsou zakázány. Pokud chcete tyto zakázané barvy, nemůže být zbraň zase kovová atd. Stávající firmy proto hledají cestu ven. V konstrukční kanceláři firmy MGC právě dokončuje Tazuo Kobayashi (Tanio Koba) nový model plastové pistole. Jedná se o naprostou novinku, pistoli MGC Beretta M93R. Tento přelomový model je první svého druhu. Zbraň má nepohyblivý závěr, umožňuje střílet jen poloautomaticky, lze také přednatáhnout úderník a zbraň má funkční pojistku. To ovšem není nic až tak výjimečného, protože takových zbraní je v té době mnoho. Nová pistole má ale jednu, do té doby nevídanou, novinku. Inovativní řešení plnění zbraně plynem. Plyn je totiž poprvé integrován plně v realistickém zásobníku a tedy z pistole nevede žádná hadička k jinému hnacímu médiu. Uvnitř zásobníku je nádržka, která se plní z tzv „Power Bomb“ tedy lahvičky s plynem o něco větší než 12g CO2 bombička. Systém plnění, který se používá dodnes. Tato pistole udává hlavní směr, kterým se posléze vydají všichni výrobci plynových airsoft pistolí. Prodeje této pistole byly po celém Japonsku skvělé a vlastnily ji jak děti, tak vysocí ředitelé různých firem. Tak populární tento model byl, že zahájil v japonsku „Třetí zbraňový boom“, který trvá dodnes. Tak vypadalo zrození první moderní plynové pistole.

V mých článcích často píši o firmě MGC (Modelguns Corporation). Tato firma nebyla ve své době jen lídrem trhu s nestřílejícími modely zbraní a airsoftovými zbraněmi. Ale byla to něco více. Společnost dvakrát větší než Tokio Marui či ICS. Jednalo se o skutečný moloch. To co je Volkswagen či General Motors v automobilového průmyslu, to bylo tehdy MGC v rámci výrobců modelů zbraní. Dodávalo repliky zbraní všem filmařským společnostem v Japonsku, vyrábělo a prodávalo modely ve velkém a především mělo i vlastní vývoj v čele s legendárním Tazuo Kobayashim, otcem airsoftu. Prezident MGC byl navíc znám velmi kreativním přístupem k propagaci výrobků této značky a všichni zaměstnanci věřili, že jedině MGC dokáže zákazníkům nabídnout ty nejlepší zbraně. Naneštěstí, ekonomická krize na přelomu 80. a 90. let, dravá konkurence a také pozdější nezájem a znechucení prezidenta MGC ze stavu trhu (což mimo jiné zapříčinilo Kobayashiho odchod z MGC) znamenalo v první polovině 90. let bankrot a konec této věhlasné značky.

Tokyo Marui: Nová naděje

Ačkoliv se na trhu stále objevují pistole konstrukčně z éry klasického airsoftu, tedy s nutností připojení hadičky k externí nádrži na plyn či stlačený vzduch, jsou rychle vytlačovány těmito novými plynovkami s plynem i kuličkami v zásobníku. Už rok po vydání MGC Beretta M93R zatluče poslední hřebík do pomyslné rakve pistolí na hadičky Tokyo Marui. Na poli airsoftu relativně mladá značka, jinak ale velká firma, přichází na přelomu let 1986/87 s první blowback pistolí, Tokyo Marui S&W M59. Jednoduchý a velmi primitivní blowback mechanismus všechny učaruje, přestože je pistole celoplastová a samotný mechanismus měl k dokonalosti daleko. Sice používá malou externí nádržku s plynem, která kouká z pažbičky, ale to není na závadu. A jestliže byla MGC Beretta M93R přelomem, tak model TM S&W M59 znamenal malou revoluci. Pistole sice ještě neměla tak dokonalý blowback jako dnes, protože závěr se nepohyboval po plné délce chodu, ale byl tam. A co víc, ostatní výrobci najedou dostali pocit, že by to dokázali lépe. A tak začal závod v hledání dokonalého a realistického blowback mechanismu.

V následujících letech proto vydává Tanaka Works blowback pistole Beretta M1934, Colt Goverment, a Gold Cup. POINT zase vydá Walther PPK GBB a od výrobce lepených plastových modelů Fujimi přijde replika blowback pistole Mauser M712. Zákazníkům tyto modely ale nestačily, protože blowback mechanismus byl v plenkách, poruchový a celkové vzezření a funkce těchto modelů stále neodpovídal tomu, co se od nich očekávalo.

První a přesto poražené MGC

V roce 1991 vyvíjí Tazuo Kobayashi další blowback mechanismus a ten se ihned objevuje v pistoli MGC Glock 17. Tento systém je stále ještě relativně jednoduchý, protože se hýbe závěr, ale hlaveň je pevně ukotvená v rámu zbraně. To mimochodem osvětluje až legendární přesnost prvních blowback modelů MGC. MGC Glock 17 byl první skutečně použitelnou blowback pistolí, která se u uživatelů těšila velké popularitě. MGC na tomto blowback mechanismu postavila celou řadu dalších zbraní, jmenovitě Glock 18, 19, 22, Beretta M92F, Colt Goverment a H&K P7M13. Všichni fanoušci zbraní v Japonsku věřili, že MGC se ze své pozice stane definitivním lídrem trhu, přestože po dodělání řady pistolí Glock v roce 1991 Kobayashi z firmy odešel. Chvíli to vypadalo na zářnou budoucnost, než přišel rok 1994.

