Odstřelovač v airsoftu je povolání značně nevděčné. Vykonává primárně roli průzkumníka a pozorovatele, přičemž to obvykle to není on, který by měl na pažbě nejvíc zářezů. Ti, kteří mají taková očekávání, jsou velmi rychle vyvedeni z omylu a přechází na klasické elektrické airsoftové zbraně. Zbraně airsoftových odstřelovačů totiž nemají o mnoho větší dostřel a také je většinou znevýhodňuje „jedna rána“, která si v podobě plastové kuličky často zahne či jen obtížně proklestí cestu vegetací. Proto zde snad ještě víc než v reálu záleží především na umění hráče, střelbě, pohybu i taktice. Slušná odstřelovačka by tak patrně měla být nejpřesnější zbraní v týmu a často mít i největší výkon a dostřel. Pojďme se podívat blíž na historii odstřelovacích pušek v airsoftu a jejich nejběžnější, dnes používané typy.

Předchůdce odstřelovacích pušek
Kdybychom měli hovořit o první pušce na plastové projektily v předairsoftovém pojetí, byla by to nejspíš japonská puška firmy Matsudaya a její model Thunderbolt z roku 1980. Ve své době to byla jediná puška, která se za sniperku dala považovat. Z dnešního pohledu však připomíná spíš sportovní vzduchovku nebo pistolovou karabinu. Byla to manuální puška, vyrobená z plastu a střílející 7mm plastové atypické projektily podobné diabolkám. O rok později byla vydaná verze, která dovolovala střílet i 7mm plastové kuličky. Rozhodně ale nečekejte žádný hop-up systém či něco podobného. Princip funkce nebyl také žádný zázrak. Natažením páky závěru se otevřel přístup ke komoře, do které jste vložili jeden náboj, poté závěr dorazili vpřed a bylo možno vystřelit. Přestože se jednalo o relativně jednoduchý mechanismus, stávalo se, že se vám závěr nezachytil v zadní poloze. Nabíjení tedy bylo v takové chvíli značně složité. Samotné natahování závěru bylo velmi tuhé, údajně srovnatelné s některými dnešními airsoftovými puškami. Pro airsoftový boj bylo nutné mít ke zbrani zkušeného střelce a stejně to nebylo nic jednoduchého. Přesto byla velmi populární, ač se její bojová hodnota rovnala možná tak zbrani od vietnamců z tržnice.

První airsoftová manuální odstřelovačka Super 9
Počátky prvního použitelného mechanismu pro odstřelovací pušky můžeme sledovat do poloviny 70. let. V tu dobu se objevila první airsoftová puška s pákovým závěrem realistického chodu. Byla to Takatoku Toys (někdy též jen T.T) SS9000. Pro Takatoku ji vyráběla hračkářská firma Matshushiro. SS9000 byla uvedena na trh v roce 1976, společně s dalšími puškami SS7000 a SS5000. Všechny používali patrony a stříleli atypické 7 mm projektily. SS9000 používala rotační zásobník, SS7000 měla výhoz patron ve stylu Winchesterovky a SS5000 měla klasický výměnný tlačný zásobník na patrony. Pro zajímavost, to číslování značilo tehdejší cenu v Jenech. V roce 1984 ale Matshushiro krachuje a výrobu přebírá Unix manufacturing s Marukoshi, kteří celou řadu těchto pušek uzpůsobí na 6 mm kuličky a uvedou na trh v roce 1986 jako Marukoshi UX Super series. S toutou řadou pak slaví velké úspěchy mnoho let a tuto řadu dál rozvíjí novými modely, především řadu Super 9. Později právě tuto řadu ve vylepšené kopii dál vyrábí UHC jako Super 9, obohacenou o pár praktických modifikací. Model od UHC se dodnes prodává díky nízké ceně, byť už jí čínská konkurence výrazně ubrala na popularitě a její sláva už dávno zapadla.

