Tento článek navazuje na první díl, který najdete ZDE.

Marui VSR-10
18. prosince 2003 je na trh v Japonsku uveden další standard odstřelovacíhc pušek. Velmi populární řada VSR-10 od Tokyo Marui, dodávaná v netypicky dlouhé a štíhlé krabici. Co se mechanismu týče, v jádru se zas tolik nezměnilo. Puška byla opět manuální a princip byl v zásadě stejný jako u APS-2 od Maruzenu. Samozřejmě technické provedení bylo trochu odlišné, protože typově měla být puška replikou lovecké pušky Remington M700 a tedy nebylo tolik místa na mechanismus jako u APS-2. Předností však byl hop-up mechanismus, který šlo seřizovat, stejně jako tuhost spouště. To byly velké výhody oproti konkurenci. Tokyo Marui s touto puškou slavila velké úspěchy, protože stejně jako u Maruzenu, i zde bylo možné pušku upgradovat dalšími díly. Kromě populárního PDI či Guarderu také například sérií dílů PSS10 od značky Laylax. Zatímco základní verze měla opět výkon hodný japonského trhu, 90 m/s, dovolovali upgrade díly využít potenciál zbraně naplno a atakovat hranici úsťové rychlosti k 170 m/s s 0,20g kuličkou. Samozřejmě mimo Japosko. Všeobecně tato řada zbraní disponovala dobrou odolností a snadnou údržbou, kterou si mohl každý provést sám doma.

Systém VSR-10 mohl být díky svým malým rozměrům využit v mnoha replikách klasických pušek s pákovým závěrem, případně byly nutné jen drobné technické obměny. Společně s mechanismem APS-2 se VSR-10 stal standardem až do dnešních dní. Marui samozřejmě svoji pušku průběžně vylepšovala a současná verze samozřejmě nesnese srovnání s tou úplně první, přesto se našlo mnoho jejích následovníků.

Asi nejznámějším následovníkem VSR-10 od Marui byla verze M24 od Classic Army, která byla taktéž velmi poplární. Oproti Marui byla verze z Hong Kongu výrazně těžší a také ji bylo možné upgradovat díly od japonských výrobců. V základu měla i vyšší výkon a bytelnější mechanismus. Ovšem fanoušci CA se museli v posledním desetiletí smířit se špatnou dostupností této zbraně, ovšem díky reedici z roku 2018 je tato verze opět na výsluní a její nesporné kvalitní provedení zcela zastínilo původní japonskou VSR-10.

Přichází Čína
V novém tisíciletí už ale airsoft ve světě fungoval na sportovnější bázi. Nikdo tolik nevyžadoval dokonalý model, ale spíš výkon. To platilo především mimo Asii po roce 2010. Každý chtěl mít dobrou a silnou odstřelovací pušku. Zájemci se dočkali už za několik let v éře nástupu čínských výrobců. Po roce 2000 se totiž na trhu objevily pušky řady značky Well, Cyma či JG, které byly v podstatě kopií původních konceptů Maruzenu a Tokyo Marui. Zbraně z Číny sice nejsou a nikdy nebudou tak kvalitní jako japonské, ale už tehdy byly uzpůsobeny pro „evropský“ airsoft. Mají regulovatelný hop-up a v průběhu let zvýšili výkon ze 100 až na 150 m/s s 0,20g kuličkami podle typu zbraně a cílového trhu. Zatímco modely japonských výrobců standardně přesahovaly cenu 10.000 Kč, čínské pušky se dodnes pohybují v rozmezí 3.000 – 6.000 Kč. A právě pro tyto pušky se rozšířil i trh s levnými upgrady. Noví výrobci upgrade dílů (Element, SHS ale třeba i česká firma Airsoftpro a mnoho dalších) nabízejí často širší a především pravidelně vylepšovaný sortiment, za vcelku rozumné ceny, právě pro levné čínské zbraně. Samozřejmě, že většina výrobců upgrade dílů nedosahuje kvalitu japonské produkce, ale pro běžného hráče s relativně levnou puškou od Well, JG či Cyma to je dostačující. Tyto čínské pušky mívají navíc často větší podíl kovu, než jejich japonská konkurence a to je činí přitažlivými. Díky upgradům je dnes možné dosáhnout velmi slušné rychlostí střely až kolem 180 m/s. Později začali výrobci v Číně kopírovat i samotné čínské pušky, které provází airsoftové hráče dodnes v mnoha variántách a typech. Klasickým představitelem dnešní řady pušek s mechanismem APS-2 jsou především repliky pušky L96A1, naopak u systému VSR-10 jde kromě populární repliky M700 i o mnoho různých derivátů, které tento mechanismus lehce poupravují, aby lépe seděl v nových modelech. Pozitivní na těchto modelech je skutečně obrovské množství designových variant.