V roce 1994 představuje Western Arms svůj vlastní „Magna blowback system“ v pistoli WA Beretta M92F. Tento blowback mechanismus nebyl jen lepší než mechanismus od MGC, ale byla to úplně jiná liga. Mechanismus byl ve zbrani zabudovám tak, že dovoloval provedení reálné rozborky. I výkon byl vyšší. Revoluční bylo především umístění pístu v závěru a taktéž nefixovaná hlaveň. „Magna blowback“ způsobil, že lidé přes noc přestali kupovat modely MGC. Poptávka byla jen po modelech s „Magna blowback“. Tento systém nebyl jediný, ale opět ukázal tu správnou cestu a byl patrně nejlepší. V následujících letech se i díky tlaku konkurence dočkávají plynové pistole řady vylepšení. Moderní systémy plynových blowback pistolí jsou totiž většinou z poloviny devadesátých let. Nejdůležitější je samozřejmě „Magna blowback“ od Western Arms protože dodal pistolím klasický blowback jak ho známe dnes. Tento mechanismus byl patentován a později ho převzaly další firmy (např. Tanaka). Ale taková dominance nemohla trvat věčně.

Neuspěli jsme! Zavolejte Kobayashiho!

Samozřejmě, konkurence nelení, ale nedaří se jí WA dlouho porazit. MGC je příliš velký moloch, který se jen pomalu přizpůsobuje a brzo končí. JAC (Japan Airsoft Corporation) sice na přelomu 80. a 90. let dominuje éře „Klasického airsoftu“ ale na poli blowback pistolí se ani s Kobayasho pomocí příliš nechytá. I díky ekonomické krizi končí už v 90. letech. Malá subdodavatelská firma vyrábějící pro MGC, která byla po krachu MGC posílena o mnoho jejích zkušených zaměstnanců se snaží na trhu pod značkou KSC prorazit, ale ještě nemá takovou reputaci, aby svými prodeji kohokoliv ohrozila. Ale je tu jedna větší firma, která ten potenciál má, jen ho ještě nenašla.

Tokio Marui se pokusí v roce 1995 vydat vlastní blowback verzi Desert Eagle .50AE ale kvůli licenčním třenicím s WA ho musí brzo stáhnout z prodeje. Kámen úrazu byl v tom, že Marui v podstatě okopírovalo blowback mechansimus od WA. Marui byla na poli blowback pistolí nováčkem, protože do té doby dělala jen manuální zbraně nebo elektrické zbraně, jež byly stále nejistou investicí (připomínám, že AEG zbraně jsou v té době na trhu necelé čtyři roky). A přesto chtěla zcela nový mechanismus, aby se mohla vrátit na trh s plynovkami, který byl, a stále je, v Japonsku nejlukrativnější. Do svých služeb tedy najala zkušeného Kobayashio, který pro Tokyo Marui tak po dvou letech vývoje vyvine vlastní mechanismus, dnes známý jako „Hard-kick Blowback“. Ten je použitý poprvé v roce 1999 v jednom z nejlépe provedených airsoftových modelů své doby, blowback TM Beretta M92F Military Model. Nejen že byl technologicky srovnatelný s modelem od WA, ale byl modelářsky skvěle provedený a o více než třetinu levnější. Western Arms byl konečně pokořen novou řadou plynovek od Marui. A od té chvíle se příliš mnoho nemění až do dnešních dní. Tokio Marui dominuje trhu, neustále se však střetává s konkurencí od WA, KSC a Maruzenu. A samozřejmě konkurencí z Taiwanu, která v současnosti Marui vytlačuje na nejaponském trhu.

Jak to všechno dopadlo?

V tomto období války WA proti všem byly pro airsoftové firmy na poli blowback pistolí jen dvě varianty. Buď platit licenci pro tyto mechanismy konkurenci, nebo přijít s vlastním řešením. Vznikají tak různé další systémy pro pohon plynovek a zlepšení jejich střeleckých parametrů (Maruzen Advance Shoot System, KSC Excelent piston a System 07 aka NS2, Tanio Koba Excel, Kokusai Sniping System a další jiné i méně známé). Samozřejmě to počítáme jenom pistole. Lze zmínit ještě mechanismy pro revolvery (Shell system s patronami, Tanaka Cassiopeia a Pegasus system, Tokio Marui 24 shot system, jež byl později vylepšen KWC) a pak starší i současné systémy pohonu pro dlouhé plynové zbraně (Z dnešních značek WE, KJW/Tanio Koba, SRC a KSC ze starších naopak Marushin, Tanaka, TOP). Kdyby došlo na plynové brokovnice (Maruzen, Marushin, Tokyo Marui, APS), dalo by to možná ještě na další krátký článek. Ale zde se zaměříme hlavně na pistole. A jelikož o pistole jde především, tak v příští části se podíváme blíže na šest pistolí, které změnily airsoftovou historii blowback plynovek.