Super 9 je zbraň manuální koncepce, tedy pro airsoftové laiky natahovací podobně jako klasické pákové vzduchovky. Mechanismus i tělo má zbraň plastové, ale některé vnitřní díly jsou kovové. Ve zbrani je píst s pružinou, který se natažením páky závěru natáhne a zachytí v zadní poloze. Při doražení páky vpřed se zbraň nabije kuličkou. Stisknutí spouště uvolní píst a stlačený vzduch dodá kuličce energii. Mimochodem airsoftový model Marukoshi UX Super 9 platil až do vydání Maruzen APS-2 za jednu z nejlepších airsoftových odstřelovacích pušek v Japonsku. Ještě v roce 1998 se v japonském katalogu ARMS nacházelo pro tuto zbraň mnoho vyladěných náhradních a upgrade dílů, protože popularita této zbraně byla veliká a modifikovat na ní šlo snadno v podstatě cokoliv. Puška je dodnes ve verzi UHC dodávaná částečně rozložená a zákazník si jí musí složit, což ostatně převzali i jiní výrobci.

Největší zajímavostí byla asi verze Super 9 X a její zásobník. Ohledně nabíjení zbraně, měl uživatel u této a některých pozdějších verzí pušek řady Super 9 series, dvě možnosti. Ta první je spíš pro modeláře, druhá naopak pro bojové střelce. Super 9 může totiž používat originální výměnný rotační zásobník, do kterého lze vložit imitaci nábojnic. Do těchto nábojnic se umístí vždy jedna kulička. Vzhledem k tomu, že tehdejší styl airsoftu se ještě stále vcelku výrazně zaměřoval na realističnost, byl to logický krok.

Při samotné střelbě pak zbraň fungovala jako skutečná opakovačka. Takže jste měli zásobník s pěti nabitými nábojnicemi. Vložili jste ho do zbraně. Pak jste pákou stáhli závěr do zadní polohy, čímž jste natáhli píst. Při zpětném pohybu závěru byla nábojnice vytažena ze zásobníku a vy jste ji zatlačením páky vpřed nabili do komory. Pak stačilo jen stisknout spoušť a vystřelit. Při dalším natažení páky závěru, byla prázdná nábojnice závěrem zachycena, vyhozena ven a opětovným doražením vpřed jste spolu s natažením pístu nabili i další nábojnici. Klasická opakovačka.
Rok 1986, kdy byla vydána první verze Super 9 od Marukoshi, byl ale vrcholným obdobím éry klasického airsoftu, tedy obdobím, kdy se přecházelo od sběratelství a střílení na terč, k akční střelbě mezi lidmi, či spíše po lidech. A právě to byl důvod uvedení zbraně se dvěma mechanismy nabíjení. Rotační zásobník se v takovém případě nepoužíval, ale do komory se vložila speciální pevná nábojnice s tryskou, která umožnila, aby se na bok zbraně připevnil jednoduchý tlačný trubičkový zásobník s kuličkami. Vy jste tak nemuseli hledat na bojišti vystřelené opakovaně použitelné nábojnice. Pro boj se jednalo o naprosto ideální řešení.

Co se výkonu týče, kvůli regulacím japonského trhu, kam byl původní model určený, byl vcelku malý (kolem 90 m/s 0,20g kuličkami). Na tu dobu se jednalo o standard.
UHC v pozdních devadesátých letech Super jen lehce vylepšovala. Díky modernějšímu technickému provedení zbraň vypadala o něco lépe a byla i mnohem odolnější. Stále si však zachovala stejný mechanismus nabíjení s možností použití trubičkového i „patronového“ zásobníku a stále to byl v podstatě jen klon původní verze od Marukoshi. Úsťová rychlost byla zvýšena na úroveň kolem 100 m/ss 0,20g kuličkami.
Na přelomu tisíciletí byl taktéž pro tuto pušku představen nový plynový závěr, který dovoloval pušce střílet plynem a tedy opět zvýšit výkon, při mnohem jednodušším napínání, k hranici 120 m/s s 0,20g kuličkami. To mimochodem zlepšilo funkci vyhazování nábojnic, protože nehrozilo, že při špatném natažení manuálního závěru (kdy člověk přemáhá pružinu pístu) se nábojnice zasekne. Hráč tak v jedné sadě dostal manuální i plynovou zbraň.
Když éra zbraní na imitace nábojnic definitivně odezněla a bylo jasné, že zájem je zejména o zbraně určené na boj, UHC přistoupilo k zatím poslední úpravě, a to k přestavbě podávací a hop-up komory. UHC Super 9 NEW už funguje pouze na kuličky podávané ze standardního zásobníku, jako u jiných obdobných pušek současnosti a taktéž má i vyšší základní výkon 110 m/s.
I dnes lze od UHC zakoupit veškeré modifikace této zbraně. V roce 2015 zbraň dostala ještě taktické pažbení a spekulovalo se i o CO2 závěru a upgrade setech. Dnes je tato zbraň sice téměř zapomenuta, ale patří mezi tří základní technické platformy airsoftových odstřelovacích pušek. Modelem Super 9 však příběh airsoftových pušek zdaleka nekončí, naopak teprve začíná.