Novější populární koncepty odstřelovacích pušek
Další koncept airsoftové odstřelovací pušky přinesla čínská značka A&K. Jednalo se o repliku odstřelovačky SVD Dragunov. Opět šlo o manuální zbraň, ale tentokrát uzpůsobenou k upgradu na skutečně vysoký výkon. Prvním vylepšením byl velmi jednoduchý a bytelný manuální mechanismus s přímým chodem opouštějící válcové odsuvné závěry klasických pušek. Druhým vylepšením byla možnost použití nejen dílů přímo pro tuto řadu zbraní, ale i některých dílů určených původně pro AEG zbraně. Zbraň měla v základu obvykle kolem 100–140 m/s s 0,20g kuličkami, ale po upgradu atakovala i hranici 200 m/s. To vše stále ve zbrani na manuální pohon a tedy za předpokladu dostatečné síly hráče k natažení zbraně. Velkou předností pušek typu SVD v manuálním provedení byla i nízká cena, jeden čas nižší, než ceny čínských kopií pušek APS-2 a VSR-10.

Tento koncept byl vcelku úspěšný a to natolik, že i značkoví taiwanští výrobci, jako například King Arms či ARES vyvinuli vlastní modely této manuální pušky s dalšími vylepšeními. Repliky manuálních SVD ovšem zdaleka nedosáhli popularity APS-2 či VSR-10. Dá se říci, že třeba u nás v ČR to byla jeden čas modní záležitost a manuální SVD měl každý. Tato vlna popularity ale po pár letech pominula.
Po roce 2010 se objevilo hned několik dalších konceptů odstřelovacích pušek, jejichž mechanismy byly skutečně originální a funkční. ARES se pokusil prorazit se svým TX systémem, který umožňoval měnit pohon, stejně jako upgradovat výkon. TX Systém existoval jak v manuální verzi, tak i na green gas či CO2. Stačilo si vždy jen pořídit vhodný set.

ARES ve spolupráci se značkou Amoeba přinesl taktéž pušku Amoeba Striker, která měla krátký chod a dobrý upgrade potenciál. Jeden z těch modelů, který cílil přímo na airsoftový boj a nějakou realističnost modelu neřešil. I přes pár nedostatků to je dle mého názoru velmi dobrá puška.

Asi největšího ohlasu z nových odstřelovacích pušek se zatím dočkal až mechanismus Hong Kongské značky Silverback Airsoft. Jejich SRS se dnes řadí asi k tomu nejzajímavějšímu, co lze mezi atypickými mechanismy pořídit, přestože mnoho zájemců odradí vyšší cena těchto zbraní. Faktem ovšem je, že se dají dobře upgradovat a většina uživatelů na ně peje jen chválu.
Samozřejmě v průběhu let se objevilo mnoho různých manuálních odstřelovacích pušek, jako třeba repliky M200 či M82, ale v zásadě se nedočkali ani většího rozšíření, ani nepřinášeli po technické stránce nic speciálního.

Plynové odstřelovačky
Bylo by asi krajně nevhodné, nenapsat trochu víc o dalších druzích pohonu odstřelovačských pušek v airsoftu. Jedním z nich je již dříve zmíněná varianta k manuálu, tedy plyn. Tento typ pušek se (překvapivě) začal vyrábět v Japonsku. Jednou z nejstarších plynových pušek byl poloautomatický Ruger 10/22 Sporter od japonské firmy MGC. Tento airsoftový klon osvědčené malorážky byl vyroben v roce 1988 a střílel kuličky ráže 6 mm, které se v té době už staly vícméně standardem. Plyn byl v pažbě pušky a doplňoval se z lahve. Tento model pravděpodobně vyšel z pera slavného designéra Tazuo „Tania“ Kobayashio, který tou dobou pro MGC pracoval. Poloautomatický mechanismus fungoval perfektně. Hop-up v té době ve zbrani nebyl, ale v pozdějších letech si ho majitelé různým způsobem dodělávali. Popularita tomuto modelu dodnes nechybí, protože jeho současný klon stále vyrábí Taiwanská KJW jako KC-02, už obohacený o aktuální prvky, od regulovatelného hop-up až po montážní lišty a moderní pažbení.

Na vlně popularity plynových odstřelovaček se na přelomu 80. a 90. let vezla především značka Asahi, která uvedla na trh asi nejznámější plynovou odstřelovací pušku, Asahi M700, o jejíž pohnuté historii jsem napsal samostatný článek. Ale i jiné značky, jako Sheriff či SunPro uváděli na trh vlastní modely, z nichž za zmínku stojí třeba replika Walther WA2000, která pravděpodobně jako první používala solenoidový plynový ventil, který zajištoval stabilní tlak každého výstřelu.

Výhodou plynových pušek je především to, že na rozdíl od manuálního pohonu, není při natahování pákového závěru kladen prakticky žádný odpor. Některé modely mohou dokonce střílet i poloautomaticky.
Hlavní nevýhodou je však špatná funkce zbraně při nízkých teplotách a vcelku omezená škála upgrade dílů. Na druhou stranu, upgrade zde není až tak nutný jako u manuálních pušek. V plynové verzi se vyráběla celá řada zajímavých pušek, nejen odstřelovacích. Například americká karabina M1, M1 Garand, německá Kar98k a mnoho dalších, především druhoválečných typů. Za všechny výrobce jmenujeme dodnes nejznámější japonské značky Marushin a Tanaka.