Maruzen APS-2 Original, APS Type 96
V roce 1994 japonská firma Maruzen představuje svoji novou odstřelovací pušku APS-2 Original. Tato zbraň byla navržena a určena už čistě jen pro airsoft. Manuální zbraň s plastovým pažbením a kovovou hlavní proto nepoužívá žádné imitace nábojnic, ale pouze tlačný zásobník. Stejně jako Super 9 a ostatní manuální airsoftové odstřelovačky se i mechanismus této zbraně napíná za pomoci napínací páky, která má podobu závěru. Je vybavena pevně nastaveným hop-up mechanismem a dimenzována na střelbu 0,25g kuličkami. Výkon není nijak závratný, aby puška vyhověla všem zákonným požadavkům kladeným na výrobce zbraní v Japonsku.

Naštěstí velmi brzo nebyl problém pořídit upgrade díly pro zvýšení výkonu a zlepšení dalších parametrů. Japonské firmy jako LayLax, PDI, Prometheus, Systema, KM Head či Tanio Koba se časem specializovaly právě na výrobu upgrade dílů pro zbraně, především od japonských výrobců a to nejen pro odstřelovací pušky. Čím to, že tak najednou? Maruzen přišel s konceptem bytelného, odděleného spoušťového mechanismu, který sám o sobě bylo možné dál vylepšit. To víceméně dovolilo řešit hlavní problémy zátěžových upgradů, současně s možností snadné výměny jednotlivých dílů válce a vzduchotechniky. Tento princip byl pak k dokonalosti dotažen u dalšího modelu od Maruzenu, jejich slavné Maruzen APS Type96. Spoušťový mechanismus z L96 se totiž kopíruje dodnes a exustuje mnoho jeho variací.

Vylepšit šlo tedy v podstatě vše. Odolnější spoušťový mechanismus PDI dovoloval, využívat silnější pružiny, které dávali větší výkon. Pružiny vyráběly například firmy LayLax a Systema. Také sety vzduchotechniky opět od PDI (válec, píst, hlava pístu, hlava válce, trn) přidávaly na výkonu díky lepšímu utěsnění a využití vzduchu. Samozřejmě pro přesnost byla nutná kvalitní hlaveň, třeba od firem Prometheus, KM Head, PDI, či Tanio Koba, protože původní hlaveň od Maruzenu byla bronzová. Do zbraně jste náhle mohli dát kvalitní nerezovou hlaveň, nebo dokonce hlaveň drážkovanou. To vše i v přesných průměrech kolem 6,02 mm. Takový upgrade ale velmi často jednou i dvakrát přesáhl základní cenu samotné zbraně, která sama už byla vcelku drahá. Ovšem ladění airsoftové zbraně do této kvality byla pro majitele zajímavá alchymie a zároveň to dodalo zbrani nový rozměr, ne nepodobný ostrým zbraním. APS-2 se stala rychle velmi populární a Type96 na její popularitu dál navázal. Maruzen pro obě řady později vyráběl i plynový set pro zvýšení výkonu, aby se puška stala atraktivní i mimo Japonsko. Modely od Maruzenu byly ale vcelku drahé a především v základu dimenzované pro Japonský trh. Přesto jim to na popularitě neubíralo.

Pokračování v druhém díle ZDE.