V dnešním moderním airsoftu jsou z plynových odstřelovaček nejproslulejší pušky od japonské Tanaky, například M700, společně s jejím taiwanským klonem KJW M700. Pokud bych měl vzpomenout nějaké další známé plynovky, tak jsou velmi populární zmíněné konverze pro manuální pušky. Svého času nejznámější byly plynové konverzní kity pro pušky Maruzen APS-2, Classic Army M24, Super 9 X Double bolt nebo velmi výkonná CO2 konverzní sada pro manuální A&K SVD. Kromě toho nabízí mnoho výrobců své vlastní modely plynových pušek, ale nedá se říci, že by nějaká z nich byla nějak přehnaně rozšířená. Manuální pušky stále hrají prim, díky své stabilitě výkonu, jednoduchosti a spolehlivosti.

Za zmínku samozřejmě stojí i nástup HPA zbraní, tedy zbraní na stalčený vzduch. HPA pohony umožňují udělat odstřelovačku téměř z jakékoliv zbraně, ale těžko říci zda bohužel, či bohudík. Nevýhodou jsou vcelku velké investice, a nádrž se vzduchem, jež musí být spojena hadičkou se zbraní, což není ani pěkné, ani reálné. Samozřejmě musíte mít kde doplňovat stlačený vzduch. Výhodou je samozřejmě velmi vysoký výkon a fakt, že vás netrápí model zbraně.

Elektrické odstřelovačky a DMR
Existují i elektrické samonabíjecí odstřelovací pušky, ale v tomto ohledu lze říci, že se jedná převážně jen o AEG zbraně s lepším výkonem. Dříve čistě samonabíjecí DMR pušky ustoupili plně automatickým puškám, jež jsou považovány za univerzálnější. Ale i v elektrikách to chvíli trvalo, než se objevili použitelné odstřelovací pušky.
První takovou vlaštovkou byla odstřelovačka PSG-1 od Tokyo Marui, vycházející ze samonabíjecí ostré zbraně od firmy Heckler & Koch. Dlouhá hlaveň, mechanismus s přednataženým pístem a dobrý výkon, to vše dělalo z této pušky dokonalou odstřelovací pušku.

O pár let později se objevili pušky typu SR-25 (Eugen Stoner), které byly jeden čas velmi rozšířené a na rozdíl od PSG-1 se brali za standardní DMR na airsoftovém poli. Nechybí ale ani SVD Dragunov, Barrett M82 či G28. Zvláště SVD se mezi elektrikami prosadilo nejvýrazněji a to díky špičkové verzi od značky Real Sword.

Upgrade díly pro dnešní AEG dovolují udělat si odstřelovačku v podstatě z jakékoliv dlouhé AEG zbraně. Ale není to rozhodně nic levného a pravdou je, že životností a spolehlivostí tyto zbraně také neoplývají. Třeba jen samotná cena takového základního SVD či M82 se pohybuje v rozmezí od 8.000 do 15.000 Kč podle výrobce, u G28 ještě výše. A teď připočtěte upgrade. Z nových modelů se snaží na post moderního DMR útočit G&G se svojí řadou elektrik TR16 MBR. Tyto nové elektriky už ale dovolují i střelbu v automatickém režimu, v souladu s moderními trendy a též mechabox přes svoje zesílení a robustnost využívá díly prakticky shodné s mechaboxy verze 2.

Odstřelovací pušky a jejich současnost v ČR
V současné době hraje prim především vysoký výkon, často se pohybující nad hranicí 150 m/s. Střílí se velmi těžká munice okolo 0,4 gramů, která zvyšuje přesnost. Upgrade do sniperky je v podstatě samozřejmostí. U levnějších modelů zbraní vás taková puška nakonec vyjde kolem šesti až osmi tisíc, ale u značkových pušek jsou to stále částky i kolem 15-20 tisíc korun. Nejběžnějši jsou stále manuální odstřelovací pušky. Lidé s elektrickými puškami obvykle nejsou vnímáni jako odstřelovači, ale spíše ostrostřelci a zdaleka se netěší takovému respektu jako lidé, kteří preferují pušky s pákovým závěrem.

Naneštěstí, odstřelovač má v současném airsoftu jen omezené využití. Ti, kdož se této činnosti věnují, jsou skuteční fandové, kteří očekávají něco jiného, než hlavní proud hráčů. Tito lidé mají rádi plížení, pozorování, přesnou střelbu. Užívají si ten fakt, že jsou zkrátka na akci a baví se. Obvykle jim nezáleží až tak na počtu zásahů, jako spíše na zvládnutí přiděleného úkolu. Pro snipera představují významný limit finance. Do svého vybavení musí investovat nemalé peníze a to nejen do zbraní, ale do výstroje a dalšího vybavení. Přesto platí, že pozice odstřelovače je určená pro nejzkušenější a nejtrpělivější hráče. Špatně načasovaný výstřel, který odstřelovač vypálí, se obvykle stává jeho posledním.